•

INDEX NOMINUM & RERUM

•

neoznačené odkazy na roky v CSD se rozumějí př. n. l., se znaménkem "+" n. l., "předml.", "pravěk" a "před 6000" na textové soubory (prehistorická naleziště vedena výběrově) 

 

A-a§ viz Aja

Aahetepre, Aahotepre, Aa-hetep-Re, trůn. jm. nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674

Aacheperre, Aacheperure, Aa-cheper-Re, s. Amenhotepa II.§ 1450

Aacheperreseneb, Aa-cheper-Re-seneb, čati z Osmnácté dyn.§ 1567 

Aanečerire, Aa-nečeri-Re, trůn. jm. nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674 

Aaka alias Neferkare I./Aa-ka n. Nefer-ka-Re§ k. Druhé eg. dyn.§ 2848, 2766 

A-a-kal-la§ viz Ajakalla z Ummy

Aalborg, Ålborg, m. v Dánsku§ 113

Aamau-sa-Hor-nedž-her-jotef§ viz Qemau-sa-Hor-nedž-her-jotef   

Aamu, Amu, eg. označení kočovníků na sv. hranici, na Sínaji a v Palestíně, "Asiaté", mj. též Hyksů§ 2686, 1998, 1870, 1786, 1730, 1720, 1567     

Aamu, jako k. Šestnácté dyn. Cha-user-Re§ 1674 

Aanacht, Aa-nacht, armádní velitel v Šesté eg. dyn.§ 2278

Aannipada, A-an-ni-pad-da z Uru, k., s. Mesannipadův, b. Meskiagnuna (srov. s Ananne?)§ 2600, 2550, 2540  

Aarónovci, žid. klan, hebr. Aharón, řec. Aárón, arab. Hárún, jméno snad původu egyptského (Aha-ro); prapředek Aarón/Árón ustanoven svým mladším bratrem Móšém, řec. Móýsés, č. Mojžíšem, veleknězem Jahweho kultu§ 1520, 1448, 163

Aat, ka. Amenemheta III.§ 1843

Aata, přezdívka nezn. kúšitského panovníka§ 1567

Aba z Olby, dc. Zénofantova, dyn.§ 41

Aba z Mylas, d. Hyssaldóma, ses. Hekatomnóova§ 391

Aba-Enlil-dari z Nippuru, ass. učenec a král. tajemník, aram. Achíqar§ 681, 564 

Abagadasa/Abdagasés, indoparth. dyn.§ 20+   

Abdagaesés/Abdagaisés z Parthie, velmož, asi předek Abadagasů, o. Sinnakův§ 35+

Abai§ 1. m. ve Fókidě, 347, 346; 2. m./lokalita v Syrii neznámé polohy, 145

Abaiokritos z Boiótie, též Amaiokritos, boiótarchos§ 245

Abaj, nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676

Abakainon, mí. a domorodé m. na Sicílii, dn. Tripi§ 393, 310

Abalgamaš, místokrál Barachše§ 2316

Abana z Nechebu§ viz Ibana

Abantidás ze Sikyónu, tyr.§ 264, 252

Abantos, též Amandus, nauarch Liciniův§ 324+

Abar, Abiru, Abale, manž. eg. krále Pijeho/Pianchiho, m. Taharqy§ 695, 690

Abaris ze Skythie, divotvorný muž§ 585

Abás z Argu, k.§ 1382, 1359

Abasgové, sarmatský (?) národ severně od Kolchidy v dnešní Abcházii§ viz Pityús

Abastamové§ viz Sabarkové

Abazu, Azuzu, ass. šejk§ 2400, 2307 

abaton, nepřístupné místo$ 352

Abattum, m. asi na střed. Eufrátu§ 1830

abax, abacus§ viz matematika

Abba z Déru, dyn.§ 1977

Abba'al z Tyru§ viz Abbaros (řec.)

Abba'el I. z Jamchadu, Ab-ba-El, možné též čtení Abban/Ab-ba-an, amor. dyn., b. Jarimlima Alalažského§ 1793, 1750, 1710  

Abba'el II. z Jamchadu, dyn.§ 1620, 1580, 1560  

Abbaros z Tyru, též Abba‘al, k.§ 565

Abbásovci, dynastie arabských kalifů§ viz pod Mesopotamie

Abdagasés, indoparth. dyn. (?)§ 20+ 

Abda-El z Amurru, šejk§ 2006, 1977  

'Abd-'Aštart ze Sídónu§ viz Stratón ze Sídónu

Abdalazíz bin Saúd, zakladatel Saúdské Arábie§ 341

Abdalónymos, Balónymos, foin. 'Abd-elonim, k. v Sídónu§ 333

'Abd-Ba'al, k. v Bérýtu/Be'erot§ 1299

'Abd-elonim§ viz Abdalónymos

‘Abd-ilihita z Áradu-Arwadu, k., ass. Abdi-líti z Arudu§ 701

‘Abd-Melkart§ viz Hamilkar

‘Abd-Melkart, k. Tyru§ 701

Abdémón z Tyru, k.§ 450, 411, 391

Abdéra (pl.), č. Abdéry, m. v Thrákii; odlišovat od Abdéra, m. v Baetice na území Bastulů, dn. Adra v Andalusii, osady to kdysi foinícké§ 654, 545, 491, 460, 431, 429, 420, 411, 376, 340, 250, 170

abdikace, královská nevynucená, srov. pod král§ 285

V případě Ptolemaia Sótéra vzácný jev nejen pro starý věk. U Římanů srov. příklad Diokletiánův (není v CSD).

'Abdi-Aširta, -Ašrata z Amurru, dyn.§ 1424, 1365 

Abdi-erach z Kiše, amor. dyn. z rodu Manan᧠2028, 1894 

Abdi-erach, Abdi-arach z Ešnunny a Tutubu, dyn.§ 2028, 1993, 1894  

Abdi-Chepa z Urusalim/Jerúsaléma, Abdi-Cheba, churrit. dyn.§ 1400, 1365

Abdi-milkutti/Abdi-milkúti I. ze Sídónu, k.§ 678, 677

Abdi-milkutti II. ze Sídónu, k.§ 677, 669

Abdisarés z Armenie, 'Abd-Iššár/-Ištar(?), dyn.§ 250

Abdissaros z Adiabény, k.§ 129

Abdos, vlivný parth. eunúchos a spiklenec§ 34+, 35+ 

Abdsamija alias Barsémiás z Hater, dyn. (řec podoba z "bar Sami, syn Samiův")§ 116+, 193+, 196+  

‘Abdú z Orrhoény, dyn.§ 127, 120

Abducillus z Allobrogie, o. Raucilla a Egy§ 48

Abeakos, k. Siraků§ 48

abeceda§ 47+ a viz alfabéta

abecedárium, seznam písmen§ 775

Abellius, vicárius§ 306+

Abelux (gen. -luka), řec. Abylyx, keltibérský prořímský předák, původně na straně Karthíginců§ 217

Abešura, d. Aspakúra Ibérského, manž. Meribana III., m. Reva II. a Bakura§ 284+

Abgarové, Augarové, arabská dynastie v Orrhoéně§ 132, 92, 53, 29, 4 

Fýlarchové a dynastové/fýlarchés dynastés, později první zavedli křesťanství za státní kult. Arm. kronikáři je z neznámého důvodu měli za své a jméno Abgar/Abgarios odvozovali od arm. avag air, "velký muž".

Abgar(os) I. Péqá/"Němý", Augar(os)§ 94, 92, 69, 68

Abgar(os) II. Ariamnés§ 68, 63, 54, 53

Abgar(os) III.§ 29, 26

Abgar(os) IV. Summáqá/"Rudý"§ 26, 23

Abgar(os) V. Ukkámá/"Černý", b. Ma'núa, o. Ma'núa V.§ 4-, 7+, 30+, 36+, 49+, 50+, 179+      

Abgar (os) VI.§ 50+, 91+ 

Abgar(os) VII. bar Ízat, b. Ma'núa VII.§ 109+, 113+, 115+, 116+, 123+    

Abgar(os) VIII., s. (?) Ma'núa VIII.§ 163+, 179+ 

Abgar(os) IX. Veliký, občansky L. Aelius Septimius Sevérus Abgarus, Abgaros basileus§ 132, 179+, 193 až 195+, 198+, 202+, 215+, 242+    

Abgaros X., Abgarus Sevérus, s. Abg. VIII./IX.§ 179+, 215+   

Abgaros XI. Fraátés, s. Ma'núa IX., dyn.§ 215+, 242+ 

Abhirové, dynastie na jihu IND, nástupní stát Sátaváhanů§ 22

Abcházie, kavkazská země a novověký státní útvar na vých. pobřeží Černého moře, srov. starověký národ Abasgů§ 1700, 139+, 255+ a viz Pityús a Héniochové.

Kdysi součást Kolchidy a po rozpadu jejího království patřila k jádru království Lazika, jejíž nástupkyní byl na území pozdější A. v 8. století n. l. stát Ergisi.

Abí-[x.x.x] z Kiše, amor. dyn.§ 1895

Abi-amuti z Amurru, amoritský velmož, manž. Šát-Šulgi Urské§ 2078

Abí-Ba'al z Aradu, s. Jakínlúa§ 665

Abí-éšu, Abí-ešuch z Babylónu, k.§ 1793, 1712, 1684 

Abí-Jaté’/Abí-Jatí' z Qedarie, k. Arabů, s. Te'riho, b. Ajama, o. Dala'ila§ 651, 650, 645

Abia, šejk z Adiabény, usurpátor§ 36+

Abidžu, Abdžu§ viz Abýdos

Abija z Jerúsaléma, Abí, řec. též Rhabúna, dc. Zachariji, manž. Ácházova, m. Chizqíjova§ 728

Abila§ 1. viz Abyla; 2. viz Avela 

Abila (pl.: do Abil), Abiléné, m. a krajina v Galaáditidě v Dekapoli, východně od Gadar, na čas Seleukeia; jiné Abily byly sídel. m. Lýsaniovy tetrarchie a další byly toparchií Peraie na jih od Pelly § 218, 101, 36-, 41+ 

Abila Lýsaniú§ 41+

Abiliani, řec. Abiléné, země na severu Armenie (nezaměňovat s předcházející Abilami)§ 772, 750, 749, 742

Abí-madar z Tutubu, dyn.§ 2006

Abí-milki z Tyru, dyn.§ 1365

Abinergalos Sótér z Charakény, Abinerglos, bab. Abí-Nergal, k.§ 121, 36+ 

Abión z Athén§ viz Habrón

Ábir§ viz Éber

Abírám, Abí-rám, řec. Abeiron, b. Dáthánův, protimojžíšovský rebel§ 1448

Abirattaš z Kaššû, dyn.§ 1742 

Abirattaš z Bargy, dyn.§ 1317

Abísaré z Larsy, Abí-saré/A-bi-sa-re-e, dyn.§ 2028, 2025, 1906, 1896, 1895  

Abisarés z Indie, k./rádža, též Wmbisaros a Sasibisarés, o. stejnojmenného syna a nástupce§ 326, 325

