E z Ťinu, vévoda§ 772

E z Lu, s. vévody Wena s Aj Ťiang, b. Š'a§ 609

Ea, akk. jméno sum. Enkiho, bůh vod§ 2292, 2096, 694

Ea-gámil z Přímoří vulgo Ea-ga, k.§ 1459

Ea-mukín-zéri, k. v Babylónu, snad kněz z Eridu§ 1007

Ea-nádin z Babylónu, písař, s. Ana-Bél-ériše z klanu Kalbi-Sîna§ 747

Ea-násir, obchodník z Uru§ 1750 

 

Eamkurkurra, akk. Bít rím mátátim/"Chrám Divoký býk všech zemí", chrám Enlilův v Aššuru§ 1815

 

Eanduma z Ummy, b. Enakalliho§ 2420

 

Ea-niša, milenka/lukur Šulgiho§ 2078

Eanna, E-an-na, „Dům nebes“, lokalita a chrámový komplex Inannin v Uruku, srov. též Kullab§ 3200, 2800, 2600, 2490, 2096, 1410, 761, 722, 678, 562, 526 

Eanna, chrámový komplex Inannin v Girsu§ 2144

Eanna-šuma-iddin, guvernér babyl. Přímoří§ 1103    

 

Eannatum z Lagaše, s. Akurgalův, b. Enannatuma, k./ensi, amorejským jménem Lum-ma§ 2600, 2510, 2490, 2460, 2450, 2039, 645

Earinos, Fl. Earinus, eunúchos, přítel/milenec Domitiánův§ 81+

 

East Anglia, území starých Icenů§ 60+

 

Ebabbar, Ebabbara, E-babbar, "Bílý dům, Dům světla", Šamašův chrámový komplex v Sipparách a Larse§ 1945, 1860, 1843, 1733, 1024, 562, 553 

 

Ebana z Nechebu§ viz Ibana

 

Ebarti ze Simaški§ viz Eparti

 

Ebech, Ebich, pohoří sev. od dn. Baghdádu, ass. Jalman (?), arab. Džabal Hamrín§ 2316, 2119 a viz Dž. Hamrín 

Eben há'ézer, řec. Abenezer, lat. Eben ezer, "Kámen pomoci (boží)", dn. asi Migdal Afek, arab. Madždál Jábá u Šílu§ 1020

Éber, Ábir, č. Heber, nomád/šejk v Poeufrátí, "pocházející zpoza řeky", s. Šelachův, o. Pelegův, předek Abrahámův, od něj prý jméno Hebrejů§ 2405, 2375, 2341, 1975, 1929  

Eber nári/"Za řekou", Záeufrátí§ viz Syrie

 

Ebhed-Mešíhá, biskup v Arbélách§ 236+

 

ebiónové, křesť. sekty§ 62+ a viz pod křesťanství

 

Ebla, m. a stát v sev. Syrii, dn. Tell Mardích; nálezy z E. a okolí v museu v Idlibu, kde v červnu 2021 ošklivě řádili uzbečtí mudžáhidové§ 3200, 2500, 2346, 2292, 2078, 1942, 1830, 1620    

 

Ebózew§ viz Abýdos

 

Ebrium, Ibrium z Ebly, ministr, o. Ibbi-Sipišův§ 2500

Ebro, ř.§ viz Hibérus

’EBSM§ viz Ebúsus

Eburacum, Eboracum, od ebur, tis, „Místo u tisů“, dn. York v sev. Anglii, hl. m. Brigantů, 4. února 211 n. l. zde zemřel prínceps L. Septimius Sevérus§ 54, 108+, 210+, 211+, 214+, 293+, 306+     

Eburónové, lat. Eburónés, řec. Ebúrónés, předrýnský germ. kmen v Belgické Gallii na území dn. Belgie; viz též Germáni a Tungrové. Pozd. asi jmenovaní, nebo jedna jejich část, jako Toxandrí, Toxandrové, jejich země Toxandria, odkud vzešla moc salských Merovejců§ 57, 56, 54, 53, 51, 38, 358+ 

Eburovícés§ 56 a viz Aulerkové

Ebúsus, řec. Ebýsos, ost., dn. o. a m. Ibiza v Baleárách kolonisovaný Foiníčany/kartháginskými Foiníčany (foin. ’EBSM, snad ibušim/ibusim, "píniový ostrov"? cf. řec. Pityússai)§ 654, 217, 46

Ecetra, řec. Echetra, m. nezn. polohy v Latiu§ 533, 495, 489, 464, 459   

Eclectus/Eklektos, propuštěnec Vérův, vrchní komoří a vrah Commodův§ 166+, 189+, 192+

Ecclésiasticus, Ecclésiastés, židovské náboženské knihy§ 232 

 

Edekón, lat. Edescó, kníže Edetánů§ 209

Srov. jeho jméno s knížetem/králem Skirů jménem Edicó, Edika (✝︎ 469+), popř. Edicó/Idokón, o. Odoakerův a Unulfův s. v. Germáni (2) a Gothové (2).  

 

Eden§ viz Meliténé

Edessa, m. v Makedonii, pozd. slovanským obyvatelstvem zvaná Vodena, nyní opět Ed.§ 289, 285, 277, 167 
Edessa, m. v Syrii§ viz Bambyké
Edessa, m. v Orrhoéně, řec. též Orrha, Orrhoé či Antiocheia epi Kallirhoé, resp. Antiocheia Arabis (?), syr. Úrháj, arab. ar-Ruhá, dn. Urfa/Şanlıurfa v Turecku§ před 6000 (2), 2150, 301, 137, 132, 127, 94, 92, 68, 63, 53, 52, 34, 29, 26, 23, 4-, 7+, 36+, 49+, 50+, 72+, 91+, 109+, 115+, 116+, 123+, 139+, 154+, 163+, 179+, 198+, 202+, 215 až 217+, 230+, 242+, 259+, 261+, 303+, 345+, 350+, 360+, 361+, 372+, 384+       

Jméno má od makedonské E. V hellénismu „místo bohaté na vodu“ nejprve kolonisováno seleukovskými panovníky (za Seleuka I. jeho satrapa Mesopotamie Níkánór), později sídlo arabského státu pod parthským protektorátem. Viz pod Mesopotamie.

Edesská kronika k roku 180 SE (132 př. n. l.) konstatuje, že „Syromakedonci oslábli“ a že v městě už nebyl nikdo hellénského původu. Lid, tedy zřejmě z většiny usazení Arabové, převzali moc a zvolili si králem Abgara, viz rok 132. Kronikář Malalas ji nazval Antiocheia hé mixobarbaros. Bývá někdy ztotožňována s bibl. Ur Kasdim, v Septuagintě Ur "Chaldajů", rodištěm Abrahámovým, tradičně spojovaným se sumerským Urem (kde v době Abrahámově žádní Chaldajové nežili). 

