Alc-Alž

Alcántar, m. v Extramaduře na Taju, řím. jméno není známo, z arab. al-qantar/most, jímž je obec proslul᧠104+ 

Aleppo§ viz Beroia v Syrii

Aleria§ viz Alaliá

Alesia, m. Mandubiů v Gallii Lugdunské, dn. Alise-Sainte-Reine v departementu Côte d´Or u Dijonu v Burgundii§ 52

Severozápadně od Dijonu se tyčí 410 metrů vysoků Mont Auxois, na němž se po oppidu nacházelo gallořímské město s divadlem, basilikou, vše vykopáno roku 1905. Pod nimi leteckým snímkováním (1990) prokázány oba Caesarovy valy o délce patnácti a 21 kilometru. Na vrcholu kopce dal rokui 1865 Napoleon iii. postavit bronzovou sochu Vercingetorikovu. 

Alétés z Korinthu, k. dórský§ 766

Aleuadovci, Aleuové, thessalský aristokratický rod z Lárissy§ 700, 514, 500, 484, 480, 477, 470, 467, 404, 394, 369, 357, 353, 352, 344 

Aleuás z Lárissy, zakladatel rodu Aleuů§ 700

Aleuťané, Aleutové, praobyvatelé Kamčatky a Aleutského souostroví při Aljašce§ pravěk 

Alexaios z Messéné§ 200

Alexamenos z Kalydónu (jiný A. byl prvním skladatelem dialogů)§ 192

Alexandrá, dc. Aristobúla II., ses. Alexandra II. a Antigona II., manž. Filippióna a jeho o. Ptolemaia Mennaia§ 49

Alexandrá, dc. Ióanna Hyrkána II., manž. Alexandra Iúdského, m. Aristobúla (III.) a Mariamé (I.), manž. Héróda Velikého§ 37, 29

Alexandrá Salomé I., hebr. Šelomsíjón§ viz Salómé Alexandrá

Alexandrá Salómé II.§ viz ibid.

Alexandreia, dříve eg. Ra-deket, řec. Rhakóti(s), lat. Alexandría ad Aegyptum, čín. Lan-ši§ 1304, 776, 664, 593, 350, 340, 331, 330, 322, 310, 300, 297, 295, 283, 279, 275, 272 - 270, 257, 256, 251, 250, 246, 284, 228, 221, 219, 217, 214, 212, 202 - 200, 196, 181, 173, 170 - 168, 163, 150, 147, 145, 140, 139, 131, 130, 127, 125, 118, 108, 103, 89, 87, 83, 80, 76, 68, 63, 59 - 55, 52, 50 - 47, 41, 40, 34, 33, 31, 30, 26, 24, 20-, 6+, 10+, 18 až 20+, 33+, 35+, 38+, 39+, 41+, 46+, 49+, 54+, 55+, 62+, 66 až 70+, 73+, 76+, 81+, 85+, 100+, 104+, 106+, 116+, 117+, 122+, 123+, 129+, 131+, 165+, 169+, 172+, 175+, 185+, 199+, 200+, 202+, 212+, 214+, 216+, 223+, 232+, 238+, 240+, 243+, 244+, 249+, 251+, 257+, 260+, 261, 264+, 270+, 272+, 273+, 280+, 288+, 296+, 297+, 299+, 300+, 302+, 304+, 309+, 313+, 320+, 328+, 335+, 337+, 338+, 356+, 357+, 360+, 362+, 364+, 365+, 370+, 373+, 378+, 380+, 384+, 391+           

Al. na Nilu, první toho jména založená Alexandrem Velikým 7. dubna roku 331, sídel. m. Ptolemaiovců, později římských a rómájských/byzantských místodržitelů Egypta, kulturní, technologická a vědecká metropole starého věku, roku 619 n. l. dobyta sasánovskými Peršany pod Chosroem II. (Chusraw), od 29. září 642 n. l. po čtrnáctidenním obléhání kalífou Umarem arabská (Iskandaríja; tur. Skanderike); hellénistická A. je překryta a zničena dnešní arabskou.

Za vlády Turků zůstávala Al. kosmopolitním městem, které ještě za Napoleona roku 1798 vykazovalo množství stojících ruin. Až v 19. století Al. přestavěl na úkor starého města Muhammad Alí Páša, Albánec vyrůstající v Kavalle. Liberální vláda lákala do Al. řecké obchodníky, kteří v dubnu 1843 založili při klášteru sv. Savy řecké společenství. Před první světovou válkou bylo pak z c. 400 tisíc obyvatel města c. 150 tisíc Řeků. Ještě v polovině 20. století měla Al. velmi silnou řeckou komunitu, méně početnější francouzskou a italskou, slabší švýcarskou, britskou, syrskou, libanonskou, arménskou a židovskou. Růstem egyptsko-arabského nacionalismu symbilisovaným mimo jiné založením university v říjnu 1942 začal posun ve prospěch arabského živlu.

Dovršeno suezskou krisí roku 1956, kdy během několika hodin museli jako nepřátelé své město opustit Britové, Francouzi a Židé a ostatní byli vyvlastněni o pět let později režimem arabského nacionalisty gen. Gamála Abdala Násira. Začátkem 21. století žilo v Al. něco přes pět set Řeků. Složili se a na podzim roku 2003 vztyčili jezdeckou sochu Alexandra Velikého s Níké – zřejmě první novodobou sochu slavného Makedonce a starověké osobnosti vůbec.

Héróndovy verše o Egyptě a Alexandrii: „Je tam dům bohyně a všechno,/co se rodí na světě, je v Egyptě:/bohatství, palaistra (zápasnická škola), moc, pohoda,/sláva, show (podívaná), filosofové, peníze, mládenci,/chrám Bohů-sourozenců, dobrý král,/Múséion, víno, všechny dobroty, jaké jen by sis přál,/ženy, že, při nevěstě Hádově, se tolika nemůže chlubit nebe hvězdami,/vzhledem se rovnají bohyním, které se kdysi pro hádku o krásu vydali za Paridem.“ Později líčil nadšení z pestrých podob egyptské metropole literát Achilleus Tatios, současník snad M. Aurélia, viz rok 150+, na začátku páté knihy svého erótického románu o osudech Leukippy a Kleitofónta.