Abí-simtí, manž. Amar-Suena Urského, m. Šú-Suena§ 2048, 2039 

Abistamenés, satr. Kappadokie§ 333

Abíša, šejk Hyksů z Delty§ 1902

Flávius Ablabius, praef. praet. Itálie a Východu, o. Olympiady, snoubenky Cónstantovy, manž. Arsaka II. Armenského§ cos. 331+, 329+, 337+, 360+    

Abnoba (pl.), Abnobaia oré (pl.), lat. Abnoba móns (sg.), pozd. zváno lesnaté pohoří též Márciánae silvae/Márciánské lesy, navazující na Hercynský les, srov. tam, resp. jeho západní částa, dn. Schwarzwald v Bádenu-Württemberku; ještě v pozdním císařství zde ctěna stará kelt. bohyně, nyní v podobě romanisované, Diána Abnobae§ 361+

Abodat, arab.§ viz Obodás

Abónúteichos, Abónú teichos/"Abónova pevnost", pozd. Iónopolis, m. v Paflagonii, d. İnebolu v TR§ 162+

Aboraké, emporion§ viz pod Sindové

Aborígínové, lat. Aborígínés, č. Aboriginové, praobyvatelé Latia a střední Itálie. Jejich prvním králem byl údajně Sáturnus a jeho vláda bývala pokládána starými za zlatý věk lidstva, srov. pod sáturnáliemi. Slovo odvozovali mimo jiné od „pocházejících ze stromů“, Arborigínové. Helléni Ab. říkali Boreigonoi, asi „pocházející ze severu“. Seznam králů viz v "dynastové" v přílohách, jiné souvislosti viz rok 1184 a pod Pelasgové.

Abráhám, Abraham, č. Abrahám ("Vznešený otec, Otec národů"), jeho datovací éra; arab. Ibráhím§ 2400, 2375, 2150, 1975, 1942, 1880, 776, 2, 222+ a viz pod datace biblická

Narozen jako Abrám/Abram a jeho manželkou byla dcera jeho bratra Harana Sarai ("Paní"), později přejmenovanou na Sara. Údajný praotec tří monotheistických náboženství, v jehož tradiční chronologii dnes věří pouze orthodoxní jahwisté a evangelikáni. Mluvívá se o "Abrahamových náboženstvích". Židovští tradicionalisté v jeho postavě dokonce vidí první sionistu a v jeho životě důkaz o věčnosti války o Palaistínu.

Jeho existence není doložitelná a jeho biblický příběh chronologicky nemožný. Například v době, kdy se měl narodit, ani zdaleka aramajští Chaldajové neovládali jižní Babylónii a Abramovo údajné rodiště Ur. Velbloudi byli domestifikováni až kolem roku 1000 a používání jako nákladní zvířata ještě později (s. v.).

Pokud klanový vůdce toho jména existoval, orientalisté soudívají, že mohl žít kdysi mezi roky 1200-1000.

Abráhám, biskup v Arbélách§ 1. 134+; 2. 340+ 

Abreás n. Habreás, Alexandrův žoldnéř§ 326

Abrittus, pevnost na Dunaji, též Forum Terebonií, dn. Razgrad u Ruse v BG§ 251+

abrogátió, odvolání, zrušení zákona§ 133 

Abrúpolis z Thrákie, dyn.§ 178, 173

Abú Rawáš, ves při Káhiře, nekropole staré říše§ 2566

Abú Salábích, archeolog. lokalita na jihu IRQ, jméno sumer. m. známo není§ 3500, 3200 

Abú Simbel, dnešní Ibsambul, archeolog. mí. na eg.-núbijském pomezí v ET§ 1304, 591 

Abu-tábum, o. chrámové písařky Inanna-ama-mu v Sipparách§ 1895  

Abú Zabí, vlastně Abú Dhabí, jeden ze Spojených emirátů§ 2540

Abúbos, žid. (?) předák, o. Ptolemaiův§ 135

Abúkír, Abú Qír§ viz Kanóbos

Abula§ viz Avela

Abúlités, per. předák, o. Oxathrův, satr. v Súsiáně§ 331, 330, 324

Flávius Abundantius, mag. mílitum§ 392+, cos. 393+ (východ) 

Aburgius, praef. praet. Orientis§ 377+

D. Aburius Bassus§ cos. suff. 85+

Abúsír, Abú Sír§ viz Búsíris

Abýdénos, historik Assyrie (je-li to osobní jméno)§ 2150, 130+

Abýdos§ 1. m. v Tróadě v Mýsii zmiňované již v Íliadě, dn. mys Nagara v Dardanellách v TR§, 716, 675, 512, 481 - 479, 411 - 409, 394, 389 - 387, 368, 365, 360, 341, 335, 334, 216, 200, 197, 196, 190, 85; 2. m. v Horním Egyptě na západním břehu Nilu, eg. Abidžu/Abdžu, dř. čteno Ebózew, arab. Abídús, 3500, 3127, 2945, 2848, 2686, 2345, 2333, 2184, 2118, 1998, 1843, 1770, 1740, 1720, 1676, 1319, 1304, 955, 353+ 

Abyla, někdy též Abila, pohoří v severním Maroku, dn. Sierra Ximiera, dř. Bullones, nad stejnojmenným přístavem, dn. španělskou Ceutou§ viz Hérákleovy sloupy

Abzu (sum.), Absû (akk.), personifikované podzemní sladkovodní moře§ 2460 

Abzuja, m. v královstí Qatny v povodí Orontu polohy nezn.§ 1360

Acacius§ viz Akakios

Acca Lárentia§ vide Lárentia

Q. Accaeus Rúfus§ cos. suff. 90+ 

L. Accius, tragický básník§ 170, 85

Accó, Akkón, vůdce Senonů§ 54 

Acerbás z Tyru, Acherbás alias Sicharbás/Sychaeus, manž. Elissy, kněz Melqartův§ 654

Acerrae, m. Gallii Transpadánské, dn. u Pizzighetone u Cremony§ 222

Acerrae, řec. Acherrai, m. v Kampánii, dn. Acerra§ 332, 90

Acerrónia Polla, d. Cn. Acerrónia, důvěrnice irippíny ml.§ 37+, 59+ 

Cn. Acerrónius Proculus§ cos. 37+

Acesius§ viz Akesios

Acília, d. Acília Lúcána, manž. Annaea Mely, m. Lúcánova§ 39+, 65+ 

Acílius Aviola, legát§ 21+

C. Acílius, annalista§ 155, 150

P. Acílius Attiánus, poručník pozd. príncipa Hadriána, praef. praet.§ 76+, 112+, 117+, 118+   

M'. Acílius Aviola§ 1. cos. 54+; 2. cos. ord. 122+; 3. cos. ord. 239+  

M’. Acílius Balbus§ 1. cos. 150; 2. cos. 114

Március Acílius Diodotus§ viz Diodotos z Kaisareie Kapp.

M’. Acílius Faustínus§ 1. cos. suff. 179+; 2. cos. ord. 210+  

M’. Acílius Glabrió§ 1. praet. 196, 192, cos. 191, 190, 181, 100; 2. s. čís. 1, 181; 3. cos. 154; 4. praet. 123, 149; 5. cos. 67, 66; 6. cos. suff. 33; 7. cos. ord. 91+, 95+; 8. cos. ord. 124+; 9. cos. ord. 173+, cos. ord. 186+, 193+; 10. cos. ord. 256+       

Acíliové byli původně rodem plébéjským, patricii se stali až za Domitiána.

M'. Acílius Glabrió Cn. Cornélius Sevérus§ cos. ord. 152+ 

Acílius Lúcánus, význ. provinciál v Baetice, o. Acílie§ 39+

C. Acílius Priscus§ cos. suff. 132+ 

L. Acílius Rufus§ cos. suff. 107+ 

Acílius Sevérus, praef. Urbí§ 306+, cos. 323+   

L. Acílius Strabó, senátor a správce Kýrénaiky§ 59+, so. suff. 80+ 

M. Acílius, zkorumpovaný strážce Sibylliných knih§ 534

Acimincum, Acumincum§ viz Amicensové 

Aconia Fabia Paulína§ viz Fabia Aconia Paulína

Acre, spolk. stát v Brazílii§ 1500

Acró, řec. Akrón z Caeníny, k.§ 751

ácta urbis, též ácta diurna populí, rérum urbanárum ácta§ 59

Oficiální státní noviny, deník, rozesílaný mimo jiné úřadům i do provincií; obsahoval informace o událostech v Římě, včetně zpráv a usnesení úředních orgánů a kněžských kolegií. Původně byly události zaznamenávány na bílou tabuli. Protokoly o jednáních senátu, projevy, odmítnuté návrhy apod. obsahovala ácta senátús, jejichž publikaci, zavedenou Caesarem zrušil adoptivní syn Augustus. Ácta šířená státní poštou byla vedle rychlých poslů prostředkem objektivních, resp. oficiálních zpráv z centra říšské moci. Omezovala roli pověstí, fám, snadno se šířících při jakékoli příležitosti; srov. s fake news, s. v. Básník P. Vergilius Maró Fámu vypodobnil ve čtvrté knize Aenéidy realisticky jako hrůznou veleobludu,  "mónstrum horrendum, ingéns": "Fáma je zlo, nad něž není nic rychlejšího. Roste, jak se šíří, získává na síle cestou, zprvu malá jakoby se bála, rychle se nafoukne ve větrech, kráčí po zemi a hlavu má v oblacích... Nocí za mrakem se vznáší v nebesích a na zemi, šeptá, nikdy k sladkému snu nezavře víčka. Za světla sedí na číhané buď na hřebenu střech, nebo na vysokých věžích a straší velká města, poselkyně smyšlenek a zlomyslností, též však pravdy." 

