Pao Čchao/Bao Chao, generál Ming-tiho§ 57+ 

Pao S', Bao Si§ viz S'-si

Pao-tun/Baodun, archeolog. lokalita v S'-čchuanu§ 1760

Paós z Egypta, ptolemajovský vojevůdce§ 130, 127

Pap, Papa, Papas, k. Armenů, s. Arsaka II. s Farantzemou, manž. Zarmanduchty, o. Arsaka III. a Vologaisa§ 351+, 367 až 370+, 372 až 374+, 379+, 383+       

Papach-dilmach z Chatti, Pawach-Telmach, s. PU.šarrumy§ 1700 

Pápak z Persie§ viz Bábak 

papás, č. papež, papežové, papa, pappa, první užití§ 232+, jejich seznam a roli viz pod křesťanství

Papchu, churrit. stát na horním Tigridu§ 1232, 1115, 1114 

Papiás z Hierápole ve Frygii, biskup a náboženský autor§ 90+ 

Papiás Démocharés§ = Démocharés

Sex. Pápiénius Alliénus§ cos. 36+ 

Papiniánus§ viz Aemilius P. 

P. Papinius Státius, básník§ 90+ 

papír, tisk§ 105+ 

Papír poprvé vyroben snad ve 2. st. př. n. l. v Číně, poprvé však popsán roku 105 n. l. císařským eunúchem Cchaj Lunem (Cai Lun), dvorním dozorcem nad výrobou nářadí a zbraní císaře Che (rodným jménem Liou Čao/Liu Zhao, vládl 88-106). Cchaj Lun je pokládán za vynálezce výroby hmoty ze stébel, stvolů s kůry stromů, ale zapletl se do dvorských pletich, propadl hrdlem a vzal si roku 121 život jedem.

Nejstarší popsaný papír čínskými znaky je z doby c. 8 př. n. l. nalezený roku 2006 s nápisy na hedvábí v nejzápadnější poštovní stanici Süan-čchan-či/Xuanquanzhi na hedvábné cestě u An-si/Anxi při Tun-chuangu/Dunhuang. Stanice u moderního Tcha-š'/Tashi existovala v letech 111 př. n. l. až 109 n. l.

První „noviny“ pocházejí z Číny z roku 748 n. l., první odkaz na tištěnou datovanou papírovou knihu rovněž z Číny z roku 835 a z května roku 868 n. l. je poznámka v tištěném překladu buddhistické Diamantové sútry, že ji „opsal Wang Ťie/Wang Jie“, kterou roku 1900 nalezl mnich Wang Jüan-lu/Wang Yuanlu s asi šedesáti tisíci dalšími svitky ("koupeno" roku 1907 Aurelem Steinem a nyní leží unikát v Londýně).

První vlastní doložený čínský tisk pomocí razítek a inkoustu je kolem roku 450 n. l. První knihtisk pohyblivými typy je v Evropě z roku 1457, např. kovová sponka na papír je vynález až z roku 1900. Viz také pod papýros, knihy, knihovny.

Papíria, dc. Papíria Masóna, m. Q. Fabia Maxima Aemiliána a P. Cornélia Scipiona Áfricána, manž. L. Aemilia Paulla Macedonika§ 167, 143

L. Papírius, lichvář§ 326

M'. Papírius, první réx sacrórum§ 509

M. Papírius, publikán, pompéjovec§ 58

C. Papírius Aeliánus, legát§ 145+ 

Cn. Papírius Aeliánus§ 1. cos. suff. 157+; 2. cos. ord. 184+   

Cn. Papírius Aeliánus Aemilius Tuscillus§ cos. suff. 135+ 

Papírius Dionýsius/Dionýsios§ viz M. Aurélius Papírius Dionýsius 

Papírius Fabiánus z Clunií, filosof, řečník a přírodovědec§ 35

C. Papírius Carbó§ 1. tr. pl. 139, v komisi na přidělování půdy 133, 131, 129, 121, cos. 120, 89; 2. s. č. 1, s přívlastkem Arvína/"Špek", b. Cn. Papíria Carbóna, tr. pl. 89, praet. 82, 70; 3. tr. lidu a procos. Bíthýnie, snad s. 70;  

