Herm-Hez

 

hermafrodit, androgynní, intersexuální člověk§ 145, 142-, 85+, 165+ a viz též pod enarové a šamanismus

Již u starých slovo pro obojpohlavního tvora pochází od Hermafrodíta, syna Hermova s Afrodítou, sourozenců z jednoho otce. V jednom těle s H. splynula na vlastní žádost jistá zamilovaná nymfa. Příběhům smrtelných hermafroditů věnoval část 32. knihy své Historické knihovny Diodóros Sicilský a A. Gellius v deváté knize svých Attických nocí. Flegón z Trall zaznamenal ve svých Mirabiliích povídku o aitólarchovi Polykritovi, který se oženil s jistou Lokřankou (o lokerských ženách viz s. v. Lokroi) a po několika dnech zemřel. Lokřanka porodila hermafrodíta a když obec zasedala nad tím, co se stvořením, zjevil se otec-duch, dítě po údech pozřel a zmizel. Z Delf pak dostali obyvatelé radu, aby se přestěhovali... 

Hermagorás z Témnu, rhétór§ 150

Hermagorás z Amfipole, stoik§ viz s. v. školy (4) 

Hermagorás n. Hermocharés z Mílétu, oikistés Kardie§ 560

Hermagorás ze Smyrny, syntrofos strat. Démétria, s. Apollodórův, s. Artemísie§ 130

Hermaiskos z Egypta, buřič§ 58

Hermaion, Hermův mys a poh. v Libyi u Aspidy, Hermaia akrá, dn. Cap Bon s TN, arab. Ras at-tajjib§ 310, 256, 255 

Hermaios Sótér, k. v Indobaktrii, s. Amyntův, čín. Jin-mo-fu, sanskrt. gen. forma na mincích Heramajasa = Hermaiú§ 75, 70, 55
Hermaios z Boiótie, arch. spolku§ 234

Hermaios, strat. Mithridáta VI.§ 72, 71

Hermanaricus§ viz Ermanarich 

Hermann§ viz Armínius

Hermarchos z Mytilény, nástupce Epikúrův v Zahradě§ 325, 270, 250

Hermás, b. Pia I., autor křesť.§ 150+

hermeia (pl.), hry v Eresu§ 253

Hermeiás z Alexandreie, o. grammatika Níkánora§ 138+

Hermeiás z Alexandreie zvaný Foinícký, neoplatónik, uč. filosofie v Alexandreji, manž. Aidesie, o. neoplatóniků Ammónia a Héliodóra§ 350+ 

Hermeiás z Atarnea§ viz Hermión 

Hermeiás z Foiníkie, jeden z posledních neoplatóniků, ž. Damaskiův§ 350+ 

Hermeiás z Kárie, seleukovský ministr a spiklenec§ 225, 223 - 219 Hermeiás, vůdce otroků v Henně§ 138

Hermeiás z Magnésie p. Sipylem, magnát§ 88

Hermeiás zvaný Filosofos, křesť. apologet§ 270+ 

Hermés, bůh a jeho sochy§ 1184, 447, 415, 369, 200, 130, 99-, 64+, 178+, 190+   

Hermésianax z Kolofónu, učenec a básník§ 300

Hermésideios z Eresu, o. Agésimenův, z rodiny tyrannů§ 357

Hermeskeil, osada v Hunsrücku, viz, u níž nalezen velký vojenský tábor pravděpodobně C. Iulia Caesara§ 53

Sex. Hermetidius Campánus§ cos. suff. 97+ 

Hermiás z Kóu, s. Emmenidův, lékař§ 220 a viz lékaři (2) 

Hermiás, nésiarchés§ 308 

Hermiás z Hyllarim, s. Aristokleův, doživotní kněz-obětník§ 197

Hermiás, daimónion v Hyllarimách§ 197

Hermiás z Amyzonu, s. Pankratův, zasloužilý občan§ 203

Hermiás, ptolem. dioikétés (?)§ 116

Hermiás, s. Mimmiův, voják Filippa II. Filorhómaia§ 83

Lars (Sp.?) Hermínius Coritinesánus§ cos. 448

T. Hermínius Aquilínus§ 510, cos. 506, 496 

Hermínius (móns), pohoří na sever od Taga, dn. Serra da Estrela v P§ 61, 47

Hermión z Atarnea, též Hermiás nebo Hermeiás, eunúch a tyrannos, člověk Filippa II., přítel Aristotelův§ 347, 342, 341, 283

Hermioné, d. Meneláova a Helenina, manž. Neoptolemova a Orestova§ 1184, 1170  

Hermioné n. Hermión, m. v Argolidě (osídlena Dóry z jejich vlasti Dryopidy, odkud byli vypuzeni Hérákleem a Mélijskými)§ 700, 548, 524, 479, 229, 225 

Hermippos zv. Lýsimachos, flétnista§ 167

Hermippos z Athén zvaný Heterofthalmos/Jednooký, autor staré attické komédie§ 436, 432 a viz s. v. komédie  

Hermippos z Bérýtu, sofista§ 138+ 

Hermodamás ze Samu, vn. Kreófýlův, Homérova švagra, uč. Pýthagorův§ v. školy (1) a epos

Hermodiké, d. Agamemnonova, manž. Midova, podle jiného zdroje zvaná Démodiké, možná první z Hellénů, která razila minci§ 742

Hermodóros z Órópu, s. Olympichův, kněz Amfiaráův§ 80

Hermodóros ze Salamíny na Kypru, architekt§ 130

Hermodóros ze Syrákús, podnikavý ž. Platónův§ 361 

Hermodóros z Efesu, aristokrat obdivovaný Hérákleitem, žil v exilu v Římě, kde spolupracoval na zákoníku XII. desek§ 540, 451