Edetánové, Edetání, keltibér. národ v kraji kolem dn. Valencie, sídel. m. Edeta, dn. Llíria/šp. Liria§ 209

 

Edfú/Idfú, dn. arab. jméno m. v Thébaidě v Egyptě, ve starém věku Apollinopolis Magna/Apollónopolis hé megalé, původ. eg. Behdet§ 2160, 1608, 1315, 257, 245, 237, 211, 207, 142, 88, 57

Tento Behdet, nejznámější, byl "jižní". "Severní" Behdet ležel na nejsevernějším místě Delty, řec. Diospolis s lat. přívlastkem inferior, dn. Tell el-Balamun, třetí Behdet, "východní" dostal od Hellénů jméno Lepidotón polis, dn. Nag al-mašajch v Horní zemi (nejsou v CSD).  

Edin z Ummy, dyn.§ 2420

edikt, édictum, výnos, vyhláška, řec. diatagma, programma§ 132 (e. milánský), 76 (dé ví hominibus armátís)

1. praetorský e. obsahoval právní zásady (édictum praetórium), 2. principův e., císařský, měl platnost zákona (rekord ve vydávání e. měl prý Claudius, který v jednom dni zveřejnil dvacet vyhlášek, z nichž jeden připomínal vinařům před sklizní vína, aby dobře vysmolili sudy, a druhý tvrdil, že proti hadímu uštknutí je nejlepší šťáva tisu), 3. v hellénském světa vyhlášky státních (měst.) úřadů a hellénist. panovníků.

édictum perpetuum hadriánum, sbírky praetorských a aedilských výnosů§ 118+  

Edima z Idu, dyn.§ 1097

Edimgalkalamma, E-dim-gal-kalam-ma, Ištaránův chrám v Déru§ 1245, 1228 

 

Edip-chuch, churrit. dyn. v Burundu§ 1779

Edirne, viz Adriánopolis§

Edóm, Edómité, ass. Udummu, lid a semitské knížectví v severozáp. Arábii na hranicích k Iúdaji a na sev. Sínaji, bab. Udumi§ 2009, 732, 701, 587, 573, 539, 135 a dále viz pod Idúmaia, Idúmajové

Ed. se přistěhovali z vnitřní Arábie na místa, která obýval nárůdek Chur/Char, řec. Úroi, původ. obyvatelé kraje kolem pozdější Petry.

Édónové, kraj Édónis, pelasgický n. thr. kmen a pozd. název krajiny ve vých. Makedonii§ 750, 496, 478, 464, 424, 422  

Edre'i, m. v Bašánu/Batáneji, řec. Edrai, pozd. Adraa, dn. Dar'á na jihu SYR§ 1400

 

Edusiové§ viz Sedusiové  

 

Edžo§ viz Wadžet

 

Éetión z Korinthu, dór. Áetión, o. Kypsela I., s. Echekratův§ 657

Éetióneia, opevněný poloostrůvek v Peiraieu§ 412 

efébie, vojenská služba po dovršení 18. roku života (v Athénách)§ 334, 266, 122 

Na rozdíl od novověkých představ, nenamlouvali si Helléni, že by tělesná výchova přispívala ke společenskému klidu, poněvadž si mladí muži při sportování mohou "popustit páru". Staří naopak eféby cvičili v agresivitě a soutěživost byla ctností. Což platilo i pro diváky sportovních podniků. Jak dosvědčuje nejmodernější konání, sport spíše na agresivitě soupeřících mužů, žen a diváků jen přidává. Hellénský způsob válčení se od vyhlášení války po bitvu a uzavření příměří po ní také podobal jakési athlétické disciplině s pravidly. 

První rok byl eféb cvičen, druhý rok sloužil v attických pevnostech - srov. moderní základní vojenskou službu (místně v hellénských státech různě dlouhá, později v hellénismu již beze zbraně, tedy v podstatě prostá „občanská“ výchova. Že nešlo jen o formalitu, ukazuje usnesení Athéňanů z 25. boédromiónu Níkiova archonátu/říjen 266, jímž bylo zlatým věncem a právem předních míst o hrách vyznamenáno 34 efébů konající strážní službu za předchozího Menekleova archonátu v pevnosti Múseion (proto jmenný seznam uveden slovy: hoi efébeusantes/bývalí efébové).

Byla to doba chremónidské války, kdy oddíly Antigona II. obléhaly Athény a držely posice v Attice. Olivovými věnci byli též vyznamenáni jejich vychovatel a instruktoři, na prvním místě kosmétés/ředitel ročníku Ameiniás, syn Antifanův, a paidotríbés/trenér Hermodóros, syn Heortiův. Učitelé boje s kopím, prakem i tajemník byli Athéňané, lukostřelec Sóndros pocházel z Kréty.

Usnesení Athéňanů zasedajících v boédromiónu za Níkodémova archonátu/září-říjen 122 vyznamenávalo eféby ročníku předcházejícího archonta Démétria a jejich vychovatele a vojenské cvičitele olivovým věncem. Tentokrát byli všichni cvičitelé Athéňany. Rozsáhlý zachovaný nápis vypočítává činnost efébů a do počtu zahrnuje celoroční posluchačství/scholadzontes stoika Zénodota v Ptolemaiu a Lykeiu, jakož i všech dalších filosofů Lykeia a Akadémie. Rovněž se efébové po celý rok setkávali s přáteli a dobročinnými Římany/apéntón de dia pantos tois parageino[menois filois] kai euergetais Rhómaiois.  

Efesiá, "Efesanka", milenka Eumena II., m. Aristoníkova§ 133

Efesos, m. v Iónii se státním symbolem včely, dočasně za Lýsimacha Arsinoéia (to se rozprostírala v hradbách na třech stech hektarech), pův. mínojská osada (shodná asi s původním sídelním městem Arzawy jménem Apaša/Abaša), dn. Selcuk/čti: Seldžuk v TR (viz též Artemísion)§ 1650, 1550, 1326, 1149, 1048, 675, 650, 644, 617, 610, 600, 585, 560, 556, 546, 498, 494, 480, 478, 466, 435, 432, 427, 425, 420, 411, 409, 407 - 405, 399, 398, 396, 394, 391, 389, 368, 356, 353, 350, 334, 331, 325, 324, 321, 319, 307, 302 - 300, 295, 287, 276, 274, 263, 261, 255, 253, 246, 242, 240, 224, 219, 215, 209, 200, 197 - 195, 193 - 188, 182, 181, 159, 150, 133, 123, 101, 95, 88 - 84, 75, 72 - 70, 62, 58, 57, 55, 54, 51, 49, 48, 46, 44 - 41, 39, 33, 32, 30, 17, 4-, 1+, 14+, 54+, 55+, 58+, 62+, 70+, 71+, 90+, 94+, 96+, 100+, 104+, 124+, 144+, 145+, 147+, 162+, 176+, 177+, 251+, 253+, 257+, 262+, 350+, 351+, 360+, 364+, 375+, 378+, 383+, 391+     

