Aa-Ach
•
INDEX NOMINUM & RERUM
•
neoznačené odkazy na roky v CSD se rozumějí př. n. l., se znaménkem "+" n. l., "předml.", "pravěk" a "před 6000" na textové soubory (prehistorická naleziště vedena výběrově)
A-a§ viz Aja
Aahetepre, Aahotepre, Aa-hetep-Re, trůn. jm. nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674
Aacheperre, Aacheperure, Aa-cheper-Re, s. Amenhotepa II.§ 1450
Aacheperreseneb, Aa-cheper-Re-seneb, čati z Osmnácté dyn.§ 1567
Aanečerire, Aa-nečeri-Re, trůn. jm. nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674
Aaka alias Neferkare I./Aa-ka n. Nefer-ka-Re§ k. Druhé eg. dyn.§ 2848, 2766
A-a-kal-la§ viz Ajakalla z Ummy
Aalborg, Ålborg, m. v Dánsku§ 113
Aamau-sa-Hor-nedž-her-jotef§ viz Qemau-sa-Hor-nedž-her-jotef
Aamu, Amu, eg. označení kočovníků na sv. hranici, na Sínaji a v Palestíně, "Asiaté", mj. též Hyksů§ 2686, 1998, 1870, 1786, 1730, 1720, 1567
Aamu, jako k. Šestnácté dyn. Cha-user-Re§ 1674
Aanacht, Aa-nacht, armádní velitel v Šesté eg. dyn.§ 2278
Aannipada, A-an-ni-pad-da z Uru, k., s. Mesannipadův, b. Meskiagnuna (srov. s Ananne?)§ 2600, 2550, 2540
Aarónovci, žid. klan, hebr. Aharón, řec. Aárón, arab. Hárún, jméno snad původu egyptského (Aha-ro); prapředek Aarón/Árón ustanoven svým mladším bratrem Móšém, řec. Móýsés, č. Mojžíšem, veleknězem Jahweho kultu§ 1520, 1448, 163
Aat, ka. Amenemheta III.§ 1843
Aata, přezdívka nezn. kúšitského panovníka§ 1567
Aba z Olby, dc. Zénofantova, dyn.§ 41
Aba z Mylas, d. Hyssaldóma, ses. Hekatomnóova§ 391
Aba-Enlil-dari z Nippuru, ass. učenec a král. tajemník, aram. Achíqar§ 681, 564
Abagadasa/Abdagasés, indoparth. dyn.§ 20+
Abdagaesés/Abdagaisés z Parthie, velmož, asi předek Abadagasů, o. Sinnakův§ 35+
Abai§ 1. m. ve Fókidě, 347, 346; 2. m./lokalita v Syrii neznámé polohy, 145
Abaiokritos z Boiótie, též Amaiokritos, boiótarchos§ 245
Abaj, nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676
Abakainon, mí. a domorodé m. na Sicílii, dn. Tripi§ 393, 310
Abalgamaš, místokrál Barachše§ 2316
Abana z Nechebu§ viz Ibana
Abantidás ze Sikyónu, tyr.§ 264, 252
Abantos, též Amandus, nauarch Liciniův§ 324+
Abar, Abiru, Abale, manž. eg. krále Pijeho/Pianchiho, m. Taharqy§ 695, 690
Abaris ze Skythie, divotvorný muž§ 585
Abás z Argu, k.§ 1382, 1359
Abasgové, sarmatský (?) národ severně od Kolchidy v dnešní Abcházii§ viz Pityús
Abastamové§ viz Sabarkové
Abazu, Azuzu, ass. šejk§ 2400, 2307
abaton, nepřístupné místo$ 352
Abattum, m. asi na střed. Eufrátu§ 1830
abax, abacus§ viz matematika
Abba z Déru, dyn.§ 1977
Abba'al z Tyru§ viz Abbaros (řec.)
Abba'el I. z Jamchadu, Ab-ba-El, možné též čtení Abban/Ab-ba-an, amor. dyn., b. Jarimlima Alalažského§ 1793, 1750, 1710
Abba'el II. z Jamchadu, dyn.§ 1620, 1580, 1560
Abbaros z Tyru, též Abba‘al, k.§ 565
Abbásovci, dynastie arabských kalifů§ viz pod Mesopotamie
Abdagasés, indoparth. dyn. (?)§ 20+
Abda-El z Amurru, šejk§ 2006, 1977
'Abd-'Aštart ze Sídónu§ viz Stratón ze Sídónu
Abdalazíz bin Saúd, zakladatel Saúdské Arábie§ 341
Abdalónymos, Balónymos, foin. 'Abd-elonim, k. v Sídónu§ 333
'Abd-Ba'al, k. v Bérýtu/Be'erot§ 1299
'Abd-elonim§ viz Abdalónymos
‘Abd-ilihita z Áradu-Arwadu, k., ass. Abdi-líti z Arudu§ 701
‘Abd-Melkart§ viz Hamilkar
‘Abd-Melkart, k. Tyru§ 701
Abdémón z Tyru, k.§ 450, 411, 391
Abdéra (pl.), č. Abdéry, m. v Thrákii; odlišovat od Abdéra, m. v Baetice na území Bastulů, dn. Adra v Andalusii, osady to kdysi foinícké§ 654, 545, 491, 460, 431, 429, 420, 411, 376, 340, 250, 170
abdikace, královská nevynucená, srov. pod král§ 285
V případě Ptolemaia Sótéra vzácný jev nejen pro starý věk. U Římanů srov. příklad Diokletiánův (není v CSD).
'Abdi-Aširta, -Ašrata z Amurru, dyn.§ 1424, 1365
Abdi-erach z Kiše, amor. dyn. z rodu Mananá§ 2028, 1894
Abdi-erach, Abdi-arach z Ešnunny a Tutubu, dyn.§ 2028, 1993, 1894
Abdi-Chepa z Urusalim/Jerúsaléma, Abdi-Cheba, churrit. dyn.§ 1400, 1365
Abdi-milkutti/Abdi-milkúti I. ze Sídónu, k.§ 678, 677
Abdi-milkutti II. ze Sídónu, k.§ 677, 669
Abdisarés z Armenie, 'Abd-Iššár/-Ištar(?), dyn.§ 250
Abdissaros z Adiabény, k.§ 129
Abdos, vlivný parth. eunúchos a spiklenec§ 34+, 35+
Abdsamija alias Barsémiás z Hater, dyn. (řec podoba z "bar Sami, syn Samiův")§ 116+, 193+, 196+
‘Abdú z Orrhoény, dyn.§ 127, 120
Abducillus z Allobrogie, o. Raucilla a Egy§ 48
Abeakos, k. Siraků§ 48
abeceda§ 47+ a viz alfabéta
abecedárium, seznam písmen§ 775
Abellius, vicárius§ 306+
Abelux (gen. -luka), řec. Abylyx, keltibérský prořímský předák, původně na straně Karthíginců§ 217
Abešura, d. Aspakúra Ibérského, manž. Meribana III., m. Reva II. a Bakura§ 284+
Abgarové, Augarové, arabská dynastie v Orrhoéně§ 132, 92, 53, 29, 4
Fýlarchové a dynastové/fýlarchés dynastés, později první zavedli křesťanství za státní kult. Arm. kronikáři je z neznámého důvodu měli za své a jméno Abgar/Abgarios odvozovali od arm. avag air, "velký muž".
Abgar(os) I. Péqá/"Němý", Augar(os)§ 94, 92, 69, 68
Abgar(os) II. Ariamnés§ 68, 63, 54, 53
Abgar(os) III.§ 29, 26
Abgar(os) IV. Summáqá/"Rudý"§ 26, 23
Abgar(os) V. Ukkámá/"Černý", b. Ma'núa, o. Ma'núa V.§ 4-, 7+, 30+, 36+, 49+, 50+, 179+
Abgar (os) VI.§ 50+, 91+
Abgar(os) VII. bar Ízat, b. Ma'núa VII.§ 109+, 113+, 115+, 116+, 123+
Abgar(os) VIII., s. (?) Ma'núa VIII.§ 163+, 179+
Abgar(os) IX. Veliký, občansky L. Aelius Septimius Sevérus Abgarus, Abgaros basileus§ 132, 179+, 193 až 195+, 198+, 202+, 215+, 242+
Abgaros X., Abgarus Sevérus, s. Abg. VIII./IX.§ 179+, 215+
Abgaros XI. Fraátés, s. Ma'núa IX., dyn.§ 215+, 242+
Abhirové, dynastie na jihu IND, nástupní stát Sátaváhanů§ 22
Abcházie, kavkazská země a novověký státní útvar na vých. pobřeží Černého moře, srov. starověký národ Abasgů§ 1700, 139+, 255+ a viz Pityús a Héniochové.
Kdysi součást Kolchidy a po rozpadu jejího království patřila k jádru království Lazika, jejíž nástupkyní byl na území pozdější A. v 8. století n. l. stát Ergisi.