Hermogenés z Alabandy, architekt§ 200
Hermogenés z Aspendu, seleukovský strat.§ 280
Hermogenés z Athén§1. s. Hipponíkův, b. Kalliův, 399; 2. arch. 183; 3. arch. 387+ 

Hermogenés z Pergama§ Ol. 29+  

Hermogenés ze Smyrny, s. Charidémův, lékař Hadriánův, autor též historických a vojenských spisů§ 117+, 138+ 

Hermogenés z Tarsu§ 1. historik, 95+; 2. sofista a rhétór, 117+, 175+, 300+   

Hermogenés z Xanthu§ Ol. 81+ a 89+ 

Hermogenés, strat. Antiocha III.§ 219 

Hermogenés, uč. řečnictví§ 161+ 

Hermogenés§ 1. mag. equitum, 342+, praef. praet. Orientis, 360+; 2. praef. Urbí, 338+; 3. armád. velitel v Germánii, 369+ 

Hermogenés, blíže nezn. křesť. sektář z druhé poloviny 2. st.§ 176+

Hermogeniánus, asi Aurélius n. Auréliánus H., tajemník Diocletiánův, editor sbírky ediktů a praetorských výnosů a právnické příručky, praef. praet.§ 290+, 293+ 

Hermofantos z Iónie, jeden z velitelů v protiperském povstání Iónů§ 498

Hermokratés z Mílétu, též Hermocharés, ktistés Kardie§ 560

Hermokratés z Fókidy, výřečný sofista, s. sofisty Rúfiniána a Kallistó§ 176+ 

Hermokratés z Iasu, grammatik§ 310

Hermokratés ze Syrákús§ 1. předák, 424, 413 - 407, 405; 2. 405, o. Dionýsia I., popř. Hermokritos (?), viz tam

Hermokratés, Mithridátův stratégos§ 73 

Hermokratés, epistratégos Thébaidy§ 115

Hermokreón z Athén§ arch. 503

Hermokritos ze Syrákús, o. (?) Dionýsia I., poř. Hermokratés, viz tam§ 405

Hermoláos z Makedonie, Alexandrovo páže§ 328

Hermón, ptolemaiovský elefantarchos§ 217

Hermón z Athén, policista§ 411

Hermón z Eresu, tyr., b. Apollodórův a Héraiův§ 357  

Hermón z Lémnu, k. Pelasgů§ 514 

Hermón, hebr. Chermon, arab. Džabal aš-šajch, poh. na libanonsko-syrsko-israelském pomezí§ 23 

Hermonassa, m. v Bosporském království; jméno od manž. mytilénského ktista, popř. od Hermóna z Iónie§ viz pod Kubáň a Sindové

Hermónthis, gen. Hermónthi, též Hermúnthis, eg. Junu Montu (On/Héliopolis Montuova), arab. Armant, m. hornoeg. u Théb§ 2160, 1870, 169, 130, 123    

Hermopolis, Hermúpolis, m. a ptolem. nomos Horní země ve střed. Egypta (lat. H. Magna na rozdíl od H. v Deltě u jez. Bútó), eg. Chenemu, dn. al-Ašmúnajn, Ešmúnén, ústřední místo kultu Thothova; nezaměňovat s Hermúpolis, dn. Baklíja§ 2160, 1928, 1577, 1361, 1217, 945, 825, 745, 730, 114-, 212+, 320+   
Nekropolí Chenema byla lokalita Tuna al-džabal (el-Gebel) s hrobkou velekněze Petosíria/Padi-Wesir alias Anchefenchons z doby před n. kolem roku 300, na začátku ptolemaiovského období, srov. rok 380. 

Hermopolítés, eg. nomos, Wenet/Zaječí, srov. tam§ 1928, 285

Hermos, ř. ve Frygii a Lýdii, dn. Gediz v TR§ 154

Hermotímos z Kládzomen, pýthagorik§ viz s. v. školy (1)

Hermundúrové, lat. Hermundúrí, germ. kmen ze starého kmenového svazu Suébů-Herminonů§ 100, 9, 3-, 5+, 18+, 50+, 58+, 89+, 170+, 213+, 235+     

Žili na území dn. sever. Bavor, v Durynsku a Sasku, zřejmě na severu Čech a horním Labi (?), sousedé jižněji žijících Markomannů (in Hermundúrís Albis oritur: na území H. podle Tacita prý pramenilo Labe, což asi popletl, viz pod Labe a Vandalové), roku 5 n. l. pod vládou Maroboduvou, roku 51 n. l. bojovali na Dunaji, roku 58 porazili Cherusky, naposledy jmenováni za markomanských válek M. Aurélia; pozdější pravděpodobně Durynkové, srov. však též pozn. pod Turonové.  

Hernikové, Hernicí, italický národ v Latiu, příbuzní Sabínů§ 533, 493, 487, 486, 475, 467, 463, 462, 423, 413, 388, 386, 362 - 360, 358, 307, 306, 303 

Héródás ze Syrákús, obchodník§ 396

Héródeion, sídlo Héróda Velikého§ 40, 10-, 70+, 71+  

Dvanáct kilometrů jižně od Jerúsaléma H. vystavěl na umělém pahorku opevněný palác viditelný z židovské metropole s rozsáhlým obytným, servisním a zábavním zázemím, Héródeion, lat. Héródium, kde se dal i pochovat. Městečko se zahradami, lázněmi, stájemi, sklady etc. na úpatí Héródeia bylo nazýváno Dolní H. a mělo rozměry městečka. V hellénistickém světě bylo H. ojedinělé a typově navazovalo na egyptské a perské vzory, nikoli hellénské. Objekt byl vystavěn v letech 23-20.

