Q

 

Qa'a, Qa-a alias Qebeh, Qebehu, Qebh, k. První eg. dyn., asi b. n. syn Semerchetův§ 2990

 

Qabinaskíri§ viz Kamniskirés ze Súsiány

 

Qabrá, mesopot. země vých. od Tigridu§ 1815, 1797 

 

Qadê, země na severu dn. Ománu se sídel. m. Izkê§ 645

Qadeš, Kadeš, churrit. a chet. Kinza, Kizza, asi hellénist. Láodikeia pod Libanem, popř. L. Scabiósa/"Drsná", dn. Tell an-Nabí Mandí/Nebí Mendí, m. na horním Orontu v Syrii při hranicích s Libanonem§ 1580, 1482, 1477, 1474, 1472, 1462, 1446, 1380, 1373, 1370, 1365, 1360, 1354, 1352, 1350, 1330, 1320, 1317, 1315, 1304, 1303, 1301, 1300, 1284, 1200 

Qadeš, Qádéš, kraj a m. v okolí Petry§ 1580    

 

Qahedžet, Qa-hedžet, Horovo jméno, k. Třetí eg. dyn.§ 2642

Qahtán, kmen v KSA§ 300 

 

al-Qá´ida, al-Qáida, č. Kajda§ viz pod terorismus islámský. Existuje ještě jiná Q., učebnice koránové arabštiny pro děti al-Qá'ida an-núranija autora šejcha Núra Muhammada Haqqáního. 

Qaj§ viz s. v. Maďaři

Qajfa z Jerúsaléma§ Kaifás, Kaiafás

Qajmat z Nabatie, o. vojen. tribuna Zénóna§ 106+

Qajnú, k. Qedarů, s. Gašmův§ 445

 

Qakare Ibi, Qa-ka-Re Ibi, k. Osmé dyn.§ 2170

Qakare, Qakare Ini/An(jotef), In(jotef), Hor Se-nefer-taui-ef, osob. jménem Sa-Re-ini, vzdorokrál v Jedenácté dyn.§ 2040  

 

Qal'at Saqr, Qal'at Sukar, archeolog. lokalita na jihu IRQ§ 4300 

Qal'at Sim'án, "Simeonova pevnost", klášter u Aleppa§ 390+

Qal'at Šerqát§ viz Aššur 

 

Qalparunda§ viz Chalparuntijaš

 

Qameni, wezír na konci Dvanácté a na zač. Třinácté dyn.§ 1786

Qaná z Tilmunu, k.§ 676

qanát§ viz tunel

Qaneit, Qa-Neit, ka. z První dyn., snad manž. Denova§ 3054

 

Qar, dvořan králů Šesté eg. dyn.§ 2686

Qar, Qareh, trůn. jm. asi Cha-user-Re Qar, nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674

Qardannaea Diane ze Sófény, otrokyně s druhým, římským, jménem§ 252+

Qarjat zát-Kahl, Qarjat zú-Kahl/Qaryat dhat Kahl, dhu K., obchodní m. v Rub' al-chálí v KSA při hranicích s YMN, dn. archeolog. lokalita Qarjat al-Fáu§ 300 a viz s. v. Arabové (1) 

Qarnaim§ viz Karnion

Qarní-Lim z Andarigu, "Mým rohem je Lim", dyn.§ 1779, 1769

Qarqar na Orontu, m. v Syrii, dn. Tell Qarqar§ 853, 720

Qart hadašt§ vide Karthágo a Kition

 

Qasr al-bint fir'aun, "Hrádek faraonovy dcery", mí v Petře§ 87

Qasr Ibrím, arab.§ viz Prímis či Prémnis

 

Qašma'el z Nabatie, dc. Malicha II., ses. Rabbela II.§ 40+, 70+

 

Qatabán, řec. Kitibaina, jihoarab. kmenový stát. útvar, o sídel. m. Timna' viz tam§ 600, 400, 343, 225, 160, 109
Qatánum, m. nezn. polohy, jiné od Qatny (?)§ 1815

Qatar§ viz Gerrha

Qatazilu z Kummuchu, k.§ 880, 866, 858, 850, 743

Qatna, též Qatánum, dn. al-Mišrifé/Tell Miširfé, č. též Katna, měst. stát v severní Syrii, jedno z významných center dálkového obchodu na karavanní trase Írán - Levanta§ předmluva, 1815, 1793, 1790, 1580, 1477, 1448, 1446, 1380, 1370, 1365, 1360, 1315, 1299, 1200, 878     