Cn. Papírius Carbó§ 1. legát, 146; 2.  290, 131, 116, cos. 113; 3. b. C. Papíria Carbóna, 87, 82, 81, cos. 85, 84 a 82; 

M. Papírius Carbó, b. předešlých dvou, praet.§ 131

L. Papírius Crassus§ 1. cos. 436, cos. 430; 2. dict. 340, cos. 336 a 330

M. Papírius Crassus§ 1. dict. 333; 2. cos. 441, možné i M´.

L. Papírius Cursor§ 1. cos. 320, cos. 319, cos. 315, cos. 313, dict. 324 a 309, srov. s L. Papíriem Múgilánem, r. 325; 2. cos. 293 a 272

Papírius Iústus, právník§ 211+ 

C. Papírius Masó§ cos. 231

L. Papírius Múgillánus§ 1. cos. 444, cens. 443; 2. cos. 427, interr. 420; 3. cos. 326, srov. ale s L. Cursorem č. 1

M. Papírius Múgillánus§ cos. 411

Pápius Brutulus, samnitský předák§ 322

C. Pápius Mútilus, vůdce Samnitů (řec. Gáios Apónios Motylos)§ 91, 89, 88  

M. Pápius z Casína, duovir§ 40

M. Pápius Mútilus§ cos. suff. 9+

L. Pápius Pácátiánus§ cos. 332+ 

L. Papírius Praetextátus, cens.§ 271

Pappos, velitel armády Antigona II. Židovského§ 38

Pappos z Alexandreie, židovský povstalec, b. Iúliánův§ 116+  

Pappos z Alexandreie, mathématik a geógraf§ 320+

Paprémis, mí. na Nilu polohy neznámé§ 462

Papua, část Nové Guineje, Papuánci, melanéské obyvatelstvo ostrova§ před 6000 (2), 5999

Papua-Nová Guinea, novodobý stát§ 4000  

Papursag, Pap-ur-sag, z Uru, s. Bubua§ 2540 

Papýron, mí. v Nabatajské Arábii nebo Palaistíně/Dekapoli (?)§ 64

papýrus, řec. papýros, papyrus§ nejstarší řecký zachovaný 311, obchod 273+ 

Odtud výraz pro novověký papír, který se začal vyrábět v Číně roku 105 n. l., tisk na něj viz kalendarium o tištěných novinách. P. byl po celý starý věk ve velkém monopolně vyráběn v Egyptě z listů sladkovodní Cyperus papyrus, řecky zpracovaná surovina z rostliny ze stojatých vod o výšce stonku až pěti metrů biblos n. biblion. Eg. jméno pro rostliny z vody bylo čufi/tjufi, zpracovaná džema/djema; řec. papýros je z pa-en-per-aa, tj. to, co patří králi/faraonovi – egyptská papírnictví byla ius regale i za Ptolemaiovců. Války v Egyptě a nepokoje se projevily mimo jiné nedostatkem papyru na trhu, srov. egyptskou válku z roku 343. Arabská okupace Egypta silně omezila export papyru do východního Říma, viz pod kniha a papír. Nejstarší a nejdelší papýrus viz pod písmo. Papýros rostl též v Syrii a Antigonos Monofthalmos z něj dával dělat pro svou flotilu lana. Rostlina z okolí Babylónu (?) sloužila jako psací materiál ještě v parthské době v éře Vespasiánově. 