Efialtés§ viz též Epialtés
Efialtés z Athén§ 1. 462, 461, 458, syn Sofónidův, reformátor; 2. 391, o. Filokratův; 3. protimaked. politik, 341, 335 - 334;   

Efippos z Olynthu, episkopos v Egyptě a literát (?)§ 331

 

Efni n. Jufni, Juefni, jako král Semen-ka-Re, panovník Třinácté dyn.§ 1786

Eforos z Kýmy v Aiolidě, s. Démofilův n. Antiochův, o. Démofilův, historik a paradoxograf§ 1104, 400, 330-, 268+ 
Eforos, historik Gallienovy vlády§ 400, 268+ 

eforové, eforát v dórských státech, nejznámější ve Spartě, kde jich bylo pět (podle jednoho údaje byl zaveden již za krále Theopompa), „dozorci“, nejvyšší spartští úředníci volení na jeden rok, zástupci sněmu-ekklésie, kteří dohlíželi na krále. Jeden z e. byl epónymní§ 754, 556, 405, 370, 243, 226, 222, 220 - 218, 31

eforos, v Messénii§ 220

eforos, v Gytheiu§ 70

eforos, v Hérákleji Lúkánské§ 431 

Efraim, žid. klan/kmen§ 1400, 1116, 1108, 933, 917, 900    

Efraim, pohoří v Palestíně§ 1179

Efraim z Nisibi zvaný Syřan, aram. Efrem, syroaram. církevní "otec"§ 345+

Efron z Chet v Palaistíně§ 1975

Efyrá, Efyré§ 1. viz Korinthos; 2. viz Krannón; 3. pelasgické m. na severu Élidy, sídlo Augeiovo na ř. Selléeis/pozd. Ladón; 4. m. v Thesprótii, v homérovské éře místo s životu nebezpečnými jedy/thýmofthora farmaka, "život hubící prostředky" (Od., ii.; není v CSD) 

 

Egalgašešna, E-galga-šeš-na, chrám v Dúr-Enlil§ 1459

e.ga.kur, jméno (chet.) nezn. čtení§ 1317

Eganunumach, É-gá-nun-mach, chrám Su'enův v Uru§ 1097

Egašankalamma, E-gašan-kalamma, Ištařin chrám v Arbélách§ 1275, 1180 

Emašmaš, E-maš-maš, Ištařin chrám v Ninúji§ 1275  

 

M. Egantius Márcellínus§ cos. suff. 116+

 

Egejské moře, Egejské ostrovy, Egeis, viz Kyklady, Nésiótai etc.§ před 6000, 5500, 4500, 3000, 1928, 1900, 1510, 1450, 1400, 1382, 1370, 1360, 1288, 1235, 1200, 1193, 1100, 1050, 266, 181, 48, 42-, 224+, 257+, 268+, 269+ a v klasické éře pass.

Ještě v Hérodotově době nazýváno mořem Thráckým. Jméno Aigaion pelagos, Aigeia thalassa, att. Aigaion, odtud lat. Aegéum mare (odtud možná česká forma Égeis), se vykládá jako moře Aigeovo podle athénského krále jménem Aigeus, otce Thésea, srov. známou pověst, nebo, a to asi logičtěji, jako "Kozí moře", srov. s. v. Aigai. 

Égeria, Aegeria, Aetheria, křesťanka putující do Palaistíny, autorka itineráře§ 333+  

Egertios z Athén (?), oikistés Chiu§ 650

Egesté, m. ve vnitrozemí na západu Sicílie, původně Akesté, pak Aigestá a Dikaiopolis; římské jméno je Segesta§ 580, 510, 416, 415, 410, 397, 396, 306, 289, 278, 263, 260, 250, 104
Bývalo střediskem Elymů, od asi 7. století hellénisováno a bohatlo z obchodu obilím a dobytkem s Karthágem. Odkazovalo se na trojský původ po Aineiovi.

C. Eggius Ambibulus§ cos. ord. 126+ 

L. Eggius Marullus§ cos. suff. 111+ 

 

Egibi z Babylónu, bankéř, zakladatel podnikatelského rodu v chaldajské éře a na začátku perské vlády§ 560

Egipar, chrám Ningaly v Uru§ 1836

Egišnugal, E-giš-nu-gal, Sînův chrám v Uru se ziqqurratem Elugalgalgasisa§ 562

 

Eglón z Móabu, k.§ 1400, 1298, 1280  

 

Egnátia Mariniána, manž. príncipa Valeriána, m. Gallienova§ 253+

Cn. Egnátius, praet. a procos., s. C. Egnátia z rodu plébéjského§ 146 a viz via Egnátia

Egnátius Capitó§ 182+, cos. suff. (kdy úřad zastával, nevíme)

Q. Egnátius Catus, legát§ 73+

P. Egnátius Celer, stoik a křivopřísežník§ 66+

Egnátius Lúciliánus, legát§ 237+

M. Egnátius Postumus§ cos. suff. 183+ 

M. Egnátius Rúfus, vůdce jednoho z protiaugustovských spiknutí§ 19

L. Egnátius Victor Lolliánus, praef. Urbí§ 216+, 253+ 

Gellius Egnátius, vůdce Samnitů§ 296, 295

Egnátius Marius§ viz Marius Egnátius 

A. Egrilius Plariánus§ cos. suff. 128+

Q. Egrilius Plariánus§ cos. suff. 144+

Egritomarus, velmož záalpských Keltů§ 104   

 

Egus z Allobrogie, s. Abducillův, b. Raucillův§ 48

 