Qatt, s. Šahla, arab. autor salafského nápisu a graffita§ 23

Qattará, m. v oblasti Sindžárských hor, v ass. éře asi Zamachu/Zamachi, dn. asi Tell ar-Rimáh západně od Mosulu§ 1779  


Qebeh, Qebehu, Qebh§ viz Qa'a 

Qedar, Qedarové, hebr. Qédár, č. též Kedar, Kedarové, ass. Qa-id-ri, Qi-id-ri, Qadarú, arab. Qajdár, severoarab. kmen svaz a stát. útvar na území dn. severní S. Arábie, Jordánska a Sínaje§ 734, 732, 676, 645, 580, 445, 166 

Qedem, doména v okolí Damašku§ 1962

 

Qeheq, Kehek, Keheq, část Libyjů účastná na velké migraci§ 1546, 1237

 

Qemau-sa-Hor-nedž-her-jotef, popř. Aamau-sa-Hor etc. (osobní jm.), jako král Třinácté dyn. Hotep-ib-Re n. Se-hotep-ib-Re§ 1770

 

Qéní, Kéní, hebr. Qíním, řec. Kinaioi, lat. Cineí, č. Kénové, beduínský lid kočující na jihu Palaistíny a v pustinách jižně od ní, vyznavači radikálního jahwismu§ 1448, 1253, 842  

 

Qibi-Aššur z Aššuru, o. Aššur-iddina, sukkallu§ 1275

Qibít Aššur§ viz Rugulitu

 

Qiltu, Qeltu, hebr. Qe'ila, dn. arab. Qíla u Chebronu§ 1365, 1200

 

Qirbit, m. v horách Zágrosu u Déru§ 667, 664

Qirjat-j'árím, řec. Iarim neboli Kariathbaal, m. u Jerúsaléma§ 1400, 1020   

 

Qíšón, řec. Kisón, lat. Cison, bystřina pod horou Tábór§ 1253, 876 

Qíš, řec. Kis, b. Nérův, o. Šá'úlův§ 1015 

Qíšum z Ereše, dyn.§ 2292

 

Qobustan/Gobustan, mí u Baku§ 91+

 

Qode, Kode§ viz Kilikie

 

Qórach, řec. Kŏre, arab. Qárún, č. Kórach (starší bibl. Chóre), protimojžíšovský rebel§ 1448, 850 

 

qorbán§ viz korbán

 

Qós, Qauz§ viz Kózé

Qós-jad z Idúmaie, o. Arsinoy§ 175

Qós-ram z Idúmaie, manž. Arsinoy§ 175 

 

QRL ze Sam´alu, k., vokalisace nejasn᧠920, 743

Qúa, Qúe, Qáue, Gaue, ass. označení pro Kilikii Pedias, bab. Chumé§ viz Kilikie

Quadalquivir§ viz Baetis

 

Quádové/č. též Kvádové, lat. Quádí, řec. Kuádoi, germ. suébský kmen v dn. Hessensku migrující na východ, v řím. době sídlící na území dn. Moravy a západního Slovenska§ 100, 58, 53, 38, 30, 12, 9, 6-, 18+, 50+, 69+, 86+, 92+, 140+, 166+, 167+, 170+, 171+, 173 až 176+, 179+, 214+, 276+, 282+, 283+, 357+, 358+, 373 až 375+    

 

Quadrátus, řec. Kodratión§ viz L. Státius Quadrátus

C. Iúlius Quadrátus Bassus, keltský senátor z Galatie, manž. Iotapy (VI.)§ 20

  

Quadriburgium, osada, dn. (Kastell) Qualburg u m. Bedburg-Hau v NRW§ 359+ 

 

quadriga, čtyřspřeží§ viz tethrippon

 

quaestórés, quaestor, nižší řím. soudní a finanční úředník, řec. tamiás, pozd. koiaistór§ 485, 421, 409, 344, 270, 137, 81, 44-, 44+, 47+, 56+    

V Římě pův. za královlády úředníci šetřící případy hrdelní (quaestórés parricídií; od quaerere, hledat, pátrat), přetrvala funkce finanční, pokladníci státní pokladny-římského ministerstva financí v Sáturnově chrámu (viz pod Sáturnus). Prvními dvěma prý byli roku 508 z popudu P. Valeria Poplicoly P. Veturius a M. Minucius, kteří jako první prý vybrali kapitační daně - bez sirotků a vdov. Prvními volenými qu. s účastí na armádní administrativě byli roku 447 Valerius Potítus a Aemilius Mámercus.