Papyrus Abbott§ 1140

Papyrus Chester Beatty I.§ 1166

Papyrus Chester Beatty III.§ 1304

Papyrus D'Orbiney, uložen v Londýně§ 1379, 1304  

Papyrus Edwin Smith, lékařský, uložený v New Yorku§ 2667 

Papyrus Harris I.§ 1304, 1205, 1191  

Papyrus Jumilhac§ 1304

Papyrus Prisse, hieratický text na svitku o šestnácti stránkách uložený v Národn. knihovně v Paříži (jméno podle nálezce), bývá vydáván za první "knihu"§ 2686

Papyrus Puškin, museální sbírka§ 1191

Papyrus Westcar, svitek s pěti povídkami nezn. autora, uchováván v Berlíně§ 2686, 2589    

papyry turínské§ viz pod Turín

Paqarchubúni, Paqarachubúnu, m. a země v Syrii, část Bít Adíni, polohy dn. neznámé§ 847, 805, 754

L. Paquedius Festus, stavitel§ 88+

Paqruru z Pišaptu/Per-seped, dolnoegyptský dyn.§ 671, 668 

Paqurí z Edessy§ viz Pakoros z Edessy

pára, parní stroj§ viz architektura

Parada, řec. Fara (?), osada v prov. Africa§ 46

paradeisos§ viz Triparadeisos a půda

paradoxografos, autor sbírky podivuhodných a neuvěřitelných skutečností a událostí§ viz novela, dějiny, pass. 

paradoxoníkés (tj. „neočekávaný, překvapivší vítěz“), ten kdo v Olympii zopakoval Hérákleův výkon a zvítězit v jednom dni v boxu/palé i v pankratiu§ 212, 156, 37+, 149+, 213+   

Paraemheb, Pa-Ra-em-heb, wezír z Ramesseovské éry§ 1320

Paraherwenemef, Pa-Ra-her-wenemef, s. Ramessea II.§ 1304, 1191   

parafilie, sexuální deviace§ 716

parafylax§ viz pod polis

Parachšum§ viz Barachše 

Paraibatés, kýrénaik, vlasti neznámé§ 399

Paraitakéné, země na jihu Médie§ 2346, 330, 317
Paraitakéné, Paraitakové, též Peraitakové, země a íránské ethnikum ve východní Sogdiáně§ 327
Paraitonion, mys a m. v Libyi, dn. m. Marsá Matrúh v ET; po místu se jmenovala jedna malířská běloba§ 1233, 331, 31, 30, 261+ 

paralioi, paraloi, "obyvatelé při pobřeží/přímořští", v Attice skupina obyvatelstva se shodnými sociálními požadavky§ 585

Paralos (naus; fem.), "Přímořská", vedle Salamínie, kterou v době Démosthenově nahradila Ammónis/Ammónis, "Libyjka", vládní loď Athéňanů vozící diplomaty a státní posly/theóry na slavnosti a obřady, hierai triéreis/svaté lodi; krátce se triéry jmenovaly Démétrias a Antigonis§ 415, 411, 405, 353 a viz malíři

Paralos z Athén, oikistés Klázomen§ 650

Paralos z Athén, s. Perikleův, b. Xanthippův§ 446, 429 

Paralos z Karthága (?)§ viz Synalos 

Paramessu, Pa-Ra-mes-su, Pa-Ra-mes-si-su, čati za Osmnácté dyn., totožný s k. Ramessem I. (?)§ 1567, 1348 

Paramonos z Athén§ arch. 113
Paramonos, attalovský vojevůdce§ 252
Fl. Paramonos z Beroie, významný občan a velekněz císař. kultu§ 127+

Paramythos z Athén, s. Polystratův, navrhovatel zákona§ 287

Paranomiá, prapodivně zbožněná nezákonnost§ 196

Paranomos z Thessaloníky, s. Antigonův, gymnasiarchos§ 142

Parauaiové, épeirótský kmen, země Parauai᧠429
Parapamisos, Parapamisové, pohoří a jeho obyvatelstvo v dn. východním Afghánistánu a severním Pákistánu, dn. Hindúkuš s Pamirem/Pámírem, též řec. Kaukasos Indikos, viz i pod Kaukasos; též Paropamisos§ 329, 327, 325, 323, 317, 316, 303, 244, 206, 180, 120+  
parapégma, "připevněné", asi desky s astronomickými, meteorologickými a snad též chronografickými údaji vystavované v Athénách§ 432