Pozoruhodnosti v milionové Alexandrii: Archimédés tu vymyslel pákové stroje, pumpu, Eukleidés geómetrii, Eudoxos z Knidu astronom, Eratosthenés, lékaři, chirurgové a anatonomové, literáti a literární vědci, ekonomové, byrokraté, velkoobchodníci z celého světa včetně od konce druhého století Římanů, banky a kapitalisté.

• maják Sóstrata z Knidu, syna Dexifanova, jednoho z „přátel“ králů, z bílého mramoru na stejnojmenném ostrůvku Faros před městem, znak města; o Faru se pěje již v Odysseji, ale podle ní ležel den ostré plavby od pevniny, ale viz zde níže

• "velký přístav" východní (ho megas limén) a přístav západní Eunostos, hlavní alexandrijské, oddělovalo molo s mosty a propustmi Heptastadion, "o sedmi stadiích", tedy asi 1300 metrech, které vybudoval architekt Dexifanés z Knidu, otec Sóstratův

• město omývá Středozemní moře a jezero Mareótské (Mareia)

• export přístavů je vyšší než dovoz

• půdorys upomíná na chlamydu omývanou vodami na délku c. třiceti stadií, tedy 5,25 km, na šířku sedem až osm stadií (1,22 až 1,4 km)

• pravoúhle se protínající ulice jsou natolik široké, že je v nich místo pro jezdce a vozy; dvě z ulic kolmo se křižující jsou široké plethron, tj. asi třicet metrů

• basileia, propojený komplex paláců dekadentních králů a jejich milenek a zahrad s vlastním umělým přístavem a ostrůvkem Antirhodem s královským palácem a menším palácem, se rozkládá na čtvrtině až třetině plochy města

• ke královské čtvrti náleží Múséion s promenádou, peripatem, posluchárnou, exedrou, a rozsáhlou servisní stavbou pro učence, filology, kteří mají společné příjmy a jejich předsedajícího-kněze jmenovali králové, později císař

• ke královské čtvrti náleží také uzavřený „okrsek hrobu“, Séma, s kryptami Alexandra Velikého a Ptolemaiovců. Alexandros ležel v alabastrové kryptě ve zlatém sarkofágu a v křišťálové rakvi. Zlatý sarkofág prý ukradl Ptolemaios X. Alexandros I., jemuž se říkalo Pareisaktos, "Vpašovaný", syn Kleopatry III. přezdívané Kokké, asi "Píča". Vzápětí byl vyhnán z Alexandreie a zabit, viz rok 88.

Nos mu ulomil při prohlídce Octaviánus, protože dal jeho mumifikované tělo vynést z krypty, aby ho ověnčil zlatým vínkem; zřejmě posledním z císařů, který Alexandrovo tělo spatřil, byl roku 215 Caracalla. Poslední zmínka o králově pobytu ("Alexandreia, kde je vidět Alexandrovo tělo") je z roku 390 n. l. u rhétóra Libania z Antiochie (49. řeč). Předpokládá se, že nekropole Séma leží čtyři až osm metrů pod dnešním Latinským hřbitovem, kde jsou pochováni Evropané a koloniální úředníci

• theátron, divadlo, chrám Poseideion na mysu vybíhajícím z Emporia, Kaisarion, skladiště a lodní arsenály až k Heptastadiu; to vše na Velkém přístavu

• na druhé straně Velkého přístavu navazuje přístav Eunostos, za ním umělý přístav Kibótos s jinými lodními arsenály, u něhož ústí plavební kanál z Mareótského jezera; za kanálem je menší obytná čtvrť a za ní na úplném západu Nekropolis, předměstí se zahradami, hroby a balsamovacími dílnami

• na druhé straně kanálu v Rhakótidě je Serápeion architekta Parmeniska a další chrámové okrsky včetně stojícího "Pompejova" sloupu (vstyčen Diokletiánem roku 297 n. l.), v Augústově době téměř opuštěné (ve prospěch chrámů Níkopole na východě města)

• gymnasion Alexandrie se sloupořadím je delší než stadion

• uprostřed města (Neápolis") je soud a parky; v nich je Páneion, kulatý vrch z nepálených cihel ve tvaru piniové šišky, na něž se vystupuje serpentinovými cestami a z vrcholu c. padesát metrů nad mořem (?) od Pánova chrámu lze celé město přehlédnout

• od nekropole vede široká transversála podél gymnasia až ke Kanópské bráně; za ní leží hippodromos

• Arsioéion se sochou bohyně se železnými vlasy; vznášela se uchycená zespodu provazem díky magnetickému poli. Z čeho byla, Eudoxos nevěděl, ale zřejmě z bavlny, jinak by to nefungovalo. Byl to hit, který Řím neměl

• Thalamagos byla 115 metrů dlouhá samostatně nepohyblivá loď-palác, která byla jednou ročně tažena lany ze břehu tisíc kilometrů po Nilu vzhůru do Asuánu. Loď ve tvaru velkého katamaranu měla kuchyně, jídelny, chrám, korinthské sloupy.

Al. byla hellénským městským státem jen formálně. A to i v době, kdy královská moc upadla. Na rozdíl od seleukovských říšských měst nerazila autonomní ražbu, znala jen královskou a římskou císařskou. Měla svou městskou radu/búlé, o kterou ji připravil Augustus (obnovena L. Septimiem Sevérem). Okolí Al. a ostatek Egypta organisovaný do nomů znal pouze královské a úředníky. Na rozdíl od ostatního hellénisovaného východu Římané v Egyptě nikdy neustavili žádnou kolonii; nejasná je poznámka Plíniova o Faru označující ostrov za "colónia Caesaris". V římské éře patřil k nejvyšším úředníkům samosprávy velekněz Alexandrův archiereus, městský písař hypomnématografos, nejvyšší sudí archidikaiostés a velitel nočních hlídek nykteros stratégos. Prvním senátorem pocházejícím z Egypta/Alexandreie se stal až roku 212+ P. Aelius Coeranus/Koirános, podle jména privilegovaného makedonského rodu, viz rok 205 a 212+.

