Pu-Py

 

Pu, kor. Bu n. Ki-Bi, posmrtně Čong Tong Wang§ 232

Pû-abí§ viz Šubad

PU.šarruma z Chatti, s. Tudchaliji I., dyn.§ 1700, 1650  

Públia Fulvia Plautilla, d. C. Fulvia Plautiána, manž. Caracallova§ 201+, 202+, 205+, 211+  

Públicius Certus, senátor a udavač§ 92+, 97+ 

M. Públicius Malleolus§ cos. 232

Públicius Malleolus, matkovrah§ 101

publikán, públicánus, nájemce daní a cel v provincii od státu, obvykle z řad římských jezdců, později propuštěnců; jako rádci k válce, jejich vliv a hrabivá zločinnost byly příslovečné§ 508, 91, 89, 71, 67, 64, 59, 54

Publikáni byli v republikánské době nesmírně mocní a jejich zájmy často řídily státní politiku. Nájemce důchodů Postumius z Pyrg prý v chamtivosti vynikal. Podnikal v regionu Etrúrie. Jeho lidé si za hannibalské války vymýšleli ztroskotání lodí, páchali je případně, nakládali lodě malými náklady, ale vykazovali mnohonásobně vyšší údaje: všechno za války hradil stát.

Podobně podnikali jiní publikáni jinde. Senát o tom věděl, ale nezasáhl, protože kromě Hannibala nechtěl mít na krku ještě interní válku s nájemci cel, daní etc. Roku 212 se případu ujali tribunové lidu Sp. A L. Carciliové a uložili Postumiovi pokutu ve výši dvou set tisíc assů. Pozdvižení bylo nesmírné, protože další z tribunů lidu, jistý C. Servilius Casca, byl s Postumiem pokrevně příbuzný a přerušil za všeobecných protestů hlasování. Pak ale už zasáhl senát a konsulové. Postumius byl obviněn z hrdelního zločinu a zločinu proti státu. Soudu se, jako ostatní obvinění publikáni, vyhnul vyhnanstvím a jeho majetek byl rozprodán.

Publikáni se sdružovali do zájmových společností/societátés, jimž předsedal magister societátis. V případě provincie Bíthýnie kolem roku 50 ovládala výběr daní jedna jediná taková společnost. Jinde v říši měli smlouvy s provinčními správci pro jednotlivá města a venkovské okresy. Peníze vybírali vlastními agenty-výběrčími. Publikáni hlídali své zájmy za Gracchů, když jim koukal pod ruce P. Rutilius, legát v Asii, dosáhli jeho odsouzení k vyhnanství roku 91, prosadili odvolání Lúculla z impéria na východu a dosazení Pompéia. Je možné, že atentát na Caesara nebyl pouze komplotem konservativních odpůrců „světové“ monarchie; vzhledem k tomu, že Caesar systematicky odlehčoval zoufalé situaci provinčních financí a provinciálům odpouštěl dluhy a lichvářské summy, ohrozil příjmy řady publikánů, jimž „republikánský chaos“ nepochybně vyhovoval. O zlodějnách viz také pod provincie.

Publikáni honili v Římě A. Gabinia, správce Syrie v letech 57 – 55, za to, že s vojskem v provincii instaloval v Alexandrii Ptolemaia Auléta a v Syrii mezitím rozkvetl banditismus a piraterie. Do střetu s publikány ani v raném císařství nešel nikdo, trestány byly jen přečuhující výjimky. Císař Antónínus Pius vracel peníze z vydrancovaných provincií otci jejich dětem s podmínkou, že uhradí obyvatelstvu škody. Kdo byl odsouzen podle zákona o vyděračství/léx dé repetundís, při správě provincie, zaplatil provinciálům čtyřnásobek souzené částky (ale mohl se tomu vyhnout odchodem do exilu jakkoli fešáckého).