Parapita z Persie, manž. Farnabázova§ 395

Parapotamiá, „Poříčí“, pravý břeh Eufrátu v Syrii a celý kraj podél Eufrátu v Mesopotamii až po Babylónii, seleukovská satrapie s arabským obyvatelstvem se sídlem v Dúře-Európu§ 221, 220, 141, 129, 96
Na dolním Tigridu ležela zřejmě jiná Parapotamie (a v jiné době), v Meséně s městem Dabithou, viz pod Charakéné. Arábií byla země zvána již za časů Kýrovy anabase, tedy koncem 5. století. Parthové měli v Európu sídlo správy stratéga "tés Mesopotamiás kai Parapotamiás kai arabarchés"; o arabarchovi/guvernérovi nad beduiny v Egyptě viz s. v.  

Parapotamioi, m. ve Fókidě na Kéfíssu při hranicích s Boiótií, za Sullova tažení již opuštěná lokalita§ 347

parasítie, parasítiá, forma společného stravování na státní útraty, zavedl v Athénách Solón§ 594, 500, 214, 199

parasítos, „soujedlík, přiživovaný, později příživník“ jako divadelní postava, srov. pod vtipy, latinským výrazem convíva, soustolovník; č. parasit, parazit s posunutým významem.

Původně nižší chrámová občanská rituální funkce s právem účasti na jídlech kněží z podílů na obětinách, Solónem roku 594 zavedená parasítie znamenala povinné veřejné stolování občanské. Parasítos býval též někdo, kdo stoloval na pozvání vyššího úředníka. Parasítésis pak označovala zásobování, dopravu, menáž, zavazadla, lat. commeátus.

Na vrcholu athénské moci ve druhé polovině pátého století se označení parasítů dostalo bavičům bohaté společnosti, kam bývali zváni, aby rozveselovali řečmi, tancem apod. Vlivné rodiny mívaly své parasíty, vydržovaly si je významné hetairy. Parasítem hetairy Pamfily byl herec Satyros z Olynthu, Fryny byl jistý Gryllión, jinak též soudce areopagu, jistě veselá kopa. Zda se tento Gryllión stal parasítem lýdského satrapy Menandra, nebo to byl jeho jmenovec, nevíme; na každý pád proslul žravostí ("čelist hodná Menandra"). Věhlasu dosáhl jistý Filoxenos, syn Leukadiův, který s teamem svých kuchařů působil od Efesu po dvůr Dionýsia Syrákúského. Parasítem krále Seleuka (Níkátora?) byl Formión, Démétria Poliorkéta hrbáč/kyrtos Euagorás, Lýsimachův Bíthys (srov. o něm u roku 281) a Antiochův (nevíme, kterého) Sóstratos. 

Z parasítů se vlivem prostředí, a dost možná díky také konkurenčnímu boji, stali lichotníci a od 4. století př. n. l. už slovo negativní. „Parasítický“ způsob obživy jisté společenské vrstvy, hlavně té nálepkující se jako intelektuální, se ve světových velkoměstech různých společenských režimů udržel dodnes a jedním z jeho projevů je vymáhání a garance státem financovaného umění a politických stran.

Existovaly též ženské paraseitní obdoby. Na Kypru se lichotnice/kolakidai při cestě vzácných žen/"žen králů" do Syrie chytaly schůdků vozů; odtud se jim říkalo klimakidai.

Lúkiános formuloval v žertovně laděném ale přesvědčivém dialogu "O parasítovi, že příživnictví je umění/Peri tú parasítú hoti techné hé parasítiké" mimo jiné význam přiživovaného soujedlíka pro hostitele. Tím, že všechno ochutná a všeho se napije, umenšuje bohatcovo risiko stát se obětí otravy: "Parasit s láskou podstupuje všechna nebezpečí a nejenže bohatci neustupuje v jídle, ale též s ním až vytrvá až do posledního sousta."  