Acté, Akté, propuštěnkyně jistého Attala sloužící u Claudie Octávie, milenka Nerónova, vlastně Claudia Acté§ 54+, 55+, 59+, 68+   

actia§ viz aktia

Actumer§ viz Úkroméros

Q. Acútius Nerva§ cos. suff. 100+ 

 

Ačiki, A-čik-ki, Atogi z Pekče, šiřitel kultury v Japonsku§ 283+ 

 

A. D., zkratka za annó dominí, „léta páně“, poprvé bylo použito roku 527 n. l., srov. Dionýsius Exiguus§ viz éra křesťanská

Ad Castorés, lokalita mezi Cremónou a Mantovou§ 69+

Ad salicés, "U vrb" nezn. lokalita v římské Scythii§ 377+

Ad septem frátrés, "U sedmi bratří"§ viz Ceuta

Ada I., z Halikarnássu, ka Kárů, d. Hekatomnóova, s. Mausóla, Artemísie, Idrieua a Pixódara§ 391, 353, 344, 341, 334, 328

Ada II., d. Pixódarova a Afnéidy§ 341, 337, 334

Adab, m. na severu Sumeru, dn. Bismaja v IRQ§ 2550, 2540, 2384, 2316, 1895, 1860, 1823      

Adad, syrský, ass. a bab. bůh bouří, sumerský Iškur; u Syřanů Hadda, Adda, Ada sluneční bůh a mužská plodivá síla a střediskem kultu bylo v Chalabu/evrop. Aleppo, které se původně jmenovalo Chalam (podle toho zván bůh též Chalam/Chalamský, srov. v theoforních jménech). Jeho jméno a podoba vousatého muže byly Římanům známy ještě začátkem 5. století n. l. z časů Tráiánova mesopotamského tažení ze zač. 2. st. n. l.§ 2500, 1895 (Sipp.), 1880 (Ašš.), 1793 (Alalach), 689

Adad-nérári, -nírári n. -nárárí I. z Aššuru, "Adad je mou oporou, pomocí", k.§ 1308, 1300, 1275  

Adad-nérári III., k. Assyřanů§ 1779, 772, 755, 745

Adad-nérári z Alalachu§ viz Addu-nérári

Adad-salúlu či -salílí§ viz Adasi

Adad-šar-rabi z Elamu (?), o. k. Kidinua§ 1520

Adad-šuma-éreš z Babylónu, o. Mudammiq-Adada§ 747

Adachar-amani z Meroé, k. Kúšitů§ 200

Adaios z Beroie, Perseův dvořan a diplomat§ 170

Adaios z Thrákie zvaný Alektryón/Kohout, žoldnéř, který se stal básníkům předlohou pro typ chlubivého vojáka, míles glóriósus, stratiótés filodoxos§ 1. 354; 2. 230

Adakés z Persie, n. Dakés, velmož, satrapa§ 363+

Adal-šenni z Burunda, churrit. dyn.§ 1779

Adamantiás, milenec Eusebie, manž. Cónstantia II.§ 361+

Adamantios§ viz Órigenés

Adamás z Thrákie, povstalec§ 362

Adamclisi, obec v rumunské Dobrudži§ viz tropaeum Tráiání/cívitás Tropaensium

Adamdun, elamské m., asi dn. Šúštar v IR, pokud Š. není identifikován s Awanem§ 2021

Adamu, ass. šejk§ 2400

Adana§ 1. na ř. Saros, m. v Kilikii, dn. Adana na Göksu, jednom z toků Seyhanu, viz pod Saros, 1300, 738, 715; 2. m. v Jemenu, dn. Adan, č. Aden§ viz Jemen

Adana a Danuna§ viz Kilikie

Adaníja, chet. provincie v Kilikii§ 1550 a viz Kilikie

Adasa u Béth hóron, hebr. Chadaša, mí. v Iúdaji§ 161

Adara-kalamma z Přímoří alias Aidara, k.§ 1520, 1492 

Adarnarsés, per. Ádhar Narsé, s. Hormizda II. 309+

Adasi, hypokor. za Adad-salúlu či -salílí, k. Assyřanů, zakladatel panovnické dynastie§ 1736, 1700, 1670, 1600, 722, 688

Adathás§ viz Olthakos

 

Addaiá/Adaiá n. Adea alias Eurydiké III., ka Makedonců, d. Kynny a k. Amynty IV., manž. Filippa III. Arrhidaia§ 358, 336, 322, 321, 317, 316, 278 

Addaios§ viz Thaddaios z Edessy

 

Addaju, guvernér eg. provincie Kana'ánu§ 1373

Adda-nérári, Addu-nérári z Jamchadu, dyn.§ 1620  

Adda-quppí/guppí, Adad-guppí (-chappé), manž. Nabû-balassu-iqbiho, s. Nabû-kudurrí-usura II., matka k. Nabû-ná´ida/Nabonida§ 631, 556, 553, 547

Aramajská matrona Adda-quppí/guppí, kněžka Sînova v Charránu a matka posledního z chaldajských králů Nabû-nᴑida, zemřela roku 547 ve věku 104 (102) let. V chrámu E-chul-chul pečovala, jak se chlubí na zachovaných nápisech, o Sîna, Nin-galu, Nuskua a Sadarnunnu. Hellény byla ztotožňována s Nitókridou nebo Amytou z Médie. 

Addón n. Addua, též Adón, arm. šlechtic, frúrarchos Artageir§ 2+, 4+

Addu-nérári z Alalachu, k.§ 1510

Addua, ř., dn. Adda v Lombardii§ 268+

Adeiganes, adeiganové, nejvyšší úředníci v Seleukeji na Tigridu, blíže neznámí§ 220

Adeimantos z Athén§ 1. arch. 477; 2. stratégos, 405

Adeimantos z Lampsaku, Démétriův poradce§ 302

Adeimantos ze Sparty, efor§ 220

Aden§ viz Diré a Jemen

Adénystrai, pevnost v Adiabéně, snad středověké m. Dunaysir, dn. ruiny poblíž Márdínu na severu Mesopotamie v TR§ 116+

Ádeódatus, lat. vlastně "á deó datus/daný bohem, Božidar, řec. Theodóros", s. křesť. ideologa Augustína§ 354+

Adeos ze Sikyónu, tyr., s. Eufronův§ 367

Aderek, Aderki§ viz Farasmanés I. Ibérský

Adgandestrius, podlý vůdce Chattů§ 19+

Ádhar Narsé§ viz Adarnarsés

Adherbal z Numidie, k. Numidů, s. Micipsův§ 120, 118-116, 112

Adherbal, nauarchos Kartháginců§ 1. 206; 2. 250, 249, též jmenován jako Atarbás

Adiabéné, hell. jméno pro Assyrii, syr. Hadjab, Hdajab n. Hedajjab, kurd. Hadhabani, per. Nódšíragán/Nód Ardachšíragán, resp. Aššuristán, dn. irácký Kurdistán; dělila se na Arbélítis na severu a na Apollóniátis na jihu, v pozdním hellénismu zřejmě zčásti arabisovaná, srov. ale pod Assyrie a o Izatovi II. viz pod Iúdaia. Přímých zpráv o obyvatelích země ("Adiabové"?) nemáme§ 129, 87, 63-, 36+, 45+, 49+, 60 až 62+, 66+, 91+, 109+, 115 až 117+, 123+, 134+, 193 až 195+, 198+, 199+, 212+, 214+, 215+, 217+, 224+, 283+, 298+, 360+, 363+      

Adiatoríx z Galatie, kelt. dyn., s. Domniláův, o Dyteutův§ 36, 29-, 34+ 

Adida, mí. v Iúdaji u Módeinu u Lyddy§ 84

Adikran z Libye, dyn./k.§ 579, 571

Adinnergalos Sótér z Charakény, k., bab. Addin-Nergal§ 121

Adíni z Jakíni, s. Marduk-apla-iddiny II.§ 703

Adínu§ viz Bít Adíni

ádivásí, označení pro předárjské obyvatelstvo IND§ 1800

Adžátašatru n. Adžátasattu z Magadhy, k. Indů, s. Bimbisáry, tj. Vítěz nad nepřítelem§ 493, 461

Admétos z Fer, k., manž. Alkéstidy, d. Pelia z Iolku§ 130+

Admétos z Molossie, k. Molossů§ 469

Admétos z Tamassu, dyn. na Kypru§ 709

Adminius, s. Cunobelinův, dyn. Catuvellaunů§ 54, 39+ 

Ado, buddh. misionář v Koreji§ 384+

Adobogióna z Galatie§ 1. dc. Déiotara I., manž. Brogitarova a m. Amynty Galatského, 58; 2. m. Mithridáta z Pergamu (s Ménodotem), ses. Brogitarova (?), 47; 3. m. nebo ses. Déiotara IV. Filadelfa Paflagonského§ 36, 31

Adón§ viz Addón

Adóni-Bezeq, kanaánský dyn.§ 1380

Adóní-Sedeq/Adóní-Zedeq, řec. Adónibedzek, lat. Adonisedec, amorejský k. v Jerúsalému§ 1400 

adónie, slavnosti kolem letního slunovratu; Adónis, gen. -ónida§ 415, 64 a viz Bohové a jejich svátky v příloze

Adónidův kult dorazil do hellénskýc krajů před c. 600. Jméno je odvozeno od kanaánského Adón, Pán. Kult koloběhu života se u Etrusků jmenoval Atúnis, u Frygů Attis, cf. mesopotamského Tammuze a sumerského Dumuziho.

Adıyaman, m. a prov. v tureckém Kurdistánu§ 2346 

adopce, adoptió, řec. hyiothesiá, přijetí za své syna či jiného muže a bezdětnost nemusela být podmínkou. Rozšířeno hlavně mezi hellénistickými Hellény a římskou aristokracií (možný ale byl i přestup patricie k plebejům). Vykládáno jako snaha o uchování majetku a rodinné cti. Adoptovat směli jen muži, věk nebyl podmínkou.

Adoptovaný ke svému rodovému jménu připojoval koncovku -ánus, -ský, Octaviánus, Octaviánský, Aemiliánus, Aemiliánský. Srov. též "dynastii" tzv. adoptivních císařů, římských vládců od Trajána po Commoda.

Nejrozsáhlejší adopce uchovali ještě v šedesátých letech 20. věku Polynésané na Tuamotu, kde Raroiané do pátého roku dítěte změní z jedné třetiny své rodiče a nijak to na nich nezanechává stopy. Jejich jazyk ani nemá výrazivo pro tetu a strýce, vše jsou otcové. Pokládáno za důkaz, že změna rodičů nemá nic společného s psychikou, ale sociálním prostředím dítěte, srov. novodobé evropské poměry.

adopcionisté, křesť./gnóstická sekta, též monarchianisté§ 189+, 351+ a viz pod křesťanství

Adorzahád, první perský guvernér Adiabény§ 224+

Adra§ viz Abdéra

Adrana, ř. Eder v Hessensku a NRW§ 15+

Adrana (řec.; pl.), Atrans (lat.), opevněná stanice na hranicích Nórika s Itálií, dn. Tojane ve SLO§ 351+

Adránodórás ze Syrákús§ 215, 214

Adránon, m. na Sicílii, dn. Adrano§ 399, 345 

Původně sikelské město na úpatí Etny mělo chrámový precinkt s tisíci psy. Sikelské město s kultovním místem neznámého jména se označuje moderním názvem Mendolito. Jiný státeček toho jména, ale púnský, ležel na západě ostrova ve vnitrozemí v epikrateji, dn. Monte Adranone (není v CSD).