Egypt, země na Nilu§ před 6000 (1 & 2), 5000, 4500, 3500, 3236, 3174, 3127, 3096, 2990, 2889, 2766, 2686, 2613, 2589, 2558, 2505, 2499, 2498, 2490, 2477, 2453, 2414, 2375, 2345, 2278, 2333, 2292, 2283, 2184, 2160, 2133, 2119, 2118, 2065, 2047, 2040, 2010, 2000, 1998, 1972, 1963, 1945, 1929, 1902, 1897, 1880, 1878, 1850, 1843, 1800, 1797, 1786, 1770, 1740, 1730, 1720,,1700, 1676, 1674, 1655, 1647, 1629, 1608, 1577, 1570, 1567, 1555, 1546, 1526, 1520, 1512, 1510, 1504, 1496, 1482, 1479, 1468, 1459, 1448, 1425, 1418, 1417, 1408, 1400, 1387, 1379, 1368, 1352, 1348, 1345, 1330, 1320, 1319, 1304, 1303, 1299, 1284, 1271, 1237, 1223, 1217, 1205, 1198, 1194, 1193, 1191, 1188, 1170, 1166, 1156, 1148, 1125, 1113, 1102, 1095, 1085, 1075, 1065, 1045, 1000, 995, 975, 972, 968, 955, 945, 933, 905, 889, 874, 853, 850, 825, 818, 804, 793, 770, 764, 758, 749, 734, 730, 720, 716, 715, 705, 700, 695, 690, 679, 675, 673, 671, 669, 668, 666, 664, 658, 656, 655, 652, 651, 617, 616, 612, 610, 609, 606 - 604, 601, 595, 593, 591, 587, 580, 573, 568, 547, 532, 531, 526 - 522, 518, 517, 513, 512, 486, 484, 463 - 458, 454, 453, 424, 411, 404, 400 - 399, 393, 389, 386, 385, 380, 378, 374, 362 - 360, 358, 357, 350, 343, 332, 331, 326, 323, 321, 320, 311, 308, 306, 303, 299, 289, 287, 283, 285, 281, 279, 274, 259, 258, 250, 245, 242, 224, 219 - 217, 215, 211, 210, 205, 204, 201, 199, 197, 196, 188 - 186, 182, 171 - 167, 165, 163, 160, 145, 142, 140, 139, 136, 132, 130, 129, 127, 124, 123, 119, 117, 111, 102, 88 - 85, 80, 75, 70, 65, 60, 56 - 54, 51, 49, 48, 43, 36, 30, 25, 7, 2-, 18+, 18+, 35+, 60+, 64 až 68+, 70+, 106+, 112+, 114+, 116+, 118+, 123+, 127+, 128+, 130+, 156+, 165+, 172+,176+, 193+, 199+, 205+, 211, 216+, 218+, 223+, 232+, 244+, 251+, 260+, 261+, 268+, 270+, 272 až 274+, 280 až 282+, 286+, 288+, 293+, 294+, 297+, 298+, 302+, 305+, 313+, 320+, 325+, 326+, 328+, 330+, 337+, 338+, 350+, 356+, 360+, 362+, 363+, 373+, 378+, 379+, 384+, 388+, 390+, 391+, 393+     

Řecké Aigyptos (hé Aig., fem., ve smyslu země; ho Aig., mask., je řeka Nil) známé z Odysseje souvisí s a-ku-pi-ti-jo/Akupitijo v lineárním písmu B, z toho lat. Aegyptus, čín. snad Chaj-si/Haixi, "Na západ od Moře (Kaspiku" (viz s. v. Řím), v semit. jazycích Masr, Misr, "země"; srov. též hesla Ptolemaiovci, Alexandreia, Neilos atd., Koptové.

Ve staré říši si Egypťané říkali Kemet/Kmt, "Černozem", řec. melangaion, a poušti kolem Dešret, "Červená zem". Tawi znamenalo "Obě (země)". Hellénské označení pochází snad z Hut-ka-Ptah n. Hi-ku-Ptah (assyr. označení pro memfidský chrámový komplex: Chiku-Ptah), "domov Ptahovy duše", jiné jméno pro Men-nefer, řec. Memfidu, sídelní město Ptahova kultu. Z "aigypti(os)" n. gyptios pochází jméno Koptů, potomků původních předarabských Egypťanů, arab. qubtí/pl. aqbát. Sami Koptové si říkají Rem en kémi/chémi (z "Kemet"), "lidé Egypta" Srov. domorodé jméno s obnovou egyptských kultů/kemetismus.

Tradiční administrativní člení ET na 42 nomů/žup, eg. sepat, 22 hornoegytských a 20 dolnoegyptských viz zde níže a rok 3236, srov. s ptolemaiovskými 24+1 roku 285. Hierarchii úřednictva byrokracie uvádějí zachované fragmenty královských nařízení na papyru. Z roku 139 je dopis "krále Ptolemaia (VII.), královny Kleopatry Sestry/Adelfé a Kleopatry Manželky/Gyné (Ptolemaiovci nezatěžovali poddané oficiální svou titulaturou)", v němž úvodem zdraví všechny své funkcionáře: první jsou stratégové, následují frúrarchové (obě ryze armádní funkce), inspektoři policejních sborů/epistatai tón fylakítón, náčelníci policejních sborů/archifylakítai, hospodářští inspektoři/epimelétai, oikonomoi, královští písaři/basilikos grammateus, nomarchové/krajští správci, výběrčí daní/hoi epi tón prosodón, veřejní písaři/antigrafeus, toparchové a jejich písaři/topogrammateus, rychtáři/kómarchové a jejich písaři a nakonec "zemědělci/geórgoi". 

Římané postavili do čela nomu stratéga určeného praefectem a ET rozdělili na čtyři epistratégie. Diocletianovy správní reformy nomy rozdělily do menších celků zvaných řec. págoi, pagy, spravované úředníkem jménem págarchés. Systém vydržel až do arabské invase, tedy přes šest staletí.

•

Nomy/župy a jejich sídla (výčet neodráží konkrétní období, o ptolemaiovských viz u roku 285)

Horní země: 1. Nubie/Ta seti (Elefantíné, Ombos), 2. Horův trůn/Wedžes Hor (Apollinopolis Magna, dn. Edfú), 3. Pevnost (Nechen, řec. Hierákónpolis; později Elkab, Esna), 4. Nomos žezla (Wasit, dn. Armant, později Pathyris), 5. Nečeruj n. Keptiu, Koptos (dn. Quft), 6. Krokodýlí nomos/Iqer (Tentyra, dn. Dendara), 7. Nomos ženské duše/Bat (osada „Mocný je Sesóstris/Chrám žezla“, Hut, dn. Hu, Diospolis míkra), 8. Nejstarší země/Ta wer (Thínis), 9. Menu/Chem, Chent-min (řec. Chemmis/Pánopolis, dn. arab. Achmím), 10. Hadí nomos/Wadžit (Sebti, dn. Kau al-Kabír/Kóm Išqau; pozd. Afrodítopolis), 11. Sethův nomos/Ša Seth (Šashotep, řec. Hypdelis, dn. Šutb), 12. Zmijí nomos/Atfet (Hierákon, dn. at-Ataula), 13. Přední sykomoří nomos/Nedžefet-chentet (Siut, Lykónpolis, dn. Asjút), 14. Zadní sykomoří nomos/Nedžefet-pehetet (Kos, Qusae, al-Qusíja), 15. Zaječí nomos/Wenet (Chemenu, Hermopolis Magna, dn. al-Ašmúnajn), 16. Antilopí nomos/Ma-hedž (dn. Kom al-Ahmar), 17. Šakalí nomos/Input (Hardaj, řec. Kynopolis, dn. al-Quajs), 18. Sokolí nomos/Per-nemti, Nemti (Henesu, Hipponos, dn. Kóm al-Ahmar - Sawaris), 19. Nomos dvojitého žezla/Wabuj (Per-meset, Oxyrhynchos, dn. al-Bahnas), 20. Přední nomos stromu/Noret-chentet (Neninesu, Henense/Ninsu, Hérákleopolis Magna, dn. Ihnásíja al-Madína/Ahnás), 21. Zadní nomos stromu/Noret-pehet (dn. Kafr Ammar), 22. Tefiu/Medenit, řec. Afrodítopolis, dn. Aftih.