Od roku 421 byli čtyři qu., dva z toho urbání, od roku 270 přibyli další čtyři pro správu loďstva. Své qu. měli správci provincií. Sulla roku 81 zvýšil počet na dvacet, Caesar počet zdvojnásobil, Augustus vrátil na dvacet. Od roku 47 n. l. měli nově zvolení quaestoři na starosti i pořádání a financování gladiátorských her, viz však tam. Zvířata, která pro své hry dováželi, byla zbavena portoria, dovozních poplatků. 
Quaestúra byla určena výhradně jezdcům a patriciům, uchazeč musel mít osmnáct a musel být schválen senátem jednohlasně. V soudní sféře byli pomocníky konsulů při souzení hrdelních případů, řídili finanční správu armády v poli a zastupovali v této sféře v provinciích praetory, quaestor pró praetore. Od roku 211 jmenovali qu. každoročně sbor tří mužů dohlížejících na státní mincovní ražbu ve sklepě chrámu Iúnóny Monéty, viz tam, trésvirí aere argentó auró flandó feriundó/trésvirí monétálés (zkr.: III. VIR. AAAFF), triumvirové pro tavbu a ražbu mědi, stříbra [a] zlata/mincovní triumvirové. Roku 56 n. l. Neró převedl agendu quaestorů státní pokladny/qu. aerárií pod svou správu, pod praefecty aerárií, úředníky císařské administrativy.  

Quárta Hostília, travička, matka cos. a cens. Q. Fulvia Flacca§ 180

T. Quártínus, usurpátor§ 235+

 

quattuorvirí purgandárum viárum, iiiivirí..., "čtyři muži na čištění ulic" v Římě, též cúrátórés viárum§ 7-, 21+ a viz pod cesty 

quattuorvirí, "čtyři muži", nejvyšší správní úředníci v římských vojenských osadách, koloniích§ 46 a viz s. v. múnicipium

Qubbat al-hawá, Qubbet el-hawá, "Větrná kopule", archeolog. lokalita s nekropolí na Nilu naproti Asuánu§ 2686, 2278 

 

Québec, Quebec, frankofonní prov. Kanady§ pravěk

Querquetulánus (móns)§ viz Caelius

Quetzalcoatl, "Had se zeleným peřím", aztécký zbožněný král, bůh větrů a dešťů§ 1800, 200 

 

Quiétus§ viz Lúsius Q.

 

quínárius, pozd. victoriátus, řím. mince, půldénárius§ viz v přílohách pod míry a váhy

 

S. Quínctílius či Quíntílius; rod Quíntíliů/Quínctiliů byl vyvražděn pro údajnou účast na spiknutí císařem Commodem§ cos. 453

Sex. Quíntílius Condiánus§ 1. cos. 151+, b. Quíntília Valeria Máxima; 2. s. Quíntília Valeria Máxima, cos. ord. 180+, 182+  

Sex. Quíntílius Máximus, b. předešlého§ cos. ord. 172+, 182+  

Sex. Quíntílius Várus, pompéjovec, manž. Claudie Márcelly st., o. P. Quintília Vára§ 50, 42-, 9+ 

Quíntillus Plautiánus, senátor, oběť Septimia Sevéra§ 136+, 206+ 

Sex. Quíntílius Valerius Máximus, b. Sex. Quíntília Condiána, o. Quíntília Máxima a Condiána§ cos. ord. 151+, 182+  

P. Quínctílius Várus§ 1. praet. 203; 2. s. Sex. Vára a Claudie Márcelly st., srov. také pod Teutoburský les a Germáni, 50, 28, 20, cos. 13, 12, 6, 4-, 7+, 9+, 15+, 24+    
Jeho o. Sextus patřil mezi Caesarovy vrahy a vzal si život po bitvě u Filipp roku 42; rovněž děd si vzal život sám. Ženat byl s Vipsánií Marcellou Agrippinou, dc. vojevůdce Agrippy (neznámo, do kdy a jak se rozloučili), pak s Claudií Pulchrou, s níž měl stejnojmenného syna.