Koncem prvního století př. n. l. mělo město podle Diodóra tři sta tisíc svobodných obyvatel. Tedy v podstatě pouze Hellénů, kteří jediní až na výjimky měli plná občanská práva. Vzhledem k národnostní pestrosti muselo lidí osobně svobodných ve městě a otroků žít nejméně c. jedna a půl milionu. 

Al. byla členěna do pěti městských částí označených písmeny alfabéty. Podle mnohem mladšího seznamu líčící údajně stav ze 4. století n. l. bylo Alexandrovo město skutečnou megalopolí. Ve čtvrti Alfa stálo přes tři sta chrámů (pravděpodobně všech druhů sakrálních staveb), přes pět tisíc domů, přes sto lázní, 237 hospod a přes stovku sloupořadí. V Betě stála sice jen stovka chámů, zato téměř šest tisíc domů a 145 lázní a stovka hospod. V Gammě bylo chrámů 855 a přes 2100 domů, dvě stě hospod a téměř tisícovka vil. Delta, čvrť židovská, měla osm set chrámů přes pět a půl tisíc domů, téměř 120 lázní a stovku hospod, Epsílon byl zastavěn čtyřmi sty chrámů, šesti tisíci domy a 120 hospodami... 

 

Ve srovnání s volnomyšlenkářstvím proletariátu starého věku zřejmě nejnezkrotnější byly lidové masy v Alexandreji. Publikum na Nilu bylo vůči honoracím obzvláště zpupné, bylo si vědomo toho, že je pupkem, centrem bohatství východního Středomoří, kromě moci politické vlastně centrum celého starého věku, New York starověku. Lidé v divadlech, na náměstích, na hippodromu byli prostořecí a k nesympatickým mocipánům až agresivní. Rodilí Egypťané se bouřívali, mezi jednotlivými nomy existovala náboženská rivalita a za M. Aurélia dokonce povstalci v Deltě ohrozili Alexandreji.

V Alexandreji nebylo nijak těžké mezi mnohoethnickou populací vyvolat pouliční válku: Egypťané, Helléni, Židé, Římané, Syřané, Arabové, Libyjci, Indové sice žili vedle sebe, ale stejně jako dneska v Americe a západní Evropě víceméně podle jednotlivých čtvrtí: celý východ města, čtvrť Delta, zůstal např. po krvavých nepokojích za principa Gáia židovský. Přitom státoprávně byla Alexandreia hellénským městským státem čili velká část populace žila mimo ústavní systém – nebylo občany, a to se zřejmě týkalo většiny nehellénské populace. V Kleopatřině době měla Al. tři sta tisíc občanů a ve stejné době měl celý Egypt přes sedm milionů obyvatel (tak Diodóros za prvního Ptolemaia, Iósépos udal 7,5 milionů plátců daní za Tiberia: připočtou-li se k tomu otroci, jichž v zemi na rozdíl od římského Západu tolik nežilo, a Hellénů, kteří daně neplatili, lze odhadnout počet obyvatel tehdejších Egypta na c. 8,5 milionů, desetinu odhadovaného počtu z roku 2014).

Svým králům dávali měšťané přezdívky. Oficiální kultovní jména pro ulici neplatila, takže se ptolemaiovským monarchům říkalo Tlusťoch, Pištec, Kulihrach, Ženská, Sestra, nebo také dodnes nejpopulárnějším označením prvních dam ve státu a žen v politice Píča/Kokké (Kleopatrá III., viz).

Vespasián dostal jméno Kybisaktés, Sardelkář, slanečkář, protože alexandrijskému proletariátu zavedl daň ze slanečků. Sevérus Alexander pro svou shovívavost k jahwismu byl Hellény nazván Vrchním rabbim. O multikulturním městu s nepřeberným počtem kultů anonymní autor ve 2. nebo 3. století n. l. poznamenal: jediným bohem jim jsou prachy, únum illís deus nummus est.

Tento opravdu upřímný monotheismus nebyl ovšem typický jen pro Alexandreji. Antiocheia na Orontu nezůstávala za Alexandrejí nikdy daleko a ani její publikum nebylo tolik vystrašené jako římské. Neměla dobrý přístav a její průmyslový potenciál byl slabší. Zato se prý Antiošští dokázali lépe bavit. Se silnou židovskou menšinou byla Antiocheia v podstatě kolébkou křesťanství a vedle Alexandreie také antisionismu. Egyptská pověrčivost a věčný pohled na poušť položila kolébku křesťanského mnišství do země na Nilu (poustevníci, anachóreti).

Alexandreia na Akesínu, m. v Indii§ 325

Alexandreia v Arachósii, A. Arachótón, métropole Arachósie, pozd. Alexandropolis, dn. Kandahár v Afghánistánu§ 329, 303, 260, 200, 50

Alexandreia Areión, dř. Artakoana, dn. Herát v Afghánistánu§ 330

Alexandreia v Assyrii, neznámé polohy, není v CSD

Alexandreia v Mydgonii, neznámé polohy, není v CSD (= Assyrská?)

Alexandreia Eschaté, snad dn. Chudžant (sovět. Leninabad) v sev. Tádžikistánu§ 329, 282

Alexandreia v Charakéně, později Charax, Méséné, Spasinú Charax a Antiocheia, srov. tam§ 324, 116+ 

Alexandreia na/u Indu, snad dn. Uch Šaríf u Bahávalpuru v pákistánském Paňdžábu (místu prý předmuslimské obyvatelstvo říkalo Sikandara či Iskanda)§ 325

Alexandreia u Issu, křižácká Alexandretta, arab. al-Iskandarún, dn. İskenderun v Turecku§ 1580, 67

Alexandreia v Karmánii, dn. Guláš-gird/Waláš-gird v IR§ viz pod Karmánie

Alexandreia pod Kaukasem, snad dn. Bagrám§ viz s. v. Gandhárá

Alexandreia na Latmu§ viz Alinda v Kárii

Alexandreia v Margiáně, Merv, Margiána, později Antiocheia v Margiáně, dn. Mary v Turkmenistánu§ 2200, 282, 53