Dolní země: 1. Memfis/Inbu-hedž, 2. Létopolis/Chepeš, dn. Ausim, 3. Západní nomos/Imentet (dn. Korn al-Hisn), 4 Přední Neithin nomos/Neret-reset (v řec. dobách rozděleno na Saités, Naukrátidés a Chemmités), 5. Zadní Neithin nomos//Neret-meheret (Sais; později oddělen jih jako Sechem/Prosópités), 6. Kozorohův nomos/Chasuu (řec. asi Fthenetés; Xois, dn. Sacha), 7. Harpunní nomos/Wa-em-huu-ges-imenti, západní polovina Delty (v císařských dobách Metelités a Menelaités), 8. Harpunní nomos/Wa-em-huu-ges-jabti, východní polovina Delty (dn. Wádí Tumilat, Pithom/Nathu, dn. Tell al-Jahudíja), 9. Per-Usire/Anedžti (Búsíris, dn. Abúsír), 10. Nomos černého býka/Kenwer (Athribis, dn. Benha), 11. Spočteného býka/Hesbu, hellén. Leontopolítés/Tell Muqdám a Farbaithités/Horbajt (Leontopolis/Nathu), 12. Nomos božského telete/Čeb-nečer (Thebnúte, řec. Sebennytos, dn. Samanud), 13. Nomos Nedotknutelného žezla (Héliopolis), 14. Východní nomos, 15. Ibisův nomos (Hermúpolis, dn. Baklíja; nezaměňovat s hornoeg. Hermopolí), 16. Rybí špičky/Hat mehit (Mendés, dn. Tell Rob, v řec. dobách Thmúis), 17. Sema-behedet (hl. město. Dn. Tell al-Balamun), 18. Přední nomos královského dítěte (Búbastis), 19 Zadní nomos královského dítěte (Džanet/Tanis, dn. Sán al-Hagar), 20. Sopdův nomos/Per Sopdu, řec. Arabiá (Fakúsa, dn. Fakus, za Assyřanů Pisaptu, dn. Saft al-Henne).

•

egyptské písmo a papyrus. Egyptské písemnictví je svázáno s využíváním ryze rostlinného psacího materiálu. Monumentální texty byly tesány do kamene staveb a skal, ale běžná agenda byla psána - kreslena na papyrus. Řecká podoba a z ní novověké papír (Papier, paper) pochází z egyptského pa-en-per-aa, „to, co patří vladaři, faraonovi“.

Stonky pětimetrového cyperu papyru byly rozřezány na tenké proužky, skládány ve dvou vrstvách na podložku, pak lisovány a sušeny. Jednotlivé takto získané „listy“ či archy byly pak lepeny do svitků, mnohdy o délce i několika metrů. Průměrně byl svitek 20 až 40 cm vysoký a skládal se ze dvaceti archů.

Písmo se objevilo na přelomu doby Naqáda III. a nulté dynastie a zřejmě bez cizích vlivů pro hospodářské záznamy dvora; stejně jako v Mesopotamii.

Záznamy v egyptském písmu byly na svitky malovány vertikálně i horizontálně, zleva doprava i naopak. Tzv. hieroglyfické písmo bylo písmem znakovým a obsahovalo na 750 znaků, které měly význam celého slova, ale také hlásek.

Nejstarší záznamy v tomto písmu pocházejí ze známých začátků egyptských dějin, poslední datovatelný nápis v hieroglyfickém písmu pochází z roku 394 n. l. (ostrov Filai, Pilaku v Horním Egyptě). Rozluštění písma s pomocí tzv. rosettské trilinguy ohlásil 14. září 1822 Francouz Jean-Francois Champollion („Je tiens l´affaire“).

Vedle složitého písma hieroglyfického byla současně v užívání i jeho kursiva, zjednodušená forma pro denní záznamy, a ještě více zjednodušená podoba, tzv. hieratika, užívána klérem.

V posledním tisíciletí se pak c. 650 z hieratiky vyvinulo tzv. písmo lidové, démotické. Poslední známý záznam v démotickém písmu pochází rovněž z Filai a je z roku 452 n. l. (srov. pod Blemmyové); rozsáhlý slovník demotické egyptštiny byl dokončen roku 2012 v Chikagském orientálním institutu pod názvem Chicago Demotic Dictionary, CDD. Poslední vývojové stadium egyptštiny, koptština, byla již psána alfabétou, doplněnou několika znaky pro v řečtině neexistující fonémy.

egyptské kulty§ viz v Bohové a jejich svátky v příloze

egyptologie, "otec e."§ 1304

egyptská literatura§ viz literatura 

•

praefecti Aegypti, hyparchoi tés Aigyptú, hégemones amfoterón, císařští správci od počátku do konce římské moci:

30 př. n. l. C. Cornelius Gallus, 26 Aelius Gallus, 24 P. Petronius, c. 22 n. 20 neznám, c. 20 P. Rubrius Barbarus, 12 neznám, 7 C. Turranius Gracilis, 2 př. n. l. P. Octavius,

4 n. l. do 8 n. l. neznám, 9 P. Ostorius Scapula, roku 10 C. Iulius Aquila n. Acilla, asi 11 Pedo, asi 11 n. 14 M. Magius Maximus, 14 Aemilius Rectus, 15 L. Seius Strabo, 16 C. Galerius, 31 C. Vitrasius Pollio, 32 Hiberus n. Severus, 32 n. 33 A. Avillius Flaccus, 38 Q. Naevius Cordus Sutorius Macro, 38 n. 39 C. Vitrasius Pollio podruhé (?), 41 L. Aemilius Rectus, 42 M. Heius, 45 C. Iulius Postumus, 47 Cn. Vergilius Capito, 54 L. Lusius Geta, 55 Ti. Claudius Balbillus, 60 L. Iulius Vestinus, 63 C. Caecina Tuscus, 68 Ti. Iulius Alexander, 70 L. Peducaeus Colon n. Colonus, 71 Ti. Iulius Lupus, 74 Valerius (?) Paulinus, 75 Sept(imius?), 78 C. Aeternius Fronto, 79, Iulius Ursus, 80 C. Tettius Africanus Cassianus Priscus, 83 L. Laberius Maximus, 85 C. Septimius Vegetus, 89 M. Mettius Rufus, 92 T. Petronius Secundus, 93 Norbanus, 94 M. Iunius Rufus,