Adramelech z Aithiopie (řec.), záhadný egyptský dynasta§ 724

Adramelech z Assyrie§ Arad-Mulissi

Adramyttion§ viz Atramyttion

Adrásteia, krajina kolem Gráníku na Helléspontu§ 334

Adrástos z Argu§ 573

Adriánopolis/Hadriánopolis, sídel. m. provincie Haemimontium, u něhož Visigóté porazili Římany v čele s císařem Valentem 9. srpna roku 378 n. l., dř. Uskudama/Uscudama či Odryseia a Oresteia, sídelní m. Odrysů, tur. Edirne, č. Drinopol, v evrop. části TR§ 269+, 313+, 316+, 323+, 324+     

Adriános z Tyru, foinícký sofista, vážený žák Héróda Attika§ 133+, 176+, 200+, 361+, 364+, 375+, 377 až 379+, 381+, 382+, 392+     

Adriás, též Hadria nebo Hatria, č. Jaderské moře§ 524, 436, 357, 302, 217, 215, 205, 49, 17+ 

Adrúmétos, Adrýmétos, Adrýméta (pl.), hl. m. v Býzákiu v Africe, lat. Hadrúmétum, v letech 434-534 n. l. vandalské Hunerikopolis, -icopolis, dn. arab. Súsa (fr. Sousse) v TN; založeno Foiníčany v 9. st.§ 310, 309, 203, 47, 59+, 118+, 148+, 191+, 193+, 195+    

Aduatukové§ viz Kimbrové

Adúlis, m. na Rudém moři, snad ptolemaiovská Bereníké Trógloditiké/Panchrýsos (srov. tam), dn. snad osada Zula v Eritreji, později hlavní přístav království Axum/Axomis§ 600, 245, 10-, 100+ 

Adúní-Ba'al z Aradu, s. Iakínlúa§ 665

Adúsios, vojevůdce Kýrův a satrapa v Sardech§ 545

Adygea, Adygové (Čerkesové)§ viz pod Maiótové

Adžaja, k. v Magadě§ 461

Adžanta, angl. Ajanta§ viz pod Sátaváhanas

Adžárie§ 139+ a viz pod Kolchis

Adžátasattu§ viz Adjátašatra z Magadhu

Adžib§ viz Anedžib  

 

Aebura, oppidum/m. u Toléta, dn. Ébora (lokalit podobného jména bylo v Hispániích několik)§ 181 

L. Aebutius Helva§ cos. 463

Post. Aebutius Helva Cornicen (řec. Kerataulés/„Hornista“)§ cos. 442

P. Aebutius, mladík, viz pod bakchánália a travičství, rok 186

T. Aebutius Helva§ cos. 499

Aedémón/řec. Aidémón (lat. význam: Verécundus/"Slušňák"), propuštěnec krále Ptolemaia a rebelující Maur§ 42+ 

aedilové kurulští/aedílés curúlés§ 367, 180

aedilové plebejští/aedílés plébis§ 44

aedilové obilní/aedílés cereálés§ 46, 64+ 

Ae., řec. agoranomoi, se směl stát jezdec n. patricij ve věku 37 let. Za republiky se kurulský ae. staral o hry a religiosní slavnosti, o pořádek ve Městě a o jeho zásobování. Aedilita byla stavebním dozorem, dopravním, zdravotnicko-hygienickým, cenovým dozorem nad tržišti, dozorem nad dodržováním měr a vah, nad lichvou. Za principátu řadu věcí převzal pod svou kontrolu princeps a aedilita ztratila na důležitosti.

Plébejští ae. byli původně pomocníky tribúnů se starostí o státní archiv a státní poklad(nu). Na starosti měli plébejské hry a rozdávání obilí, věnovali se zásobování a městským záležitostem.

M. Aedinius Iúliánus, praef. praet.§ 223+

Aegialus§ viz Aigialos

Aegilium, n. Igillia, o. před pobřežím Etrurie, dn. Giglio§ viz pod kuchyně

Aegúsa, ost. v Aegátách před západním pobř. Sicílie (dn. Favignana)§ 241

Aegidius§ viz sub Áfránií

Aeimnéstos z Henny, tyr.§ 403

Aeithalés z Alexandreie§ Ol. 165+ 

Aelia, manž. Teirana, k. na Bosporu Kimm.§ 253+

Aelia Capitólína§ viz Jerúsalém

Aelia Catella, rozverná šlechtična vystupující na divadle§ 59+

Aelia Eudoxia, d. Franka Bautóna, manž. Arcadiova, m. Theodosia II.§ 384+, 392+, 393+  

Aelia Flávia Flacilla, řec. Ailia Flakkilla, manž. Theodosia I., m. Arcadia, Honória a Pulcherie§ 379+

Aelia Galla Placidia, d. Theodosia s Gallou, m. Valentiniána III.§ 379+, 384+, 387+, 390+  

Aelia Máterna Thermantia, d. Stilichónova a Serény, panenská manž. augusta Honória§ 384+, 392+  

Aelia Paetína, manž. principa Ti. Claudia, m. Claudie Antónie§ 25+, 38+, 41+, 48+   

Aelia Pulcheria§ 1. d. Theodosia I. s Flacillou, zemřela zřejmě v dětství, 379+; 2. d. Arcadia s Aelií Eudoxií, označená církví za světici, regentka za svého mladšího b. Theodosia II., 384+  

Aeliánus, pobočník bagaudského vůdce Amanda§ 286+

Aeliánus, comes, velitel Amidy§ 359+

Claudius Aeliánus§ viz Klaudios Ailiános

P. Aelius Áfer, P. Aelius Hadriánus Áfer, manž. Domitie Paulíny, o. príncipa Hadriána a Domitie Paulíny ml.§ 76+, 117+ 

L. Aelius Caesar§ viz L. Ceiónius Commodus 

T. Aelius Caesar Antónínus§ viz prínceps Antónínus Pius

Aelius Catus, snad Sex. Aelius Catus, cos. 4+§ 14, 4+, 14+ 

P. Aelius Coeranus, řec. Koiranos z Egypta§ 205+, 212+, cos. suff. 212+ 

Aelius Cordus§ viz Iúnius C.

Aelius Decius Tricciánus, dveřník, praef. Druhé legie, legát pannonský§ 217+ 

Aelius Dónátus§ viz Dónátus

C. Aelius Gallus, Augustův správce Egypta, literát§ 30, 25, 24, 9+ 

Aelius Gracilis, legát v Galliích§ 58+

P. Aelius Hadriánus, s. P. Aelia Áfra a Domitie Paulíny§ jako císař Imp. Caesar Traiánus Hadriánus Augustus§ 2150, 1417, 611, 515, 404, 287, 223, 173, 15, 4-, 18+, 20+, 28+, 36+, 41+, 61+, 69+, 74+, 76+, 90+, 99+, cos. suff. 108+, archón v Athénách 112+, 102+, 103+, 105+, 110 až 112+, 114 až 139+, 141+, 144+, 148+, 151+, 159+, 161+, 165+, 170+, 174+, 180+, 206+, 212+, 217+, 262+, 267+, 290+, 306+, 326+, 362+, 363+       
L. Aelius Helvius Dionýsius, praef. Urbí§ 284+ 

L. Aelius (Plautius) Lamia§ 1. Augustův legát, 24; 2. Tiberiův legát a praefectus urbí, 32+, 33+, cos. ord. 3+; 3. manž. Domitie Longíny, 70+  

L. Aelius Lamia Plautínus Aeliánus§ cos. suff. 80+

Aelius Lampridius, životopisec ze sbírky SHA§ 217+, 222+ 

P. Aelius Ligus§ cos. 172

Aelius Ligur, tr. pl. (celé jméno neznáme)§ 57

L. Aelius Oculátus§ cos. suff. 85+

C. Aelius Paetus§ 1. cos. 337; 2. cos. 286; 3. cos. 201

Sex. Aelius Paetus Catus§ cos. 198, cens. 194

L. Aelius Plautius Lamia§ viz L. Aelius Lamia  

L. Aelius Séiánus, praef. praetorió za Tiberia, s. L. Séia Strabóna, Aeliem po adopci Sex. Aeliem Catem, s Apicátou o. Aelia Strabóna, Capitóna Aeliána a Iúnilly§ 264, 11-, 12+, 14+, 16+, 17+, 19 až 32+, 48+, 58+, 71+, 180+, 197+, 205+, 240+        

Aelius Spartiánus, životopisec ze sbírky SHA§ 217+

L. Aelius Stilo Praecóninus, filolog a učitel řečnictví a grammatiky§ 154, 90

Aelius Strabó, s. L. Aelia Séiána§ 31+ 

L. Aelius Túberó, o. Q. Aelia Túberóna, shromažďoval historické prameny§ 50

Q. Aelius Túberó, právník a historik (jeho jmenovec a předek, tr. pl. roku 129, byl žákem Panaitiovým)§ 50, cos. 11

P. Aelius Vibullius Rúfus§ ath. arch. 143+ 

P. Aelius Vítaliánus, praef. praet.§ 236+

Aurélius Aelix, Elix n. Helix z Foiníkie, pankratista a boxer§ 213+

Aemilia§ viz Gallia Cispadána

Aemilia, pozdněřím. provincie v Itálii se sídlem v Mediólánu§ 374+

Aemilia§ popravená vestálka§ 114

Aemilia Aeónia, rodem Haedujka, ses. Aemilia Mágna Arboria, manž. Iúlia Ausonia, m. D. Mágna Ausonia§ 337+, 367+ 

Aemilia Clára, manž. Q. Petrónia Dídia Sevéra, m. príncipa Dídia Iúliána§ 193+

Aemilia Hilaria, jeptiška, ses. sofisty Aemilia Mágna Arboria§ 337+

Aemilia Lepida, dc. M. Aemilia Lepida ml., triumvirova syna, ses. M'. Lepida, manž. Drúsa Iúlia Caesara, Augustova vnuka§ 2-, 21+, 22+, 29+, 33+, 34+     

Aemilia Lepida, manž. Ser. Sulpicia Galby, d. snad M'. Aemilia Lepida, cos. 11+§ 68+

Aemilia Paulla vulgó Aemilia Tertia, manž. P. Cornélia Scípióna Áfricána§ 183

Aemiliánské sýpky/horrea Aemiliána, v Římě; původ jména stavby znám není§ 38+

Aemiliánus, celé jméno neznáme, legát§ 237+

Aemiliánus, imperátor§ viz M. Aemilius Aemiliánus

Aemiliánus, usurpátor§ viz L. Mussius Ae.