Alexandreia v Parapamisu§ 327

Alexandreia Profthasia§ viz Fráda

Alexandreia-Rhambakia v Indii§ 325

Alexandreia „Sogdiskᓧ 325

Alexandreia v Sogdiáně, později Antiocheia Skythi᧠282

Alexandreia Tróas, „Trojská“, m. v Tróadě, synoikismem vzniklý státní útvar v Tróadě, jehož jádrem se stala historická Tróas-Ílion, ale město bylo na pobřeží§ viz Ílion a Tróas

Alexandreion, hasmónajská pevnost v Iúdaji na hoře Sartaba sever. od Jerichem§ 76, 57, 29 

Alexandretta§ viz Alexandreia u Issu

Alexandrokolakes§ viz Dionýsokolakes

Alexandropolis v thrácké Maidii§ 340

Alexandropolis§ viz Alexandreia v Arachósii  

alexandroi, alexandrové, nové lidské pokolení§ 343

Alexandros alias Paris§ viz tam

Alexandros, vládcové v Makedonii:§

Alexandros I. Filellén, s. Amynty I., o. Amynty, Meneláa, Filippa, Perdikky II., Alkety II. a Stratoníky§ 512, 496, 479, 468, 461, 450, 413, 394

Alexandros II.§ 383, 370 - 368

Alexandros III. Megas, „Veliký“§ předmluva, 704, 695, 547, 519, 514, 480, 479, 445, 415, 405, 399, 387, 380, 370, 365, 362, 360 - 355, 350, 346, 343, 340, 337 - 323, 286, 256, 243, 232, 185, 167, 164, 89, 61, 44, 30-, 38+, 39+, 54+, 63+, 84+, 85+, 113+, 116+, 117+190+, 194+, 199+, 214+, 216+, 222+, 231+, 260+, 338+, 342+, 345+, 357+, 360+          

V koránu a další monotheistické literatuře arabsky zvaný „Dvojrohý“, Zu/Dhu l-Qarnajn/zu al-qarnaini, lat. Bicornútus (asi podle mincí s rohy Dia-Ammóna; „dvojrohý“ ale byl královský titul v předislámském světě, snad něco jako „vládce východu a západu“?).

S "Dvojrohým" souvisí pověst západosumatránského národa Minangkabau o cca. jednom milionu příslušníků, která odvozuje začátky ethnika od potomka Alexandra Velikého. Minangkabauové jsou sice islamisováni, ale v horách se drží původního životního stylu a práva, tedy nikoli šaríje. Jsou jediným národem jihovýchodní Asie, který zčásti setrval při matriarchátu: majetkové poměry řídí matrilineárně, správu veřejných věcí a kultu patrilineárně. Viz líčení podnikatele a orientalisty Rudolfa Cicvárka (+ 1950) v dílu Holandská Východní Indie, Praha 1929, 2. díl.

Roku 2010 byla oživena verse Curtia Rufa, že král byl otráven vodou z řeky Styx, hranicí mezi životem a smrtí, přes kterou převážel Charón. V jeho vodě koupala mimo jiné Thetis svého Achillea. Historicky jde o řeku v Arkadii, dnes zvanou Mavronero, "Černá voda" s vodopádem o výšce téměř dvou set metrů na svahu hory Neraidorachi v pohoří Aroania (též Chelmos). Její voda mizí v podzemí, odtud pověst o jedné ze vstupním bran do podsvětí.

Styx měla pověst "mrtvé" vody už v dobách hérójských, což bylo údajně podle poslední theorie historičky Adrienny Mayorové a toxikoložky Antoinetty Hayesové ze Stanfordovy university způsobeno baktriemi Micromonospora echinospora produkujícími buněční jed calicheamicin.

Alexandrovo tažení chtěl zopakovat císař Caracalla, jemuž sice vojenské vlohy nechyběly, ale rozvaha. Roku 214 n. l. sestavil zbožňovatel Héráklea dokonce makedonskou falangu o šestnácti tisících mužích v klasické makedonské zbroji a rok na to vytáhl na Parthy. Z Alexandrova mausolea v Alexandreji s sebou vzal i Alexandrův štít (což je mimo jiné jeden z řady důkazů, kde ležel A. pohřben).

Alexandros IV. Aigos§ 484, 323 - 310

Alexandros V., s. Kassandrův s Thessaloníkou§ 297, 294, 293, 283

Alexandros VI.§ 278

Alexandros VII., k., s. Kraterův§ 275, 272, 253, 249, 245 - 244, 239, 192, 

Alexandros VIII., údajně s. Perseův§ 165, 148

Alexandros, s. Démétria I. s Déidameiou§ 299, 293 

vládcové v Épeiru:§

Alexandros I. Molosský, b. Olympiady, o. Neoptolema II.; sansk. Alikasadala§ 343, 337, 336, 334 - 332, 330, 302, 299, 281

Alexandros II. Molosský, s. Pyrrha I. s Lánassou, nevl. b. a manž. Olympiady II., sanskrt.: Alikasudaro§ 342, 295, 294, 280, 278, 277, 276, 272, 265, 263, 258, 239, 233

Alexandros z Fer, tágos/k. Thessalů, s. Polydórův§ 371, 369, 368, 364, 362, 361, 358 - 357

Alexandros I. Theopatór Euergetés vulgo Balás, usurpátor v Syrii§ 155, 153 - 159, 146, 145

Alexandros II. vulgo Zabinás, s. Protarchův, usurpátor v Syrii§ 128, 125, 123

Alexandros, s. Seleuka II.§ viz Seleukos III.

Alexandros I. Egyptský§ viz Ptolemaios X. Alexandros I.

Alexandros II. Egyptský§ viz Ptolemaios XI. Alexandros II.