Abí-[x.x.x] z Kiše, amor. dyn.§ 1895
Abi-amuti z Amurru, amoritský velmož, manž. Šát-Šulgi Urské§ 2078
Abí-Ba'al z Aradu, s. Jakínlúa§ 665
Abí-éšu, Abí-ešuch z Babylónu, k.§ 1793, 1712, 1684
Abí-Jaté’/Abí-Jatí' z Qedarie, k. Arabů, s. Te'riho, b. Ajama, o. Dala'ila§ 651, 650, 645
Abia, šejk z Adiabény, usurpátor§ 36+
Abidžu, Abdžu§ viz Abýdos
Abija z Jerúsaléma, Abí, řec. též Rhabúna, dc. Zachariji, manž. Ácházova, m. Chizqíjova§ 728
Abila§ 1. viz Abyla; 2. viz Avela
Abila (pl.: do Abil), Abiléné, m. a krajina v Galaáditidě v Dekapoli, východně od Gadar, na čas Seleukeia; jiné Abily byly sídel. m. Lýsaniovy tetrarchie a další byly toparchií Peraie na jih od Pelly § 218, 101, 36-, 41+
Abila Lýsaniú§ 41+
Abiliani, řec. Abiléné, země na severu Armenie (nezaměňovat s předcházející Abilami)§ 772, 750, 749, 742
Abí-madar z Tutubu, dyn.§ 2006
Abí-milki z Tyru, dyn.§ 1365
Abinergalos Sótér z Charakény, Abinerglos, bab. Abí-Nergal, k.§ 121, 36+
Abión z Athén§ viz Habrón
Ábir§ viz Éber
Abírám, Abí-rám, řec. Abeiron, b. Dáthánův, protimojžíšovský rebel§ 1448
Abirattaš z Kaššû, dyn.§ 1742
Abirattaš z Bargy, dyn.§ 1317
Abísaré z Larsy, Abí-saré/A-bi-sa-re-e, dyn.§ 2028, 2025, 1906, 1896, 1895
Abisarés z Indie, k./rádža, též Wmbisaros a Sasibisarés, o. stejnojmenného syna a nástupce§ 326, 325
Abí-simtí, manž. Amar-Suena Urského, m. Šú-Suena§ 2048, 2039
Abistamenés, satr. Kappadokie§ 333
Abíša, šejk Hyksů z Delty§ 1902
Flávius Ablabius, praef. praet. Itálie a Východu, o. Olympiady, snoubenky Cónstantovy, manž. Arsaka II. Armenského§ cos. 331+, 329+, 337+, 360+
Abnoba (pl.), Abnobaia oré (pl.), lat. Abnoba móns (sg.), pozd. zváno lesnaté pohoří též Márciánae silvae/Márciánské lesy, navazující na Hercynský les, srov. tam, resp. jeho západní částa, dn. Schwarzwald v Bádenu-Württemberku; ještě v pozdním císařství zde ctěna stará kelt. bohyně, nyní v podobě romanisované, Diána Abnobae§ 361+
Abodat, arab.§ viz Obodás
Abónúteichos, Abónú teichos/"Abónova pevnost", pozd. Iónopolis, m. v Paflagonii, d. İnebolu v TR§ 162+
Aboraké, emporion§ viz pod Sindové
Aborígínové, lat. Aborígínés, č. Aboriginové, praobyvatelé Latia a střední Itálie. Jejich prvním králem byl údajně Sáturnus a jeho vláda bývala pokládána starými za zlatý věk lidstva, srov. pod sáturnáliemi. Slovo odvozovali mimo jiné od „pocházejících ze stromů“, Arborigínové. Helléni Ab. říkali Boreigonoi, asi „pocházející ze severu“. Seznam králů viz v "dynastové" v přílohách, jiné souvislosti viz rok 1184 a pod Pelasgové.
Abráhám, Abraham, č. Abrahám ("Vznešený otec, Otec národů"), jeho datovací éra; arab. Ibráhím§ 2400, 2375, 2150, 1975, 1942, 1880, 776, 2, 222+ a viz pod datace biblická
Narozen jako Abrám/Abram a jeho manželkou byla dcera jeho bratra Harana Sarai ("Paní"), později přejmenovanou na Sara. Údajný praotec tří monotheistických náboženství, v jehož tradiční chronologii dnes věří pouze orthodoxní jahwisté a evangelikáni. Mluvívá se o "Abrahamových náboženstvích". Židovští tradicionalisté v jeho postavě dokonce vidí první sionistu a v jeho životě důkaz o věčnosti války o Palaistínu.
Jeho existence není doložitelná a jeho biblický příběh chronologicky nemožný. Například v době, kdy se měl narodit, ani zdaleka aramajští Chaldajové neovládali jižní Babylónii a Abramovo údajné rodiště Ur. Velbloudi byli domestifikováni až kolem roku 1000 a používání jako nákladní zvířata ještě později (s. v.).
Pokud klanový vůdce toho jména existoval, orientalisté soudívají, že mohl žít kdysi mezi roky 1200-1000.
Abráhám, biskup v Arbélách§ 1. 134+; 2. 340+
Abreás n. Habreás, Alexandrův žoldnéř§ 326
Abrittus, pevnost na Dunaji, též Forum Terebonií, dn. Razgrad u Ruse v BG§ 251+
abrogátió, odvolání, zrušení zákona§ 133
Abrúpolis z Thrákie, dyn.§ 178, 173
Abú Rawáš, ves při Káhiře, nekropole staré říše§ 2566
Abú Salábích, archeolog. lokalita na jihu IRQ, jméno sumer. m. známo není§ 3500, 3200
Abú Simbel, dnešní Ibsambul, archeolog. mí. na eg.-núbijském pomezí v ET§ 1304, 591
Abu-tábum, o. chrámové písařky Inanna-ama-mu v Sipparách§ 1895
Abú Zabí, vlastně Abú Dhabí, jeden ze Spojených emirátů§ 2540
Abúbos, žid. (?) předák, o. Ptolemaiův§ 135
Abúkír, Abú Qír§ viz Kanóbos
Abula§ viz Avela
Abúlités, per. předák, o. Oxathrův, satr. v Súsiáně§ 331, 330, 324
Flávius Abundantius, mag. mílitum§ 392+, cos. 393+ (východ)
Aburgius, praef. praet. Orientis§ 377+
D. Aburius Bassus§ cos. suff. 85+
Abúsír, Abú Sír§ viz Búsíris
Abýdénos, historik Assyrie (je-li to osobní jméno)§ 2150, 130+
Abýdos§ 1. m. v Tróadě v Mýsii zmiňované již v Íliadě, dn. mys Nagara v Dardanellách v TR§, 716, 675, 512, 481 - 479, 411 - 409, 394, 389 - 387, 368, 365, 360, 341, 335, 334, 216, 200, 197, 196, 190, 85; 2. m. v Horním Egyptě na západním břehu Nilu, eg. Abidžu/Abdžu, dř. čteno Ebózew, arab. Abídús, 3500, 3127, 2945, 2848, 2686, 2345, 2333, 2184, 2118, 1998, 1843, 1770, 1740, 1720, 1676, 1319, 1304, 955, 353+
Abyla, někdy též Abila, pohoří v severním Maroku, dn. Sierra Ximiera, dř. Bullones, nad stejnojmenným přístavem, dn. španělskou Ceutou§ viz Hérákleovy sloupy
Abzu (sum.), Absû (akk.), personifikované podzemní sladkovodní moře§ 2460
Abzuja, m. v královstí Qatny v povodí Orontu polohy nezn.§ 1360
Acacius§ viz Akakios
Acca Lárentia§ vide Lárentia
Q. Accaeus Rúfus§ cos. suff. 90+
L. Accius, tragický básník§ 170, 85
Accó, Akkón, vůdce Senonů§ 54
Acerbás z Tyru, Acherbás alias Sicharbás/Sychaeus, manž. Elissy, kněz Melqartův§ 654
Acerrae, m. Gallii Transpadánské, dn. u Pizzighetone u Cremony§ 222
Acerrae, řec. Acherrai, m. v Kampánii, dn. Acerra§ 332, 90
Acerrónia Polla, d. Cn. Acerrónia, důvěrnice irippíny ml.§ 37+, 59+
Cn. Acerrónius Proculus§ cos. 37+
Acesius§ viz Akesios
Acília, d. Acília Lúcána, manž. Annaea Mely, m. Lúcánova§ 39+, 65+
Acílius Aviola, legát§ 21+
C. Acílius, annalista§ 155, 150
P. Acílius Attiánus, poručník pozd. príncipa Hadriána, praef. praet.§ 76+, 112+, 117+, 118+
M'. Acílius Aviola§ 1. cos. 54+; 2. cos. ord. 122+; 3. cos. ord. 239+
M’. Acílius Balbus§ 1. cos. 150; 2. cos. 114
Március Acílius Diodotus§ viz Diodotos z Kaisareie Kapp.
M’. Acílius Faustínus§ 1. cos. suff. 179+; 2. cos. ord. 210+
M’. Acílius Glabrió§ 1. praet. 196, 192, cos. 191, 190, 181, 100; 2. s. čís. 1, 181; 3. cos. 154; 4. praet. 123, 149; 5. cos. 67, 66; 6. cos. suff. 33; 7. cos. ord. 91+, 95+; 8. cos. ord. 124+; 9. cos. ord. 173+, cos. ord. 186+, 193+; 10. cos. ord. 256+
Acíliové byli původně rodem plébéjským, patricii se stali až za Domitiána.
M'. Acílius Glabrió Cn. Cornélius Sevérus§ cos. ord. 152+
Acílius Lúcánus, význ. provinciál v Baetice, o. Acílie§ 39+
C. Acílius Priscus§ cos. suff. 132+
L. Acílius Rufus§ cos. suff. 107+
Acílius Sevérus, praef. Urbí§ 306+, cos. 323+
L. Acílius Strabó, senátor a správce Kýrénaiky§ 59+, so. suff. 80+
M. Acílius, zkorumpovaný strážce Sibylliných knih§ 534
Acimincum, Acumincum§ viz Amicensové
Aconia Fabia Paulína§ viz Fabia Aconia Paulína
Acre, spolk. stát v Brazílii§ 1500
Acró, řec. Akrón z Caeníny, k.§ 751
ácta urbis, též ácta diurna populí, rérum urbanárum ácta§ 59
Oficiální státní noviny, deník, rozesílaný mimo jiné úřadům i do provincií; obsahoval informace o událostech v Římě, včetně zpráv a usnesení úředních orgánů a kněžských kolegií. Původně byly události zaznamenávány na bílou tabuli. Protokoly o jednáních senátu, projevy, odmítnuté návrhy apod. obsahovala ácta senátús, jejichž publikaci, zavedenou Caesarem zrušil adoptivní syn Augustus. Ácta šířená státní poštou byla vedle rychlých poslů prostředkem objektivních, resp. oficiálních zpráv z centra říšské moci. Omezovala roli pověstí, fám, snadno se šířících při jakékoli příležitosti; srov. s fake news, s. v. Básník P. Vergilius Maró Fámu vypodobnil ve čtvrté knize Aenéidy realisticky jako hrůznou veleobludu, "mónstrum horrendum, ingéns": "Fáma je zlo, nad něž není nic rychlejšího. Roste, jak se šíří, získává na síle cestou, zprvu malá jakoby se bála, rychle se nafoukne ve větrech, kráčí po zemi a hlavu má v oblacích... Nocí za mrakem se vznáší v nebesích a na zemi, šeptá, nikdy k sladkému snu nezavře víčka. Za světla sedí na číhané buď na hřebenu střech, nebo na vysokých věžích a straší velká města, poselkyně smyšlenek a zlomyslností, též však pravdy."