Jeho mausóleion (srov. tam) bylo zřejmě odhaleno archeology na jaře roku 2007 (Ehud Necer). Zůstaly z něho jen základy a zlomky sarkofágu. Místo na boku Héródeia však bylo prosto nápisného nálezu a autentičnost nálezu králova pohřebistě není potvrzena. Po H. smrti v Héródeiu sídlil jeho nástupce Héródés Archeláos. Když byl roku 6 n. l. Augústem sesazen a země dostala přímou římskou správu jako Provincia Iúdaea, sídlil na pahorku praefectus.

Palác s okolím byl roku 71 n. l. vyvrácen Římany během likvidace židovského povstání. O šedesát let později byl jako pevnost ještě použit povstalci bar Kochbovými, pak opuštěn. Později zde žili mniši a až do invase mohamedánů to bylo leprárium. Vykopáváno bylo za jordánské vlády v letech 1956-1962, za israélské od roku 1972.

Héródés z Idúmaie, o. Antipatrův, děd Héróda Velikého§ 65

Héródés z Idúmaie zvaný Veliký/Megas, k. Židů, hebr. Hordos, jako římský občan C. Iúlius Héródés, s. Antipatrův, vn. Héródův§ 1975, 212, 110, 76, 65, 64, 57, 52, 47, 43 - 36, 34, 32, 30, 29, 28, 25, 23, 20, 17, 15, 12, 10, 7, 5, 4, 1-, 6+, 34 až 39+, 60+, 66+, 70+, 71+, 73+, 93+, 256+          
Jeho jméno se stalo populární v Orientu a nejenom mezi hellénisovanými Židy; jméno bylo ryze hellénské, srov. Antifóntovu řeč Peri tú Héródú fonú/O Héródově vraždě. Ještě v polovině 3. st. n. l. se tak jmenoval syn Odaenathův, vládce arabské Palmýry. Soudilo se, že H. zemřel na gonorrhoiu/kapavku n. syfilitidu (kterou však starý věk do této doby zřejmě ještě neznal), ale nejnověji se objevila theorie, že zemřel na komplikovanou chorobu ledvin kombinovanou se vzácnou a extrémně svědivou Fournierovou snětí.

H. měl s desíti ženami sedm dětí: s (1) Dóridou Antipatra, s (2) královnou Mariamou pět dětí  (viz výčet roku 38), s (3) Mariamou, dcerou velekněze Simóna Héróda, s (4) Malthakou ze Samareie Antipa, Archeláa a Olympiadu, z (5) Kleopatry Jerúsalémské Héróda Filippa, s (6) Palladou Fasaéla, s (7) Faidrou Rhóxanu a s (8) Elpidou Salómu; život se dvěma dalšími (9-10) ženami, jejichž jména neznáme, byly však z příbuzenstva, zůstal bezdětný.  

Héródés Archeláos, tetrarcha Židů, s. Héróda Velikého s Malthakou, b. Antipatrův§ 64, 17, 4, 2-, 6+, 52+  

Archeláos zapudil někdy po roce 4- manželku jménem Mariamé a oženil se s Glafýrou, vdovou po Alexandrovi, synovi Mariamy (I.), a zrovna rozvedenou chotí Iúby II. Numidského/Mauretánského, která s ním žili jen krátce. Glafýra zřejmě nepřežila Archeláův exil roku 6+.
Héródés Filippos, tetrarcha, s. Héróda Velikého s Kleopatrou Jerúsalémskou, manž. Salómy§ 23, 20, 4-, 34+, 35+, 37+, 38+, 41+, 48+, 49+      
Héródés Agrippás I. Filokaisar, tetrarcha a král, s. Aristobúlův a Bereníčin (lat.: H. Agrippa, občansky M. Iúlius Agrippa), o. Bereníky a Mariamy a Drúsilly§ 28, 17, 8, 4-, 6+, 20+, 34+, 35+, 37 až 39+, 41+, 44+, 48+, 49+, 52+, 79+        
Héródés Antipás, item (A. je hypokoristikon z Antipatros)§ 17, 4-, 6+, 20+, 30+, 37+, 39+, 41+, 48+     
Héródés Agrippás II., item a král§ 20-, 41+, 44+, 48+, 49+, 52+, 54+, 57+, 58+, 62+, 63+, 66 až 70+, 75+, 81+, 93+   
Héródés Boéthos alias Filippos, s. Héróda Velikého s Mariamou (II.), manž. Héródiady, o. Salómé§ 17, 4

Héródés Chalkidský, s. Aristobúlův a Bereníčin, b. Héróda Agrippy I.§ 28, 17-, 38+, 41+, 44+, 46+, 48+, 54+ 

Héródés z Marathónu/Athén, o. Eukleův, předek H. Attika§ arch. 60, 51
Héródés Attikos z Athén, Klaudios Héródés z Marathónu§ 1. vlastně řím. občan Ti. Claudius Atticus Héródés, athénský bohatec, o. no. 2, 85+, 125+, cos. suff. 133+, 133+; 2. vlastně L. Vibullius Hipparchus Ti. Claudius Atticus Héródés/Leukios Bibúllios Hipparchos Tiberios Klaudios Attikos Héródés z Marathónu, miliardář a sofista, manž. Régilly, o. Athénaidy, Elpiníky, Braduy Attika a tří synů dalších, ž. Skopeliánův, 60, 46, 10, 4-, 70+, 85+, arch. 126+ (jako Klaudios Héródés z Marathónu), 100+, 105+, 117+, 125+, 133+, cos. ord. 143+, 161+, 176+, 180+, 182+, 200+, 238+, 362+          