[Nummius?] Aemilianus [Dexter?]§ cos. ord. 259+, cos. ord. 276+ (nejde-li o dva různé Aemiliány)  

M. Aemilius Aemiliánus, imperátor/usurpátor, manž. C. Cornélie Supry§ 245+, 253+, 260+   

L. Aemilius Barbula§ cos. 281

M. Aemilius Barbula§ cos. 230

Q. Aemilius Barbula§ cos. 317 a cos. 311

L. Aemilius Cárus§ cos. suff. 144+ 

Q. Aemilius (nebo Aulius?) Ceretánus§ cos. 323 a cos. 319

L. Aemilius Iuncus§ 1. cos. suff. 127+; 2. cos. suff. 179+, 182+   

Q. Aemilius Laetus, praef. praet.§ 189+, 192+ 

L. Aemilius Lamia, správce Přední Hispánie§ 24

M’. Aemilius Lepidus, s. M. Aemilia Lepida ml., no. 9, b. Aemilie Lepidy§ cos. 11+, 21+, 22+  

M. Aemilius Lepidus§ 1. cos. 285; 2. cos. 232, cos. suff. 221; 3. 200; 4. cos. 187, cens. 179, cos. 175, 179; 5. cos. 158; 6. 124, cos. 126; 7. 81, cos. 78, 77, interr. 52, o. č. 8; 8. 78, 48 - 45, cos. 46 a 42, 44, 43, 41 - 39, 36, 29, 13, 22+ (triumvir a pont. max.), s. č. 7, o. č. 9, manž. Iúnie Secundy, ses. M. Iúnia Brúta; 9. 29, 9+, cos. 6+, 29+, triumvirův syn, manž. Servílie, o. Aemilie Lepidy a M'. Aemilia Lepida, cos. 11+; 10. manž. Drúsilly, Gáiovy sestry, Gáiův milenec a posléze oběť, 38+, 39+   

Paullus Aemilius Lepidus (někdy uváděn jako L. Aemilius Lepidus Paullus)§ cos. suff. 34, 32, 22, 14+ 

Q. Aemilius Lepidus§ cos. 21

Mam. Aemilius Lepidus Liviánus§ cos. 77

L. Aemilius Lepidus Paullus, o. Paulla Aemilia Lepida§ 54, cos. 50

Paullus Aemilius Lepidus, s. L. Aemilia Paulla, cos. suff 34§ 50

M. Aemilius Lepidus Porcína§ cos. 137

Aemilius Longínus, legionářský zběh a vrah§ 70+

L. Aemilius Longus L. Stertinius Quíntíliánus Acílius Strabó Q. Cornélius Rústicus Aprónius Seneció Proculus, vlastně Q. Cornélius Proculus§ cos. suff. 146+ 

Aemilius Macer, literát§ 16 

Aemilius Mágnus Arborius z Tolosy, sofista, vychovatel Cónstantínových synů v Kónstantínopoli, b. Aemilie Hilarie a Aemilie Aeonie§ 337+

Ti. Aemilius Mamercínus§ cos. 339

L. Aemilius Mamercus nebo Mamercínus Prívernás§ 1. cos. 366 a cos. 363; 2. interrex 355, cos. 341 a cos. 329, dict. 335 a dict. 316

Mam. Aemilius Mamercínus§ dict. v letech 437, 434 a 426

M’. Aemilius Mamercínus Prívernás§ cos. 410

C. Aemilius Mamercus§ dict. 463

L. Aemilius Mamercus§ cos. v letech 484, 478 a 473

Ti. Aemilius Mamercus§ cos. v letech 470 a 467

Q. Aemilius Paetus§ cos. 167

Aemilius Papiniánus, právník a praef. praet.§ 205+, 211+ 

L. Aemilius Pappus§ cos. 225

M. Aemilius Pappus§ dict. 321

Q. Aemilius Pappus§ cos. v letech 282 a 278, cens. 275

L. Aemilius Paullus nebo Paulus§ 1. cos. v letech 219 a 216, o. no. 2; 2. 194, 190 - 189, cos. 182 a 168, cens. 164, 181; 263, 183, 167, 159, 152, 145, 143, s. no. 1, jehož první chotí byla Papíria, dcera konsulára C. Papíria Masóna; její děti dal Aemilius Paullus adoptovat synovi Scípióna Afrického, b. Aemilie Paully (Tertie): P. Cornélius Scípió Aemiliánus Áfricánus Numantínus, „Minor“ a synovi konsula Q. Fabia Maxima, vnuka bojovníka s Hannibalem - Q. Fabius Maximus Aemiliánus, oba synové z druhého manželství zemřeli několik dnů před a po otcově triumfu nad Makedonci; 3. 43, cos. roku 1+, 8+, manž. Iúlie ml., Augustovy vnučky

L. Aemilius dal na adopci do rodu Cornéliů a Fábiů dva své starší syny. Pět dnů před triumfem nad Makedonií roku 167 zemřel jeho nejmladší, dvanáctiletý syn, a tři dny po triumfu poslední, čtrnáctiletý.

M. Aemilius Paullus§ 1. mag. equ. 301, cos. 302; 2. cos. 255

Aemilius Réctus, praef. Aegyptí (celé jméno neznáme)§ 19+

L. Aemilius Régillus, velitel ve válce s Antiochem III.§ 190, 189, 179

Q. Aemilius Sáturnínus, praef. Aeg.§ 201+

M. Aemilius Scaurus§ 1. politik a řečník, o. no. 2, 163, 121, cos. 115, cens. 109, 89, 55; 2. Pompeiův legát, s. no. 1, 64, 62, 55, stavebník největšího římského divadla, viz tam, manž. Múcie Tertie od roku 58, když se rozvedla s Pompeiem, o. Mam. Aemilia Scaura

Mam. Aemilius Scaurus, s. M. Aemilia Scaura s Múcií Tertií§ 55

Mam. Aemilius Scaurus, literát, senátor, poslední z rodu Aem. Scaurů§ cos. suff. 21+, 22+, 34+  

Q. Aemilius Secundus z Bérýtu, armádní důstojník§ 6+

C. Aemilius Sevérus Cantabrínus§ cos. suff. 193+ 

Aemona, Emona, řec. Hémá, Hémóna, m. v Pannonii na hranici s Itálií, Colónia Iúlia Aemonis, dn. Ljubljana, metropole SLO, něm. Laibach§ 238+, 313+, 368+, 388+   

Aenária, ostrovy§ viz Pithékúsai

Aenéás§ viz Aineiás

Aenéis, epos Vergiliův§ 26 a viz index s. v. epos

Aepuló, Epulón, kníže Istrů§ 178-177

Aequimaelium, mí v Římě pod Capitóliem§ 439

Aequitás, zbožtěná Právnost, Rovnost před zákonem, řec. Eudiki᧠125+

Flávius Aequitius§ viz Equitius  

L. Aequitius Firmánus n. L. Equilius F., údajně uprchlý otrok vydávající se za s. Ti. Sempronia Graccha§ 100

Aequum, Colónia Claudia Ae., dn. Čitluk v Hercegovině§ 131+

Aequové, Aequí, latinský kmen§ 494, 487, 484, 482, 471, 468, 466 - 462, 459 - 457, 455, 449, 446, 443, 431, 430, 422, 418, 415, 414, 410 - 409, 403, 397 - 391, 388, 304, 302, 300, 298

 

aera§ viz éra

aerárium, ae. populí rómání, ae. Sáturní, "měděná místnost", ae. militáre§ 357, 6+, 15+, 61+, 212+ 

Státní pokladna umístěná ve sklepení Sáturnově chrámu pod Capitóliem formálně ve správě senátu; viz pod občanství, srov. pod fiscus. Kromě toho, že se tu skladoval římský státní poklad, vedli jeho úředníci registraci novorozených občanů, evidovali veškeré státní finanční operace, závazky státu a občanů vůči němu, jakési římské "finmin". Archivovalo agendu senátu a další státně důležité dokumenty. V Sáturnově chrámu sídlilo též aerárium sanctius/sanctum, "tajnější/ tajné", spravující válečnou kořist a výnos pětiprocentní daně z ceny otroka při manúmissiích, propouštění na svobodu (Manliův zákon z roku 357). Zda v Sáturnově chrámu sídlilo i aerárium militáre, fond pro legionářské veterány zřízený roku 6+ Augustem, není známo (srov. rok 15+ a 61+).

aerárius, aerárií, znevýhodněná společenská vrstva v Římě, o níž toho není mnoho známo, význam slova asi "poplatní státní pokladně"§ 578, 174

V bájné době Servia Tullia snad šlo o vrstvu bezzemků, bez příslušnosti k centuriím a tím pádem bez volebního práva, bez vojenské povinnosti, neplatící daně kromě jisté kapitální ("aes", malý poplatek), možná od roku 304 šlo o jednotlivce stavovsky za trest degradované, což platilo i pro senátory, které vyškrtli z členských seznamů censoři (jak výslovně uvedeno roku 174 v případě L. Fulvia Flakka).

Aeropos I. z Makedonie, k.§ 583, 563

Aeropos II. z Makedonie, k., s. Arrhabaiův, o. Pausaniův, Alexandrův, Héromenův a Arrhabaiův§ 399, 396, 394, 336

Aeropos z Lynkestidy, dyn., o. Alexandrův§ 335

Aeropos z Illyrie, dyn.§ 209

Aesculánus/Aescolánus, "Měďák", údajné božstvo měděné ražby, o. Argentínův§ 269

Aesculápius, bůh; jeho chrám v Římě, srov. Asklépios§ 293, 291, 23 a viz s. v. spolek

Aesquilius, římský pahorek, též Esquilius, Esquilínus, řec. Aiskylínos lofos§ 578, 268, 220, 168, 268+ 

Aesquilínus, část Říma§ tamtéž

Aesernia, m. v Samniu, dn. Isernia v Molise§ 262, 90, 89, 82

Aestové, Aistové§ 336+, 381+ a viz Burgundové

Áétión z Iónie, malíř§ 327

Aetios z Antiocheie§ 1. doxograf, 100+; křesť. theolog samouk, jehož příznivcům říkali aetiáni, 355+, 359+  

Aetius, blíže nezn. zeť imperátora Sevéra§ 193+

Flávius Aetius, s. Fl. Gaudentia rodu asi gotského, magister mílitum na Západě, vítěz nad Hunny, "poslední Říman"§ 286+, 382+, 390+  

Aetius, s. Aetna§ viz Aitné

Afaia, bohyně uctívaná na Aigíně§ viz tam

Afareus, s. Hippia Élidského s Pláthanou, adopt. s. Ísokratův, dramatik a logograf§ 436

Afghánistán, novověký stát, viz Aria a další satrapie§ 4000, 3500, 3000, 2200, 2000, 1800, 600, 330, 327, 303, 180, 75, 55-, 45+, 212+ 

Jméno snad souvisí se sanskrtským názvem lidu Ašvaků, „Jezdců“, v dnešním Núristánu („osvícená země“ a před islamisací Kafiristán, „Země nevěřících“, protože dlouho zde převládal animismus) na afghánsko-pákistánském pomezí, kteří byli součástí starého indoíránského lidu Kambodžů. Z Ašvaka(n) je v Mahábháratě Avagáná, z toho perské Abagán, řecké Aspasioi a Assakénoi, žijící snad ve Swátu (PAK).