Parasítos z Alexandreie (?), asi dvořan Kleopatry VIII., obdivovatel Antóniův§ 34

Parašattar z Mitanni, též Paršatatar, k.§ 1500

Paraši, nezn. země mesopotamská n. v okolí§ 2346 

Parata z Hamátu, dyn., Paritaš§ 880, 870, 850  

Parattarna z Mitanni, k.§ 1530, 1500

Parauaiá, Parauaiové, země a kmen v severozápadním Épeiru§ 429, 335, 294

pardál, pardos, lat. pardus, samice je pardalis§ viz pod zvěř, hry apod.

Parduwatu, anatol. m. nezn. polohy§ 1550

parfémy§ viz pod móda (2) 

Parga§ viz Barga

Pargasa§ viz Bargasa

Parcha§ viz Pergé

Parichi ze Sachi, s. Gagího, dyn.§ 659

Parijana§ viz Priéné 

Parijawatra z Chattuše, s. Arnuwandy I., b. Tudchalije III.§ 1420

parijský mramor§ viz marmor parium

parílie, svátek založení Města, později zvané asi rómaea, srov. tam§ 45-, 121+ a viz Bohové a jejich svátky 

Parion, m. v Malé Frygii na Helléspontu, dn. Kemer v TR§ 710, 575, 410, 365, 302, 300, 280, 220, 202, 72 a srov. pod marmor parium 

Paris alias Alexandros, s. trojského k. Priama s Hekubou, únos Helenin; jméno snad luwijské, srov. Alakšandaš z Wiluše§ 1370, 1193, 775 a viz pod Troiá/Ílion

Paris, herec pantomímu, oblíbenec a posléze sok v lásce Domitiánův§ 65+, 81+ 

Paris, herec, oblíbenec a posléze obávaný sok Nerónův, jako propuštěnec Domitie Lepidy L. Domitius Paris§ 67+

Paris, vozataj zelených, oblíbenec Domitiánův§ 81+

Paris§ viz Máximinus       

Parísiové, Parísií, jejich hradiště na ostrovu v Séquaně Lútétia Parísiórum, též Parísií§ 53, 52-, 357+, 364+ a viz Gallia Comáta a Lútétia 

parlament, parliament§ viz pod démokratiá, athénské instituce

Parma, m. v cispadánské Gallii, pův. osada Etrusků, pak kelt. Bojů, zničena M. Antóniem jako rodiště Cassia, obnovena Augústem jako Colónia Iúlia Augústa Parma§ 183, 109, 377+ 

Parmeniánus, biskup/prímás dónátistů§ 355+

Parmenidés z Eleje, syn Pyrétův, zakladatel elejské filosofické školy§ 515, 490, 445, 441
Parmenidés z Kamariny§ 528 (Ol.)
Parmenidés z Mytilény§ 312 (Ol.)
Parmenidés z Poseidóneie§ 468 (Ol.)
Jiný a neznámý Parmenidés byl autorem učebnice rhétoriky.

Parmenión z Makedonie, vojevůdce Filippa II. a Alexandra III., gen. Parmenióna§ 356, 346, 341, 336 - 333, 331, 330, 325

Parmenión, vyslanec Genthia Illyrského§ 169

Parmeniskos z Korkýry§ 96, 88 (2x Ol.)

Parmisés z Médie§ 1. b. Amyty, manželky Kýra II., 549; 2. rebel, 423 

Parmys z Persie, d. Smerdiova§ 521

Parnásios, sofista, ž. Iúliána Kappadockého§ 320+ 

Parnásos, Parnassos, hora nad Delfami§ 1535 a viz tam

Parnavaz§ viz Farnabázos

Parnéthos, poh. v Attice (nezaměňovat s Parnásem)§ 513

Parnové, íránský národ, kterému se později dostalo jména Parthové (podle země, kterou okupovali), část Saků n. Dahů§ viz Parthové a Aláni 