Héródés z Mytilény, athén. klérúch na Lesbu§ 427

Héródés z Pergama, s. Démofóntův, frúrarchos Syény a stratégos§ 165

Héródés z Palmýry, též Héródiános, obč. Septimius Héródés n. Héródiános, aram. Chajrán, s. a spoluvládce Odainathův§ 261+, 263+, 267+ 

Héródiás, dc. Aristobúla a Bereníky, manž. Héróda Boétha a Héróda Antipy (svého strýce), m. Salómé§ 17, 4-, 20+, 30+, 39+   

Hérodiános§ viz Ailios H. 

Hérodiános, historik§ 165+ 

Hérodikos z Babylónu, grammatik§ 150

Hérodikos ze Selymbrie§ viz Prodikos

Hérodóros (z Lampsaku n. Kýziku?), s. F[xxx], důvěrník Antigona I. a Démétria I., poctěn občanstvím v Ath.§ 294

Hérodóros z Kiu, obchodník, protiřímský politik§ 192 

Hérodóros z Makedonie, důvěrník Démétria (III.)§ 181 

Hérodóros ze Seleukeie na Eulaiu/Sús, básník§ 150
Hérodóros z Megar, velký salpinktés§ 328, 303 a viz v indexu s. v. hry

Jiný Hérodóros byl mýthograf, viz pod dějepisci. Jiný H. byl dvořanem a „přítelem“ Antigona Monofthalma a Démétria Poliorkéta, kterého v dubnu 294 poctili Athéňané občanstvím a dalšími poctami, jak o tom praví zachovaný nápis. 

Hérodotos z Halikarnássu zvaný ale obvykle Thúrijský, kde asi zemřel (podle jiných v Pelle), historik, „otec dějepisu“§ před 6000, 3236, 2589, 2558, 2498, 2184, 1510, 1346, 1304, 1200, 1184, 600, 574, 549, 484, 480, 472, 460, 455, 445, 444, 440, 425, 404, 286, 167-, 350+ 

Podle rodičů jménem Lyxés a Dryó (b. Theodóros, strýc či bratranec Panyassis) lze předpokládat, že H. pocházel z hellénisované kárské rodiny.
Hérodotos ze Smyrny, b. strat. Démétria, s. Métrodórův, vyznamenaný občan§ 130

Hérodotos z Tarsu n. Filadelfie, lékař a skeptik§ 230 a viz s. v. školy (2) 

Hérodotos, epikúrik§ 281

Hérofantos z Myndu, s. Artemidórův, arbiter na Samu§ 295

Hérofantos z Paria v Mýsii, tyr.§ 512

Hérofilé z Eryther, Sibylla Erythraiá, dc. Theodórova§ 534 a viz pod sibylla
Hérofilos z Chalkédonu, lékař, první hell. anatom§ 300, 264

Hérofilos či C. Amatius n. Chamatés, též Pseudomarius§ 45, 44

Hérofón, Perseův dvořan§ 169

Héróidés ho hémiolios/"Jednoapůltý" (?), attalovský finanční úředník§ 166, 160

Héróindás, Híróindá, Íróindás z Eresu, s. Tertikóneiův, vnuk tyr. Héraia§ 357

Héromenés z Lynkéstidy, účastník spiknutí na zavraždění Filippa II.§ 336

Hérón z Alexandreie, fysik§ 50+ a viz pod poliorkétika

Hérón z Alexandreie§ Ol. 185+ 

Hérónax z Mytilény, s. Kallifanův, b. Bakchiův, proxenos v Kallátidě§ 280

Héró(n)dás z Kóu, básník§ 250

Héróón polis, Héróopolis, eg. Per-Atum, z toho hebr. Pitom a řec. Patúmos u Hérodota, m. v Dolním Egyptu na vých. okraji Delty na dn. Suezkém průplavu, u ústí starého nilského kanálu, původního „průplavu“, dn. snad Tell el-Maschuta§ 445, 331, 280, 30

Héróónpolítikos, Héróopolítikos kolpos, Záliv Héróonpolský, dn. Suezský (dn. m. Suez/as-Suwajs stojí na místě staré osady jménem Klysma/Příboj, od Arabů zváno Kolsum§ 280

Héropýthos z Efesu (?), hérós-osvoboditel města od tyrannidy§ 334

hérós, héróové, héróiné, krét. héróassa, jedním z rodičů byl bůh, nebo to byl božskými poctami vyznamenaný význačný smrtelník; jeho/její kult a pocty; o dekretovaném božství viz pod bůh, božství§ 1450, 466, 422, 404, 395, 353, 324, 280, 279, 200-, 44+ 

Monarchové a později aristokraté odvozovali původ od bohů a héróů a měli svůj svět cti, arété, s právem na spradlnost a zákonnost, eunomiá, což poddaným nepříslušelo ani vzdáleně. Jezdili na koních a válečných vozech, udržovali kultovní pijácká přátelství, srov. symposia, obklopovali se lidmi, které milovaly Músy, jejich dědičná hostinná přátelství a systém vzájemných darů proplétal celý svět.