Někdy publikáni zasáhli do dějin i positivněji. Za císaře Claudia se v Arabském moři dostal do bouře propuštěnec Annius Plocamus, jinak nájemce všech římských daní a poplatků v oblasti Rudého moře od státu. Jeho loď se po patnácti dnech dostala na Cejlon do přístavu „Hippúros“ ztotožňovaný s dnešní lokalitou Kuduramala (v obou případech s významem Koňská hora). Král, zřejmě Mahádhartaka Mahánága, vládnoucí v letech 40 – 69, vyslal do Říma poselství čtyř mužů, jemuž stál v čelu muž titulovaný jako rachia, snad rádža (více viz Cejlon).

Srov. příklady pod provincie a korupce, daně, podnikání.

Publilia, jedna z řím. tribuí§ 358

L. Publiblius Celsus§ cos. suff. 102+, cos. ord. 113+, 118+   

Publilius Optatiánus Porphyrius, básník figurální poesie, praef. Urbí§ 306+ 

Q. Publilius Philó§ cos. 339 a dict., praetor 337, cens. 332, cos. 327, cos. 320, cos. 315

Publilius Sabínus, praef. praet.§ 69+ 

Publilius Syrus, herec a autor mímů§ 50, 46 

Voleró Publilius§ 473, 471, tr. pleb.

Públius, lat. praenómen, „lidový, náležející lidu (populus)“, řec. Poplios

puč, převrat§ viz atentát

Puda§ viz Pchu-ta

půda, pozemky, v Číně, Řím srov. pod reforma, hellénské poměry srov. pod Athény
Vlastnictví půdy v hellénismu: půda královská, gé/chóra basiliké, kterou bylo možné pronajímat, gé en afesei, půda postoupená králem a vyňatá (nejčastěji chrámová), státní/městského státu, gé politiké, chrámová, gé tú theú n. hierá gé, a národní/barbarských ethnických menšin. Na rozdíl od Egypta, Mesopotamie a Anatolie a Levanty (viz jejich chrámové státy) v Helladě podle moderních odhadů vlastnili bohové a jeho lidská kollegia nejvýše deset procent obdělávatelné půdy.

V systému zděděném po Peršanech a předtím Babylóňanech největším vlastníkem půdy byl král. Byrokratický aparát se staral o výnosy z jeho pozemků (své majetky míval korunní princ a královna), půdu obdělávali laoi basilikoi/"královský lid", bab. gardu, svobodní nájemci, polosvobodní dělníci a zotočení. Pozemkový registr královského majetku se jmenoval v perské éře bab. karammaru, za Seleukovců registraci vedli satrapiátní úředníci chrématistéria. 

Za výkon úřadu odměnou král věnoval pozemky, gé en dóreá. Klérúchiké gé byla půda propůjčená králem osadníkům s brannou povinností. Soukromá půda, idioktétos gé, byla kategorie, která právně do Egypta nepatřila, protože veškerá půda patřila odjakživa panovníkovi, byť po mnohá staletí velmi formálně. Podobně patřila veškerá půda v indickém království Magadha králi, soukromníci ji měli pouze v pronájmu a odváděli mu čtvrtinu všeho, co na ní vyprodukovali. 
Vesnického osídlení bylo několik druhů. V Seleukovské říši ekas/hekas, tj. setina, byla zřejmě usedlost vojáka-kolonisty a několik těchto sídel tvořilo katoikii, možná podle principu původní jednotky, setniny (takové jméno ale není doloženo).

Ktéma („věc získaná, majetek“) byl pozemek mimo hranice města nebo na půdě královské patřící občanům, chórion je označení pro obdělávanou půdu se vsí (s katoiky/paroiky, viz pod otroci), oikopedon, pl. oikopeda, stavební parcely na území městského státu, chóra, s prostorem pro pěstování zeleniny a dobytka (oikopeda bylo šance privatisovat). Nejasná je v souvislosti s kolonisty, katoiky, náplň pojmu hypaithroi, „žijící pod širým nebem“(?).

V Seleukovské říši stála báris, hájitelná stavba pro obyvatelstvo okolí v dobách nebezpečí. Rozdíl mezi epaulis a aulé, statek, není znám, zřejmě identické. Tetrapyrgia, čtyřvěží, byly zřejmě sídlem lokálního garnisonu, popř. sídlem pro majitele, když navštívili své latifundie.