Parón z Krotónu, strat.§ 317 

Paros§ 1. ost. v Kykladách§ 1100, 720, 710, 680, 556, 489, 480, 407, 385, 380, 376, 350, 264, 228, 201, 200, 197, 196, 6; 2. = Faros
Původně krétská osada, pak přišli osadníci z Arkadie, uprchlíci před Dóry, a nakonec iónští kolonisté z Athén/Attiky, které vedli Klytios a Melanthios. Parští sami kolonisovali Parion a Thasos. Z ostrova se vyvážely sochy (proslul výrobou mramorových kúrů a kor stejně jako Naxos), mramor a keramické zboží. Když Peršané vypálili Naxos, převzal Paros jeho roli, ale protože Peršanům poslal jednu triéru, následovala neúspěšná athénská vendetta pod Miltiadem. 

parparoneia, slavnosti na paměť bitvy u Thyrejí pod argívskou horou jménem Parparos§ 544

Parrhasiá, Parrhasiové, krajina a ethnikum na jihozápadě Arkadie, nejsilnější z Arkadů§ 1805, 1120, 421, 368 

Parrhasios z Efesu, s. Euénorův, malíř§ 420

Parrú z Elamu, s. Chumban-chaltaše II.§ 663

Parsa, Parsua, Parsuaš§ = Persie

Parsumaš§ = Elam, Súsiána

Paršuchanda§ viz Purušchanda 

Páršva, jeden z předchůdců Vardhamány§ 599

Partachullaš z Chatti, armádní velitel§ 1460

Partakku, Partakka§ = Parthie

Partatua§ viz Bartatua 

Parthamasiris z Parthie, k. Armenů, b. Axidára a Meredáta§ 105+, 109+, 113+, 114+   

Parthamaspatés, Fratamaspatés§ viz Arsakés XXXIV. 

Parthava§ = Parthie

Parthenion oros, Panenské pohoří mezi Arkadií a Argolidou§ 195

Parthenios z Níkaie n. Myrleie, básník epyllií a epigrammů, s. Hérákleidův a Eudóry n. Téthy, učitel mj. Vergiliův (v prose zachovány příběhy nešťastných lásek Peri erótikón pathématón resp. Erótika pathémata/O strastech lásky)§ 73

Parthenios z Chiu, epopoios§ viz s. v. epos

Parthenios, osobní tajemník Domitiánův a vrah§ 96+, 97+   
Parthenioi, Partheniové, "synové neprovdaných", spartský „rod“/společenská vrstva, synové Sparťanek s Pař힧 viz Lútétia

perioiky i Sparťany z legitimních lásek, když jejich muži byli roky ve válce, srov. pod ženy§ 743, 706, 397 
parthenogenese§ viz pod Bohové a jejich svátky a sex

Parthenón, peripteriální chrám (se sloupy po obvodu) na ath. Akropoli, gen. -nónu§ 550, 447, 437, 432, 406, 304, 299-, 67+  
Ruiny chrámu jsou v prvních letech třetího tisíciletí podrobeny záchranným a restauračním pracím. Zničen byl 26. září 1687 při obléhání Athén Benátčany, kteří se trefili do chrámu, tehdy sloužícímu Turkům za prachárnu. Průmysl a doprava čtyřmilionové metropole Řecké republiky dále vážně poškodily mramor a k očistě ploch bylo mimo jiné použito laseru. Sochy, které na Akropoli zbyly, přemístili roku 2007 do musea na úpatí athénského vyšehradu.

Za osmanské říše získal vyslanec u Porty Thomas Bruce, sedmý earl z Elginu (✝︎ 1841), sultánovo povolení odvést z Akropole sochy dle vlastního výběru. Skotský šlechtic tak odvezl do Británie metópy z Parthenónu a další sochařská díla, dnes vystaveny v Britském museu a předmět vleklého sporu s Řeckou republikou/"elginské mramory". Neméně "proslavený" byl jeho syn James Bruce, osmý earl z Elginu (✝︎ 1863), rovněž diplomat v rolích jamajského guvernéra, kanadského generálního guvernéra a vicekrále indického. Jako zvláštní pověřenec pro Čínu spustil s francouzskými spojenci "druhou válku opiovou", aby dynastie Čching/Qing pochopila, že musí otevřít přístavy a legalisovat v Číně obchod opiem, rozumí se britsko-indickým (sic). Roku 1860 nařídil vypálit a proměnit v ruiny letní císařský palác v Pekingu.  

