ČERVENEC

 

Iúlius (původně quinctílis, tj. pátý měsíc, zasvěcený Iovovi; přejmenován podle rodového jména C. Iulia Caesara, který se narodil 13. července roku 100)

 

1. červenec - Svátek personifikovaného štěstí, bohyně Félícitás, Fausta Félícitás. Původně kult ochrany plodnosti polí a niv. Srov. 24. 6. s Fortúnou a 7. 10. s Venuší.

Kalendy zasvěceny Iovovi a Iúnóně, výročí chrámů Iúnóny. • V Římě začínaly senátní prázdniny, trvaly do konce října.

5. červenec - Lúdus Apollináris, Apollónovy hry. Původně jednodenní slavnosti, které se nakonec rozrostly na týdenní oslavy jednoho z nejmocnějšího kultu, viz dále (Apollón byl uctíván též 9. února). Po devastujících útocích na Delfy během občanských válek během posledního století př. n. l., kdy zmizela veškerá umělecká kultovní díla do Říma nebo byla roztavena v peníze pro římské vojáky (srov. příklad Sullův), jejich význam jako celostředomořského centra Apollónova kultu oslabil.

Koncem republiky a od začátku principátu začali Římané přinášet trojnožky Apollónovi nikoli do Delf, ale přímo do Říma Apollónovi Palátínskému. Jeho chrám patřil do komplexu principova/císařova sídla, s nímž byl spojen portikem/sloupořadím s latinskou a řeckou knihovnou.

6. až 13. červenec - Lúdí Apollinárés. Konány poprvé roku 212 jako čtyřleté prosebné hry za odvrácení moru v Římě (srov. v indexu s. v. Cornélius Sulla). Od roku 211 nebo až 208 pořádány každoročně 13. 7., od začátku principátu rozšířeny. Scénické hry a hry v circu. Po skončení her následovalo šest veletržních dnů.

Výročí zasvěcení chrámu Fortúny Muliebris, Ženské Fortúny.

7. červenec - Nónae Caprótínae, Kaprótínské nóny. Ženský svátek na oslavu Iúnóny s přízviskem Caprótíny. Služebné si oblékaly roucha svých paní - ženská obdoba prosincových Sáturnálií (Ancillárum fériae; již 6. července slavena Fortúna Muliebris).

Podle jedné verse bylo roku 384 římské vojsko obklíčeno Latíny před Sutriem, ale bylo osvobozeno lstí otrokyně jménem Tutula či Filótis, jež Římanům v noci signalisovala s divokého fíku, kdy Latínové tvrdě spali a obklíčení mohli projít jejich posicemi. O slavnostech se napodobovala tlačenice davu, pokřikování osobních jmen hledajících se apod. Městem obcházely, zřejmě již v předvečer dne Ženské Fortúny/svátku služek, otrokyně a tropily si z lidí švandu: 5. července poplifugia či populifugia (pl.), útěk před Latiny a následná záchrana Římanů (může souviset s lúcáriemi). Svátek věnován Iovovi.

V týž den roku 716 zmizel z Říma jeho zakladatel Rómulus a stal se bohem Quirínem (srov. také 17. února).

Nátálés templórum Palibus, Palibus duóbus.

Oběti Consovi (jezdeckému Neptúnovi, N. equestris) v Circu Maximu; Viz Cónsuália 21. 8. a 15. 12.

8. červenec - vítulátió, vítězné oběti, průvody se zpěvy díkůvzdání (řec. paiánidzein): Vítula, bohyně vítězství a radosti z něho (srov. 27. října).

11. červenec – svátek filosofa Pýthágory a jeho manželky Theanó; svátek vegetariánů, matematiků a geometrů. Svátek jejich filosofické dcery připadal na 21., Pýthagorovy matky Pýthais na 28. července. • Ještě v císařské době se v Egyptě 27. července držel svátek královny Hatšepsut.

13. červenec - konec Apollinských her (od 6. 7.). Podle jedné Sibyllininy věštby neměl Apollón sdílet tento den a hry s žádným z dalších bohů, proto Římané přesunuly oslavy Božského Iulia, Caesarových narozenin, z vlastního 13. července na den předtím. 