Acté, Akté, propuštěnkyně jistého Attala sloužící u Claudie Octávie, milenka Nerónova, vlastně Claudia Acté§ 54+, 55+, 59+, 68+
actia§ viz aktia
Actumer§ viz Úkroméros
Q. Acútius Nerva§ cos. suff. 100+
Ačiki, A-čik-ki, Atogi z Pekče, šiřitel kultury v Japonsku§ 283+
A. D., zkratka za annó dominí, „léta páně“, poprvé bylo použito roku 527 n. l., srov. Dionýsius Exiguus§ viz éra křesťanská
Ad Castorés, lokalita mezi Cremónou a Mantovou§ 69+
Ad salicés, "U vrb" nezn. lokalita v římské Scythii§ 377+
Ad septem frátrés, "U sedmi bratří"§ viz Ceuta
Ada I., z Halikarnássu, ka Kárů, d. Hekatomnóova, s. Mausóla, Artemísie, Idrieua a Pixódara§ 391, 353, 344, 341, 334, 328
Ada II., d. Pixódarova a Afnéidy§ 341, 337, 334
Adab, m. na severu Sumeru, dn. Bismaja v IRQ§ 2550, 2540, 2384, 2316, 1895, 1860, 1823
Adad, syrský, ass. a bab. bůh bouří, sumerský Iškur; u Syřanů Hadda, Adda, Ada sluneční bůh a mužská plodivá síla a střediskem kultu bylo v Chalabu/evrop. Aleppo, které se původně jmenovalo Chalam (podle toho zván bůh též Chalam/Chalamský, srov. v theoforních jménech). Jeho jméno a podoba vousatého muže byly Římanům známy ještě začátkem 5. století n. l. z časů Tráiánova mesopotamského tažení ze zač. 2. st. n. l.§ 2500, 1895 (Sipp.), 1880 (Ašš.), 1793 (Alalach), 689
Adad-nérári, -nírári n. -nárárí I. z Aššuru, "Adad je mou oporou, pomocí", k.§ 1308, 1300, 1275
Adad-nérári III., k. Assyřanů§ 1779, 772, 755, 745
Adad-nérári z Alalachu§ viz Addu-nérári
Adad-salúlu či -salílí§ viz Adasi
Adad-šar-rabi z Elamu (?), o. k. Kidinua§ 1520
Adad-šuma-éreš z Babylónu, o. Mudammiq-Adada§ 747
Adachar-amani z Meroé, k. Kúšitů§ 200
Adaios z Beroie, Perseův dvořan a diplomat§ 170
Adaios z Thrákie zvaný Alektryón/Kohout, žoldnéř, který se stal básníkům předlohou pro typ chlubivého vojáka, míles glóriósus, stratiótés filodoxos§ 1. 354; 2. 230
Adakés z Persie, n. Dakés, velmož, satrapa§ 363+
Adal-šenni z Burunda, churrit. dyn.§ 1779
Adamantiás, milenec Eusebie, manž. Cónstantia II.§ 361+
Adamantios§ viz Órigenés
Adamás z Thrákie, povstalec§ 362
Adamclisi, obec v rumunské Dobrudži§ viz tropaeum Tráiání/cívitás Tropaensium
Adamdun, elamské m., asi dn. Šúštar v IR, pokud Š. není identifikován s Awanem§ 2021
Adamu, ass. šejk§ 2400
Adana§ 1. na ř. Saros, m. v Kilikii, dn. Adana na Göksu, jednom z toků Seyhanu, viz pod Saros, 1300, 738, 715; 2. m. v Jemenu, dn. Adan, č. Aden§ viz Jemen
Adana a Danuna§ viz Kilikie
Adaníja, chet. provincie v Kilikii§ 1550 a viz Kilikie
Adasa u Béth hóron, hebr. Chadaša, mí. v Iúdaji§ 161
Adara-kalamma z Přímoří alias Aidara, k.§ 1520, 1492
Adarnarsés, per. Ádhar Narsé, s. Hormizda II. 309+
Adasi, hypokor. za Adad-salúlu či -salílí, k. Assyřanů, zakladatel panovnické dynastie§ 1736, 1700, 1670, 1600, 722, 688
Adathás§ viz Olthakos
Addaiá/Adaiá n. Adea alias Eurydiké III., ka Makedonců, d. Kynny a k. Amynty IV., manž. Filippa III. Arrhidaia§ 358, 336, 322, 321, 317, 316, 278
Addaios§ viz Thaddaios z Edessy
Addaju, guvernér eg. provincie Kana'ánu§ 1373
Adda-nérári, Addu-nérári z Jamchadu, dyn.§ 1620
Adda-quppí/guppí, Adad-guppí (-chappé), manž. Nabû-balassu-iqbiho, s. Nabû-kudurrí-usura II., matka k. Nabû-ná´ida/Nabonida§ 631, 556, 553, 547
Aramajská matrona Adda-quppí/guppí, kněžka Sînova v Charránu a matka posledního z chaldajských králů Nabû-ná´ida, zemřela roku 547 ve věku 104 (102) let. V chrámu E-chul-chul pečovala, jak se chlubí na zachovaných nápisech, o Sîna, Nin-galu, Nuskua a Sadarnunnu. Hellény byla ztotožňována s Nitókridou nebo Amytou z Médie.
Addón n. Addua, též Adón, arm. šlechtic, frúrarchos Artageir§ 2+, 4+
Addu-nérári z Alalachu, k.§ 1510
Addua, ř., dn. Adda v Lombardii§ 268+
Adeiganes, adeiganové, nejvyšší úředníci v Seleukeji na Tigridu, blíže neznámí§ 220
Adeimantos z Athén§ 1. arch. 477; 2. stratégos, 405
Adeimantos z Lampsaku, Démétriův poradce§ 302
Adeimantos ze Sparty, efor§ 220
Aden§ viz Diré a Jemen
Adénystrai, pevnost v Adiabéně, snad středověké m. Dunaysir, dn. ruiny poblíž Márdínu na severu Mesopotamie v TR§ 116+
Ádeódatus, lat. vlastně "á deó datus/daný bohem, Božidar, řec. Theodóros", s. křesť. ideologa Augustína§ 354+
Adeos ze Sikyónu, tyr., s. Eufronův§ 367
Aderek, Aderki§ viz Farasmanés I. Ibérský
Adgandestrius, podlý vůdce Chattů§ 19+
Ádhar Narsé§ viz Adarnarsés
Adherbal z Numidie, k. Numidů, s. Micipsův§ 120, 118-116, 112
Adherbal, nauarchos Kartháginců§ 1. 206; 2. 250, 249, též jmenován jako Atarbás
Adiabéné, hell. jméno pro Assyrii, syr. Hadjab, Hdajab n. Hedajjab, kurd. Hadhabani, per. Nódšíragán/Nód Ardachšíragán, resp. Aššuristán, dn. irácký Kurdistán; dělila se na Arbélítis na severu a na Apollóniátis na jihu, v pozdním hellénismu zřejmě zčásti arabisovaná, srov. ale pod Assyrie a o Izatovi II. viz pod Iúdaia. Přímých zpráv o obyvatelích země ("Adiabové"?) nemáme§ 129, 87, 63-, 36+, 45+, 49+, 60 až 62+, 66+, 91+, 109+, 115 až 117+, 123+, 134+, 193 až 195+, 198+, 199+, 212+, 214+, 215+, 217+, 224+, 283+, 298+, 360+, 363+
Adiatoríx z Galatie, kelt. dyn., s. Domniláův, o Dyteutův§ 36, 29-, 34+
Adida, mí. v Iúdaji u Módeinu u Lyddy§ 84
Adikran z Libye, dyn./k.§ 579, 571
Adinnergalos Sótér z Charakény, k., bab. Addin-Nergal§ 121
Adíni z Jakíni, s. Marduk-apla-iddiny II.§ 703
Adínu§ viz Bít Adíni
ádivásí, označení pro předárjské obyvatelstvo IND§ 1800
Adžátašatru n. Adžátasattu z Magadhy, k. Indů, s. Bimbisáry, tj. Vítěz nad nepřítelem§ 493, 461
Admétos z Fer, k., manž. Alkéstidy, d. Pelia z Iolku§ 130+
Admétos z Molossie, k. Molossů§ 469
Admétos z Tamassu, dyn. na Kypru§ 709
Adminius, s. Cunobelinův, dyn. Catuvellaunů§ 54, 39+
Ado, buddh. misionář v Koreji§ 384+
Adobogióna z Galatie§ 1. dc. Déiotara I., manž. Brogitarova a m. Amynty Galatského, 58; 2. m. Mithridáta z Pergamu (s Ménodotem), ses. Brogitarova (?), 47; 3. m. nebo ses. Déiotara IV. Filadelfa Paflagonského§ 36, 31
Adón§ viz Addón
Adóni-Bezeq, kanaánský dyn.§ 1380
Adóní-Sedeq/Adóní-Zedeq, řec. Adónibedzek, lat. Adonisedec, amorejský k. v Jerúsalému§ 1400
adónie, slavnosti kolem letního slunovratu; Adónis, gen. -ónida§ 415, 64 a viz Bohové a jejich svátky v příloze
Adónidův kult dorazil do hellénskýc krajů před c. 600. Jméno je odvozeno od kanaánského Adón, Pán. Kult koloběhu života se u Etrusků jmenoval Atúnis, u Frygů Attis, cf. mesopotamského Tammuze a sumerského Dumuziho.
Adıyaman, m. a prov. v tureckém Kurdistánu§ 2346
adopce, adoptió, řec. hyiothesiá, přijetí za své syna či jiného muže a bezdětnost nemusela být podmínkou. Rozšířeno hlavně mezi hellénistickými Hellény a římskou aristokracií (možný ale byl i přestup patricie k plebejům). Vykládáno jako snaha o uchování majetku a rodinné cti. Adoptovat směli jen muži, věk nebyl podmínkou.
Adoptovaný ke svému rodovému jménu připojoval koncovku -ánus, -ský, Octaviánus, Octaviánský, Aemiliánus, Aemiliánský. Srov. též "dynastii" tzv. adoptivních císařů, římských vládců od Trajána po Commoda.
Nejrozsáhlejší adopce uchovali ještě v šedesátých letech 20. věku Polynésané na Tuamotu, kde Raroiané do pátého roku dítěte změní z jedné třetiny své rodiče a nijak to na nich nezanechává stopy. Jejich jazyk ani nemá výrazivo pro tetu a strýce, vše jsou otcové. Pokládáno za důkaz, že změna rodičů nemá nic společného s psychikou, ale sociálním prostředím dítěte, srov. novodobé evropské poměry.
adopcionisté, křesť./gnóstická sekta, též monarchianisté§ 189+, 351+ a viz pod křesťanství
Adorzahád, první perský guvernér Adiabény§ 224+
Adra§ viz Abdéra
Adrana, ř. Eder v Hessensku a NRW§ 15+
Adrana (řec.; pl.), Atrans (lat.), opevněná stanice na hranicích Nórika s Itálií, dn. Tojane ve SLO§ 351+
Adránodórás ze Syrákús§ 215, 214
Adránon, m. na Sicílii, dn. Adrano§ 399, 345
Původně sikelské město na úpatí Etny mělo chrámový precinkt s tisíci psy. Sikelské město s kultovním místem neznámého jména se označuje moderním názvem Mendolito. Jiný státeček toho jména, ale púnský, ležel na západě ostrova ve vnitrozemí v epikrateji, dn. Monte Adranone (není v CSD).