Alexandros (III.) Hélios, s. M. Antonia a Kleopatry VIII.§ 40, 34, 33, 30, 29, 25  

Alexandros I. Iannáios alias Iónathan n. Jehónathan, k. Židů, b. Aristobúla I.§ 103, 96, 93, 86 - 84, 76

Alexandros II., k. Židů, s. Aristobúla II. (aram. na mincích: ‘Aleksandr ‘as)§ 63, 62, 57, 55, 49, 38

Alexandros z Alexandreie§ viz Ti. Iúlius Alexander 

Alexandros z Abónúteicha, mystik, léčitel a podvodník§ 162+, 166+ 

Alexandros z Afrodisiady, peripatetik§ 200+ 

Alexandros z Aitólie§ 1. z Pleurónu zvaný Aitólos, elegický básník a dramatik, 315, 276; 2. zvaný Ísios, svého času největší boháč Hellady, 205, 195, 189; 3. strat. 321; 4. strat. 219

Alexandros, vypečený frúrarchos v Aiolidě§ 399

Alexandros z Akarnánie, strat.§ 191

Alexandros z Alexandreie§ Ol. 201+ 

Alexandros, biskup v Alexandreji§ 300+, 313+, 320+, 325+, 328+, 335+     

Alexandros z Armenie, obč. jménem C. Iúlius Alexander, s. C. Iúlia Tigrána§ 20 

Alexandros z Assakénie, s. Kleofidy a snad Alexandra Velikého§ 327 

Alexandros z Athén§ arch. 174

Ailios Alexandros z Faléru§ arch. 142+ 

Ailios Alexandros z Athén§ arch. 153+ 

Pompéios Alexandros z Acharn§ arch. 162+ 

Alexandros z Beroie, vrah§ 181

Alexandros z Damasku, peripatetik/platónik (?), scholarchos§ 176+ 

Alexandros z Emesy, alias Alexión I., dyn., b. Iamblicha I.§ 31

Alexandros z Frygie, učil řečnictví príncipa Márka§ 161+ 

Alexandros z Iúdaie§ 1. 76, velekněz, s. Alexandra I.; 2. 38, 17, 12, 7, 2-, 17+, 36+, 60+ s. Héróda s Mariammou, manž. Glafyry Kappadocké, o. Tigrána IV. Armenského a Alexandra, srov. též Pseudoalexandros s. v. diaspora; 3. C. Iúlios Alex., s. Tigrána V. s Ogallou, manž. Iúlie Iotapy V., o. C. Iúlia Agrippy, C. Iúlia Alexandra Bereníkiána a Iúlie Iotapy (VI.), b. Iúlie, 60+; 4. C. Iúlios Alexandros, s. no. 3, 60+  

Alexandros z Iúdaie, s. Alexandra a Glafyry, b. Tigrána IV., krále armenského, o. Tigrána V.§ 7

Alexandros z Korinthu, o. posledního dědičného k. v Korinthu§ 747

Alexandros z Lynkéstidy, s. Aeropův, dyn.§ 336 - 333, 330 

Alexandros z Makedonie§ 1. 321, 318, 317, 315, 314, 307, s. Polyperchontův; 2. 321, o. Amynty a Peukesty; 3. 299, s. Démétria I. s Déidamejí; 4. 217, vojevůdce Filippa V.; 5. 178, 165, s. Perseův; 6. s. Alkety (II.), 413; 7. o. Amfoterův a Kraterův, viz tam

Alexandros z Megalopole§ 1. 192, o. Filippův; 2. 192, s. č. 1 a b. Filippův

Alexandros z Mílétu zvaný Polyhistór§ 105, 40, 130+ 

Alexandros z Molossie§ 312, s. Alkety II.

Alexandros z Myndu, lékař§ 25+ 

Alexandros z Rhodu, démagógos a prytan§ 42

Alexandros ze Seleukeie v Kilikii, rhétór a sofista, o. stejnojmenného syna, manž. Heleny§ 133+ 

Alexandros ze Seleukeie v Kilikii zvaný Péloplatón/"Hliněný Platón", sofista, s. předešlého§ 133+, 161+ 

Alexandros ze Sparty, velitel§ 370

Alexandros ze Syrie§ 1. 242, b. Láodiké (možné je, že se jmenoval Andromachos); 2. 223, 221, 220, b. Molónův

Alexandros z Théry§ viz Battos I. Kýrénský

Alexandros z Thrákie§ 283, 281, s. Lýsimachův s Mékridou

Alexandros z Thyateir, obč. jménem C. Perelius Aurélius Alexander, předseda sportovní associace§ 213+ 

Alexandros, strat. Mithridáta Eupatora§ 72

Alexandros, biskup v Jerúsalému§ 249+

Alexandros, biskup v Kónstantínopoli§ 340+  

Alexandrův přístav, Alexandrú limén, neboli Bibakta/Bibaga a Barbarikon s o. Krokala, srov, tam všude, v ústí Indu, asi základ dnešního Karáčí, PAK§ 325

Alexarchos z Makedonie, b. Kassandrův§ 316

Alexás, dvořan Héróda Velikého, manž. královy ses. Salómé§ 4

Alexiás z Athén§ arch. 405

Alexiklés z Athén, oligarcha, jeden ze 400§ 411

Alexínos z Élidy, zv. Elenxínos, filosof megarské školy§ 399, 300

Alexión z Acháje, žoldnéř§ 275

Alexión ze Sikyónu, vrah Polyperchontova syna Alexandra§ 314

Alexión I. z Emesy§ viz Alexandros z Emesy

Alexión II. z Emesy, dyn., o. Sampsigerama III.§ 73+, 78+   

Alexippidás ze Sparty§ efor epón. 412

Alexis z Athén§ arch. 173

Alexis z Thúrií, komický básník, strýc a učitel Menandrův§ 372, 370

Alexis, seleukovský stratégos§ 221

jiný Alexis: A. ze Samu, autor jedné ze samských kronik; ruská podoba jména zní Alexej, česká Aleš.

Alexón z Acháje, velitel žoldnéřů§ 249

alfabéta, pořadí písmen, řecké „abecedy“, její vynálezci, alfabétismus§ 750, 742 (fryžská), 730, 700, 675, 467

alfabéta, v Athénách§ 429, 403

Znalost hláskového písma uzpůsobením foiníckého přišla do Hellady snad přes emporia v severní Syrii, přes jižní Anatolii do eubojské Chalkidy a odtud do ostatního světa. Je možné, že Helléni nějaký čas přímo užívali foinícké alfabéty. Mezi alfabétou a zmizením lineárního písma B krétsko-mykénské éry leží téměř půl tisíciletí negramotnosti, hellénského analfabétismu!