15. červenec - Ídús Equitum Rómánórum, průvod stavu jezdeckého Římem od chrámu Honóris ke kapitolskému chrámu Iova, Iúnóny a Minervy, transvectió equitum; údajně ho roku 304 zavedl censor Q. Flavius, srov. tam. Svátek byl zasvěcen Dioskúrům/Geminí = Castorovi a Pollukovi, kteří se zjevili na straně Římanů v bitvě dict. A. Postumia Alba na Regillském jezeru s tarquiniovskou koalicí roku 499.

17. červenec - svátek Victórie a Honóris (viz 27. října).

18. červenec - výročí allijské porážky roku 390, diés áliénus/alliénus, a. d. xv kal. august., jeden ze zlověstných, neblahých dnů/diés áter, všude po Městě zavřeno, stejně tak jako výročí cremerské bitvy Fabiů roku 477 (k datu allijské katastrofy viz rok 390). Obdobně byla vzpomínána porážka 22. června 217 u Trasimenského jezera, nebo 2. srpna 216 u Cann, nebo události z nejtrpčího roku římských dějin, když roku 260 n. l. byl u Edessy poražen a jat Peršanem Sápórem I. císař Licinius Valeriánus, největší vojenská ostuda římských dějin, co do významu nad Canny, Karrhy a Teutoburský les.

Valentiánus se už domů nevrátil, buď byl Peršany umučen nebo zemřel v zajetí stářím (vládl 253 – c. 259 n. 260). Následovala katastrofa, první frontální útok barbarů na říši po celé linii severní hranice: Gotové v Asii a Helladě, Alamanni v Itálii, Frankové v Galliích a Hispániích, dokonce až v Africe a v důsledku museli Římané vyklidit provincii Dákii, rozsáhlá sada lokálních vzdorocísařů.

19. červenec - Lúcária, dvoudenní svátek hájů a výnosů z nich; druhým dnem byl 21. červenec, věnovaný Concordii. V císařské době byl svátek již zapomenut. Nebyl věnován konkrétnímu z bohů, ale duchům lesů a hájů a pořádán údajně na místě, kde se po allijské katastrofě shromáždili přeživší (koncem republikánské doby zde vznikaly zahrady významných bohatců Lúculla, Sallustia).

Svátek opet, sňatek Ísidy s Osíridem, svátek bohyně Mút. Trval dva až čtyři dny. Sochy Amona, jeho ženy Mút a syna Chonse byly převezeny do luxorského chrámu, kde se konaly tajné obřady k obnově královské plodivé síly. Za „krásného svátku údolí“ se sochy převáželi z Luxor přes Nil na západní břeh Théb ve zlaté bárce do zádušního chrámu králů. Thébané tehdy hodovali na hrobech předků.

20. až 30. červenec - závody koňských spřežení a scénické hry na počest Caesarova vítězství v občanské válce, lúdí Victóriae Caesaris. C. Iúlius Caesar je zasvětil svému vítězství u Farsálu roku 48 a na počest Venuše Genetricis 26. září 46, kdy jí v Římě zasvětil chrám, lúdí Veneris Genetricis. Od roku 45 ale byly převedeny na toto červencové datum a přejmenovány. Srov. 27. října.

21. červenec - výročí chrámu Concordie.

23. července - Neptúnália. Svátek Sáturnova syna, boha vod a jezdectví, hellénského Poseidóna, etr. Nethuns, svátek přístavních dělníků a říčních plavců.

23. července až 23. srpna - Psí dni. Podle Psí hvězdy Síria, souhvězdí Velkého psa, Canis maior, která v tyto dny vycházela a zapadala před Sluncem (heliakický východ a západ, patrné pouhým okem). Nejteplejší dny roku ve Středomoří, diés canículárés. V Egyptě začátek povodní kladen na 21. n. 22. července. V Římě začátek Psí dnů uváděn také 3. července (pak trvaly do 15. srpna) a čas se posouvá směrem severním. Hellénský Seirios astér, tj. Žhavá hvězda, je eg. Sopdet, nebeská bohyně a novoroční kult, řec. Sóthis, lat. Canícula, tj. Psík, arab. aš-Šira.