Paradeisos už není jako v době perské královská obora/park se zvěří, ale chrámový pozemek (srov. příklad Failaká před Kuvajtem). Meris je část pozemku přislíbeného, celý pozemek je kléros (viz tam), u Ptolemaiovců úsiá. Význam seleukovského slova geitniai, rodový pozemek nebo administrastivní členění, není znám.

V perské administrativě byl pokladník GNZBR´/ganzabara, jeho podřízený PGNZBR´/upa-ganzabara, podpokladník. Nejvyšším královským úředníkem, místodržitelem, byl SGN/segan, šaknu. V novoassyrské době byl assyrský a babylónský královský úředník přes cla, poplatky, provinční „finančák“ rab kári (ša Mát támtim), původně „správce přístavu (v Přímoří).

Ptolemaiovský majetek (a později magnátů) řídil dioikétés, ministr financí a hospodářství, a k disposici měl obrovský byrokratický kontrolní aparát. Jeho účetním byl eklogistos, pokladníkem králova osobního majetku byl idios logos. Systém převzali Římané. Od Diocletiána se dioikétové začali nazývat katholikoi/ratiónálés.
Na ptolemaiovském statku se předáci, zřejmě z vlivných domorodých rodin, jmenovali frontistai. Pracovali pod nimi za jídlo a ubytování a celý život právně svobodní lidé (paidaria, oikétai, též metrématiaoi).

Ve východořímské říši panovník Hérákleios (Flávius Héráclius; 610 – 641) obnovil spojení vojenské služby s darovanou půdou. Stratiótika ktémata byly pozemky pro vojáky zbavených daní a odvodů, ale povinnovaných narukovat v případě povolávacícho rozkazu. V 11. století zavedli Východořímané pronie, pronoia, doživotní vlastnictví pozemku i s rolníky darem od panovníka, nikoli však dědičně, jak tomu bylo v té době v západoevropském feudalismu.

Za dynastie Čou patřila půda „nebesům“. A protože vládci byli jejich dětmi, všechna půda a lidé na ní žijící patřili císaři, popřípadě tomu, jemuž císař svěřil zemi do správy. Místní vládci měli volnou ruku, stavěli si miliční vojska a dosáhli u císaře dědičnosti svých lén. Z jejich území postupně vznikaly suverénní státy a státečky, které se staly hrobem císařské dynastie Čou.

Ani takto vzniklí soukromí vlastníci nemohli půdou volně nakládat, protože potřebovali souhlas občiny. Roku 350 zákon Šang Jangův snížil omezení a později majitelé občině už jen za povolení prodeje zaplatili. Císař Čchin Š’chuang-ti po roku 221 povolil prodej a koupi půdy a zdaněním obchodů získal znamenitý finanční zdroj. Císař Wu (po 141) uzákonil, že dědit půdu nemůže jen prvorozený syn, ale všichni. Tím rozparceloval obří majetky venkovské šlechty.

Vše ke starému vrátil císař Wang mang, protože roku 9 n. l. zestátnil půdu. Zlikvidoval soukromá vlastnictví pozemků a otroků, všechno připadlo státu (= císaři). Zákon ale vydržel jen do roku 12 n. l., poněvadž šlechta se bouřila. Roku 280 n. l. povolil první císař dynastie Ťin (Jin; 265-420) Čchin Wu-ti, občansky S´-ma Jen (Sima Yan), který vládl v letech 265-290 opět prodej v plném rozsahu. Roku 618 tchagská reforma zavazovala majitele půdy vedle naturálních odvodů ke službám ve prospěch státu (veřejné práce, služba v armádě). Z půdy za to neplatili daň.

Koupě půdy/pozemků za účelem kolonisačním nebyl zvyk starověký: většinou si pro ni dobyvatelé a kolonisté museli s mečem v ruce. Tak např. roku 1005 koupil Dáwíd, židovský dobyvatel Jerúsalému, od Jebuzejce Arauny či Ornana pozemek na stavbu chrámu Jahwemu. Kolem roku 600 založili Mílétští na Chersonnésu Tauridském osady Pantikapaion a Theodosii a koupili od Skythů půdu i na protilehlém Tamanském poloostrově.