Hellénská aristokracie neuznávala obchod, leda pro získání věcí pro sebe sama, nikoli pro obživu. Proto šlechtici neznali investice a jejich filosofie obchodem pohrdala. Obchod však od 6. století aristokratickou moc zlomil a začal se dít i v zájmu státním, byl jedním z motorů demokratisace.

Od konce 8. století přišla psací a čtecí manie (srov. pod alfabéta), jeden z pilířů demokracie: na kameny byly tesány zákony, nomoi, aby se je každý mohl na náměstí přečíst, a ústně vyhlašována šlechtická rozhodnutí, thesmoi, zmizela. Šlechtickou výsadu náladovosti odstranili nomothetové, zákonodárci, a jejich zákoníky. Vlastencem už nebyli jenom šlechtici, ale všichni občané, neboť se stali součástí státu.

Nejhorší, co mohlo potkat aristokrata je chudoba. Theognis Megarský měl hořký život: „Ach, ty chudobo bídná, co doléháš na moje plece,/rozum hanobíš můj, tělo i postavu mou?//Násilím proti mé vůli mi vnoukáš nejednu špatnost,/mně, jenž v dobru a krásnu vynikám nad lidský dav.“

Aristokraty z většiny států vyhnali tyrannové, viz tam, po nich přišli oligarchové čili nejbohatší lidé ve státě, hoplítové. Aristokraté zůstali u moci po celou dobu v Lakedaimonu a v Thessalii jakož hlavně na Kypru. Oligarchové namísto šlechtické eunomie toužili po isonomii, rovných právech před zákonem.

Prvním z tyrannů, který ji hlásal jako vládce, byl Maiandrios na Samu, viz rok 522. „Prohlašuji rovnost všech,“ prohlásil, „považuji však za spravedlivé, abych dostal čestný dar z Polykratových pokladů, šest talentů…“

Alexandros alias Battos I., král v Kýréně, je prokazatelně první z hellénských smrtelníků, jehož posmrtný hérójský kult je dokumentován (zemřel roku 590). Následoval Syrákúsan Hierón I., viz rok 466.

Sparťan Brasidás byl prvním z Hellénů, jemuž se dostalo roku 422 hérojských poct v „mateřské“ Helladě, a to konkrétně od Amfipolských. V zimě roku 404/403 se Lýsandros ze Sparty stal prvním člověkem, který byl Hellény uctíván jako bůh pajány, oltáři a oběťmi ještě zaživa; poprvé se tak stalo na Samu, kde byly každoročně v Héraiu pořádany slavnosti lýsandreie.

Pýthagorici kuriosně rozlišovali mezi poctami pro bohy a héroje: hérós směl být uctíván jen po poledni.
Klearchos I. se stal roku 353 po Sparťanovi Lýsandrovi druhým z Hellénů, jemuž se od některých z nich dostalo božských poct. Pak již následovali Filippos II., Alexandros III. a po nich většina hellénských vladařů, jimž konvenoval domácí, orientální usus dynastického kultu.

První člověk z Evropy, který po sobě pojmenoval město, je Filippos II. a roku 357 přejmenované Krénides/Praménky (založeny sto let předtím) na Filippoi/Filippy. Odtud přes Alexandra, který založil řadu Alexandrií, přešel zvyk na hellénistické monarchy, nejmasověji na seleukovské.

Ovšem už roku 1731, ve svém 20. roce vlády, vypuklo v kraji Warum povstání proti Babylóňanům. Po úspěšném tažení dal král vystavět pevnost Dúr-Samsú-ilúna, dn. Chafádží (IRQ). Jiný babylónský vládce (1337 – 1324) si postavil residenci Dúr-Kurigalzu, dn. ´Aqar-quf, stály Dúr-Šulgi, Dúr-Apil-Sîn, Dúr-Salmán-ašaréd atd., v Egyptě si Ramesse II. postavil Pi-Ramesse.

Roku 279 zemřela matka Ptolemaia II., královna Bereníké I. Sóteirá, manželka Ptolemaia I. Sótéra od roku 317 nebo 309. Brzy po ní zemřela (vlastní?) sestra Ptolemaia II. Filóterá. Obě ženy byly zbožněny, tzn. byl zaveden státní kult jejich božstev. Byly prvními ženami s takovými poctami.

Nebyli ovšem pouze héróové-válečníci. Ve Spartě byl pekařský, hrdina pletoucí těsto Mottón, a v Athénách dostala jedna čtvrť jméno po héróovi hrnčířů Kerameikovi. 
Prvním z Římanů, který byl Hellény zbožtěn a uctíván hérojskými poctami, byl T. Quinctius Flamininus, kterému Chalkidští roku 191 dedikovali s Hérákleem a s Apollónem gymnasium a delfinium a ročně mu byl volen kněz, a to ještě v polovině 2. st. n. l. Poctu získal za to, že zabránil vyplenění města poté, co ho opustil Antiochos III., který zde měl své evropské sídlo.

Posledním za polytheismu, jemuž se dostalo hérójských poct, byl zřejmě Hadriánův milenec Antinoos/lat. Antinous, který se ve věku dvaceti let roku 130 utopil v Nilu. Uctíván byl jako Osíris-Antinoos. Hadrián, který byl zjevně jen formálně ženat, ho poznal osm let předtím jako dvanáctiletého.

Poněkud zvláštním zvěčněním důležitosti smrtelníka je přívlastek Megas, Mágnus, Velký. Nejstarším použitím obratu velký král je z akkadské říše mesopotamské. Prvním z lidí se prohlásil bohem a dal se tak uctívat král Agade Narám-Sîn (vládl 2292 až 2255). Namyšlenost měl v rodině. Jeho syn a poslední z velkých vládců první světové říše se jmenoval Šar-kalí-šarrí, tedy Král všech králů (2255 – 2230) a králův bratr se jmenoval Bin-kalí-šarrí Syn všech králů.