Adramelech z Aithiopie (řec.), záhadný egyptský dynasta§ 724
Adramelech z Assyrie§ Arad-Mulissi
Adramyttion§ viz Atramyttion
Adrásteia, krajina kolem Gráníku na Helléspontu§ 334
Adrástos z Argu§ 573
Adriánopolis/Hadriánopolis, sídel. m. provincie Haemimontium, u něhož Visigóté porazili Římany v čele s císařem Valentem 9. srpna roku 378 n. l., dř. Uskudama/Uscudama či Odryseia a Oresteia, sídelní m. Odrysů, tur. Edirne, č. Drinopol, v evrop. části TR§ 269+, 313+, 316+, 323+, 324+
Adriános z Tyru, foinícký sofista, vážený žák Héróda Attika§ 133+, 176+, 200+, 361+, 364+, 375+, 377 až 379+, 381+, 382+, 392+
Adriás, též Hadria nebo Hatria, č. Jaderské moře§ 524, 436, 357, 302, 217, 215, 205, 49, 17+
Adrúmétos, Adrýmétos, Adrýméta (pl.), hl. m. v Býzákiu v Africe, lat. Hadrúmétum, v letech 434-534 n. l. vandalské Hunerikopolis, -icopolis, dn. arab. Súsa (fr. Sousse) v TN; založeno Foiníčany v 9. st.§ 310, 309, 203, 47, 59+, 118+, 148+, 191+, 193+, 195+
Aduatukové§ viz Kimbrové
Adúlis, m. na Rudém moři, snad ptolemaiovská Bereníké Trógloditiké/Panchrýsos (srov. tam), dn. snad osada Zula v Eritreji, později hlavní přístav království Axum/Axomis§ 600, 245, 10-, 100+
Adúní-Ba'al z Aradu, s. Iakínlúa§ 665
Adúsios, vojevůdce Kýrův a satrapa v Sardech§ 545
Adygea, Adygové (Čerkesové)§ viz pod Maiótové
Adžaja, k. v Magadě§ 461
Adžanta, angl. Ajanta§ viz pod Sátaváhanas
Adžárie§ 139+ a viz pod Kolchis
Adžátasattu§ viz Adjátašatra z Magadhu
Adžib§ viz Anedžib
Aebura, oppidum/m. u Toléta, dn. Ébora (lokalit podobného jména bylo v Hispániích několik)§ 181
L. Aebutius Helva§ cos. 463
Post. Aebutius Helva Cornicen (řec. Kerataulés/„Hornista“)§ cos. 442
P. Aebutius, mladík, viz pod bakchánália a travičství, rok 186
T. Aebutius Helva§ cos. 499
Aedémón/řec. Aidémón (lat. význam: Verécundus/"Slušňák"), propuštěnec krále Ptolemaia a rebelující Maur§ 42+
aedilové kurulští/aedílés curúlés§ 367, 180
aedilové plebejští/aedílés plébis§ 44
aedilové obilní/aedílés cereálés§ 46, 64+
Ae., řec. agoranomoi, se směl stát jezdec n. patricij ve věku 37 let. Za republiky se kurulský ae. staral o hry a religiosní slavnosti, o pořádek ve Městě a o jeho zásobování. Aedilita byla stavebním dozorem, dopravním, zdravotnicko-hygienickým, cenovým dozorem nad tržišti, dozorem nad dodržováním měr a vah, nad lichvou. Za principátu řadu věcí převzal pod svou kontrolu princeps a aedilita ztratila na důležitosti.
Plébejští ae. byli původně pomocníky tribúnů se starostí o státní archiv a státní poklad(nu). Na starosti měli plébejské hry a rozdávání obilí, věnovali se zásobování a městským záležitostem.
M. Aedinius Iúliánus, praef. praet.§ 223+
Aegialus§ viz Aigialos
Aegilium, n. Igillia, o. před pobřežím Etrurie, dn. Giglio§ viz pod kuchyně
Aegúsa, ost. v Aegátách před západním pobř. Sicílie (dn. Favignana)§ 241
Aegidius§ viz sub Áfránií
Aeimnéstos z Henny, tyr.§ 403
Aeithalés z Alexandreie§ Ol. 165+
Aelia, manž. Teirana, k. na Bosporu Kimm.§ 253+
Aelia Capitólína§ viz Jerúsalém
Aelia Catella, rozverná šlechtična vystupující na divadle§ 59+
Aelia Eudoxia, d. Franka Bautóna, manž. Arcadiova, m. Theodosia II.§ 384+, 392+, 393+
Aelia Flávia Flacilla, řec. Ailia Flakkilla, manž. Theodosia I., m. Arcadia, Honória a Pulcherie§ 379+
Aelia Galla Placidia, d. Theodosia s Gallou, m. Valentiniána III.§ 379+, 384+, 387+, 390+
Aelia Máterna Thermantia, d. Stilichónova a Serény, panenská manž. augusta Honória§ 384+, 392+
Aelia Paetína, manž. principa Ti. Claudia, m. Claudie Antónie§ 25+, 38+, 41+, 48+
Aelia Pulcheria§ 1. d. Theodosia I. s Flacillou, zemřela zřejmě v dětství, 379+; 2. d. Arcadia s Aelií Eudoxií, označená církví za světici, regentka za svého mladšího b. Theodosia II., 384+
Aeliánus, pobočník bagaudského vůdce Amanda§ 286+
Aeliánus, comes, velitel Amidy§ 359+
Claudius Aeliánus§ viz Klaudios Ailiános
P. Aelius Áfer, P. Aelius Hadriánus Áfer, manž. Domitie Paulíny, o. príncipa Hadriána a Domitie Paulíny ml.§ 76+, 117+
L. Aelius Caesar§ viz L. Ceiónius Commodus
T. Aelius Caesar Antónínus§ viz prínceps Antónínus Pius
Aelius Catus, snad Sex. Aelius Catus, cos. 4+§ 14, 4+, 14+
P. Aelius Coeranus, řec. Koiranos z Egypta§ 205+, 212+, cos. suff. 212+
Aelius Cordus§ viz Iúnius C.
Aelius Decius Tricciánus, dveřník, praef. Druhé legie, legát pannonský§ 217+
Aelius Dónátus§ viz Dónátus
C. Aelius Gallus, Augustův správce Egypta, literát§ 30, 25, 24, 9+
Aelius Gracilis, legát v Galliích§ 58+
P. Aelius Hadriánus, s. P. Aelia Áfra a Domitie Paulíny§ jako císař Imp. Caesar Traiánus Hadriánus Augustus§ 2150, 1417, 611, 515, 404, 287, 223, 173, 15, 4-, 18+, 20+, 28+, 36+, 41+, 61+, 69+, 74+, 76+, 90+, 99+, cos. suff. 108+, archón v Athénách 112+, 102+, 103+, 105+, 110 až 112+, 114 až 139+, 141+, 144+, 148+, 151+, 159+, 161+, 165+, 170+, 174+, 180+, 206+, 212+, 217+, 262+, 267+, 290+, 306+, 326+, 362+, 363+
L. Aelius Helvius Dionýsius, praef. Urbí§ 284+
L. Aelius (Plautius) Lamia§ 1. Augustův legát, 24; 2. Tiberiův legát a praefectus urbí, 32+, 33+, cos. ord. 3+; 3. manž. Domitie Longíny, 70+
L. Aelius Lamia Plautínus Aeliánus§ cos. suff. 80+
Aelius Lampridius, životopisec ze sbírky SHA§ 217+, 222+
P. Aelius Ligus§ cos. 172
Aelius Ligur, tr. pl. (celé jméno neznáme)§ 57
L. Aelius Oculátus§ cos. suff. 85+
C. Aelius Paetus§ 1. cos. 337; 2. cos. 286; 3. cos. 201
Sex. Aelius Paetus Catus§ cos. 198, cens. 194
L. Aelius Plautius Lamia§ viz L. Aelius Lamia
L. Aelius Séiánus, praef. praetorió za Tiberia, s. L. Séia Strabóna, Aeliem po adopci Sex. Aeliem Catem, s Apicátou o. Aelia Strabóna, Capitóna Aeliána a Iúnilly§ 264, 11-, 12+, 14+, 16+, 17+, 19 až 32+, 48+, 58+, 71+, 180+, 197+, 205+, 240+
Aelius Spartiánus, životopisec ze sbírky SHA§ 217+
L. Aelius Stilo Praecóninus, filolog a učitel řečnictví a grammatiky§ 154, 90
Aelius Strabó, s. L. Aelia Séiána§ 31+
L. Aelius Túberó, o. Q. Aelia Túberóna, shromažďoval historické prameny§ 50
Q. Aelius Túberó, právník a historik (jeho jmenovec a předek, tr. pl. roku 129, byl žákem Panaitiovým)§ 50, cos. 11
P. Aelius Vibullius Rúfus§ ath. arch. 143+
P. Aelius Vítaliánus, praef. praet.§ 236+
Aurélius Aelix, Elix n. Helix z Foiníkie, pankratista a boxer§ 213+
Aemilia§ viz Gallia Cispadána
Aemilia, pozdněřím. provincie v Itálii se sídlem v Mediólánu§ 374+
Aemilia§ popravená vestálka§ 114
Aemilia Aeónia, rodem Haedujka, ses. Aemilia Mágna Arboria, manž. Iúlia Ausonia, m. D. Mágna Ausonia§ 337+, 367+
Aemilia Clára, manž. Q. Petrónia Dídia Sevéra, m. príncipa Dídia Iúliána§ 193+
Aemilia Hilaria, jeptiška, ses. sofisty Aemilia Mágna Arboria§ 337+
Aemilia Lepida, dc. M. Aemilia Lepida ml., triumvirova syna, ses. M'. Lepida, manž. Drúsa Iúlia Caesara, Augustova vnuka§ 2-, 21+, 22+, 29+, 33+, 34+
Aemilia Lepida, manž. Ser. Sulpicia Galby, d. snad M'. Aemilia Lepida, cos. 11+§ 68+
Aemilia Paulla vulgó Aemilia Tertia, manž. P. Cornélia Scípióna Áfricána§ 183
Aemiliánské sýpky/horrea Aemiliána, v Římě; původ jména stavby znám není§ 38+
Aemiliánus, celé jméno neznáme, legát§ 237+
Aemiliánus, imperátor§ viz M. Aemilius Aemiliánus
Aemiliánus, usurpátor§ viz L. Mussius Ae.