L. Quínctius, tr. pl., praet.§ 74, 71, 68  

P. Quínctius, asi nepatřil k patricijskému klanu Quínctiů, obhajován Ciceronem§ 82

C. Quínctius Atticus§ cos. suff. 69+ 

T. Quínctius Capitólínus Barbátus§ 1. cos. 471, cos. 468, cos. 465, cos. 446, interr. 444, cos. 443, cos. 439 a dict., možná, že se jedná o dvě osoby; 2. cos. 421

Cn. Quínctius Capitólínus§ dict. 331

C. Quínctius Certus Públicius Márcellus§ cos. suff. 120+, legát 132+  

L. Quínctius Cincinnátus (přechodně přišel rod o svou kadeř z rozhodnutí císaře Gaia), řec. Kyntios Kikinnátos§ 1. 461, cos. 460, dict. 458, cos. 457, 439, o. Ceasonův, manž. Racilie; 2. cos. 428; 3. tr. mil., 378 

T. Quictius Cincinnátus, tr. mil. cos. pot.§ 387

T. Quínctius Cincinnátus Capitólínus§ dict. 380

L. Quínctius Crispínus, praet.§ 186, 185

T. Quínctius Crispínus§ legát 213, cos. 208  
T. Quínctius Crispínus Sulpiciánus, přítel Iúlie Augustí§ cos. 9, 2

T. Quínctius Crispínus Valeriánus§ cos. suff. 2+ 

K. Quínctius Claudus§ cos. 271
L. Quínctius Fláminínus, b. T. Quínctia Fláminína, č. 1§ 198, 197, 195 - 194, cos. 192, 184

Roku 184 byl censorem M. Porciem Catonem vyloučen ze senátu za to, že dal jako správce provincie pro pobavení svého milence na hostině zavraždil bojského přeběhlíka, viz tam.

T. Quínctius Fláminínus§ 1. 228, cos. 198, 198 - 190, cens. 189, 186, 183, 181, 174-, 66+; 2. cos. 150; 3. cos. 123
T. Quínctius Poenus (nebo Pennus) Capitólínus Crispus§ dict. 361, cos. 354, cos. a dict. 351, 342 
T. Quínctius Poenus (nebo Pennus) Cincinnátus§ cos. 431, cos. 428
T. Quínctius Scapula (nikoli Scópula), řec. Skaplas, pompéjovec§ 46, 45

C. Quínctius Valgus, duumvir v Pompéjích§ 80

Caeso (Kaeso) Quínctius, s. L. Quínctia Cincinnáta (1)§ 461

Decius Quínctius, námořní velitel§ 210
 

quínquátrús, quínquátria, Minervin svátek§ 240-, 68+ a viz v přílohách v Bohové a jejich svátky vi

 

Quínquegentiání, Quínquegentánae, "z pěti národů", lat. jméno pro berber. kmenový svaz v Numidii, v dn. Kabylii v DZ§ 228+, 286+, 296+  

 

quínquennálés§ viz duumvirí

quínquennália, výročí pětileté vlády§ 360+

 

quínquevirí ab dispénsátióne pecúniae§ 351

 

Quínta z Alexandreie, ukamenovaná křesťanka§ 249+

 

quíntílis, sedmý měsíc ve dvanáctiměsíčním kalendáři, přejmenován na iúlius§ 44, 8 

 

Sex. Quíntílius Condiánus§ cos. ord. 152+ 

Quíntillus, prínceps§ viz M. Aurélius Claudius Quíntillus

Quintínus, mag. mílitum§ 387+

Quíntus, lat. praenomen, „Pátý“, řec. Kointos
Quíntus§ = Kointos

Quirínális (collis), Quirínál, jeden z římských pahorků, řec. Enyalios lofos§ 753, 716, 578, 466-, 51+, 219+, 315+   
Quirínus, jméno zbožněného Rómula (slovo sabínského původu od curis, quiris - kopí, tedy „Kopiníci“, srov. cúria; nebo od sabínského města Cures?), quirínália§ 716, 293 a viz pod Bohové a svátky v. 

Quirínus, řec. Kyrínos z Níkomédeie, sofista§ 176+

Aurélius Quirínus, prócúrátor§ 260+ 

 