Je možné, že označení „Kadmovo, kadmejské písmo“ náleží mykénskému lineárnímu písmu B (?), kdežto původní název na Krétě a Kypru, kde se asi poprvé uplatnila, pro alfabétu bylo zřejmě foiníkéia, „foinícká, sc. písmenka“. Viz pod písmo. Mezi arabisty se vyskytl názor, že písmena fí, chí a psí pocházejí z jihoarabské abecedy a že je do Středomoří přinesli „jemenští“ obchodníci.

Helléni užívali řadu alfabét, v podstatě každý stát měl své písmo alfabétické. "Rozkol" přišel už na začátku, kdy Kréta a Théra s Mélem uzpůsobily svou formu, na Rhodu, Euboji, Aigíně, v Attice a Korinthu jinou formu (a s nimi jejich osady na západě), z třetí formy vyšel zbytek Hellady. Od konce 8. století přišla psací a čtecí manie, jeden z pilířů demokracie: na kameny byly tesány zákony/nomoi, aby se je každý mohl na náměstí přečíst, a ústně vyhlašována šlechtická rozhodnutí, thesmoi, zmizela.

Nejstarší známý řecký text je nápis v hexametru na attickém závaží z Dipylu z let c. 740-725. Jedním z nejstarších nápisů v řecké alfabétě je poškozená dedikace na „Nestorově poháru“ z let 730-700 z chlapeckého hrobu na Pithekússách/lat. Aenarii, dn. Ischii, import z Rhodu vyvedený eubojským písmem, nalezený roku 1954. Je to zároveň nejstarší odkaz na Homéra a podle některých novodobých historiků snad i z doby, kdy byly Homérovy epy zachyceny písmem.

Tři fragmentární řádky upomínají na pasáž z xi. zpěvu Íliady: „Nestora jsem pohár, z něhož je požitek se napít./ Kdokoli se z něho však napije, hned se / ho zmocní touha po Afrodítě s krásným věncem.“ Podle jiného doplnění chybějícího textu: „Nestorův pohár nech být ač tolik k pití lákavý. Kdo se...," popřípadě "Z Nestorova poháru se jistě dobře pije. Kdo se ale napije z tohoto, hned se ho zmocní touha po Afrodítě s krásným věncem“; tzn. dívce.

Athénaios z Naukrátidy zaznamenal, že Artemidě Kapujské byl kdysi zasvěcen pohár/potérion, který podle homérského hexametru jakoby patřil Nestorovi/hós to Nestoros on. O nejméně století před Athénaiem sepsal na thema Nestorův pohár spis Asklépiadés z Myrleie. Předměty po homérovských hrdinech byly např. v Kikaiu u Aktia měli prý Odysseovu mísu, Aineiův kratér na mísení vína s dedikačním nápisem ležel v Dódóně, Aineiova mísa, patera, byla v Krotónu, Agamenmnovo žezlo bylo v Chairóneji, Achillovo kopí ve Fasélidě.

Míru analfabétismu v antice nelze změřit. Ve školním systému městských států musela však být znalost čtení a psaní u chlapců a mužů velmi vysoká, zřejmě na dnešní evropské úrovni. Mezi venkovany, chudšími městskými ženami a otroky to bylo nepochybně horší. Z mesopotamských vládců se pouze dva chlubili svou gramotností: Sumeřan Šulgi z třetí dynastie urské (2096-2048) a Assyřan Aššur-báni-apla (669-631).

Alfeios, ř., v Élidě, pozd. Rufia, dn. opět A.§ 776, 550 

L. Alfénus Seneció, legát§ 205+ 

P. Alfénus Várus§ cos. suff. 39, cos. 2+

Alfénus Várus, praef. praet.§ 69+ 

Alfidia z Fund, m. Lívie Drúsilly, manž. M. Lívia Drúsa Claudiána§ 58, 29+ 

L. Alfidius Herenniánus§ cos. ord. 171+ 

Alfinóos z Athén§ 1. s. řečníka Hypereida, b. Glaukippův, 390; 2. synovec n. s. Glaukippa, Hypereidova syna, 322 

Algidum, pevnost Aequů v Latiu v pohoří Algidus§ 465, 457, 455, 449, 431

al-Hidžr, osada v sev. Hidžázu§ 160, 65

alchymie, v Číně§ 221 

Slovo asi od řec. chýmos, šťáva, n. to chyma, slitina. Nebyla v klasickém starém věku ani hellénismu pěstována, srov. však kouzelnictví a magie; nejstarší uchovaná alchymistická kniha je z Číny z roku asi 140. Život disciplině vdechl až pozdní hellénisovaný Egypt a prvním, kdo o alch. rozsáhle pojednával, byl Zósimos z Pánopole n. Alexandreie (snad žil kolem roku 300 n. l.), autor řady spisů, které se dočkaly arabských překladů. O nejstarší známé "chemičce", Assyřance Tappútí-Bélet-ekallim, viz pod Tukulti-Ninurtou I. 

Alica, Alika, vůdce Gotů-Tervingů, spojenec Liciniův§ 323+ 

Alicante§ viz Akrá leuké

Alifeirá, m., mí. a pevnost v Arkádii, v hellénismu součást élejské Trifýlie§ 273, 219, 199

Aligildus, vysoký řím. armádní důstojník, rodem Germán§ 361+ 

Alila-chadum, amor. dyn. v Uruku a Kisuře§ 2006, 1935 

alimenta, výživné chudým, alimentační fond§ 97+, 102+, 193+ a viz pod obilí v části o nadacích

alimentária, pětiprocentní daň statkářů na podporu chudiny§ 97+, 102+   

Alinda (sg.), m. v Kárii, chet. Ijalanda/Ijalanti, hell. Alexandreia na Latmu, u dn. turecké vsi Karpuzlu§ 1288, 341, 334, 203

Alísion, Alission, 1. homér. m. v Élidě, 2. m. v Kalabrii, lat. Lupiae (obě nejsou v CSD)

Lupiae, dnešní Lecce, bývalo městem Sálentínů/Sallentínů, kteří přišli zřejmě z Illyrie. Hellénisováno, římské od roku 267. Devět obcí v okolí Lecce (Luppiu) mluví dodnes jakýmsi řeckých dialektem griko, kterému Helléni říkají katoitaliotika. Ethnickou a jazykovou skupinu o asi čtyřiceti tisících lidech (Grecia Salentina) uznala italská vláda za menšinu v reggio Calabria.