Novověké nákupy obrovských územních celků nemají v antice obdoby: např. 30. března 1867 koupily Spojené státy od ruského cara za 7,2 milionů dolarů, tedy 1,9 centů za akr, nebo 4,74 $ za km2 Alasku/Aljašku (o rozloze 1 518 800 km2); o sto padesát roků později to bylo zhruba patnáct miliard dolarů. Tím zanikla Ruská Amerika/Russkaja Amerika. 

Spojené státy se již předtím rozšířily na základě koupě území roku 1803 od Napoleona za patnáct milionů dolarů o francouzskou Louisianu, d. f. celé povodí západně od Mississippi po španělské/mexické území, které získaly válkou roku 1846. Louisiana tvořila tehdy téměř třetinu dnešního území USA. 4. srpna 1916 si ještě za dvacet pět milionů dolarů pořídily od Dánska jejich část Panenských ostrovů; vstoupilo v platnost 17. ledna 1917 a obsazeno v březnu t. r. (srov. nepoměr zisků z území a kupní ceny).

Rusko-americká společnost (RAK) na popud Kathariny II. kolonisovala v letech 1784 – 1867 oblast Aljašky a západního pobřeží pozdějších Spojených států až po severní Kalifornii (ve Fort Ross 120 km od San Franciska od roku 1812, vyklizeno roku 1841). Projektu se účastnilo v jednom okamžiku až devět set Rusů včetně popů šířících pravoslaví (dodnes na Aleutách a na Aljašce přítomno). Sídelním městem kolonie Russkaja Amerika byl Novo-Archangelsk, dnešní Sitka.

Roku 1784 prodali ministři Ludvíka XVI. švédskému králi Gustavovi III. antilský ostrůvek St. Barthélemy (St. Barths, St. Barts, dnes dependence zámořského departementu Guadeloupe) za obchodní práva v Göteborgu. Roku 1878 ho Švédové za 320 tisíc franků prodali zpět Francouzům. Švédové ovšem před prodejem uspořádali referendum, jehož se zúčastnilo 352 obyvatel ostrova a jenom jeden byl proti prodeji.

Puduchepa, Pudu-Chepa, manž. Chattušila III.§ 1300, 1288, 1271

Puduchepa, manž. Ulmi-Tešupa z Tarchuntašši§ 1288  

Pudéns, tajemník usurpátora Avidia Cassia§ 175+ 

Puchame, Puchamu z Chubišny/z Kybister, dyn.§ 850, 830 

Pujemre, Puj-em-Re, Amunův kněz a stavitel v Osmnácté dyn.§ 1504 

Pujo, kor. Buyeo, království, cf. Puk Pujo a Tong Pujo§ 57 

Puk Pujo, kor. Bukbuyeo, království§ 57

Pulcheria§ viz Aelia P. 

Pulinda, k. v Magadě§ 185
Pulinda, Pulindové, státní útvar ve střed. IND a národ pokládaný Árji za barbary§ 600

Púlymachos z Pelly, vyplenil hrob Kýra II.§ 324

Pulú, ass.§ = Tukulti-apil-ešarra III.

Puluadi, země v dn. írán. Ázerbájdžánu§ 747

Púmjátún z Kitia na Kypru, foin. PMJJTN n. PMJTN, řec. Pygmalión, k.§ 361, 315, 313

Púmjátún z Tyru, k., řec. Pygmalión§ 856, 820, 773  

Púnicus/Púnikos z Lúsítánie, zřejmě pseudonym jistého protiřímského aktivisty§ 154, 153

Púnové, lat. Poení, púnicus§ = Karthágo, Foiníkie

Púnt, Punt, Ta nečer, hebr. snad Ofír, lat. Ophir§ 2491, 2278, 2002, 1962, 1902, 1496, 873, 849 a viz Somálsko a Somaliland 

Púpiéna Sextia Paulína Cethegilla, d. príncipa Púpiéna a Sextie Cethegilly, manž. M. Ulpia Eubióta Laura§ 238+ 