Paštunové (u Hérodota Paktyové?) začali slovo Afghán(istán) mnohem později používat pro kolektivní označení země. Wazírové/Wazírí, jsou jako většina paštunských kmenů po obou stranách afghánsko-pákistánské hranice (Durandova linie) asi potomky Skythů s příměsí krve Hefthalidů a Kušanů. Podle jiné interpretace mohou být Kambodžové jednou z královských dynastií Skythů. Během kušánské éry v 1. st. př. n. l. do asi 4. st. n. l. migrovali do Bengálska, na Cejlon a do dnešní Kambodže. K. byli zřejmě zarathuštrovci z východního Íránu a jméno souvisí s Kambudžija/Kambýsés, srov. tam. Předchůdcem afghánského státu byl středověký Chorásán, persky "země vycházejícího slunce" (z perského/íránského pohledu) rozprostírající se od východní Persie a Turkmenistánu po Uzbekistán a Afghánistán.

Afidnai, obec a pozd. attický démos, též Afidna§ 1555, 750, 378

Afinia Gemina Baebiána, manž. príncipa Vibia Trebóniána Galla§ 251+  

L. Afinius Gallus§ 46+ a viz pod L. Asinius Gallus, cos. 62+ 

Afnéis z Kappadokie, manž. Pixódarova§ 341

Afobos z Athén, strýc a poručník Démosthenův§ 384

Afraatés z Adiabény, aram. Afrahat z Aššuristánu, první ze syrskoaram. církevních "otců"§ 345+

L. Áfránius§ 1. autor togát, 150; 2. pompeján, 69, 65, 64, cos. 60, 49, 47, 46-, 37+ 

Sex. Áfránius Burrus, praef. praet.§ 51+, 54+, 58+, 59+, 62+

Cn. Áfránius Dexter§ cos. suff. 105+ 

P. Áfránius Fláviánus § cos. suff. 117+ 

Afránius Hannibaliánus, praef. Urbí§ 284+, cos. ord. 292+, 293+  

L. Áfránius Potítus§ 37+

Flávius Áfránius Syagrius, praef. Urbí§ 379+, cos. 382+ 

Posledními volenými magistrí mílitum/generály pozemního vojska v Galliích byli Áfrániové Aegidius a jeho syn Syagrius, poslední gallořímský dyn. na severu Gallie, poražen a zabit Franky roku 486 n. 487

Aegidius§ 382+

Flávius Áfránius Syagrius Aegidius (?), rekonstruované jméno, mag. mílitum per Galliás, s. Aegidiův§ 280+, 382+  

Afrika, Afričané; srov. i pod Karthágo, Libye apod., o kontaktech a objevování černé Afriky viz pod objevy § 530, 440, 396, 379, 310, 256, 255, 253, 215, 212, 210, 205, 204, 160, 87, 81, 48 - 46, 42, 39, 36, 28, 25; Provincia África/África vetus (býv. kmenové karth. území, sídlem řím. správy byla Utica), África nova (býv. Numidie) a dioecése: 146, 125, 103, 66, 49, 46, 42, 40, 25-, 14+, 17+, 20+, 23+, 28+, 37+, 44+, 53+, 59+, 68 až 70+, 75+, 80+, 85+, 90+, 100+, 118+, 122+, 128+, 138+, 148+, 152+, 186+, 189+, 192+, 193+, 197+, 203+, 217+, 229+, 238+, 240+, 260+, 285+, 296+, 302+, 309+, 311+, 314+, 321+, 337+, 338+, 344+, 352+, 354+, 363 až 365+, 373 až 375+, 379+, 383+, 384+, 389+           

Územní rozsah římského pojmu A. za republiky nebyl v podstatě větší než dn. TN, od dominátu celá dn. severní A. bez Egypta a Kyrénaiky. Helléni nazývali Afriku bez Egypta Libyí, což platilo ještě ve druhém století n. l. Viz také pod objevy zeměpisné. Černé subsaharské Afričany antický starověk znal jen jako kuriositu na dvorech Ptolemaiovců nebo později císařů. Arabové převzali označení pro rozsah římské provincie mezi Tripolitánií a východním Alžírskem jako Ifríqija.

afrodisiaka§ viz lékařství a sex; španělská muška-kantharis ibid.

Afrodísias, m. v Kilikii§ 315

Afrodísias v Kárii s přívlastkem někdy Ninoé§ 150+

Původně prý Lelegónpolis, Megapolis, Ninoé, založeno snad v hellénismu (Attalovci?), od 1. st. n. l. sídlo sochařské školy, export modrého kárského mramoru z blízké hory Salbakos, dn. Babadağ. Od 6. st. n. l. Stavropolis, Město kříže, později jako hlavní město byzantské Karie měla jméno Kária, turecky Gerye. Od 13. století zpustlé, do roku 1970 v ruinách ves, která byla přemístěna o kus dále.

Afrodísion, též Núré nebo Urpridišša, m. na severovýchodě Kypru§ 709

Afrodísios, vojevůdce Seleuka I.§ 281

Afrodísios z Athén§ arch. 170

Afrodíté, bohyně a její podoby; sumerské a semitské předchůdkyně srov. pod Atargatis nebo Ištar, Aštarté, též Venus§ 640 (etr. Turan), 432, 356 (Lokry Epizef.), 353, 325, 321, 249 a 244 (Eryx), 230 (u Perg.), 350 a 100 (Mélská), 58 (Pafos), 49+ (Erycká), 64+, 69+ (v Pafu), 70+ (Kós), 115+ a 139+ (Kýzikos), 185+ (máiúma), 326+ (Jerúsalém)       

Afrodíté Zefyrítis§ viz Arsinoé I.

Afrodítopolítés, hornoeg. nomos (22.), podle eg. Tepihu, dn. Atfíh, kde uctívána Hathór (druhou A. n. Afrodító byla Sebti či Per-wadžet (10. hornoeg. nomos), dn. Kóm Išqau, třetí A. byla Inerti neboli Per-Hathor, dn. Gebelejn/al-Džebelejn, řec. též Pathyris)§ 2118, 285

Afytiá u Olynthu, mí. na Síthónii; též Afytis§ 750, 380

Agaba (pl.), pevnost v Iúdaji u Jerúsaléma§ 69

Agabana, jakási pers. pevnost§ 366+

Agaclytus/Agaklytos, propuštěnec Vérův, celým jménem M. Aurélius A., manž. Vibie Aurélie Sabíny, d. Márkovy§ 166+, 169+, 188+ 

Agade, A-ga-de/A-kà-dè, sum. jméno pro akk. Akkadu, sídel. m. říše Akkadů v sever. Babylónii (= dn. Baghdád či bezprostřední okolí?)§ 3200, 2400, 2346, 2316, 2307, 2292, 2283, 2255, 2230, 2206, 2191, 722, 674

Agamédés, stavitel§ 548

Agamnéstór z Athén§ arch. 776

Agamemnón, gen. –mnona, k. v Mykénách§ 650, 550, 396

Agamemnón, k. v Kýmě, o. Hermodiky§ 742

Agamtanu§ viz Ekbatana

Agapénór z Tegey, k. Arkadů§ 709

Agapios z Athén, ž. Marína z Neápole v Pal., neoplatónik a filolog§ 350+

Agapios z Alexandreie, lékař§ 350+ (možná totožný s předešlým) 

Agaristé z Athén, manž. Dámóna a Alkmaionida, udavačka§ 415

Agaristé ze Sikyónu§ 1. 657, 576, d. Kleisthéna Sikyónského a manž. Megaklea II.; 2. 500, 484, d. Hippokrata z Athén (bratra reformátora Kleisthéna), m. Perikleova

Agaros ze Skythie, k.§ 309

Agasiás z Athén, pučista§ 479

Ágásiklás ze Sparty, s. Archidáma I., ión. Hégésiklés§ 739, 600, 556

Agathangelos, tajemník Tíridáta III. Armenského a hagiograf§ 301+

Agatharchidés z Knidu, historik a zeměpisec§ 200, 150, 120

Agatharchos z Kerkýry§ 536 (Ol.)

Agatharchos ze Samu, malíř§ viz pod malíři

Agatharchos ze Syrákús, s. Agathokleův§ 299, 214

Agathé, n. Agathé Tyché/Agathotyché, m. v Gallii Narbonské, dn. Agde (čti: Áte), přístav u Béziers§ 600

Možné je i to, že se původně osada jmenovala Agathé polis, Šťastné město. Agathotyché doloženo nápisně.

Agathínés z Korinthu, nauarchos§ 393

Agathínos ze Sparty, lékař§ 55+

Agathodaimonis§ viz Indonésie

Agathokleiá z Alexandreie, ses. Agathoklea (IV.) Alexandrijského, dc. Oinanthy s Agathokleem (III.)§ 289, 276, 204, 203

Agathokleiá z Bakter, zvaná Theotropos, d. Agathoklea Bakterského, manž. Menandrova§ 165, 155, 130

Agathoklés z Athén§ 1. arch. 357; 2. arch. 106

Agathoklés z Baktrie, k.§ 185, 180, 175, 165, 155

Agathoklés z Makedonie§ 1. 321, o. Autolykův; 2. 302, 300, 292, 286, 283, 281, s. Lýsimachův

Agathoklés z Pelly, nar. v Krannónu v Thessalii, o. Lysimachův§ 361, 323

Agathoklés I. Syrákúský, z Therm, král Sicílie, s. Karkýna z Rhégia§ 361, 339, 334, 319 - 304, 302, 300 - 293, 290, 289, 281, 278, 276, 214

Agathoklés II. ze Syrákús, s. Agathoklea I.§ 290, 289 

Agathoklés (III.) z Alexandreie, s. Theoxeny ml. s nezn. otcem, manž. Oinanthy, o. Agathoklea IV. a Agathokleie§ 289

Agathoklés (IV.) z Alexandreie, dvořan Ptolemaia III. až V., syn Agathoklea (III.), vnuk Agathoklea Syrákúského, a Oinanthy, b. Agathokleie a asi dvou dcer§ 289, 276, 221, 219, 204, 203

Agathoklés alias Fereklés, eparchés v Astabéně§ 250

Agathón z Athén, tragický básník (gen. - óna)§ 447, 406, 400

Agathón z Makedonie, s. Filótův, b. Asandrův a Parmeniónův, o. Asandrův§ 336, 334, 325, 323, 313

Agathón z Pydny, velitel Babylónu§ 331

Z jihobabylónské Larsy je roku 86 SE doložen jistý A-ga-tu-ú-nu, který má tři syny: [xx]rillusu, Menandra/Mininniduru/Menandar a Apolloníka či Apolloníkaia/Apaluniqí (není v CSD). Z Larsy t. r. je známo i jiné hellénsky znějící jméno: otec a syn La-a-ti-qí-ru.