[Nummius?] Aemilianus [Dexter?]§ cos. ord. 259+, cos. ord. 276+ (nejde-li o dva různé Aemiliány)
M. Aemilius Aemiliánus, imperátor/usurpátor, manž. C. Cornélie Supry§ 245+, 253+, 260+
L. Aemilius Barbula§ cos. 281
M. Aemilius Barbula§ cos. 230
Q. Aemilius Barbula§ cos. 317 a cos. 311
L. Aemilius Cárus§ cos. suff. 144+
Q. Aemilius (nebo Aulius?) Ceretánus§ cos. 323 a cos. 319
L. Aemilius Iuncus§ 1. cos. suff. 127+; 2. cos. suff. 179+, 182+
Q. Aemilius Laetus, praef. praet.§ 189+, 192+
L. Aemilius Lamia, správce Přední Hispánie§ 24
M’. Aemilius Lepidus, s. M. Aemilia Lepida ml., no. 9, b. Aemilie Lepidy§ cos. 11+, 21+, 22+
M. Aemilius Lepidus§ 1. cos. 285; 2. cos. 232, cos. suff. 221; 3. 200; 4. cos. 187, cens. 179, cos. 175, 179; 5. cos. 158; 6. 124, cos. 126; 7. 81, cos. 78, 77, interr. 52, o. č. 8; 8. 78, 48 - 45, cos. 46 a 42, 44, 43, 41 - 39, 36, 29, 13, 22+ (triumvir a pont. max.), s. č. 7, o. č. 9, manž. Iúnie Secundy, ses. M. Iúnia Brúta; 9. 29, 9+, cos. 6+, 29+, triumvirův syn, manž. Servílie, o. Aemilie Lepidy a M'. Aemilia Lepida, cos. 11+; 10. manž. Drúsilly, Gáiovy sestry, Gáiův milenec a posléze oběť, 38+, 39+
Paullus Aemilius Lepidus (někdy uváděn jako L. Aemilius Lepidus Paullus)§ cos. suff. 34, 32, 22, 14+
Q. Aemilius Lepidus§ cos. 21
Mam. Aemilius Lepidus Liviánus§ cos. 77
L. Aemilius Lepidus Paullus, o. Paulla Aemilia Lepida§ 54, cos. 50
Paullus Aemilius Lepidus, s. L. Aemilia Paulla, cos. suff 34§ 50
M. Aemilius Lepidus Porcína§ cos. 137
Aemilius Longínus, legionářský zběh a vrah§ 70+
L. Aemilius Longus L. Stertinius Quíntíliánus Acílius Strabó Q. Cornélius Rústicus Aprónius Seneció Proculus, vlastně Q. Cornélius Proculus§ cos. suff. 146+
Aemilius Macer, literát§ 16
Aemilius Mágnus Arborius z Tolosy, sofista, vychovatel Cónstantínových synů v Kónstantínopoli, b. Aemilie Hilarie a Aemilie Aeonie§ 337+
Ti. Aemilius Mamercínus§ cos. 339
L. Aemilius Mamercus nebo Mamercínus Prívernás§ 1. cos. 366 a cos. 363; 2. interrex 355, cos. 341 a cos. 329, dict. 335 a dict. 316
Mam. Aemilius Mamercínus§ dict. v letech 437, 434 a 426
M’. Aemilius Mamercínus Prívernás§ cos. 410
C. Aemilius Mamercus§ dict. 463
L. Aemilius Mamercus§ cos. v letech 484, 478 a 473
Ti. Aemilius Mamercus§ cos. v letech 470 a 467
Q. Aemilius Paetus§ cos. 167
Aemilius Papiniánus, právník a praef. praet.§ 205+, 211+
L. Aemilius Pappus§ cos. 225
M. Aemilius Pappus§ dict. 321
Q. Aemilius Pappus§ cos. v letech 282 a 278, cens. 275
L. Aemilius Paullus nebo Paulus§ 1. cos. v letech 219 a 216, o. no. 2; 2. 194, 190 - 189, cos. 182 a 168, cens. 164, 181; 263, 183, 167, 159, 152, 145, 143, s. no. 1, jehož první chotí byla Papíria, dcera konsulára C. Papíria Masóna; její děti dal Aemilius Paullus adoptovat synovi Scípióna Afrického, b. Aemilie Paully (Tertie): P. Cornélius Scípió Aemiliánus Áfricánus Numantínus, „Minor“ a synovi konsula Q. Fabia Maxima, vnuka bojovníka s Hannibalem - Q. Fabius Maximus Aemiliánus, oba synové z druhého manželství zemřeli několik dnů před a po otcově triumfu nad Makedonci; 3. 43, cos. roku 1+, 8+, manž. Iúlie ml., Augustovy vnučky
L. Aemilius dal na adopci do rodu Cornéliů a Fábiů dva své starší syny. Pět dnů před triumfem nad Makedonií roku 167 zemřel jeho nejmladší, dvanáctiletý syn, a tři dny po triumfu poslední, čtrnáctiletý.
M. Aemilius Paullus§ 1. mag. equ. 301, cos. 302; 2. cos. 255
Aemilius Réctus, praef. Aegyptí (celé jméno neznáme)§ 19+
L. Aemilius Régillus, velitel ve válce s Antiochem III.§ 190, 189, 179
Q. Aemilius Sáturnínus, praef. Aeg.§ 201+
M. Aemilius Scaurus§ 1. politik a řečník, o. no. 2, 163, 121, cos. 115, cens. 109, 89, 55; 2. Pompeiův legát, s. no. 1, 64, 62, 55, stavebník největšího římského divadla, viz tam, manž. Múcie Tertie od roku 58, když se rozvedla s Pompeiem, o. Mam. Aemilia Scaura
Mam. Aemilius Scaurus, s. M. Aemilia Scaura s Múcií Tertií§ 55
Mam. Aemilius Scaurus, literát, senátor, poslední z rodu Aem. Scaurů§ cos. suff. 21+, 22+, 34+
Q. Aemilius Secundus z Bérýtu, armádní důstojník§ 6+
C. Aemilius Sevérus Cantabrínus§ cos. suff. 193+
Aemona, Emona, řec. Hémá, Hémóna, m. v Pannonii na hranici s Itálií, Colónia Iúlia Aemonis, dn. Ljubljana, metropole SLO, něm. Laibach§ 238+, 313+, 368+, 388+
Aenária, ostrovy§ viz Pithékúsai
Aenéás§ viz Aineiás
Aenéis, epos Vergiliův§ 26 a viz index s. v. epos
Aepuló, Epulón, kníže Istrů§ 178-177
Aequimaelium, mí v Římě pod Capitóliem§ 439
Aequitás, zbožtěná Právnost, Rovnost před zákonem, řec. Eudikiá§ 125+
Flávius Aequitius§ viz Equitius
L. Aequitius Firmánus n. L. Equilius F., údajně uprchlý otrok vydávající se za s. Ti. Sempronia Graccha§ 100
Aequum, Colónia Claudia Ae., dn. Čitluk v Hercegovině§ 131+
Aequové, Aequí, latinský kmen§ 494, 487, 484, 482, 471, 468, 466 - 462, 459 - 457, 455, 449, 446, 443, 431, 430, 422, 418, 415, 414, 410 - 409, 403, 397 - 391, 388, 304, 302, 300, 298
aera§ viz éra
aerárium, ae. populí rómání, ae. Sáturní, "měděná místnost", ae. militáre§ 357, 6+, 15+, 61+, 212+
Státní pokladna umístěná ve sklepení Sáturnově chrámu pod Capitóliem formálně ve správě senátu; viz pod občanství, srov. pod fiscus. Kromě toho, že se tu skladoval římský státní poklad, vedli jeho úředníci registraci novorozených občanů, evidovali veškeré státní finanční operace, závazky státu a občanů vůči němu, jakési římské "finmin". Archivovalo agendu senátu a další státně důležité dokumenty. V Sáturnově chrámu sídlilo též aerárium sanctius/sanctum, "tajnější/ tajné", spravující válečnou kořist a výnos pětiprocentní daně z ceny otroka při manúmissiích, propouštění na svobodu (Manliův zákon z roku 357). Zda v Sáturnově chrámu sídlilo i aerárium militáre, fond pro legionářské veterány zřízený roku 6+ Augustem, není známo (srov. rok 15+ a 61+).
aerárius, aerárií, znevýhodněná společenská vrstva v Římě, o níž toho není mnoho známo, význam slova asi "poplatní státní pokladně"§ 578, 174
V bájné době Servia Tullia snad šlo o vrstvu bezzemků, bez příslušnosti k centuriím a tím pádem bez volebního práva, bez vojenské povinnosti, neplatící daně kromě jisté kapitální ("aes", malý poplatek), možná od roku 304 šlo o jednotlivce stavovsky za trest degradované, což platilo i pro senátory, které vyškrtli z členských seznamů censoři (jak výslovně uvedeno roku 174 v případě L. Fulvia Flakka).
Aeropos I. z Makedonie, k.§ 583, 563
Aeropos II. z Makedonie, k., s. Arrhabaiův, o. Pausaniův, Alexandrův, Héromenův a Arrhabaiův§ 399, 396, 394, 336
Aeropos z Lynkestidy, dyn., o. Alexandrův§ 335
Aeropos z Illyrie, dyn.§ 209
Aesculánus/Aescolánus, "Měďák", údajné božstvo měděné ražby, o. Argentínův§ 269
Aesculápius, bůh; jeho chrám v Římě, srov. Asklépios§ 293, 291, 23 a viz s. v. spolek
Aesquilius, římský pahorek, též Esquilius, Esquilínus, řec. Aiskylínos lofos§ 578, 268, 220, 168, 268+
Aesquilínus, část Říma§ tamtéž
Aesernia, m. v Samniu, dn. Isernia v Molise§ 262, 90, 89, 82
Aestové, Aistové§ 336+, 381+ a viz Burgundové
Áétión z Iónie, malíř§ 327
Aetios z Antiocheie§ 1. doxograf, 100+; křesť. theolog samouk, jehož příznivcům říkali aetiáni, 355+, 359+
Aetius, blíže nezn. zeť imperátora Sevéra§ 193+
Flávius Aetius, s. Fl. Gaudentia rodu asi gotského, magister mílitum na Západě, vítěz nad Hunny, "poslední Říman"§ 286+, 382+, 390+
Aetius, s. Aetna§ viz Aitné
Afaia, bohyně uctívaná na Aigíně§ viz tam
Afareus, s. Hippia Élidského s Pláthanou, adopt. s. Ísokratův, dramatik a logograf§ 436
Afghánistán, novověký stát, viz Aria a další satrapie§ 4000, 3500, 3000, 2200, 2000, 1800, 600, 330, 327, 303, 180, 75, 55-, 45+, 212+
Jméno snad souvisí se sanskrtským názvem lidu Ašvaků, „Jezdců“, v dnešním Núristánu („osvícená země“ a před islamisací Kafiristán, „Země nevěřících“, protože dlouho zde převládal animismus) na afghánsko-pákistánském pomezí, kteří byli součástí starého indoíránského lidu Kambodžů. Z Ašvaka(n) je v Mahábháratě Avagáná, z toho perské Abagán, řecké Aspasioi a Assakénoi, žijící snad ve Swátu (PAK).