98 C. Pompeius Planta, 100 C. Minicius Italus, 103 C. Vibius Maximus, 107 Ser. Sulpicius Similis, 113 M. Rutilius Lupus, 117 Q. Rammius Martialis, 120 T. Haterius Nepos, 124 Petronius Quadratus, 126 T. Flavius Titianus, 133 M. Petronius Mamertinus, 137 C. Avidius Heliodorus, 142 C. Valerius Eudaemon, 144 L. Valerius Proculus, 147 M. Petronius Honoratus, 150 L. Munatius Felix, 155 M. Sempronius Liberalis, 159 T. Furius Victorinus, 161 L. Volusius Maecianus, 161 Vernasius Facundus, 161 Minicius Sanctus, 162 M. Annius Suriacus, 164 T. Flavius Titianus, 167 Q. Baienus Blassianus, 168 M. Bassaeus Rufus, 170 C. Calvisius Statianus, 176 C. Caecilius Salvianus, 176 T. Pactumeius Magnus, 179 T. Aius Sanctus,

180 T. Flavius Piso, 181 D. Veturius Macrinus, 185 T. Longaeus Rufus, 185 Pomponius Faustinianus, 188 Aurelius Verianus, 188 M. Aurelius Papirius Dionysius, 189 Q. Tineius Demetrius, 190 Claudius Lucilianus, 192 Larcius Memor, 193 L. Mantennius Sabinus, 194 M. Ulpius Primianus, 197 Q. Aemilius Saturninus, 200 Alfenus Appolinaris, 200 Q. Maecius Laetus, 203 Claudius Iulianus, 206 Ti. Claudius Subatianus Aquila, asi 211 Ti. Magnius Felix Crescentillianus, 212 L. Baebius Aurelius Iuncinus, 215 M. Aurelius Septimius Heraclitus, 215 Aurelius Antinous, 216 L. Valerius Datus, 217 Iulius Basilianus, 218 Callistianus, asi 219 Geminius Chrestus,

222 L. Domitius Honoratus, 222 M. Aedinius Iulianus, asi 223 Valerius, 223 M. Aurelius Epagathus, 224 Ti. Claudius Herennianus, 225 Claudius Claudianus, asi 229 Claudius Masculinus, asi 231 Mevius Honoratianus, 236 Corellius Galba (?), asi 237–240 L. Lucrecius Annianus, 241 Cn. Domitius Philippus (?), 242 Aurelius Basileus, 245 C. Valerius Firmus, 249 Aurelius Appius Sabinus, (250 až asi 255 L. Titinius Clodianus), asi 250 Q. Faltonius Restitutianus, 252 Lisennius Proculus, 253 Septimius (?), 253 T. Magnius Felix Crescentillianus, 256 L. Mussius Aemilianus, 257 Ulpius Pasion, 258 Claudius Theodorus, 262 Aurelius Theodotus, 264 C. Claudius Firmus, 266 Cussonius I[...], 267 Iuvenius Genialis, 269 Tenagino Probus,

271 Iulius Marcellinus, 271 Statilius Ammianus, asi 273 C. Claudius Firmus jako corrector, 279 Hadrianius Sallustius, asi 283 Celerinus (?), 282 Pomponius Ianuarianus, 284 M. Aurelius Diogenes, pozdní 3. st. Aurelius Mercurius, 286 Bellicius Peregrinus, 287 C. Valerius Pompeianus, 290 Titius Honoratus, 292–293 Rupilius Felix, 293 neznám 297 Aristius Optatus, 298 Aemilius Rusticianus, 298 Aelius Publius, 299 Heraclius, 303 Apollonius (nebo až 311?), asi 303 Eustratius (?), 303 Clodius Culcianus,

307 Sossianus Hieroclus, 308 Valerius Victorinus, 308 Aelius Hyginus, asi 310 Titinnius Clodianus, 312 Aurelius Ammonius, 314 Iulius Iulianus, 314 do asi 327 neznám, před rokem 328 Aurelius Apion, 328 Septimius Zenius, 330 Flavius Magnilianus, 331 Florentius, 331 Flavius Hyginus, 333 Paterius, 335 Flavius Philagrius, asi 337 Flavius Antonius Theodorus, 338–340 Flavius Philagrius podruhé, 341 Longinus, 344 Palladius, 345 Nestorius, 353 Sebastianus, 355 Maximus starší, 356 Cataphronius, 357 Parnassius, 357 Pomponius Metrodorus, asi 359 Italicianus,

359 Faustinus, 361 Gerontius, 362 Ecdicius Olympus, 364 Hierius, 364 Maximus mladší, 364 Flavianus, 366 Proclianus, 367 Eutolmius Tatianus, 370 Olympius Palladius, 371 Aelius Palladius, asi 376 Publius, 379 Bassianus (?), 379 Hadrianus (?), 380 Iulianus, 381 Antoninus, 382 Palladius, 383 Hypatius, 384 Optatus, 384 Florentius, 386 Paulinus, Eusebius, 388 Flavius Ulpius Erythrius, 388 Alexander, 391 Evagrius, 392 (duben-červen) Hypatius podruhé, 392 (červenec-srpen) Potamius, 393 neznám, 396 Remigius, 397 Archelaus,

398 (nebo až roku 404) Paulacius, 404 Pentadius, 404 Euthalius, 405 neznám, 415 Orestus, 416 neznám, asi 422(?) Callistus, asi 423 neznám, 435 Cleopater, 436 neznám, asi 443 Charmosynus, 444 neznám, 451 Theodorus, 453 Florus, 457 Nicolaus, 458 neznám, 468 Flavius Alexander, 470 neznám, 475 Boethius, 477 Anthemius, asi 478 nebo 480 Theoctistus, 482 Theognostus, 482 Pergamius 482 neznám, 482 n. 490 Entrechius, 487 Theodorus, 487 Arsenius, 488 neznám,

516 Theodosius, 518 n. 523 Flavius Strategius, 519 neznám, 520 Licinius, 521 neznám, 527 Hephaestus, asi 528 do 534 neznám, 535 Dioscorus, asi 536 neznám, 537 Rhodon, asi 539 Petrus Marcellinus Felix, 542 Liberius, 542 Johannes Laxarion, asi 543 neznám, asi 560 Favorinus, asi 561 neznám, asi 566 Justinus n. Germanus Gestinius, asi 567 neznám, 582 Ióannés, 585 Paulus, 588 Ióannés podruhé, 592 Kónstantínos, 595 Menás,