Agathopús z Aigíny§ Ol. 173+, Ol. 177+  

Agathos daimón, Agathodaimón, Éventus bonus/Bonus éventus, Štěstí, mimo jiné oblíbený v Athénách a Alexandreji§ 374+ a viz v přílohách Bozi a jejich svátky

Agathostratos z Rhodu, nauarchos§ 263 

Agathyrsové, skythský národ v oblasti dn. Sedmihrad§ 650, 429, 340, 339

Agauos z Abýdu, tyr.§ 365

Agde§ viz Agathé

Agéarchos z Megalopole, o. stratéga Kypru Ptolemaia§ 197

Ageladás z Argu, sochař§ 500

Ageláos z Farsálu, n. Agellos, tyr.§ 477

Agelius, Agelios, novátiánský biskup v Kónstantínopoli§ 364+

Agémachos z Kýziku§ 192 (Ol.)

Agémachos z Messénie, strat.§ 183

Agenarichus alias Serápió§ viz tam  

Agénór z Makedonie, o. Peithónův a Eudámův, satr. Indie, gen. Agénora§ 323, 312

Agénór ze Sídónu, k.§ 335

agentés in rébus, "jednatelé v záležitostech", tajní§ 293+ a viz pod policie 

ager gallicus, na kelt. Senonech Římany dobyté přímořské území Umbrie s městy Ariminum, Pisaurum a Sena Gallica§ 284, 232

ager públicus, státní půda, kořistní nebo z dědictví králů§ 191, 74

L. Agerínus, Agerrinus n. Agermus, oddaný propuštěnec Agrippiny ml.§ 59+

Agésandridás ze Sparty, s. Agésandrův, nauarchos§ 411

Agésandros z Rhodu, též Hagésandros, sochař§ 50

Agésiás z Athén§ viz Hégésiás z Athén

Agésidás ze Sparty, pán Alkmánův§ 624

Agésiláos z Athén, b. Themistokleův (údajný)§ 508

Agésiláos z Makedonie, Antigonův diplomat§ 315

Agésiláos z Naupáktu, strat.§ 217, 207

Agésiláos ze Sparty§ 1. 739, b. Agásiklea; 2. 333, s. Archidáma III. a b. Ágida III.; 3. 243 - 241, 219 příbuzný Ágida IV. a o. Hippomedonta

králové ve Spartě:§

Agésiláos I., o. Meneláův§ 775

Agésiláos II., s. Archidáma II., nevl. b. Ágida II., manž. Kleory, o. Archidáma III., Eupólie a Hippolyty, b. Kynisky§ 470, 444, 401, 400, 397, 394, 391, 389, 385, 383, 381, 380, 378, 376, 371, 370, 365, 362 - 359, 356

Agésiláos, b. Ágida III. (třetí A. nevládl)§ 331

Agésimenos z Eresu, s. Hermésideův, z rodiny samovládců§ 357

Agésipolis, králové ve Spartě:§

Agésipolis I., s. Pausaniův§ 395, 388, 386, 385, 381, 380

Agésipolis II., s. Kleombortův§ 371, 370

Agésipolis III., s. Agésipolidův, v. Kleombrota III.§ 219, 217, 195, 183

Agésipolis, s. Kleombrotův, o. Agésipolida III., b. Kleomeneův§ 219

Agésistraté ze Sparty, m. Ágida IV.§ 243, 241

Agéstratos z Rhodu, o. nauarcha Xenofanta§ 220

Agétás z Aitólie§ 218, 217

Ageus z Argu§ 328

Agdir§ viz Gádés

Agditis, b.§ viz Máter deum

Agga z Kiše, s. Enmebaraggesiho, k.§ 3200, 2700 

Aggramés n. Xandramés, hind. Dhana Nanda, poslední z Nandů§ 326

Ágiátis ze Sparty, vd. po Ágidovi IV.§ 241, 224

Ágidovci, královský rod v Lakedaimonu§ 775, 754, 743, 734, 420, 690, 660, 600, 521, 488, 480, 458, 408, 395, 380, 371, 370, 308, 265, 260, 252, 242, 241, 235, 222, 319

Agilimundus, germánský velmož, vasal Quádů§ 358+

Agiló, trib. gentilů a scútáriů, mag. mílitum, Alaman, manž. Vetiány§ 360+, 361+, 365+, 366+   

Aginnum, Agennum, středisko keltských Nitiobrogů na Garummně, dn. Agen na Garonně§ 107

Ágis, králové ve Spartě:§

Ágis I.§ viz Seznam sparťanských králů

Ágis II., s. Archidáma II. s Lampitó, b. Kynisky, nevl. b. Agésiláa II.§ 444, 427 - 425, 418, 417, 413, 411, 410, 405, 404, 402 - 400  

Ágis III., s. Archidáma III., b. Agésiláa (který nevládl)§ 338, 333, 331, 330 

Ágis IV., s. Eu(dá)midy II.§ 400, 272, 245 – 241, 226

Ágis z Élidy§ 572 (Ol.)

Ágis z Paionie, dyn., s. (?) Patraův§ 359, 286

Ágis z Tarentu, strat.§ 281

Ágis, Ptolemaiův strat.§ 313

Agisymba§ viz Libyjské jezero

Aglaiá, d.Mantineova, manž. Abanta Argívského, m. dvojčat Proita a  a Akrisia§ 1350

Aglaos z Psófidy, vzorný chudák§ 678

Agni, hindský bůh ohně z éry véd, vůdce migrujících pastevců§ 1800

Agnimitra, s. Pušpamitrův, k. v Magadě§ 185

Agnodóros z Kýziku§ 140 (Ol.)

Agónippos z Eresu, tyr.§ 332

agónisté, lat. agónisticí, fanatičtí křesťanští rovnostáři v Africe§ 311+, 314+, 344+, 372+ a viz pod křesťanství 

agónothetés, v Olympii, hlavní rozhodčí§ 776, 577

agorá, v Athénách, náměstí, centrum veřejného života městského státu – polis, viz Athény§ 528

Agorá, Agoraion teichos, m. na Thr. Chersonésu, budoucí Lýsimacheia§ 346

Agorákritos z Paru, sochař§ 432

agoránomos, v Babylónu; obecně městský úředník dohlížející na míry a váhy na tržišti, v římské době řec. označení pro aedila§ 56

Agoratos z Athén, udavač, rodem otrok§ 404

Ágra, m. na sz. IND§ 600

Agraiové, aitólský kmen§ 426, 424

Agram§ viz Zagreb

agrární zákony v Římě§ viz léx agrária/légés agráriae

agrí decumátés, území osídlené Suéby jako kolonisty s nejasným postavením v Horní Germánii, dn. na území BW§ 97+, 213+, 235+, 259+, 262+, 359+     

Agriánové, řec. Agriánes, thr. nárůdek na horním Strymónu§ 335 - 334

Agrinion, m. v Aitólii§ 314

Agrios, lat. Ardeas, s. Odyssea s Kirkou, b. Télegona a Latína, k. Etrusků§ 534

agrippa, Agrippa, původním významem snad dítě, které při porodu přišlo na svět hlavou napřed§

Agrippa, s. M. Antónia Félíka s Drúsillou, d. Héróda Agrippy I.§ 35+, 79+ 

Agrippa Memfidés alias Apolaustos/Zlatíčko, herec ze Syrie§ 166+, 189+ 

Agrippa Postumus§ viz M. Vipsánius Agrippa Postumus

Agrippás, skeptický filosof§ 200+

Agrippína§ 1. manž. Tiberiova, viz Vipsánia Agrippína; 2. Agrippína Starší, viz Vipsánia Agrippína, manž. Germánikova; 3. Agrippína Mladší, Iúlia Agrippína, dcera předešlých, m. Nerónova 

Agrippínensés, "Agrippíňané", nové jméno Ubiů, viz, a srov. pod Germáni§ 38

Agrón z Illyrie, k. Ardiaiů, s. Pleuratův, b. Skerdilaidův, o. Pinneův, manž. Teutin§ 250, 231 - 229, 220, 219, 217

Agum I. z Kaššû, dyn.§ 1742 

Agum II., alias Agu-kakrime, kassitský k. Babylónie§ 1742, 1594, 1570, 324

Agum III. z Babylónu§ 1594, 1459 

Agusu§ viz Bít Agusi

Agylla§ viz Caere

Agyrion, m. na Sicílii, dn. Agira§ 399, 397, 392, 339, 36

Agyris z Agyria, tyr.§ 397, 392

Agyrrhion z Kollytu, Athéňan, stratégos§ 389 a viz pod Athény a theórikon

Ah, Jah, měsíční kult v Egyptě§ 1567

Aha, k. První egypt. dynastie§ 3174, 3127 

Ahanacht, Aha-nacht, dyn. v Hermopoli§ 2160 

Aha-Neit, ka. První eg. dyn., manž. Wadžiho§ 3174

Ahaggar, pohoří v dn. Alžírsku§ 19

Ahhotep, Ah-hotep I., ka v Sedmnácté dyn.§ 1600, 1570, 1567  

Ahhotep II., ka. v Sedmnácté dyn.§ 1600, 1570, 1567  

Ahmose, Ah-mose, Ah-mes, k. Sedmnácté dyn. Senacht-en-Re, Hor Meri-maat§ 1600

Ahmose I., první k. Osmnácté dynastie s trůnním jménem Neb-pehti-Re, Hor Aa-cheperu, řec. Amósis§ 3127, 1700, 1600, 1570, 1546, 1526, 1473     

Ahmose II., k. Egypta, eg. Jach-mesi, Hor Se-men-maat, trůn. jménem Chnum-ib-Re, řec. Amásis (gen. -ásida i -ásia), o. Psammeticha III. a kněžky Neitókris (II.)§ 737, 720, 574, 570, 568, 567, 547, 532, 526

Ahmose, voják ze začátku Osmnácté dyn., s. Babaje/Bibiho a Ibany/Abany, Ebany§ 1570, 1546, 1526 