Paštunové (u Hérodota Paktyové?) začali slovo Afghán(istán) mnohem později používat pro kolektivní označení země. Wazírové/Wazírí, jsou jako většina paštunských kmenů po obou stranách afghánsko-pákistánské hranice (Durandova linie) asi potomky Skythů s příměsí krve Hefthalidů a Kušanů. Podle jiné interpretace mohou být Kambodžové jednou z královských dynastií Skythů. Během kušánské éry v 1. st. př. n. l. do asi 4. st. n. l. migrovali do Bengálska, na Cejlon a do dnešní Kambodže. K. byli zřejmě zarathuštrovci z východního Íránu a jméno souvisí s Kambudžija/Kambýsés, srov. tam. Předchůdcem afghánského státu byl středověký Chorásán, persky "země vycházejícího slunce" (z perského/íránského pohledu) rozprostírající se od východní Persie a Turkmenistánu po Uzbekistán a Afghánistán.
Afidnai, obec a pozd. attický démos, též Afidna§ 1555, 750, 378
Afinia Gemina Baebiána, manž. príncipa Vibia Trebóniána Galla§ 251+
L. Afinius Gallus§ 46+ a viz pod L. Asinius Gallus, cos. 62+
Afnéis z Kappadokie, manž. Pixódarova§ 341
Afobos z Athén, strýc a poručník Démosthenův§ 384
Afraatés z Adiabény, aram. Afrahat z Aššuristánu, první ze syrskoaram. církevních "otců"§ 345+
L. Áfránius§ 1. autor togát, 150; 2. pompeján, 69, 65, 64, cos. 60, 49, 47, 46-, 37+
Sex. Áfránius Burrus, praef. praet.§ 51+, 54+, 58+, 59+, 62+
Cn. Áfránius Dexter§ cos. suff. 105+
P. Áfránius Fláviánus § cos. suff. 117+
Afránius Hannibaliánus, praef. Urbí§ 284+, cos. ord. 292+, 293+
L. Áfránius Potítus§ 37+
Flávius Áfránius Syagrius, praef. Urbí§ 379+, cos. 382+
Posledními volenými magistrí mílitum/generály pozemního vojska v Galliích byli Áfrániové Aegidius a jeho syn Syagrius, poslední gallořímský dyn. na severu Gallie, poražen a zabit Franky roku 486 n. 487
Aegidius§ 382+
Flávius Áfránius Syagrius Aegidius (?), rekonstruované jméno, mag. mílitum per Galliás, s. Aegidiův§ 280+, 382+
Afrika, Afričané; srov. i pod Karthágo, Libye apod., o kontaktech a objevování černé Afriky viz pod objevy § 530, 440, 396, 379, 310, 256, 255, 253, 215, 212, 210, 205, 204, 160, 87, 81, 48 - 46, 42, 39, 36, 28, 25; Provincia África/África vetus (býv. kmenové karth. území, sídlem řím. správy byla Utica), África nova (býv. Numidie) a dioecése: 146, 125, 103, 66, 49, 46, 42, 40, 25-, 14+, 17+, 20+, 23+, 28+, 37+, 44+, 53+, 59+, 68 až 70+, 75+, 80+, 85+, 90+, 100+, 118+, 122+, 128+, 138+, 148+, 152+, 186+, 189+, 192+, 193+, 197+, 203+, 217+, 229+, 238+, 240+, 260+, 285+, 296+, 302+, 309+, 311+, 314+, 321+, 337+, 338+, 344+, 352+, 354+, 363 až 365+, 373 až 375+, 379+, 383+, 384+, 389+
Územní rozsah římského pojmu A. za republiky nebyl v podstatě větší než dn. TN, od dominátu celá dn. severní A. bez Egypta a Kyrénaiky. Helléni nazývali Afriku bez Egypta Libyí, což platilo ještě ve druhém století n. l. Viz také pod objevy zeměpisné. Černé subsaharské Afričany antický starověk znal jen jako kuriositu na dvorech Ptolemaiovců nebo později císařů. Arabové převzali označení pro rozsah římské provincie mezi Tripolitánií a východním Alžírskem jako Ifríqija.
afrodisiaka§ viz lékařství a sex; španělská muška-kantharis ibid.
Afrodísias, m. v Kilikii§ 315
Afrodísias v Kárii s přívlastkem někdy Ninoé§ 150+
Původně prý Lelegónpolis, Megapolis, Ninoé, založeno snad v hellénismu (Attalovci?), od 1. st. n. l. sídlo sochařské školy, export modrého kárského mramoru z blízké hory Salbakos, dn. Babadağ. Od 6. st. n. l. Stavropolis, Město kříže, později jako hlavní město byzantské Karie měla jméno Kária, turecky Gerye. Od 13. století zpustlé, do roku 1970 v ruinách ves, která byla přemístěna o kus dále.
Afrodísion, též Núré nebo Urpridišša, m. na severovýchodě Kypru§ 709
Afrodísios, vojevůdce Seleuka I.§ 281
Afrodísios z Athén§ arch. 170
Afrodíté, bohyně a její podoby; sumerské a semitské předchůdkyně srov. pod Atargatis nebo Ištar, Aštarté, též Venus§ 640 (etr. Turan), 432, 356 (Lokry Epizef.), 353, 325, 321, 249 a 244 (Eryx), 230 (u Perg.), 350 a 100 (Mélská), 58 (Pafos), 49+ (Erycká), 64+, 69+ (v Pafu), 70+ (Kós), 115+ a 139+ (Kýzikos), 185+ (máiúma), 326+ (Jerúsalém)
Afrodíté Zefyrítis§ viz Arsinoé I.
Afrodítopolítés, hornoeg. nomos (22.), podle eg. Tepihu, dn. Atfíh, kde uctívána Hathór (druhou A. n. Afrodító byla Sebti či Per-wadžet (10. hornoeg. nomos), dn. Kóm Išqau, třetí A. byla Inerti neboli Per-Hathor, dn. Gebelejn/al-Džebelejn, řec. též Pathyris)§ 2118, 285
Afytiá u Olynthu, mí. na Síthónii; též Afytis§ 750, 380
Agaba (pl.), pevnost v Iúdaji u Jerúsaléma§ 69
Agabana, jakási pers. pevnost§ 366+
Agaclytus/Agaklytos, propuštěnec Vérův, celým jménem M. Aurélius A., manž. Vibie Aurélie Sabíny, d. Márkovy§ 166+, 169+, 188+
Agade, A-ga-de/A-kà-dè, sum. jméno pro akk. Akkadu, sídel. m. říše Akkadů v sever. Babylónii (= dn. Baghdád či bezprostřední okolí?)§ 3200, 2400, 2346, 2316, 2307, 2292, 2283, 2255, 2230, 2206, 2191, 722, 674
Agamédés, stavitel§ 548
Agamnéstór z Athén§ arch. 776
Agamemnón, gen. –mnona, k. v Mykénách§ 650, 550, 396
Agamemnón, k. v Kýmě, o. Hermodiky§ 742
Agamtanu§ viz Ekbatana
Agapénór z Tegey, k. Arkadů§ 709
Agapios z Athén, ž. Marína z Neápole v Pal., neoplatónik a filolog§ 350+
Agapios z Alexandreie, lékař§ 350+ (možná totožný s předešlým)
Agaristé z Athén, manž. Dámóna a Alkmaionida, udavačka§ 415
Agaristé ze Sikyónu§ 1. 657, 576, d. Kleisthéna Sikyónského a manž. Megaklea II.; 2. 500, 484, d. Hippokrata z Athén (bratra reformátora Kleisthéna), m. Perikleova
Agaros ze Skythie, k.§ 309
Agasiás z Athén, pučista§ 479
Ágásiklás ze Sparty, s. Archidáma I., ión. Hégésiklés§ 739, 600, 556
Agathangelos, tajemník Tíridáta III. Armenského a hagiograf§ 301+
Agatharchidés z Knidu, historik a zeměpisec§ 200, 150, 120
Agatharchos z Kerkýry§ 536 (Ol.)
Agatharchos ze Samu, malíř§ viz pod malíři
Agatharchos ze Syrákús, s. Agathokleův§ 299, 214
Agathé, n. Agathé Tyché/Agathotyché, m. v Gallii Narbonské, dn. Agde (čti: Áte), přístav u Béziers§ 600
Možné je i to, že se původně osada jmenovala Agathé polis, Šťastné město. Agathotyché doloženo nápisně.
Agathínés z Korinthu, nauarchos§ 393
Agathínos ze Sparty, lékař§ 55+
Agathodaimonis§ viz Indonésie
Agathokleiá z Alexandreie, ses. Agathoklea (IV.) Alexandrijského, dc. Oinanthy s Agathokleem (III.)§ 289, 276, 204, 203
Agathokleiá z Bakter, zvaná Theotropos, d. Agathoklea Bakterského, manž. Menandrova§ 165, 155, 130
Agathoklés z Athén§ 1. arch. 357; 2. arch. 106
Agathoklés z Baktrie, k.§ 185, 180, 175, 165, 155
Agathoklés z Makedonie§ 1. 321, o. Autolykův; 2. 302, 300, 292, 286, 283, 281, s. Lýsimachův
Agathoklés z Pelly, nar. v Krannónu v Thessalii, o. Lysimachův§ 361, 323
Agathoklés I. Syrákúský, z Therm, král Sicílie, s. Karkýna z Rhégia§ 361, 339, 334, 319 - 304, 302, 300 - 293, 290, 289, 281, 278, 276, 214
Agathoklés II. ze Syrákús, s. Agathoklea I.§ 290, 289
Agathoklés (III.) z Alexandreie, s. Theoxeny ml. s nezn. otcem, manž. Oinanthy, o. Agathoklea IV. a Agathokleie§ 289
Agathoklés (IV.) z Alexandreie, dvořan Ptolemaia III. až V., syn Agathoklea (III.), vnuk Agathoklea Syrákúského, a Oinanthy, b. Agathokleie a asi dvou dcer§ 289, 276, 221, 219, 204, 203
Agathoklés alias Fereklés, eparchés v Astabéně§ 250
Agathón z Athén, tragický básník (gen. - óna)§ 447, 406, 400
Agathón z Makedonie, s. Filótův, b. Asandrův a Parmeniónův, o. Asandrův§ 336, 334, 325, 323, 313
Agathón z Pydny, velitel Babylónu§ 331
Z jihobabylónské Larsy je roku 86 SE doložen jistý A-ga-tu-ú-nu, který má tři syny: [xx]rillusu, Menandra/Mininniduru/Menandar a Apolloníka či Apolloníkaia/Apaluniqí (není v CSD). Z Larsy t. r. je známo i jiné hellénsky znějící jméno: otec a syn La-a-ti-qí-ru.