600 Petrus Gestinius, 604 neznám, 606 Ióannés, 614 Níkétás, 616–628 perská okupace, 616 Benjamin, 629 Anastasios, 640 Kýros, 641 Theodóros, arabská okupace

•

Éhios, parth. stratégos Seleukeie n. Tigr.§ 130

Ehúd z Benjamín, řec. Aód, soudce Israélitů§ 1400, 1280, 1275  

 

Écharos z Eryther, účastník protimonarchistického spiknutí ve své vlasti§ 650

Echeanax z Efesu, o. tyrannobijců Diodóra, Anaxagory a Kodra§ 324

 

Echedámeia, m. ve Fókidě dn. polohy nezn.§ 347

Echedámos z Akarnánie, promakedonský politik§ 197, 190
Echedémos z Athén, strat.§ 190

Echeníké z Délu, dc. Stésiléova, ses. Diodotova, zakladatelka nábožen. finančního fondu echeníkeion, oběti echeníkeia§ 305

 

Echeja z Kizzuwatny, k.§ 1525

 

Echekéstos z Makedonie, o. protiřímského povstalce Eufana§ 88

Echekratés z Athén§ arch. 102
Echekratés z Makedonie, b. Antigona III.§ 180
Echekratés z Petry v Korinthii, o. Éetiónův, děd Kypsela I.§ 657
Echekratés n. Echekratidás z Thessalie§ 1. o. Orestův, vyhnaného k., 457; 2. kondottiér, 217
Jiný Echekratés z Fleiúntu byl filosof neznámého směru, E. z Tarentu byl pýthagorik (nejsou v CSD)

Echekratidás z Farsálu, o. Echekratie, m. Skopy II. Krannónského§ 514 
Echekratiá, dc. Echekratidy, manž. Kreonta z Krannónu, m. Skopy II.§ 514

Echekratovci, Echekratidai, aristokratický rod z Farsálu§ 700, 514 

Echelás z Mykén alias Archeláos, s. Penthilův, achaj. kolonisátor Lesbu§ 1184

 

Echemos z Tegeje, k.§ 1266, 1250 

 

Echeoklés z Efesu, kynik§ 399

Echestratos ze Sparty, k.§ 1061, 1026 

 

Echetímos z Pafu, k.§ 400

 

Echetla (sg.), opevněné m. na syrákúském území, dn. asi na místě ruin v opuštěné lokalitě Occhiolà u Grammichele§ 309, 264 

 

Echiadés z Korinthu, syn Kypsela I.§ 657, 635

Echínades, Echínai, „Ježkové“, ostrovy před pobř. Akarnánie, dř. asi Tafos§ 1555, 322 a viz s. v. piraterie 

Echínos, m. ve Fthíótidě u Málijského zálivu, dn. ves Achinos§ 349, 342, 210, 195

Echli-Nikkal z Chatti, princezna nezn. rodičů, manž. 'Ammurapiho Ugaritského§ 1210

Echli-Šarruma z Išuwy, k.§ 1288

Echli-Tešub z Alzi, churrit. dyn.§ 1232

 

E-chul-chul, Echulchul, Sînův chrám v Charránu-Karrhách, „Dům velké radosti“§ 665, 553

E-chursag-kurkurra, Aššurův chrám v Aššuru§ 1275, 1057   

E-i/Eyi, dc. císaře Wu§ 87

Flávios Eiachchagógos Agryleus (?)§ athén. arch. 200+ 

eikosté, "dvacetina", pětiprocentní daň importní, popř. z prodeje otroků, lat. vícésima manúmissiónum§ 213

Eileithyia, porodní bohyně, eg. Nechebet, m. v Egyptě§ 1510 a viz pod Necheb/Eileithyiás polis

Éión, gen. Éiony, m. v Édónii v Makedonii (dř. v Thrákii), přístav u Amfipole§ 476, 475, 425, 424, 422  
Éión, osada Mendy při Thrákii polohy nezn.§ 425

Éióneus z Épeiru, syn Alkety II.§ 312

Eirás, Írás, gen. Eiráty, služka Kleopatry VIII.; jméno je hypokoristikon z Eiréné a proto moderně spekulováno, zda to nebyla Židovka, řec. podoba hebr. Šlomit/Salómé§ 30
Eiré, h. v Messénii§ 683, 668
Eirénaios, rhétór, straník Héróda Antipatra§ 4

Eirénaios, strat. ptolemaiovský§ 170

Eirénaios, ptolem. dioikétés§ 114

Eirénaios z Alexandreie alias Minúkios Pakátos/Minucius Pacátus, grammatik§ viz o něm pod grammatici

Eirénaios z Athén, s. Eirénaiův, poctěn v Delfách§ 105

Eirénaios ze Smyrny, lat. Irénaeus, biskup v Lugdúnu§ 48+, 177+ (jiný Eir. byl biskupem v Tyru, zemřel c. 450+, není v CSD) 

Eiréné, bohyně míru, lat. Páx, srov. tam§ 421, 374 (v Athénách)

Eiréné, d. Ptolemaia I. a Tháidy, manž. Eunosta ze Sol na Kypru§ 331, 293
Eiréné, hetairá, družka Ptolemaia z Efesu§ 261, 255
Eiréné z Kýrény alias Ithaké, m. Ptolemaia Apióna s Fyskónem, jeho milenka/pallaké§ 145, 144, 116

eiréné, koiné eiréné, tj. sjednaný všeobecný mír, v Helladě§ 481, 386, 338, 336, 318, 302

eiréné, koiné eiréné, na Sicílii§ 424
Eiréniás z Mílétu, s. Eiréniův, zasloužilý občan§ 160

Eirénopolis, m. v Lakanítidě, jiné od Pindenissa-Nerónie§ 52+

Eirénúpolis§ viz Pindenissos v Kilikii

eirón, eirónei᧠viz Adaios z Thrákie

eisagógeus, řídící sboru/choros o slavnostech, v Athénách úředník uvádějící kausy k soudu, jinde státní nákupčí (obilí)§ 100+

eisforá, att. esforá, nepravidelná daň z majetku§ 428, 362 a viz v indexu s. v. daně

Eiskadia, m. v Baetice, dn. Écija v prov. Sevilla§ 141 

 

Éjbál, har Éjbál, arab. džabal Íbíl/'Ajbál, kopec u Náblusu s Jóšúovým oltářem§ 854

Eje§ viz Aja

Éjlón ze Zbúlún, řec. Ailón ze Zabúlónu, lat. Ahialon, bibl. č. Elon, soudce Israélitů§ 1108, 1098

Ejn Gedí, řec. Enagaddi, oasa u Mrtvého moře§ 854   

 