Púpiénus, prínceps§ viz M. Clódius Púpiénus Máximus 

M. Púpiénus Áfricánus Máximus, s. předešlého se Sextií Cethegillou§ cos. ord. 236+, 238+  

M. Púpius Písó Frúgí Calpurniánus§ praet. 69, cos. 61

Puqúdú, Puqúdové, aramejský kmen na jihu Babylónie§ 1159, 625, 560 

Púra (pl.), sídelní m. Gedrósie, dn. Íránšahr nebo Bambúr, obě m. v íránské provincii Balúdžistán a Sístán§ 325

Puranda§ viz Métropolis 

purány, puránas, "staré vyprávění", rozsáhlá sbírka hinduistických mýthologických a genealogických textů psaných sanskrtem§ 545, 362, 230

Purugupta, k. dyn. Guptů, s. Kumaragupty I., nevl. b. Skandagupty§ 375+ 

Purukuzzi, Purulumzi, churrit. stát v Šubartu sev. od Assyrie, ass. provincie§ 1232, 1165, 1115, 1114   

Puruša/Purusa, n. Puruša Pradžápati, viz Pradžápati

Purušchanda, Paršuchanda, ass. Purušchattum, Burušchattum, m. a země nezn. polohy, snad v pozd. Kommágéně vršek Acemhöyük§ 2346, 1920, 1800, 1650  

Púsaios, lat. Pusaeus, per. voják, pozd. řím.§ 363+ 

puszta, č. pusta, viz Pannonie a Boiové

Puš, správní oblast sum. říše Ur III.§ 2119 

Pušama ze Simanu, prourský k.§ 2039 

Pušjamitra z Indie, též Pušpamitra, zakladatel dynastie Šunga§ 185

Puškarasárin z Gandháry, k.§ 519

Purattu, bab.§ = Eufrátés

Purušpura, Pušpapura, „Město květů“, dn. Péšávar v PAK, v Gandháře§ 55

Puškalavatí, řec. Peukeláótis, čín. Pu-ta (Puda), dn. lokalita Charsadda u Péšávaru (Purušapura) na sev. PAK, sídel. m. Gandháry a Kušánců, srov. pod Taxila§ 55

Pušjamitra, Pušjamitrové, lid žijící na řece Narmadě§ 375+ 

Púšu-kén z Aššuru, podnikatel a jeho klan§ 1920 

Puteolí, m. v Kampánii§ 531, 211, 56, 39, 36, 4-, 39+, 60+, 66+, 69+, 95+   
Pův. Dikaiarcheia, Dikaiarchia, „Město spravedlnosti“; založeno snad roku 531 uprchlíky ze Samu před Polykratem (pokud nejde původně o osadu Kýmských z doby o sto let starší), od 194 řím. kolonie, dn. Pozzuoli. P. byl po pádu Délu v mithridátovských válkách vedle Ostie hlavním obchodním přístavem Říma.