Agathopús z Aigíny§ Ol. 173+, Ol. 177+
Agathos daimón, Agathodaimón, Éventus bonus/Bonus éventus, Štěstí, mimo jiné oblíbený v Athénách a Alexandreji§ 374+ a viz v přílohách Bozi a jejich svátky
Agathostratos z Rhodu, nauarchos§ 263
Agathyrsové, skythský národ v oblasti dn. Sedmihrad§ 650, 429, 340, 339
Agauos z Abýdu, tyr.§ 365
Agde§ viz Agathé
Agéarchos z Megalopole, o. stratéga Kypru Ptolemaia§ 197
Ageladás z Argu, sochař§ 500
Ageláos z Farsálu, n. Agellos, tyr.§ 477
Agelius, Agelios, novátiánský biskup v Kónstantínopoli§ 364+
Agémachos z Kýziku§ 192 (Ol.)
Agémachos z Messénie, strat.§ 183
Agenarichus alias Serápió§ viz tam
Agénór z Makedonie, o. Peithónův a Eudámův, satr. Indie, gen. Agénora§ 323, 312
Agénór ze Sídónu, k.§ 335
agentés in rébus, "jednatelé v záležitostech", tajní§ 293+ a viz pod policie
ager gallicus, na kelt. Senonech Římany dobyté přímořské území Umbrie s městy Ariminum, Pisaurum a Sena Gallica§ 284, 232
ager públicus, státní půda, kořistní nebo z dědictví králů§ 191, 74
L. Agerínus, Agerrinus n. Agermus, oddaný propuštěnec Agrippiny ml.§ 59+
Agésandridás ze Sparty, s. Agésandrův, nauarchos§ 411
Agésandros z Rhodu, též Hagésandros, sochař§ 50
Agésiás z Athén§ viz Hégésiás z Athén
Agésidás ze Sparty, pán Alkmánův§ 624
Agésiláos z Athén, b. Themistokleův (údajný)§ 508
Agésiláos z Makedonie, Antigonův diplomat§ 315
Agésiláos z Naupáktu, strat.§ 217, 207
Agésiláos ze Sparty§ 1. 739, b. Agásiklea; 2. 333, s. Archidáma III. a b. Ágida III.; 3. 243 - 241, 219 příbuzný Ágida IV. a o. Hippomedonta
králové ve Spartě:§
Agésiláos I., o. Meneláův§ 775
Agésiláos II., s. Archidáma II., nevl. b. Ágida II., manž. Kleory, o. Archidáma III., Eupólie a Hippolyty, b. Kynisky§ 470, 444, 401, 400, 397, 394, 391, 389, 385, 383, 381, 380, 378, 376, 371, 370, 365, 362 - 359, 356
Agésiláos, b. Ágida III. (třetí A. nevládl)§ 331
Agésimenos z Eresu, s. Hermésideův, z rodiny samovládců§ 357
Agésipolis, králové ve Spartě:§
Agésipolis I., s. Pausaniův§ 395, 388, 386, 385, 381, 380
Agésipolis II., s. Kleombortův§ 371, 370
Agésipolis III., s. Agésipolidův, v. Kleombrota III.§ 219, 217, 195, 183
Agésipolis, s. Kleombrotův, o. Agésipolida III., b. Kleomeneův§ 219
Agésistraté ze Sparty, m. Ágida IV.§ 243, 241
Agéstratos z Rhodu, o. nauarcha Xenofanta§ 220
Agétás z Aitólie§ 218, 217
Ageus z Argu§ 328
Agdir§ viz Gádés
Agditis, b.§ viz Máter deum
Agga z Kiše, s. Enmebaraggesiho, k.§ 3200, 2700
Aggramés n. Xandramés, hind. Dhana Nanda, poslední z Nandů§ 326
Ágiátis ze Sparty, vd. po Ágidovi IV.§ 241, 224
Ágidovci, královský rod v Lakedaimonu§ 775, 754, 743, 734, 420, 690, 660, 600, 521, 488, 480, 458, 408, 395, 380, 371, 370, 308, 265, 260, 252, 242, 241, 235, 222, 319
Agilimundus, germánský velmož, vasal Quádů§ 358+
Agiló, trib. gentilů a scútáriů, mag. mílitum, Alaman, manž. Vetiány§ 360+, 361+, 365+, 366+
Aginnum, Agennum, středisko keltských Nitiobrogů na Garummně, dn. Agen na Garonně§ 107
Ágis, králové ve Spartě:§
Ágis I.§ viz Seznam sparťanských králů
Ágis II., s. Archidáma II. s Lampitó, b. Kynisky, nevl. b. Agésiláa II.§ 444, 427 - 425, 418, 417, 413, 411, 410, 405, 404, 402 - 400
Ágis III., s. Archidáma III., b. Agésiláa (který nevládl)§ 338, 333, 331, 330
Ágis IV., s. Eu(dá)midy II.§ 400, 272, 245 – 241, 226
Ágis z Élidy§ 572 (Ol.)
Ágis z Paionie, dyn., s. (?) Patraův§ 359, 286
Ágis z Tarentu, strat.§ 281
Ágis, Ptolemaiův strat.§ 313
Agisymba§ viz Libyjské jezero
Aglaiá, d.Mantineova, manž. Abanta Argívského, m. dvojčat Proita a a Akrisia§ 1350
Aglaos z Psófidy, vzorný chudák§ 678
Agni, hindský bůh ohně z éry véd, vůdce migrujících pastevců§ 1800
Agnimitra, s. Pušpamitrův, k. v Magadě§ 185
Agnodóros z Kýziku§ 140 (Ol.)
Agónippos z Eresu, tyr.§ 332
agónisté, lat. agónisticí, fanatičtí křesťanští rovnostáři v Africe§ 311+, 314+, 344+, 372+ a viz pod křesťanství
agónothetés, v Olympii, hlavní rozhodčí§ 776, 577
agorá, v Athénách, náměstí, centrum veřejného života městského státu – polis, viz Athény§ 528
Agorá, Agoraion teichos, m. na Thr. Chersonésu, budoucí Lýsimacheia§ 346
Agorákritos z Paru, sochař§ 432
agoránomos, v Babylónu; obecně městský úředník dohlížející na míry a váhy na tržišti, v římské době řec. označení pro aedila§ 56
Agoratos z Athén, udavač, rodem otrok§ 404
Ágra, m. na sz. IND§ 600
Agraiové, aitólský kmen§ 426, 424
Agram§ viz Zagreb
agrární zákony v Římě§ viz léx agrária/légés agráriae
agrí decumátés, území osídlené Suéby jako kolonisty s nejasným postavením v Horní Germánii, dn. na území BW§ 97+, 213+, 235+, 259+, 262+, 359+
Agriánové, řec. Agriánes, thr. nárůdek na horním Strymónu§ 335 - 334
Agrinion, m. v Aitólii§ 314
Agrios, lat. Ardeas, s. Odyssea s Kirkou, b. Télegona a Latína, k. Etrusků§ 534
agrippa, Agrippa, původním významem snad dítě, které při porodu přišlo na svět hlavou napřed§
Agrippa, s. M. Antónia Félíka s Drúsillou, d. Héróda Agrippy I.§ 35+, 79+
Agrippa Memfidés alias Apolaustos/Zlatíčko, herec ze Syrie§ 166+, 189+
Agrippa Postumus§ viz M. Vipsánius Agrippa Postumus
Agrippás, skeptický filosof§ 200+
Agrippína§ 1. manž. Tiberiova, viz Vipsánia Agrippína; 2. Agrippína Starší, viz Vipsánia Agrippína, manž. Germánikova; 3. Agrippína Mladší, Iúlia Agrippína, dcera předešlých, m. Nerónova
Agrippínensés, "Agrippíňané", nové jméno Ubiů, viz, a srov. pod Germáni§ 38
Agrón z Illyrie, k. Ardiaiů, s. Pleuratův, b. Skerdilaidův, o. Pinneův, manž. Teutin§ 250, 231 - 229, 220, 219, 217
Agum I. z Kaššû, dyn.§ 1742
Agum II., alias Agu-kakrime, kassitský k. Babylónie§ 1742, 1594, 1570, 324
Agum III. z Babylónu§ 1594, 1459
Agusu§ viz Bít Agusi
Agylla§ viz Caere
Agyrion, m. na Sicílii, dn. Agira§ 399, 397, 392, 339, 36
Agyris z Agyria, tyr.§ 397, 392
Agyrrhion z Kollytu, Athéňan, stratégos§ 389 a viz pod Athény a theórikon
Ah, Jah, měsíční kult v Egyptě§ 1567
Aha, k. První egypt. dynastie§ 3174, 3127
Ahanacht, Aha-nacht, dyn. v Hermopoli§ 2160
Aha-Neit, ka. První eg. dyn., manž. Wadžiho§ 3174
Ahaggar, pohoří v dn. Alžírsku§ 19
Ahhotep, Ah-hotep I., ka v Sedmnácté dyn.§ 1600, 1570, 1567
Ahhotep II., ka. v Sedmnácté dyn.§ 1600, 1570, 1567
Ahmose, Ah-mose, Ah-mes, k. Sedmnácté dyn. Senacht-en-Re, Hor Meri-maat§ 1600
Ahmose I., první k. Osmnácté dynastie s trůnním jménem Neb-pehti-Re, Hor Aa-cheperu, řec. Amósis§ 3127, 1700, 1600, 1570, 1546, 1526, 1473
Ahmose II., k. Egypta, eg. Jach-mesi, Hor Se-men-maat, trůn. jménem Chnum-ib-Re, řec. Amásis (gen. -ásida i -ásia), o. Psammeticha III. a kněžky Neitókris (II.)§ 737, 720, 574, 570, 568, 567, 547, 532, 526
Ahmose, voják ze začátku Osmnácté dyn., s. Babaje/Bibiho a Ibany/Abany, Ebany§ 1570, 1546, 1526
Ahmose, ka Thutmosea I.§ 1526
Ahmose, s. Amenhotepa II.§ 1450
Ahmose Ameču, čati za Hatšepsuty a Thutmosea III.§ 1504
Ahmose Humaj, o. wezíra Amenemopeta Pajriho, správce harému, Osmnáctá dyn.§ 1450
Ahmose Henuttamehu/Henut-ta-mehu, ses. a manž. Ahmoseho I.§ 1570
Ahmose Merit-amun I.§ 1. ses. a manž. Ahmoseho I., 1600, 1570; 2. Meritamun II., d. Ahmose I. s Ahmose Nefertari, ses. a manž. Amenhotepa I., 1567, 1546
Ahmose Nefert-ari, d. Ahhotepy I., ses. a manž. Ahmosea I.§ 1600, 1570, 1567, 1546