Athéňanům prý kdysi věštila delfská Pýthie do horkých dnů: "Dvacet dnů před východem psa a dvacet dnů poté udělejte ve stinném domu Dionýsa svým lékařem," a totéž radil básník Alkaios z Mytilény: "Zalij nitro vínem... nyní je to se ženami velmi špatné a slabí jsou muži, když  hlavu i kolena Seirios vysušuje... Pijme, když se hvězda/slunce otáčí na své dráze".

Den Néreovny Mairy, Artemidiny družky. Pro Římany Salacia, tj. slaná voda, identická s Amfitrítou, ženou Poseidónovou, personifikovaný příboj.

25. července - Fúrínália/Furrínália. Svátek Fúríny/Furríny v posvátném háji, snad nějak příbuzné s Fúriemi, nebo božstva pramenů a studánek. Státní svátek, o němž koncem republiky už téměř nikdo nic nevěděl.

30. července - výročí chrámu Fortúna Huiusce Dieí, tj. Štěstěny tohoto dne.

 

SRPEN

 

Augústus (původně sextílis, tj. šestý měsíc, zasvěcený Cereře; Octaviánus se narodil 23. září roku 63 a zemřel 19. srpna roku 14 n. l.; za Commoda krátce Commodus); Aug. si vybral srpen, protože v něm dosáhl prvního konsulátu, měl tři triumfy, pokořil Egypt a vybojoval většinu vítězstvích; o počtu dnů viz únor

 

1. srpen - svátek Naděje, Spés, Victórie na Palatínu (srov. 17. července) a Cerery (srov. 12. dubna). Kalendy věnované Iánovi a Iúnóně, Laribus Compitálibus a Martovi Ultorovi, ctěni od roku 7 larés Augustí a Genius Augustí. • Roku 10 př. n. l. se narodil Ti. Claudius Drúsus, císař Claudius (zemřel 13. října roku 54 n. l.). • Roku 126 n. l. se narodil P. Helvius Pertinax, císař Imp. Caesar P. Helvius P. Aug. (zemř. 28. března roku 193).

3. srpen - supplicium canum, souvisí s Psími dny.

5. srpen - Salús. Bohyně zdaru byla později ztotožněna s Hygiejí jako bohyně zdraví. Augurium salútis se nekonalo jen na začátku roku, ale také v jeho průběhu, např. během sucha. V císařské době se provádělo o principových narozeninách.

9. srpen - Sol Indigés. • Flávius Valens, bratr Valentiniána I., císař na východu od 28. března 364, padl u Adriánopole 9. srpna 378 proti Visigotům jako padesátiletý.

10. srpen - Ops Augústa a Cerés.

12. srpen - Herculés Invictus a Venus Victrix, Honós, Virtus a Felícitás.

Lychnapsia, Ísidin svátek světel, zřejmě narozeniny bohyně podle hellénského ritu (srov. den 27. srpna, zmínka při dni 25. srpna). Obřad zapalování světel, svátek lamp, uváděn v Alexandreji také 13. září. Pohyblivý svátek světel, díválí/angl. diwali ke konci října n. do poloviny listopadu patří také mezi hlavní slavnostní dny hinduistů, džinistů, buddhistů a sikhů, dtto později v roce u Židů chanukká.

13. srpen - Ídy věnované Iovovi. Svátek pro otroky se slavnostmi v chrámu Diány na Aventinu, založeného Serviem Tulliem, asylu pro uprchlé otroky.

Výročí chrámů: Vortumnus, Fortúna Equestris, Herculés Victor, Castór et Pollux, Caménae a Flóra. Vortumnus, Vertumnus, byl patronem obchodních transakcí, pův. zahrad a sadů a změny, protože se blíží doba sklizně. Carmenta prý přinesla Římanům řecké písmo a jako bohyně porodu byla se svými sestrami Antevortou (Porrimou) a Postvortou uctívána matronami (viz 1. března).