Putifar, Putiphar, řec. Petefrés§ biblický egyptský velmož§ 1929 

Putrum, m. snad východně od Tigridu, popř. v Pochábúří§ 1727

Puttim-atal/Puttimadal ze Šimurru, k.§ 2292, 2280 

Puzur-Aššur I. z Aššuru, dyn.§ 2000, 1977, 1920  

Puzur-Aššur II. z Aššuru, dyn.§ 1920, 1850, 1830, 1736, 1411    

Puzur-Aššur III. z Aššuru, k.§ 1600, 1594, 1491, 1477, 1426   

Puzur-ilí z Uruku, dyn.§ 2255 

Puzur-Inšušinak z Elamu§ viz Kutik-Inšušinak 

Puzur-Ištar z Mári, dyn.§ 2119 

Puzur-Mama z Lagaše, dyn.§ 2255 

Puzur-Ningal z Tiwy, protiakkadský dyn.§ 2292 

Puzur-Nirách, k. v Akšaku§ 2490, 2420  

Puzur-Numušda (I.) z Kazallu, dyn.§ 2292

Puzur-Numušda (II.) z Kazallu alias Puzur-Šulgi§ 2028, 2021   

Puzur-Sîn, s. Kubaby, k. v Kiši§ 2420 

Puzur-Sîn, k. Gutiů§ 2255, 2119  

Puzur-Sîn z Aššuru, s. Aššur-bél-šamêho, dyn.§ 1736, 1619, 1600 

Puzur-Šulgi, armádní velitel Šulgiho§ 2078 

Puzur-Šulgi§ viz Puzur-Numušda 

Puzur-Tutu z Borsipp, ensi§ 2021, 2006 

Puzur-uša, žena-lukur Amar-Suena§ 2048 

Puzuzu (?), k. v Chamazi§ 2550 

Pwénet§ viz Somálsko

Pydna, m. v Makedonii§ 469, 432, 410, 365, 356, 357, 317, 316, 169, 168, 148, 143

Pygela (pl.), mí. v Iónii jižně od Efesu§ 409

Pygmalión§ viz Púmjátún 

pygmé, ´box´, olympijská disciplína§ 2000, 652, 688, 373+, 374+  

pygmé tón paidón, ´box dorostenců´§ 616

Pygmej, v Egyptě§ viz trpaslík 

Pyladés z Korinthu, syn Kypsela I.§ 657, 635

Pyladés§ 1. vyhlášený tanečník, 8; 2. herec pantomímu, 101+, oblíbenec Tráiánův

Pylagorás z Chytroi na Kypru§ = Pýthagorás

Pylaimenés, jméno paflagonských vládců:§
Pylaimenés I.§ 132, 107
Pylaimenés II. Euergetés, trůnní jméno Sókrata z Bíthýnie, vide i tam, nevlast. syn Níkoméda II.§ 107, 99, 96
Pylaimenovci, dynastie vládců v Paflagonii; v Íliadě velitele Paflagonů Pylaimena zabil Meneláos§ 378, 64

Pylos, m. v Messénii, Sparťany místo zváno Koryfasion, pozd. Neokastro a Navarin(o), dn. opět P. (sice v katalogu Íliady, ale Messéné byla v 8. století už spartská)§ 1600, 1500, 1450, 1400, 1300, 1286, 1200, 1193, 1135, 1120, 1100, 700, 480, 425, 416, 414, 413, 409, 373, 303, 220, 196
Pylos, m. v Élidě§ 365

Pyrallis, hetairá, milenka Gáiova§ 37+, 39+

Pýramos, ř. v Kilikii, dnes Ceyhan Nebri v TR (z arab. Džajhan/angl. Jayhan)§ 1000, 738, 19+ a viz Mopsúestiá

pyramida, pyramidy, řecké slovo pýramis, gen. -midos, nejasného egyptského původu, arab. haram, pl. ahrám. Staří odvozovali název od řeckého sladkého pšeničného pečiva, pýros, s medem, meli. Srov. mesopotamské ziqqurraty, které ovšem byly chrámy a viz pod Peru a Mesoamerika§ 2667, 2613, 2589, 2566, 2558, 2533, 2505, 2498, 2491, 2460, 2453, 2422, 2414, 2375, 2345, 2333, 2160, 2133, 1998, 1962, 1895, 1878, 1843, 1800 (americké), 1786, 1700, 1608, 1567, 1512, 1320, 1304   

pyramidion, eg. benben, benbenet, jméno pro prapevninu v dávném oceánu, završení královských obelisků a pyramid opatřované vrstvou drahého kovu§ 1700 

Pyreneje, řec. Pýréné/Pýrénaia, lat. Pýrénaeus mons, Pýrénaeí montés, snad od baskického pyren, horský vrchol§ 4000, 1300, 277, 219, 218, 121, 81, 77, 75-, 39+, 286+, 336+, 350+  

Možná, že jméno pochází z hellénské mýthologie podle dcery Bebrykovy, kterou znásilnil opilý Héráklés (nebo byla prostě jeho milenkou) a když se jí narodilo dítě, prchla z domu a zvěř ji v lesích roztrhala. Navrátivší se dórský bijec zalitoval své opilosti a když ji pohřbíval a volal její jméno, vracelo se jako ozvěna od dosud bezejmených hor, popřípadě kameny, které na hrob navalil, utvořily nové pohoří... 