Ahmose Pen-Nechbet, voják z Osmnácté dyn.§ 1526
Ahmose Sapair, s. Ahmosea I., ident. s Ahmose-anchem?§ 1567
Ahmose Sat-Amun, d. Ahmosea I. s Nefertari§ 1567, 1546
Ahmose Satkamose/Ah-mose Sat-Ka-mes, ses. a manž. Ahmosea I.§ 1570, 1567
Ahmose Si-Tajit, místok. v Kúši, o. Tura§ 1567
Ahmoseanch, s. Ahmose Nefertary s Ahmosem I., ident. s Ahmosem Sapairem?§ 1567
Ahuitzotl, k. Azteků§ 1800
Ahúra Mazda§ viz Zarathuštra
Ahwa, k. Pekče, s. Čhim-njua§ 246+, 269+, 283+, 285+
Achádabhútí, biskup v Arbélách, původně magos§ 241+, 283+, 340+
Acháia, Acháioi, homér. i klas. Achaia, Achaioi, č. Achajové i Achájové, spolek Achájů, Acháia, římská provincia Achaea, lat. Achaeí; bibl. v Palaistíně Chiwiové/bibl. č. Heveové a jejich tetrapolis [Kefíra, (A)Gabaón, Beerót a Kirjat-je(h)arím]§ 5300, 1805, 1520, 1460, 1400, 1390, 1300, 750, 730, 720, 708, 700, 680, 560, 468, 454, 446, 431, 417, 409, 401, 389, 388, 373, 371, 367 - 365, 362, 343, 339, 338, 332, 331, 323, 314, 303, 280, 279, 276, 275, 273, 267, 255, 251, 245, 243, 240, 239, 236 - 233, 230 - 224, 222 - 217, 215, 209, 208, 206-204, 200 - 191, 188 - 174, 169-167, 164, 160, 151 - 146, 140, 68, 64, 43, 39, 27, 12+, 15+, 34+, 35+, 37+, 39+, 44+, 46+, 49+, 51+, 54+, 61+, 64+, 66+, 67+, 69+, 70+, 77+, 117+, 122+, 125+, 128+, 129+, 167+, 170+, 171+, 217+, 238+, 253+, 254+, 261+, 268+, 280+, 337+, 355+, 360+, 364+, 365+, 375+, 378 až 390+, 392+
Bájná prehistorie hellénské Acháje (podle Pausania):
Původním jménem Acháje bylo Aigialos, tj. Přímoří, a to po jednom sikyónském králi. Později, po smrti Hellénově, vyhnali jeho synové svého sourozence Xútha z Thessalie, který se pak usadil v Attice. Vzal si Erechtheovu dceru, s níž měl syny Acháia a Ióna.
Po Erechtheově smrti byl jeho potomky Xúthos vypuzen z Attiky, odešel do Aigialu, kde zemřel. Acháios pak odešel do otcovské Thessalie, Iónovi dal místní král Selinús za manželku dceru Heliku a po králově smrti se stal Ión sám vládcem Aigialu.
Moc nad touto zemí zůstala Iónovým potomkům čili Iónům, až do vyhnání Acháji. Acháiovi synové Architelés a Archandros se přestěhovali z thessalské Fthíótidy do Argu, kde se jejich rod začal nazývat Achájskými (domácí Argívští si říkali Danaovci).
Achájští se stali mocnými v Argolidě i v Lakónii. Když pak přišli Dórové pod Tísameneem, synem Orestovým, spojili se s nimi Achájové a obrátili se také proti svým příbuzným, proti Iónům v Aigialu. Iónové byli poraženi a vystěhovali se do Attiky, kam přišli za krále Melantha a stali se attickými „spoluobčany“.
Později se tito Iónové, podporováni jinými, vystěhovali do země, jíž dali jméno Iónie, kde dobyli a osadili řadu měst (maloasijská Iónie).
Po odchodu/útěku Iónů z Aigialy si zemi rozdělili Achájové a usídlili se ve zdejších dvanácti městech. Země se nyní začala nazývat Acháiá a později byla posílena Acháji z Argu a Lakedaimonu. Když se Dórové zmocnili Lakóniky, „příchod Hérákleovců“ zůstali na Peloponnésu Achájům pouze chudé oblasti na severozápadu poloostrova, Acháiá.
Potomci homérovského světa se z porážky dórské mocnosti Sparty mohli těšit až v éře hellénismu: dórská Sparta se dokonce stala na čas členem Spolku Achájů.
Acháios§ viz Acháia
Acháiové z Fthíe§ viz Fthíá
Achaiové, Achajové, kavkazský národ na vých. pobř. Černého moře, jižně od nich žili Zygové/Zygoi, Zyx (bývají ztotožňováni s předky Čerkesů), a Héniochové, viz, severní sousedé Kolchů§ 80, 65
Achaimenés z Persie, satrapa Egypta, též Achaimenidés, b. Artaxerxa I.§ 486, 462, 454
Achaimenés z Pasargad, per. Hachámaniš, bab. Achiabamuš/Achiamanuš, dyn.§ 650, 559
Achaimenovci, per. královský rod s vedlejší větví Farnakovců, viz§ 650, 590, 569, 559, 530, 531, 522, 224+, 227+
Acháios z Athén§ arch. 166
Acháios z Eretrie, tragik§ 484, 405
Acháios, vůdce otroků na Sicílii, zřejmě zajatý seleukovský voják§ 138
Acháios (I.) Starší, s. Seleuka I., b. Antiocha I., o. Antiochidy a Andromacha§ 282, 281, 269, 253, 246, 241, 235
Acháios (II.) Mladší, s. Andromachův, vn. Acháia I., manž. Láodiké Pontské§ 242, 235, 229, 225, 223 - 220, 218, 216-213
Acháis§ viz Hérákleia v Areji
Achan§ viz Bít Agusi
Achardeos, ř.§ viz Sirakové
Ácház z Iúdaie, ass. Jau-chazi, k., s. Jothamův§ 735, 732, 728, 699
Achat-abíšu, d. Šarru-kéna II., k. Aššuru§ 713
Achátum, šejk amorejský§ 2039
Acházum, amor. státeček za Tigridem na Malém Zábu/Kapru§ 1797
Achelóos, Achelóios, největší ř. Hellady, přirozená hranice mezi Aitólií a Akarnánií§ 286
Achenaten, Achenaton, Achnaton, Achnaten§ viz Amenhotep IV.
Acheperré§ viz Šešonk V.
Acheperré-setepenamun§ viz Osorkón IV.
Achetaa, Achtiaa, Achti-aa, dvořan Třetí eg. dyn., manž. "královské důvěrnice" jménem Meritenes§ 2686, 2642
Achetaten, Achetaton, Achet-Aten, sídel. m. Achen-Atenovo/Amenhotepa IV.§ 1379, 1375, 1373, 1368, 1366, 1361
Achethotpe, Achet-hotep, wezír Páté dyn., s. Ptahhotepa Dešera, o. Ptahhotepa Čefiho§ 2686, 2498
Achethotep Hemi, wezír Páté eg. dyn.§ 2498
Achet Chufu, "Chufův obzor", pyramida Cheopova§ 2589
Achchíjawa, říše na západě Anatolie a na egejských ostrovech, možná mykénských Achájů§ 1460, 1382, 1370, 1326, 1325, 1300 a srov. pod Aqiwaša, Eqeweš
Achchulašša, anatol. m. nezn. polohy§ 1550
Achí-maras z Mê-Turanu, "Můj bratr je nemocen", dyn.§ 2006
Achí-maras z Kiše, amor. dyn.§ 1894
Achíqar/Achíkar§ viz Aba-Enlil-dari a novela
Achillás z Egypta, strat.§ 51, 50, 48
Achillás, biskup v Alexandreji§ 300+
Achilleitis, část Tróady u Sígeia kolem Achilleova hrobu, Achilleion§ 620
Achillés, Achilleus, hérós, s. Péleův, vnuk Aiakův, o jeho kultu v Pontu viz pod Leiké a pod Ílion/Troiá§ 1520, 334, 332, 232, 214+, 375+ a viz pod Troiá
Jako žertovná souvislost vypadá nápad humanistického papeže Pia ii., který dal jednomu z bojovných braniborských hohenzollernských knížat Achilleovo jméno jako přívlastek. Albrecht Achilles von Brandenburg (zemřel roku 1486 smrtí přirozenou) byl jako Albrecht i. markrabětem Ansbachu a Kulmbachu a později jako Albrecht iii. kurfiřtem braniborským. Válečník, diplomat a milovník turnajových soubojů údajně žádné ze svých dobrodružství neprohrál.
Achillés z Alexandreie§ Ol. 101+
Achilleus Tatios z Alexandreie (?), autor milostného románu§ 150+, 172+
Achilleus z Palmýry, usurpátor (?)§ 273+
Achilleus, usurpátor v Egyptě, jiný asi od Aurélia Achillea, viz§ 286+
Achimetu z Ašdodu, Achi-miti, b. Azirův, k.§ 711
Achímilkat§ viz Himilkón z Karthága
Achlamú, Achlamové, kočovný lid amorejský, jednou jeho částí byli Aramajové§ 1320, 1308
Achnaton, Achnaten§ viz Amenhotep IV.
Acholius, životopisec Sevéra Alexandra§ 217+, 260+
Achóris§ viz Akorés
Achradína, část Syrákús§ 485, 466, 463, 396, 357, 344, 212
Achre, s. Chafreho§ 2558
achšadarapannu, per.§ viz satrapés
Achšéri z Mannáje, k., o. Uallího§ 659
Achšíwarši§ viz Xerxés
Achthoés§ viz Cheti
Achundaru z Tilmunu, k.§ 706
Achutábum z Larsy, s. možná Núr-Adada§ 1850
Achu'útu, "Nalezl bratra", urucký klan, který měl zjevně nejblíže k hellénským kolonistům, protože se u jeho příslušníků objevuje nejvíce řeckých jmen (nejvíce tzv. druhých jmen/„ša šumšu šanû“ je v klanu Luštammar-Adad)§ 244
Achyroné, mí u Níkomédeie v Bíthýnii§ 337+