Helléni říkali perského králi Velký král, aby rozlišili od dalších monarchů na území říše. Velkým králem se nazývali parthští Arsakovci. První z Evropanů dostal přívlastek Velký Alexandros III. Makedonský, později Antiochos III., Pompeius, Héródés, Constantínus.

Středověcí šlechtici se božskými původy nechlubili, neboť to neladilo s jejich monotheismem. Za to si obarvili krev. Pravděpodobně ve Španělích vznikl po reconquistě obrat "modrá krev", sangre azul, u lidí, kteří se vydávali za potomky Visigotů, možná jimi i byli, a na jejichž bílé kůži chráněné před sluncem látkami byly vidět modré žíly. V novověku se postavení héróů dostalo mnoha smrtelníkům převážně proletářského původu a v brutálních diktaturách: vůdci bolševiků Uljanov alias Lenin a Gruzínec Džugašvili alias Stalin v sovětském Rusku, Ir-sen a Čong-il z rodiny Kimů v komunistické severní Koreji (první a jediná komunistická dynastie), Mao v Číně, Argentinec Che Guevara na Kubě a v latinoamerickém světě, diktátor/president Gnassingbé Eyadéma v západoafrickém Togu (zemřel 5. února 2005 a nástupcem armáda ustavila jeho syna Fauré Gnassingbé), Saparmurad Nijazov alias Turkmenbaši/Türkmenbasy, Otec Turkmenů“, v Turkmenistánu atd. V moderních časech se ovšem hovoří o „kultu osobnosti“.

V demokratický státech se postavení héróa dopracoval generál americké protibritské revoluce a první president Spojených států George Washington. Vojáci ho chtěli provolát králem, odmítl, kontinentální kongres mu odhlasoval pomník, také odmítl. Mjr. Pierre Charles L´Enfant (1754 – 1825), autor plánů města Washingtonu v hippodámovském stylu (a vzorem tak pro města celých Spojených států), navrhl ještě za života generálova postavit mu velkou jezdeckou sochu.

Po Washingtonovi se jmenuje federální hlavní město a jeden spolkový stát Unie. Americký hérós má ve spolkovém distriktu nesoucím jméno Columbie, jakési „mystické královny světa a dítě nebes“, která má chránit Ameriku před Anglií, pomník postavený nad kenotafem.

Obdobně Američané zbožtěli třetího presidenta a velkého požitkáře Thomase Jeffersona a šestnáctého Abrahama Lincolna. Vítěz v americké občanské válce severu proti jihu, která přinesla smrt šest stům tisícům lidí, byl zastřelen 14. dubna 1865 ve Fordovu divadlu během komédie Our American Cousin. Herec John Wilkes Booth vystřelil jednou a atentát doprovodil slovy: „Sic semper tyrannis“ a „Jih je pomstěn“. 
Je kuriosní, že vrahův otec se jmenoval Iunius Brutus Booth a že vraždil na tzv. velký pátek, jak křesťané nazývají den umučení ústřední postavy svého mýthu Ježíše Krista, úvodní den velikonocí.

Aboliciononista Lincoln ve Spojených státech skutečně požívá mučednické pověsti. Jeho památník dle návrhu Daniela Chestera Frenche z roku 1920 byl inspirován velikostí Feidiova trůnícího Dia Olympského v Olympii, chrám byl v letech 1914 – 1922 postaven dle návrhu stavitele Henryho Bacona po vzoru Parthenonu (36 dórských sloupů symbolisuje počet států Unie v okamžiku Lincolnovy smrti).

Jefferson byl k dvoustým narozeninám 13. dubna 1943 poctěn ve Washingtonu kopulovitou a rotundovitou stavbou inspirovanou Pantheonem architekta Johna Russella Popa s mramorovou kolonádou a šestimetrovou bronzovou sochou Rudulpha Evanse. Hlavní aktér amerických deklarací o nezávislosti a lidských právech byl ovšem otrokář, třebaže liberální, a podporoval ethnické čistky Ameriky od indiánů, ačkoli jejich zvyklosti a jazyky jako monotheistický osvícenec studoval (viz pod otroctví).

Francouzi obdobně uctívají Korsičana Napoleona Bonaparteho, jemuž se na začátku 19. století dařilo ovládat velkou část Evropy, a kult, Napoleonův nápad, Neznámého vojína. 
Všechny novodobé hérójské kulty mají společné to, že nejsou ani veštebné, ani léčivé (srov. např. Asklépia z thessalské Trikky). Viz také pod bůh, bohové.

Hérosón z Borysthenu, o. Prótogenův, významný občan§ 200

Hérostratos z Efesu, žhář§ 356

Hérostratos, s. Dorkaliónův, z Kýziku (?), vyznamenán§ 90

Hérostratos, důvěrník M. Iúnia Brúta§ 44

Hérotímos§ viz Erotimus

Herpyllis, manž. či spíše přítelkyně/hetairá Aristotelova, m. Níkomachova§ 341

Hersília ze Sabínska, manž. Rómulova (měla s ním dceru Prímu a syna Aollia či Avillia), zbožněna jako Hóra§ 751

Podle jiné verse byla ženou Hostia Hostilia; v obou případech by byla bábou k. Tulla Hostilia.