Aliso, Alisón, pevnost nad soutokem Luppie a nezn. ř. Elison v NRW, snad dnešní Haltern am See v okresu Recklinghausen§ 11-, 9+, 16+  

Alityros, herec v Římě hebrejského vyznání, oblíbený u dvora§ 57+ 

Alchandonios, šejk kočovných Arabů; též Alchaidamnos či Alchaudonios, Alchaedamnus§ 54, 46, 42, 37

Aljaška, Alaska, spolkový stát Spojených států§ pravěk, před 6000 

Alkaios, epikúrik, jméno vlasti neznáme§ 173

Alkaios z Athén§ arch. 422

Alkaios z Messénie, epigrammik§ 197

Alkaios z Mytilény, aiol. Alkaos, lyrický básník, b. Antimenidův§ 607, 590, 581, 512

Alkamenés, sochař, jméno vlasti neznáme (Athény?)§ 432

Alkamenés ze Sparty§ 1. k., 775; 2. nauarchos, 412

P. Aelius Alkandridás ze Sparty§ Ol. 221+, Ol. 225+ 

Alkathoé z Pantikapaia, manž. Leukóna II.§ 160, 150

Alken Enge, mí na ř. Illerup u jezera Mossø v Jutsku/Midtjylland u Skanderborgu§ 10+ 

Alkénór z Argu, bojovník§ 544

Alkéstis, d. Peliova, manž. Admétova, ka ve Ferách§ 130+ 

Alketás I., k. Molossů§ 385, 375, 374, 370

Alketás II., k. Molossů, s. Arybby, b. Aiakidův§ 359, 312, 307

Alketás (I.) z Makedonie, k. Makedonů§ 563, 545

Alketás (II.) z Makedonie, k. Makedonů (?), s. Alexandra I., b. Perdikky II., Filippa, o. Alexandrův§ 450, 413

Alketás z Makedonie, b. Perdikkův§ 322 - 319

Alketás ze Sparty, okupační velitel Théb§ 377

Alketás z Boiótie, boiótarch§ 186

Alkiá ze Syrákús, manž. Agathokleova, m. Lanassy§ 309, 307, 295

Alkiás z Élidy, žoldnéř§ 334 

Alkibiadés z Apameie, křesťan a šiřitel élchasismu§ 216+ 

Alkibiadés z Athén, aristokrat a vojevůdce§ 1. 576, 510, 451, 447,  424, 420 - 406, 404, 400, 290, 129+, s. Kleiniův a Deinomašin, manž. Hipparety, o. Endiův a Alkibiadův; 2. s. no. 1, 510, 404; 3. arch. 255

T. Flávios Alkibiadés z Paiánie§ 1. arch. 107+; 2. arch. 139+, arch. 146+   

Alkibiadés ze Sparty, představitel proaitólské frakce§ 188 - 183

alkibiades, boty "alkibiadovky"§ 404 

Alkidamás z Elaie, sofista§ 366, 350

Alkidamás z Messénie, vůdce exulantů do Itálie§ 667

Alkidás ze Sparty§ 1. 428 - 426, nauarchos; 2. 244 (Ol.)

Alkidés n. Alkeidés z Kaunu, zabil Zópyra Perského§ 440

Alkifrón, literát-epistolograf, jehož sbírka se zachovala, sám jinak neznámý§ 120+ 

Alkimenés z Korinthu, zrádce vlasti§ 392

Alkimios z Lýdie, s. Lýdův, k.§ 757

Alkimos, nauarch Filippa II.§ 340

Alkimos z Kýziku§ 144 (Ol.)

Alkimos z Iúdaie, též Iakeimos/Iakimos, hebr. Eljaqum, velekněz židovské víry§ 163 - 160

Alkisthenés z Athén§ 1. 426, o. strat. Démosthenes; 2. arch. 372

Alkisthenés ze Sybary (jinde Alkimenés n. Antimenés), velmož§ 389

Alkmaión, att. Alkmeón z Athén§ 1. 755, arch. 754; 2. 508,  arch. 507; 3. 632, 595, 585, o. Megakleův; 4. s. Megakleův, o. Megakleův, 585, 560 

Alkmaión z Krotónu, pýthagorik§ 570, 500

Alkmaionidés z Athén, manž. Agaristy§ 415

Alkmaiónovci, Alkmeónovci, athénský aristokratický rod§ 632, 585, 576, 548, 525, 524, 513, 510, 508, 489, 486, 451 

Alkmán ze Sard, sborový lyrik§ 624, 78

Alkméné z Tírynthu, d. Élektryonova, milenka Diova, m. Hérákleova§ 1400, 1311 

Alkomenai, Alalkomenai, m. illyrských Deuriopů v Paionii§ 323

Alkyoneus§ viz Halkyoneus

Allabria, země v Zágrosu již. od Mannai v záp. Íránu§ 715, 714

Allachad, Alachada, m. a stát v oblasti Sindžáru, snad Tell al-Hazajl§ 1830, 1769, 1762  

Allariá, m. na Krétě§ 217

Allectus, celé jméno neznáme, vrah a usurpátor v Británii§ 293+, 296+ 

Q. Alléius Epictétus§ viz Epiktétos 

Allenby, Edmund, britský vojevůdce v První svět. válce§ 1482 

Allia či Ália, ř. v Latiu§ 477, 390, 380, 64+, 69+  

A. Alliénus, caesarovský legát§ 43

C. Allius/Alliénus Albínus§ cos. ord. 246+  

Alliaria, manž. Sempronia Graccha, milence Iúliina§ 2

Q. Allius Máximus§ cos. suff. 49+ 

Allobrogové, kelt. kmenový svaz na sev. Narbonské Gallie, řec. Allobriges, lat. Allobrogí; sídel. m. bylo Vienna, dn. Vienne, jinými centry Genava či Geneva, dn. Genève, Genf, a Cularo, poprvé zmiňováno v červnu 43, od roku 379 n. l. Gratiánopolis, dn. Grenoble§ 124, 121, 109, 69, 61, 54, 48, 44-, 47+, 69+  