V hellénském měsíci metageitniu se konala slavnost Hérákleova v Kynosargu, odtud římský zvyk.

15. srpen - augustalia, feriae Augusti/augustae, hry dodnes udržované jako lidový svátek Ferragosto, viz rok 19.

17. srpen - Portúnália, svátek přístavního boha Portúna, identifikovaného Římany s Palaimónem. Svátek přístavních dělníků a říčních plavců. Též vzpomínán Iánus. Portúnus představoval boha řeky Tibery, proto býval svátek nazýván tiberináliemi. Měl svého flámina.

18. srpen - výročí chrámu Božského Iúlia.

19. srpen - Vínália altera (rustica). Oběti za dobrou úrodu a dozrání vína před vinobraním, den věnovaný Iovovi a Venuši. Svátek zahradníků. Viz vínália priora 23. 4.

Výročí chrámů Venuše Libitiny na Esquilínu a Venuše v Circu máximu.

Roku 14 n. l. zemřel Augústus (* 23. září 63) a na jeho paměť konány obětní slavnosti augústália.

21. srpen - Cónsuália (I.). Státní svátek boha polní úrody Cónsa, tj. skrytý, utajený, bůh rad (původně podsvětní božstvo, bůh úrody skryté teprve pod zemí, srov. podzemní oltář při Circu máximu); vlastně dožínky, oslava konce mlácení obilí ve stodolách. V tento den, který pro Cónsa stanovil Rómulus, roku 751 unesli Římané Sabínky. Pořádají se dostihy čtyřspřeží (stejně jako 15. 12.), závody na mulách a koně a osli bývali zdobeni věnci. Byl to též svátek Neptunův, milovníka koní, též "zemětřasa/Poseidón Seisichthón". Svátek prý převzali v dávných dobách Římané od Euandrových Arkadů; v Arkadii se stejné slavnosti jmenovaly hippokrateie. 

Druhé Cónsuálie se konaly 15. prosince. Na místě únosu se konal očistný rituál Venuše Očistné, Venus Cloácína. Srov. u Hellénů pyanepsie. Z etruské bohyně povstala římská, z dozoru nad splaškami a nad cloakou se stala ochránkyně čistoty fysické a kultovní na via sacra. V jejím původním chrámku po únosu Sabínek obě strany rituálně myrtou očistily zbraně a na konci republiky byl s jejím novým nezastřešeným chrámkem na foru ražen dénárius (42).

23. srpen - Vulcánália, Volcánália. Svátek boha ničivé síly ohně Vulkána, později ztotožněného s hellénským Héfaistem, tedy bohem řemeslníků. V tento den se spalovaly v ohni živé ryby jako symbol ohni protivného živlu, a ukořistěné zbraně.

Vzpomínána též Mája, bohyně jara a ve starších dobách manželka přírodního boha V. Teprve pod Héfaistovým vlivem se Vulcánus stal manželem Afrodíty/Venuše. Shodou okolností ničivý výbuch Vesuvu roku 79 n. l. byl právě den po vulcanáliích, viz v Indexu s. v. Pompéií.

Výročí chrámů: Hora Quiríní, Mája, Iúturna, Nymfy, Ops Opifera a Quirinus. Podle římské tradice o vulcánáliích začínal podzim, pořádány Vulkánovy hry, lúdí vulcánálicí. • Helléni zřejmě v tyto dny slavili nemeseia, den bohyně odplaty Nemesis.

24. srpen - Svátek Lúny, Cerery a svátek mundus patet, odkryté podsvětí: tohoto dne a 6. října a 8. listopadu byla v comitiu, římské sněmovně, odkrývána kulatá jáma po celou doba přikrytá kamenou deskou (lapis mánális, kámen přinášející déšť, svátek proto též zvaný mánia) a do symbolického vchodu do podsvětí vhazovány prvotin z úrody.

Visigóti roku 410 n. l. pod Alarichem dobyli Řím.

25. srpen - Opiconsíva, opiconsívia. Svátek Sáturnovy manželky Ops s přízviskem Consíva, tj. sející, bohyně úrod a zemské plodnosti. Později Ops ztotožněna s hellénskou Rheiou. Slavilo se ukončení výmlatu obilí. Srov. s prosincovými opáliemi.