Na moři byl též před Rhodou Pýrénský mys, Pyraeneum prómuntúrium. Pyréné by bylo možné ztotožnit s osadou Emporion. Jiná Pýréné byla keltským "městem" u pramenů Istru, viz tam.

Pyrganión, archipeirátés§ 73

Pyrgión z Athén§ arch. 388

Pyrgoi, Pyrgí, "Věže", přístav Ceare v Etrúrii s chrámem Eileithyie, pův. hellénská osada, dn. S. Severo§ 640, 384

Pyrgos, m. v Élidě§ 1275 

Pyromachos z Pergama, malíř§ 230

Pyrrha z Thessalie, d. Epimétheova, manž. Deukaliónova a m. Hellénova§ 1700, 1555 

Pyrrhandros z Athén, politik a vyslanec§ 386

Pyrrhiás z Aitólie§ 1. strat., 218, 217, 209; 2. 200 (Ol.)

Pyrrhón z Élidy§ 1. "hellénský buddhista", zakladatel skepticismu, 365, 340, 320, 275, 50; 2. dámiúrgos/zákonodárce, 370 

Pyrrhos, jméno épeirských králů ("Ryšavec, Ohnivák", lat. forma: Burrus):§
Pyrrhos I. zvaný Aetos/Orel, syn Aiakidův§ 1179, 342, 319, 317, 307, 303 - 301, 308, 299, 296 - 294, 292, 291, 289 - 285, 282 - 273, 265, 260, 239, 233, 189, 167
O palci na Pyrrhově pravé noze se tradovalo, že jeho dotek léčil slezinu. Palec při Pyrrhově pohřbu neshořel a byl odděleně uložen ve skříňce (srov. obdobné pověry u monotheistů, např. středoevrop. kult Jana Nepomuckého).
Pyrrhos II., syn Alexandra II. s Olympiadou II.§ 294, 272, 239, 234, 233

Pyrrhos z Athén§ arch. 158
Pyrrhos z Písy, k.§ 588, 580
Pyrrhos§ = Tyrrhos

Pyrrhovo vítězství§ 279 a viz Kadmos, kadmejské vítězství

Pyrrhovci, épeirský panovnický rod§ viz Aiakovci

Pystillos z Rhodu, oikistés Akragantu§ 580

Pýthagorás z Argu, Nábidův švagr, br. Apie§ 198, 195, 192

Pýthagorás z Athén§ arch. 16
Pýthagorás z Efesu, tyr.§ 610
Pýthagorás z Mílétu, tyrannos§ 496
Pýthagorás ze Samu, 1. syn Mnésarchův, filosof; tvrdil o sobě, že je bojovníkem z trojské války Euforbem, srov. o jeho fliúntském původu roku c. 1100§ 1100, 668, 570, 565, 532, 520, 510, 500, 290, 98, 56, 42, 39+, 240+; 2. boxerský olympioníkos, 588
Pýthagorás z Magnésie, na Maiandru§ 300, 296 (2x Ol.)
Pýthagorás ze Sparty, olympioníkos a poradce Numy§ 716 (Ol.), 715
Pýthagorás z Chytroi na Kypru, k., též Pylagorás n. Filagorás, ass. Pilágurá z Kitrusi§ 709

Pýthagorás vulgó Doryforos, manž. Nerónův a Sporův§ 64+, 65+

pýthagorici, novopýthagorici§ 162+ a viz pod školy

Pýthangelos, obchodník a cestovatel podél afrického pobřeží§ 117

Pýtharátos z Athén§ arch. 271

Pýtharchos z Kýziku, Kýrův přítel§ 546

Pýtheás z Afrodisia-Núré na Kypru, k., gen. Pýthea, srov. pod Búthytés§ 709
Pýtheás z Athén§ 1. arch. 380; 2. promakedonský politik, 323
Pýtheás z Boiótie, boiótarchos§ 147, 146
Pýtheás z Massalie, obchodník a cestovatel§ 325

Pythén z Korinthu, strat.§ 414

Pythermos z Fókaie, vyslanec§ 546

pýthie, hry, pýthia (sc. iera), viz též pod Delfy, Apollón, hry§ 776, 582, 532, 518, 370, 359, 289 (konané v Athénách)

O věštkyních pýthiích viz po věštci a věštkyně.