Hertha, sportovní kluby, srov. pod Nerthus§ 200+ 

Heru-em-achet§ viz sfinx 

Herulové, severo- a východogermánský národ, srov. pod Maiótové, Gotové a Germáni, řec. Erúloi, Airúloi§ 86, 268+, 269+, 275 až 277+, 280+, 286+, 318+, 321+, 336+, 360+, 368+, 390+ a viz pod Germáni a Gotové
Herulové se usídlili od zemí kolem Baltu a Dněstru v oblastech kolem Azovského moře vedle Ostrogotů (východní H.) a odtud také krátce na to, od 267 n. l. podnikali námořní útoky do egejské oblasti a na anatolské provincie. Od roku 276 n. l. Ostrogotové, kteří záhy Heruly zčásti ovládli (?a po nich Hunové), pronikli až na Krétu a napadali před rokem 270 Kypr, srov. Gotové. Byli posledním z Germánů, kteří významněji zasáhli do římských dějin. Část se jich vrátila domů na sever.

Původně H. sídlili na dánských ostrovech ("Thúlé"), resp. na jihu Skandinávie, odkud byli vytlačeni Dány, původně sídlícími v jižním Švédsku, kteří pak porazili obyvatelstvo Jutska, Juty/Eutiové, Euthiové: část migrovala do Británie a Belgické Gallie, část zůstala a splynula s Dány. Migrace spojené se zánikem Západního Říma se projevovaly stejně krvavě na germánském severu. Na ostrově Ölandu při jihovýchodním švédském pobřeží od roku 2010 zkoumají archeologové lokalitu Sandby borg. Nalezeny zlaté mince Valentiniána III. (+ 450), stříbrné šperky a další předměty jednoznačně středomořského původu. Pevnost při vsi Gårdby byla zničena dobyvateli, těla povražděných obyvatel ponechána na místě, kde obránce stihla smrt, na ulici, v domech, nalezeny dokonce zbytky jídla, dobytek uhynul v ohradách hlady: vítězové se ničeho nedotkli, ojedinělý jev. Původ obránců i dobyvatelů neznáme, ale v regionu v době kolem 450 n. l. a později pravděpodobně sídlili mimo jiné též Herulové. Ostrov Öland měl asi patnáct podobných pevností, z nichž pouze jednu stihl takový osud. Nalezeny byly základy tisícovky kamenných domů, 53 v Sandby. 

Část Herulů migrovala s Visigoty. Poraženi roku 377 Římany byla jedna velká skupina národa usazena v Popádí (Modena, Parma), část jich odešla s Visigoty do Aquitánie. Západní část Herulů sídlila i na území dn. Nizozemí, část po roce 453 s Gépidy přemohla Huny a usadila se v oblasti Moravy a Pannonie. V 6. st. n. l. mizejí z historie. Někdy v rozmezí let 505-510 byli Herulové rozprášeni Langobardy: posledním z herulských králů byl Roduulf/Rodulf, jmenovec s králem Raniů, který c. 500 prchl k Theoderikovi Ostrogotskému do Ravenny. Část se dala roku 528 orthodoxně pokřtít z Kónstantínopole, větší část zůstala ariánská, připojila se roku 545 ke Gépidům a sdílela s nimi další osud. Část odtáhla na sever přes území tehdy již ovládané Slovany a přes území Varnů a Dánů, kde se nalodili na svůj dávný kdysi "ostrov" Thúlé, kde se usadili po boku Gautů (pradávní Gotové?).
Prokopios o nich psal, že přinášeli bohům lidské oběti, že zabíjeli staré a nemocné lidi a že vdovy bojovníků se zabíjely na jejich hrobech; pokud se ženy nezachovaly, jak se očekávalo, staly se bezectnými. Muži prý často praktikovali zoofilní sodomii. 

Hesbon, Hešbon§ viz Chesbón 

Hésiodos z Askry v Boiótii, básník§ 700, 534, 325-, 392+  

Měl spory se svým nezdárným bratrem Persem, který se dostal na mizinu. Na jednom místě ho oslovuje jako "Persés, božského rodu", což je zřejmě ironická narážka na zašlý životní styl bratrův, který se asi celý život vyhýbal práci. Byla vyslovena hypothesa, že v obou případech jde o jména fiktivní a protikladná: Hésiodos, "Vysílající hlas/Promlouvající", a Persés, "Ničitel/Ničema". V jedné hésiodovské tradici je Persés rovněž podáván jako epopoios. Viz též v indexu s. v. otroci.

Hesire, Hesi-Re, hypokor. Hesi, lékař/zubař Džoserův§ 2667 


Hessové, Hessen§ viz Chattové

Hestiaia, m. na Euboji, též Histiaia, pozd. Óreos, viz tam; Histiaiótis zabírala severní čtvrtinu Euboje§ 700, 480, 446, 377, 358, 220, 198, 44
Hestiaios ze Seleukeie na Eulaiu, s. Asiův, dvořan Artabána IV.§ 22+ 

Hestiaiótis, část Thessalie§ 700

hestiásis§ viz leitúrgie

Hestiá, lat. Vesta, bohyně krbu rodinného i státního, Olympanka§ 343, 200, 88, 6-, 150+ 

hestiaia (pl.), hry§ 150+

Hésychios z Alexandreie, grammatik§ 151+ a viz s. v. grammatici 

Hésychios z Kýrény, o. Synesia, kazatele a biskupa§ 370+

Hésychios z Mílétu, s. advokáta Hésychia se Sofií, historiograf a chronograf§ viz s. v. dějepisci (2)