Ekallátum, m. a pův. churrit. státeteček snad u Aššuru východně (?) od Tigridu polohy nezn. (Tell Hajkal?)§ 1830, 1815, 1797, 1782, 1764, 1762, 1760, 1097, 689

Ekallátum, Jakaltum, Ekalte, m. na Eufrátu na severu SYR, dn. Tell Mumbáqa§ 1815   

Ekarra-iqíša, guvernér bab. provincie Bít Sîn-mágir§ 1103

ekas, ekás, hekas, hekás§ viz kléros a půda

Ekbatana (pl.), sídel. m. Médů, pers. Haghmatána, bab. Agamtanu, hebr. Achmtá, dn. Hamadan§ 708, 674, 550, 547, 521, 518, 479, 330, 328, 324, 317, 316, 310, 210, 187, 88, 36-, 217+ 

Ekdélos z Megalopole, tyrannobijec, politik a filosof§ 255, 251, 250

Ekdikos ze Sparty, nauarchos§ 391 

ekecheiriá, „ruce pryč (od zbraně)“, kultovní olympijské příměří§ viz pod hry v Olympii. Text přísahy není znám.

Ekfantos z Athén§ 239, arch. 236 n. 235 

Ekfantos z Thasu, proathénský politik§ 390

Ekfantos ze Syrákús, pýthagorik, jeden z prvních héliocentristů§ 450

é-ki.kal (nezn. čtení), chrám v Uruku§ 1813

Ekisiga, E-ki-si-ga, "Jeho tichý dům", Dagánův chrám v Terce§ 1815

Ekišnugal, E-kiš-nu-gal, "Dům jasně svítící", Nannarův chrámový komplex v Uru§ 1850, 1068 

É-ki-tuš-ché-gál-tìl-la/"Dům života, obydlí hojnosti", Adadův chrám§ 1125 

Ekituškuga, Ištařin ziqqurrat v Ninúji§ 1815  

 

ekklésiá v Athénách, lidový sněm, forma přímé demokracie u Hellénů; zasedání sněmu v městském státu za účelem soudního rozhodnutí ve věci vraždy s geronty (starci-soudci), hlasatelem a soudními sluhy byl již podle vyprávění Homérova ztvárněn Héfaistem na štítu Achilleově; srov. babylónské shromáždění (též chrámové) puchru/sum. ukkin a chetitské pankuš§ 3200, 508, 461

ekklésiá tón stratiótón, vojenský sněm, státoprávní orgán shromážděných Makedonců ve zbrani během války§ 280, 230

Ekkritos ze Sparty, velitel§ 413

ekleipsis, eklipse, viz zatmění slunce

Eknibálos z Tyru, s. Baskachův, sufet, soudce - nejvyšší státní úředník volený na rok, „president“ stavovského státu foiníckých obchodníků§ 565

Eknomos, "Nezákonný, Strašný", mys a pevnost na jihozáp. Sicílie, dn. Monte Serrato di Licata, starší Poggio di S. Angelo§ 553, 311, 310, 256

ekochiliasmus, ekosocialismu, hnutí sledující pod záminkou ekologických cílů destrukci kapitalistického společenského systému§ 2686 a viz ekologie

ekologie, věda a starost o životní prostředí všech živočišných druhů, nejen lidí; obrat novověký§ 220-, 15+  
Nejstarší evropskou zmínkou o péči o vlastní prostředí je ke konci osmnáctého zpěvu Odysseie. Eurymachos, jeden z nápadníků/mnéstéres Pénelopeie nabídl Odysséovi vystupujícímu po návratu domů s pomocí Athény v žebráckém převleku dělnické místo u sebe. Že by "dostával pěkný plat, kdyby sbíral trní či klestí a vysazoval vysoké stromy/misthos de toi arkios estai, haimasiás te legón kai dendrea makra fyteuón".

První známé zákonem stanovené "ekologické" opatření o povinném vysazování stromů/oliv pochází z hellénistické Kréty, viz uvedený rok. O udržování čistého životního prostředí a roli agoránomů viz příklad Peiraiea roku 320. Koncem 20. století některými vesměs levičáckými skupinami fanaticky pozdvižena na roveň nového monotheistického kultu ekologismu, návratu k „čisté přírodě“ a v materiální sféře přechodu na život „v souladu s přírodou“; mnoho směrů a aktivistů, nezřídka teroristicky zaměřených a vybavených ultralevičáckou rhétorikou domáhající se na prosazení svých cílů státních subvencí a regulací, likvidace kapitalismu, nastolení jakési hospodářské "udržitelnosti rozvoje". Od osmdesátých let se řada ochranářských zásad začala objevovat v zákonech, vynořil se pojem ekologická kriminalita, móda ryze rostlinné stravy apod.

Ačkoli má složenina svůj původ v řečtině (oikos + logos), je to výraz novověký: Poprvé pojmu použil roku 1866 německý zoolog Ernst Haeckel, když pojal „oekologii“ jako vědu o vztazích organismů k okolí. Zákonnou ochranu přírody starý svět neznal. Živočišné druhy byly loveny až do vyhubení (lvi, sloni, bizoni), zcela vymizely některé rostliny (silfion alias asfodel). Ovšem Polybios při popisu Seleukeje Píerijské (Hist. V., 59) říká o řece Orontés, která se poblíž vlévá do moře, že "přináší všelijakou lidmi způsobenou nečistotu". Celá Seleukis a břehy Orontu byl lidnatý a kraj intensivně po tisíciletí exploatován a možná, že tohle je první zmínka ekologického charakteru v evropské literatuře. Viz pod smog.

 

 

ekpyrósis, světový požár v pojetí stoiků§ pravěk (1)

 

Ekrégma, lat. Émersus, mí. v Egyptě mezi Kasiem a Rhinokolúrou, hraniční území k Palaistíně, rozumí se ekrégma/výtok jezera Sirbónského, srov. tam§ 315

Ekritasir§ viz Kritasir

Ekrón§ viz Akkarón 

 

Ekténové, Ekténai, praobyvatelé Boiótie§ 1780 a viz pod Boiótie 

 

Ekur, E-kur, "Dům hory", svatyně Enlilova v Nippuru§ 2700, 1861, 1125, 1024   

Ekur-duanna n. Ekur-ul z Přímoří, k.§ viz Akur-duanna

Ekurigigal, É-kur-igi-gál, Enlilův chrám v Nippuru§ 1024

Ekur-šuma-šubši ze Sippar, hlavní obětník Šamašův§ 1006

Ekur-zakir z Uruku, klan kněžský a písařský§ 626 a viz pod klínové písmo

 

Ekvádor, Ecuador, novodobý jihoamerický stát§ před 6000 (1), 500 

ekvilibristé§ viz pod hostiny