Pýthia, věštkyně v Delfách§ 67+, 360+ 

Pýthia, lázně v Bíthýnii, středověká Sótéropolis, dn. asi Yalova Kaplıcaları§ 337+ 

Pýthiadés, seleukovský stratégos, gen. Pýthiada§ 221

Pýthias z Atarnea, gen. Pýthiady, neteř tyranna Hermióna, manž. Aristoteleova, m. Pýthiady ml. a Níkomacha§ 341

Pýthias z Atarnea, dc. Aristotelova a Pýthiady st., m. Aristotelova§ 341

Pýthion§ = Azoros

Pýthión, s. Chairemona z Nýsy, b. Pýthodóra z Trall§ 36 

Pýthios/Pýthés z Lýdie, magnát§ 481

Pýthó§ viz Delfy

Pýthodémos z Athén, možné i Pýthodóros§ arch. 336

Pýthodóris n. Pýthodórida z Pontu, jako k. Pýthodórida Filométór, d. Pýthodóra z Trall, manž. Polemóna I. a Archeláa Kappadockého, m. králů a královen: Zénóna-Artaxiy III., Polemóna II. a Antónie Tryfainy, manž. Kotya VIII.§ 35, 12, 10, 8, 1-, 17+, 18+, 34+, 38+   

Pýthodóris (I.) z Thrákie, ka, manž. Rhoimétalka I., m. Kotya VIII.§ 35, 10-, 12+  
Pýthodóris (II.) z Thrákie, ka, dc. Kotya VIII. a Antónie Tryfainy, manž. a asi i vražedkyně Rhoimétalka III.§ 35, 10-, 18+, 46+  
Pýthodóros z Athén§ 1. = Pýthodémos; 2. arch. 432; 3. s. Ísolochův, nauarchos 426, 424; 4. 420, 411, arch. 404
Pýthodóros z Trall§ 1. o. Chairemona z Nýsy, 36; 2. manž. starší Antónie, o. Pýthodóridy, nejbohatší z Hellénů své doby, s. Chairemonův a b. Pýthionův§ 36, 35, 12, 2 a viz v indexu s. v. Leonippos

Pýthodotos z Athén§ arch. 343

Pýthogenés z Kóu, b. Skytha, tyr. Zankly§ 494

Pýthofanés z Makedonie, možné i Pýthónax, o. Tlépolemův§ 325

Pýthoklés z Athén, představitel prokassandrovské strany§ 318
Pýthoklés ze Sikyónu§ 236 (Ol.)

Pýtholáos či Peitholá(o)s z Fer, tyr.§ 358, 352, 349 

Pýthón z Athén, keramik červenofigurálních vás§ 500
Pýthón z Paistu, keramik§ 500
Pýthón z Ainu, královrah§ 359
Pýthón z Býzantia, řečník a diplomat§ 359, 346 

Pýthón z Makedonie, o. zrádce Onésima§ 169

Pýthón z Henny, velkostatkář, b. Antigenův§ 138

Jiný Pýthón, z Klázomen, dobyl v čele žoldnéřů v občanských rozbrojích někdy v první polovině 4. st. (?) svého města lstí s povozy plnými těžké keramiky, pro něž nebylo možné zavřít městskou bránu (není v CSD). 

Pýthónax ze Zeleie, o. Arthmiův§ 476

Pýthoníké n. Pýthioníké z Athén, hetair᧠324

Pýthoníkos z Athén, žalobce Alkibiadův§ 415

Pýthopolis z Lýdie, škovná manž. Pýthova§ 481

Pýthos z Abdér, o. Nymfodórův§ 431

Pýthokritos z Athén§ 1. arch. 494; 2. arch. 85

Pýthostratos z Efesu§ 368 (Ol.)

Pyxús, osada v Lúkánii, lat. Buxentum, osada Messénských, dn. mí. Policastro u Sapri§ 467