Jméno oblíbeno mezi křesťanskými činovníky (nejsou v CSD): Hésychios z Armenie, jako katholikos Husik I. (zemřel 348+, srov. jeho jmenovce roku 372+), další H. byl někdy ve 4. n. 5. st. biskupem v Salonách, Hésychios z Antiocheie byl jakýmsi světcem, H. ze Sínaje, byl hégúmenem/igumen kláštera sv. Katharíny ze 4. n. 5. st. a autor sbírky biblických pozoruhodností, další H. byl z Jerúsaléma, exégéta vykládající hlavně Starý zákon a snad totožný se Sínajským.    


hetairá, hetairis, č. hetéra§ viz sex, ženy
hetairiá, hetairos, hetairové („přátelé, druhové“, králova družina, srov. také lat. amící principis a comes pod princeps) v maked. vojsku doma a u diadochů šlechta, sloužící v poli jako jízda (jízdní král. garda)§ 334, 323

Hetairie v hellénském světě byla pův. aristokratická nebo oligarchická občanská sdružení, později také démokratická (kolem společného lokálního kultu, podpůrná sociální, politická). V krétských státech byly h. občanskými institucemi podobné iónským frátriím. V Athénách lobbyistická partaj se vším všudy. Themistoklés prohlásil, že by nikdy v politice nedosáhl takového postavení, kdyby jeho přátelé neměli přednost před jinými; je to nejstarší evropské partajní a zájmové heslo takhle upřímně pronesené (dnes se tak v politice podniká, ale neformuluje).

V athénské démokracii držely vliv instituce kolem fyl a dalších „okresních“ forem staré samosprávy a stát se jejich „mužem“ znamenalo, jak praví kolem roku 350 Démosthenés, ucházet se veřejnou funkci s „otrockou ponížeností“ (při té příležitosti hovoří ironicky o tom, že v čele symmorií stojí řečník, který vše vybojuje na sněmech, za ním prý stratégos a tři sta křiklounů. Srov. pod volby a korupce.

První hellénské velkoměsto žilo interně soustavnými spory zájmových skupin, obchodníků se statkáři, „boháčů“, jejichž strana se jmenovala Plútis, s řemeslníky a dělníky (Cheiromachá), cizí kupci (Foiníčané) s domácími atd. Je to vůbec první zmínka o „partajnictví“ v dějinách s relativně jasně daným programem, jak ukazují názvy stran.

O římských "partajích" viz pod volby. Z paktování občanstva na základě řemeslné odbornosti měl strach Tráiánus. Opatrnický C. Plínius Caecilius Secundus, jeho správce v provincii Býthínii, se principa písemně po jednom požáru v Níkomédeji ptal, zda-li by neměl založit řemeslnický sbor, collegium fabrórum, o 150 lidech, aby zasahovali proti požárům (velká hellénistická města a Řím měla takovou instituci dávno). Tráiánus, který zbavil samosprávy i sdružení divadelních herců, dionýsiastai, srov. pod herci, Plínia zchladil: "Pamatujeme si tuhle provincii a hlavně to město, jak je sužováno podobnými partajemi, factiónés. Ať už se jmenují jakkoli a ať se sdružili z jakéhokoli důvodu, spolky budou na obtíž," hetaeriae praegravés fient. Čili: jen ať si dál majitelé domů hasí sami...

Hetejové§ viz Chet, Chetové 

Hetep, Hotep (osobní jméno), k. Osmé dyn.§ 2160 

Hetepheres I., Hetep-heres, manž. a asi též ses. Snofruova, m. Chufuova a asi též Kawabova (pokud nebyl synem Chufua s Merit-ites?§ 2613 

Hetepheres II., dc. Snofruova s Hetepheresou I., ses. Chufuova (pokud nebyla dc. Chufuovou), manž. Kawaba a Radžedefa§ 2613, 2589, 2566, 2533    

Hetepheres III., dc. Chufuova s Merit-ites (?), manž. svého b. Anchhafova (pokud není identická s H. II.?)§ 2613, 2589 

Hetepheres IV., d. Radžedefova§ 2566 

Hetephernebti, Hetep-her-nebti, manž. Džoserova§ 2667 

Hetepi, správce hornoeg. nomů v Jedenácté dyn.§ 2118 

Hetepren, Hetep-ren§ viz Teti II. 

Hetepsechemuj, Hetep-sechemuj, Hotep-s., Hetep-sechemwej/Hotep-sechemwej alias Bau-nečer, Bau-hetepiu, první k. Druhé eg. dyn., vlast. jménem Bedžatau§ 2983, 2945, 2703  

Hetepsenwosret, Hetep-Sen-Wosret§ viz Láhún 

Hetepti, ka. Amenemheta III., m. Amenemheta IV.§ 1843 

heteroúsioi§ viz anomoioi a s. v. křesťané 

Hethitové§ viz Chetitové

Heti, wezír Čtvrté dyn.§ viz Sešat-hetep 

Hethitové§ viz Chetové 

Hetoimaridás ze Sparty, Hérákléovec§ 475

Hetoimoklés ze Sparty, syn Hippostheneův, oba slavní athléti§ 632

Heuneburg, archeologická lokalita u Sigmaringenu§ viz Pyréné

Heurésibios z Borysthenu, o. Ompsalakův, epónymního úředníka§ 150+

Hevejové§ viz Chiwi

Hevensen, archeolog. lokalita v Dolním Sasku§ 5000 

Hexamilion§ viz pod Lýsimacheia na Chersonnésu Thráckém

hexapole, dórsk᧠650 

hexapole, sumersk᧠viz Sumer 

Heyerdahl, Thor, norský cestovatel-objevitel§ před 6000 

Hezekiah§ viz Chizkija