Allotheus Gotský§ viz Alatheus 

Allumari z Melidu, k.§ 1113

Alluwamnaš, k. Chetitů§ 1500, 1490

al-Min᧠viz Miná

Alma, Almus, pohoří u Sirmia, dn. Fruška gora ve Vojvodině, něm. Frankenwald§ 6+, 277+ 

Almería, m. a prov. v Andalusii§ 1800

Almunecar§ viz Mainaké

almužna§ viz pod ceny, nadace, filanthropie

Alogúné n. Alogyné z Babylóna, vedlejší manželka Artaxerxe I., m. Sekydiána§ 424

Alonis či Alonai, m. v Hispánii Carthaginiensis, dn. Villajoyosa§ 530

Alópé, m. v Opúntské Lokridě§ 185

Alópeké, démos v Attice§ 487

Alopékonnésos, m. na Thráckém Chersonésu§ 670

Alóros, m. v Bottiaji mezi Pellou, Aigami a Methónou§ 370, 369

Alp Arslan, sultán seldžúckých Turků§ 259+ 

Alpés, řec. Alpeis, lat. též sg. Alpis, Alpy, pohoří§ 5500, 5200, 5000, 1750, 600, 397, 277, 222, 220 - 218, 207, 186, 166, 164, 143, 121, 72, 64, 25, 15-, 6+, 11+, 39+, 44+, 97+, 98+, 238+, 274+, 310+, 312+, 353+, 355+, 366+, 381+, 383+, 387+, 388+         

Od západu k východu staří geógrafové členili na Alpés Maritimae či Ligurínae (Přímořské, resp. Ligurské), A. Cottiánae či Cottiae (Kottijské, srov. pod Cottius), A. Graiae (Grajské) neboli A. Poenínae (Poenínovy, jméno podle boha Iova Poenína, dn. Savojské a Piemontské, všechny F/I),  A. Lepontiórum či Lepontiae, -ínae (Ticino a Graubünden v CH), A. Raetae či Raeticae (Raetské, Rätische Alpen v CH), A. Tridentínae (Tridentské, Již. Tyroly), A. Nóricae (Nórické, Solnohrady), A. Carnicae (Korutanské, A/I), A. Iúliae či Venetae (Iúlské či Benátské, I/SLO) a A. Dalmaticae (Dalmatské či Dinárské v Dalmatii, HR)

Alpy s vojskem poprvé přešel roku 218 Pún Hannibal, pak až roku 254 n. l. Markomanné a roku 258 Alamanné při vpádu do severní Itálie (v letech 212 - 233 prorazili k Pádu). Poslední přechod s armádou vykonal v zimě roku 1799 čtvrtý ruský generalissimus Alexander Vasiljevič Kutuzov.

Alpés Maritimae, Cottiae a Graiae et Poenínae, tři provincie§ 15, 44+, 63+, 66+, 69+, 280+, 378+     

Na oslavu podmanění alpských obyvatel dal Augustus roku 7 n. 6 nad dnešním Monakem vztyčit tropaeum Alpium, vítězné znamení triumfu nad Alpami vypočítávající 46 podrobených ethnik. Architektonické tropaion mívalo padesát metrů výšky, dnešní lokalita se jmenuje La Turbie ve francouzských Přímořských Alpách.

Obrat "za Alpami" fungoval též jako označení západu říše: en tois hyper tás Alpeis, viz rok 366+.  

Alpínus§ viz Iúlius Alpínus

Alsa, ř. u Aquiléie, dn. Ausa v prov. Udine (jiná říčka Ausa teče v prov. Rimini)§ 340+

Alsasy, hist. země na západ. břehu Rýna, něm. Elsaß, fr. Alsace§ 356+, 378+ 

Alsium, řec. Alsion, dn. Palo, m. na etruském pobřeží§ 68+

Alše či Alzi/Alzia§ viz Zamua

Altaj, pohoří ve Vnitřní Asii§ 201, 119, 53

Altamira, jeskyně v Kantabrii§ 18000

Althaia, sídelní m. ibérského národa Olkadů, latinskými autory jmenováno Cartala, pravděpodobně dnešní Orgaz v Kastilii§ 221

Althaimenés z Megar, oikéstos rhodských měst, srov. Tlépolemos§ 408

Altinú ze Sippar, amor. dyn.§ 1895 

Altínum, m. ve Venetii, dn. Altino u Trevisa§ 161+, 169+ 

al-'Ubajd§ viz Tell al-'Ubajd

Álu ša Ilí-iqíša, bab. pevnost polohy nezn.§ 1125

Alulim, k. v Eridu§ 3200

Alumbiumu§ viz Chalun-pi-úmu

Aluta, Alutus, ř. v Dákii, snad dn. Olt§ 250+ 

Alyattés či Alyatés I. z Lýdie, lýd. Walwatta, srov. snad s hebr. Goljat, řec. Goliath z Pelištim?; o. Ardeiův§ 1200, 757, 721, 707, 693

Alyattés II. z Lýdie, s. Sadyattův, k.§ 628, 617, 611, 610, 585, 560

Alýpios z Alexandreie, neoplatónik vyučující v Římě§ 320+ 

Alýpios z Antiocheie, vicárius Británie, stavitel chrámu v Jerúsalému, b. Caesaria, Theodosiova mag. officiórum§ 362+, 387+ 

Alýpius§ viz Faltonius Probus A. 

alytarchés, hlavní dohlížitel na průběh olympských her§ 301+ 

Alyzeia, m. v Akarnánii§ 375, 201, 196

Alzi, churrit. stát severně od Assyrie§ 1232

Alzia§ viz Zamua

Alžírsko, novodobý stát (zkrat. DZ; na místě dn. Alžíru stávalo foinícké Ikosion, lat. Icosium, viz tam původ jména)§ před 6000, 1303, 19 a viz pass.