Kulty římského a italského venkova počítaly s veškerou lidskou činností. Rusína či Rurína bylo božstvo chránící polní práce. Rúsor byl bůh střežící koloběh „zemědělské výroby“. O orbu se staralo božstvo Obarátor („O-, Zaoral“), o zasetí „ploditel, tvůrce“ Sator a bohyně setby Sessia.

O hnojení dbal Sterquilínus, jiné jméno Pícumna, viz 1. března u ženských božstev, kde též Pílumnus, který drtil palicí obilí (bůh hnoje se jindy nazývá Stercutus, možná přízvisko Sáturnovo či Pícumnovo). Před trním a plevelem na poli chránil Spíniensis (deus, „Trnovan“).

Volútína byla bohyní obilních klasů. Pro vyrovnaný vzrůst klasů byla vzývána bohyně Hostilína, Nódútus či Nódútis pomáhali stéblu růst od kolena ke koleni. O obilí při výmlatu pečovalo božstvo Nóduterensis. Na uskladněné obilí dávala pozor Tútilína či Tútulína, obdobnou roli nad uskladněnou úrodou měl Tutúnus, ztotožněný později s Priápem (srov. v hell. kalend.). V nouzi venkované oslovovali Tútána. K čemu patřil bůžek Scansus či Ascensus, tj. „Výstup, Nástup“, není jasné.

Obdobně měla zřejmě pantheon zařízena další italická ethnika. Např. u Římanům blízkých Sabínů byla bohyní niv, rolí a jarního osení Vacúna. Její posvátný háj byl u Reáte.

Velká Matka Ísis, jeden z řady Ísidiných dnů. 27. 8. v Egyptě držen svátek Nút a Ísis: 4. interkalárního dne její narozeniny, viz lychnapsia 12. srpna. Egyptské narozeniny Ísidy a dalších bohů viz v Bohové & svátky xv. 

27. srpna - Volturnália. Svátek říčního boha, snad spojeného s Iánem; neznámé povahy.

28. srpna - Sol et Lúna v Circu Maximu a Ara Victoriae, tj. Oltář Victorie, v kurii. • Italská Lúna splynula s hellénskou Selénou. Mužským měsíčním kultem oblíbeným v Anatolii a Attice byl od 2. st. n. l. do vítězství křesťanství Mén, synkretický kult spasitele, obdarovatele, s hlavou býka s jediným okem na čelu.

Narozeniny Nút a Nefthys, pátý interkalární den egyptského kalendáře, přijatého po roce 30 se zavedením římské správy. Nefthydě dali Egypťané jméno Teleuté, tj. Konečná, nebo Níké, Vítězství.

29. srpen – narozeniny Hathóry, Dámy západu. Egyptský Nový rok ve fixovaném alexandrijském kalendáriu. V přestupním roce začínal rok 30. srpna. Ve 53. roce vlády Ptolemaia Euergeta II., tj. 119/118, byla provedena nová assimilace jmen makedonských měsíců na domácí egyptská: od tohoto roku platilo dios = tóth čili září/říjen (předtím únor/březen).

Obdobná změna proběhla předtím u Seleukovců. 1. dios = 1. tašrítu = první novoluní po podzimní rovnodennosti 23. září byl v makedonské tradici začátek roku. Podle babylónské tradice začínal rok prvním novoluním po jarní rovnodennosti 21. března; 1. nisannu bylo 1. artemísia.

31. srpen – roku 12 n. l. se narodil C. Iúlius Caesar zv. Caligula (zavražděn 24. ledna roku 41) a roku 161 se narodil L. Aelius Aurélius Commodus, císař Imp. Caesar M. Aurélius Commodus Antónínus Aug. n. Imp. C. L. Aelius Aurélius Commodus Aug. (zemř. 192).

? - někdy v tomto měsíci byl uctíván u porty Capény v kapli Lar Rediculus, „Odvraceč“, který prý způsobil obrat Hannibala roku 216 nebo 211 od římských hradeb.