Quirítés, Quirítové, jméno, kterým se po spojení se Sabíny označovali Římané, populus Rómánus Quirítium, lid římský Quirítů; Q. bylo vlastní označení Římanů, srov. podobný vztah u Sparta a Lakedaimón§ 753, 716, 176 
Pokrevní „čistota“ nehrála v římských dějinách roli. Ostatně hned ze začátku Říma si jeho občané opatřili, jak se traduje, ženy únosem od Sabínů. V Římě zdomácněly rody latinské, umberské, kampánské, etruské atd. Z veličin byli Tráiánus a Hadriánus s manželkami prvními císaři pocházejícím z provincií, kteří měli v rodině neřímskou krev, keltibérskou, resp. keltskou či foiníckou. Domitia Plautína, první manželka Hadriánova, byla z Gad. Keltské kořeny z jižní Francie měl Antónínus Pius, M. Aurélius měl podobné kořeny z Hispánií. Jeho předchůdce Antónínus Pius byl však stoprocentní Říman z Latia.
L. Septímius Sevérus byl z púnské rodiny, resp. jeho praděd byl Pún, manželka Iúlia Domna byla Arabka, dcera kněze Slunce z Emesy/Homsu. Černošští aktivisté tvrdívají, že Sevérus a všichni, o nichž v latinské nebo řecké literatuře je napsáno, že jsou z Afriky, jsou černoši. Ve většině případů tomu tak není, jako nejsou bílí obyvatelé Jižní Afriky černochy, nebo nositelé jména Černý/Schwarz/Black nutně černoši. Sevérův protivník Clódius Albínus byl ostatně také z Afriky, ale Latinec.
Imperiální multiethnické poměry dokumentuje Sevérův syn Caracalla: jeho otec byl z púnského prostředí, matka Arabka, on sám byl zřejmě germanofil, protože nosil blond paruku v germánské střihu a také, zřejmě z finančních důvodů, dal roku 212 všem obyvatelům říše občanství, constitútió antóníniána.
Po Caracallovi přišel na trůn krátce M. Opellius Macrínus z Iol/Cherchell v Mauretánii (tedy Maur a černoch, nebo Berber?), ryzí proletář, který udělal kariéru jako advokát a správce Sevérova majetku. Pak se k moci dostali Arabové ze syrské Emesy, kteří Macrína porazili ve své rodné Syrii. Etruskové měli svého člověka na trůnu (Treboniánus Gallus), Hellénové (mj. Diocletiánus) i Germáni, Gallové a lidé s příměsí illyrské krve.
Armáda byla naprosto internacionální a od třetího století se ve velitelských funkcích objevují velmi často nelatinská jména. V Západním Římu hráli významnou roli ve velitelských strukturách Germáni, Východnímu Římu veleli Peršané, Armeni, Anatolci. Viz také pod princeps.

Qumach, Qumánu, Qumménu, Uqumanu, země v Zágrosu, část Lullume§ 1275, 1234, 1112, 912   

Qumrán, Chirbet Qumrán, č. Kumrán, wádí a sídliště a snad i působiště jedné z židovských sekt na sz. břehu Mrtvého moře§ 104
Q. nebyl sektářským klášterem esejů, ale hrnčířská osada, která povstala z pevnůstky založené někdy kolem roku 150 a za Héróda Velikého byla přeměněna na statek. Kromě hlíny zpracovávali její obyvatelé asfalt a vyráběli parfémy. Koncem války Židů s Římany posloužila jeskynní oblast zy úkryt židovských partyzánů a jejich cenností včetně náboženských textů.
Zachované písemnosti tvoří sbírku asi osmi až devíti set rukopisů na patnácti tisících fragmentech nalezené v letech 1947-1957 v deseti jeskyních. Publikovány byly po čtyřicetiletých vlastnických rozepřích, poslední z textů vyšel až roku 2002. Menší část hebrejských a aramejských textů z doby mezi c. (250?) 200 př. n. l. až 70 n. l. je na papyru (asi 50), většina na pergamenu (nejdelší je devítimetrovým svitkem).
Obsahově je polovina textů nebiblického obsahu (modlitby, kalendáře, chvalozpěvy), čtvrtina patří starozákonním textům, čtvrtina jsou texty „sektářské“ (viz pod essejci). Novozákonní texty nebyly objeveny. Rukopisně psalo podle badatelů qumránské svitky na pět set písařů.

"quó vádis?"§ není v CSD
Otázka není klasického původu. Podle křesťanské tradice za údajného Nerónova pronásledování židovských monotheistů potkal na útěku z Říma Petr, apoštol, první místní biskup křesťanů, svého učitele Christa Ježíše, popraveného třicet let předtím. Podzemní biskup se mistra, kterého kdysi několikrát zapřel, zeptal: „Domine, quó vádis?“ a dostal odpověď: „Venió Rómam iterum crucifígí.“ Tedy: Kam jdeš, pane? Jdu do Říma, abych se dal ukřižovat podruhé. Smyšlená slova proslavil polský romanopisec Henryk Sienkiewicz, nobelista za rok 1905.

Quramati, mí. na levobřežním Eufrátu polohy nezn.§ 606

Qurdí-Aššur-lámur, ass. guvernér§ 738

Qurna, č. Kurna, obec a archeolog. lokalita na levém břehu Nilu oproti Luxoru/al-Uqsur§ 2118

al-Qusajr, Q. al-qadím§ viz Leukos limén

Quti§ = Gutium

Quwajsná, angl. Qoweisna, Quesna, m. v Deltě§ 2642