Ahmose, ka Thutmosea I.§ 1526

Ahmose, s. Amenhotepa II.§ 1450

Ahmose Ameču, čati za Hatšepsuty a Thutmosea III.§ 1504

Ahmose Humaj, o. wezíra Amenemopeta Pajriho, správce harému, Osmnáctá dyn.§ 1450

Ahmose Henuttamehu/Henut-ta-mehu, ses. a manž. Ahmoseho I.§ 1570

Ahmose Merit-amun I.§ 1. ses. a manž. Ahmoseho I., 1600, 1570; 2. Meritamun II., d. Ahmose I. s Ahmose Nefertari, ses. a manž. Amenhotepa I., 1567, 1546  

Ahmose Nefert-ari, d. Ahhotepy I., ses. a manž. Ahmosea I.§ 1600, 1570, 1567, 1546   

Ahmose Pen-Nechbet, voják z Osmnácté dyn.§ 1526

Ahmose Sapair, s. Ahmosea I., ident. s Ahmose-anchem?§ 1567

Ahmose Sat-Amun, d. Ahmosea I. s Nefertari§ 1567, 1546 

Ahmose Satkamose/Ah-mose Sat-Ka-mes, ses. a manž. Ahmosea I.§ 1570, 1567 

Ahmose Si-Tajit, místok. v Kúši, o. Tura§ 1567

Ahmoseanch, s. Ahmose Nefertary s Ahmosem I., ident. s Ahmosem Sapairem?§ 1567

Ahuitzotl, k. Azteků§ 1800

Ahúra Mazda§ viz Zarathuštra

Ahwa, k. Pekče, s. Čhim-njua§ 246+, 269+, 283+, 285+   

Achádabhútí, biskup v Arbélách, původně magos§ 241+, 283+, 340+  

Acháia, Acháioi, homér. i klas. Achaia, Achaioi, č. Achajové i Achájové, spolek Achájů, Acháia, římská provincia Achaea, lat. Achaeí; bibl. v Palaistíně Chiwiové/bibl. č. Heveové a jejich tetrapolis [Kefíra, (A)Gabaón, Beerót a Kirjat-je(h)arím]§ 5300, 1805, 1520, 1460, 1400, 1390, 1300, 750, 730, 720, 708, 700, 680, 560, 468, 454, 446, 431, 417, 409, 401, 389, 388, 373, 371, 367 - 365, 362, 343, 339, 338, 332, 331, 323, 314, 303, 280, 279, 276, 275, 273, 267, 255, 251, 245, 243, 240, 239, 236 - 233, 230 - 224, 222 - 217, 215, 209, 208, 206-204, 200 - 191, 188 - 174, 169-167, 164, 160, 151 - 146, 140, 68, 64, 43, 39, 27, 12+, 15+, 34+, 35+, 37+, 39+, 44+, 46+, 49+, 51+, 54+, 61+, 64+, 66+, 67+, 69+, 70+, 77+, 117+, 122+, 125+, 128+, 129+, 167+, 170+, 171+, 217+, 238+, 253+, 254+, 261+, 268+, 280+, 337+, 355+, 360+, 364+, 365+, 375+, 378 až 390+, 392+          

Bájná prehistorie hellénské Acháje (podle Pausania):

Původním jménem Acháje bylo Aigialos, tj. Přímoří, a to po jednom sikyónském králi. Později, po smrti Hellénově, vyhnali jeho synové svého sourozence Xútha z Thessalie, který se pak usadil v Attice. Vzal si Erechtheovu dceru, s níž měl syny Acháia a Ióna.

Po Erechtheově smrti byl jeho potomky Xúthos vypuzen z Attiky, odešel do Aigialu, kde zemřel. Acháios pak odešel do otcovské Thessalie, Iónovi dal místní král Selinús za manželku dceru Heliku a po králově smrti se stal Ión sám vládcem Aigialu.

Moc nad touto zemí zůstala Iónovým potomkům čili Iónům, až do vyhnání Acháji. Acháiovi synové Architelés a Archandros se přestěhovali z thessalské Fthíótidy do Argu, kde se jejich rod začal nazývat Achájskými (domácí Argívští si říkali Danaovci).

Achájští se stali mocnými v Argolidě i v Lakónii. Když pak přišli Dórové pod Tísameneem, synem Orestovým, spojili se s nimi Achájové a obrátili se také proti svým příbuzným, proti Iónům v Aigialu. Iónové byli poraženi a vystěhovali se do Attiky, kam přišli za krále Melantha a stali se attickými „spoluobčany“.

Později se tito Iónové, podporováni jinými, vystěhovali do země, jíž dali jméno Iónie, kde dobyli a osadili řadu měst (maloasijská Iónie).

Po odchodu/útěku Iónů z Aigialy si zemi rozdělili Achájové a usídlili se ve zdejších dvanácti městech. Země se nyní začala nazývat Acháiá a později byla posílena Acháji z Argu a Lakedaimonu. Když se Dórové zmocnili Lakóniky, „příchod Hérákleovců“ zůstali na Peloponnésu Achájům pouze chudé oblasti na severozápadu poloostrova, Acháiá.

Potomci homérovského světa se z porážky dórské mocnosti Sparty mohli těšit až v éře hellénismu: dórská Sparta se dokonce stala na čas členem Spolku Achájů.

Acháios§ viz Acháia

Acháiové z Fthíe§ viz Fthíá

Achaiové, Achajové, kavkazský národ na vých. pobř. Černého moře, jižně od nich žili Zygové/Zygoi, Zyx (bývají ztotožňováni s předky Čerkesů), a Héniochové, viz, severní sousedé Kolchů§ 80, 65

Achaimenés z Persie, satrapa Egypta, též Achaimenidés, b. Artaxerxa I.§ 486, 462, 454 

Achaimenés z Pasargad, per. Hachámaniš, bab. Achiabamuš/Achiamanuš, dyn.§ 650, 559

Achaimenovci, per. královský rod s vedlejší větví Farnakovců, viz§ 650, 590, 569, 559, 530, 531, 522, 224+, 227+  

Acháios z Athén§ arch. 166

Acháios z Eretrie, tragik§ 484, 405

Acháios, vůdce otroků na Sicílii, zřejmě zajatý seleukovský voják§ 138

Acháios (I.) Starší, s. Seleuka I., b. Antiocha I., o. Antiochidy a Andromacha§ 282, 281, 269, 253, 246, 241, 235

Acháios (II.) Mladší, s. Andromachův, vn. Acháia I., manž. Láodiké Pontské§ 242, 235, 229, 225, 223 - 220, 218, 216-213

Acháis§ viz Hérákleia v Areji

Achan§ viz Bít Agusi

Achardeos, ř.§ viz Sirakové

Ácház z Iúdaie, ass. Jau-chazi, k., s. Jothamův§ 735, 732, 728, 699 

Achat-abíšu, d. Šarru-kéna II., k. Aššuru§ 713

Achátum, šejk amorejský§ 2039

Acházum, amor. státeček za Tigridem na Malém Zábu/Kapru§ 1797

Achelóos, Achelóios, největší ř. Hellady, přirozená hranice mezi Aitólií a Akarnánií§ 286

Achenaten, Achenaton, Achnaton, Achnaten§ viz Amenhotep IV.

Acheperré§ viz Šešonk V.

Acheperré-setepenamun§ viz Osorkón IV.

Achetaa, Achtiaa, Achti-aa, dvořan Třetí eg. dyn., manž. "královské důvěrnice" jménem Meritenes§ 2686, 2642 

Achetaten, Achetaton, Achet-Aten, sídel. m. Achen-Atenovo/Amenhotepa IV.§ 1379, 1375, 1373, 1368, 1366, 1361 

Achethotpe, Achet-hotep, wezír Páté dyn., s. Ptahhotepa Dešera, o. Ptahhotepa Čefiho§ 2686, 2498 

Achethotep Hemi, wezír Páté eg. dyn.§ 2498

Achet Chufu, "Chufův obzor", pyramida Cheopova§ 2589

Achchíjawa, říše na západě Anatolie a na egejských ostrovech, možná mykénských Achájů§ 1460, 1382, 1370, 1326, 1325, 1300 a srov. pod Aqiwaša, Eqeweš 

Achchulašša, anatol. m. nezn. polohy§ 1550

Achí-maras z Mê-Turanu, "Můj bratr je nemocen", dyn.§ 2006

Achí-maras z Kiše, amor. dyn.§ 1894  

Achíqar/Achíkar§ viz Aba-Enlil-dari a novela

Achillás z Egypta, strat.§ 51, 50, 48

Achillás, biskup v Alexandreji§ 300+

Achilleitis, část Tróady u Sígeia kolem Achilleova hrobu, Achilleion§ 620

Achillés, Achilleus, hérós, s. Péleův, vnuk Aiakův, o jeho kultu v Pontu viz pod Leiké a pod Ílion/Troi᧠1520, 334, 332, 232, 214+, 375+ a viz pod Troiá  

Jako žertovná souvislost vypadá nápad humanistického papeže Pia ii., který dal jednomu z bojovných braniborských hohenzollernských knížat Achilleovo jméno jako přívlastek. Albrecht Achilles von Brandenburg (zemřel roku 1486 smrtí přirozenou) byl jako Albrecht i. markrabětem Ansbachu a Kulmbachu a později jako Albrecht iii. kurfiřtem braniborským. Válečník, diplomat a milovník turnajových soubojů údajně žádné ze svých dobrodružství neprohrál.

Achillés z Alexandreie§ Ol. 101+

Achilleus Tatios z Alexandreie (?), autor milostného románu§ 150+, 172+ 

Achilleus z Palmýry, usurpátor (?)§ 273+

Achilleus, usurpátor v Egyptě, jiný asi od Aurélia Achillea, viz§ 286+  

Achimetu z Ašdodu, Achi-miti, b. Azirův, k.§ 711

Achímilkat§ viz Himilkón z Karthága

Achlamú, Achlamové, kočovný lid amorejský, jednou jeho částí byli Aramajové§ 1320, 1308  

Achnaton, Achnaten§ viz Amenhotep IV.

Acholius, životopisec Sevéra Alexandra§ 217+, 260+ 

Achóris§ viz Akorés

Achradína, část Syrákús§ 485, 466, 463, 396, 357, 344, 212

Achre, s. Chafreho§ 2558

achšadarapannu, per.§ viz satrapés

Achšéri z Mannáje, k., o. Uallího§ 659

Achšíwarši§ viz Xerxés

Achthoés§ viz Cheti

Achundaru z Tilmunu, k.§ 706

Achutábum z Larsy, s. možná Núr-Adada§ 1850

Achu'útu, "Nalezl bratra", urucký klan, který měl zjevně nejblíže k hellénským kolonistům, protože se u jeho příslušníků objevuje nejvíce řeckých jmen (nejvíce tzv. druhých jmen/„ša šumšu šanû“ je v klanu Luštammar-Adad)§ 244

Achyroné, mí u Níkomédeie v Bíthýnii§ 337+