Novodobé repliky Parthenónu stojí na třech místech. Na Calton Hill nad Edinburghem stojí od roku 1829 nedostavěný národní památník skotským vojákům padlým v napoleonských válkách ("chlouba a bída Skotska, skotská ostuda"). Roku 1842 byl v bavorském Donaustaufu zasvěcen komplex Walhally zvenčí upomínající na Parthenón a věrná replika stojí od roku 1897 (s úpravami do roku 1931) v "kastrůlkářském" Nashvillu v Tennessee: Američané Parthenón opatřili krom toho i replikou kultovní sochy Athény v původní velikosti. Další replika, tentokrát věrná současnému stavu Parthenónu, stojí od roku 2013 v Lan-čou/Lanzhou, ve více než třiapůlmilionové metropoli středočínské provincie Kan-su/Gansu.

parthenón, klášter křesťanek§ 305+  

Parthenopé§ = Neápolis v Kampánii

Parthenos§ viz Artemis Tauridská

Parthenos, jako jméno mílétské lodi§ 72

Parthínové, Parthénové, illyrský kmen u Epidamnu§ 400, 229, 228, 213, 205, 196, 48, 40, 39

Parthiá, Parthyéné, Parthiaiá, Parthoi, Parthyaioi, Parthie, Parthové, vlastním jménem Parnové n. Aparnové, persky země Parthava, bab. Parthakka/u, čín An-si/Anxi; země jihovýchodně od Kaspického moře, dle ní Hellénové pojmenovali národ Parnů, viz pod Sakové, Dahové, Alanové apod. (čín. An-si znamená spíše než P. Arsak, viz)§ 2200, 673, 530, 522, 521, 486, 404, 330, 325, 323, 321, 318, 256, 250, 248, 239, 235, 211, 209, 200, 191, 176, 171, 166, 150, 141, 139, 132, 130, 128, 127, 124, 123, 121, 118, 97, 95, 92, 88, 76, 72, 66, 65, 63, 61, 57, 53, 51, 50, 44 - 42, 40, 39, 37, 36, 34, 33, 32, 31, 30, 26, 25, 20, 3, 2-, 2+, 4+, 8 až 10+, 12+, 15+, 16+, 18+, 19+, 22+, 32+, 34+, 35+, 45+; Parnové: 282, 250, 256, 248, 239; Parthové 38+, 41+, 44+, 45+, 47+, 49+, 51+, 53 až 55+, 58 až 63+, 65 až 69+, 72+, 75+, 78+, 88+, 90+, 105+, 113 až 118+, 120+, 123+, 128+, 129+, 134+, 138+, 139+, 147+, 160 až 164+, 166+, 185+, 191+, 193+, 194+, 198+, 208+, 212+, 214 až 218+, 224+, 227+, 231+, 240+, 259+, 252+, 301+, 309+          

parthie, parthikai, oslavné hry v Římě§ 118+

Parthissos§ viz Tisia, Tissus 

Parû z Chilmů, šejk§ 651 

paruka§ 218 a viz móda (hl. 2)

Paruir, Paruyr/Parujr z Armenie, s. Skajordiho, dyn., první z arm. králů§ 800

Paryadrés, hraniční pohoří Pontu s Armenií§ 118, 71, 65 

Parysatis z Persie, pers. Parušjáti („mající hodně štěstí“), bab. Purušátu§ 1. s. a manž. Dáreia II., m. Artaxerxa II. a Kýra, 424, 423, 420, 410, 409, 404, 401, 336; 2. nejml. d. Artaxerxa III. Ócha III., jedna z žen Alexandra Velikého, 324

pas, pasy, povolení ke vstupu na cizí území, doporučující dopis, glejt, průkaz totožnosti, syngrafos, lat. syngraphus, vydáváno od klasických dob vyslancům pro bezpečí v cizí zemi a zajišťující podporu lokálních autorit. Obecně ovšem se starý svět bez podobných „papírů“ obešel (společenským průkazem byl počet sloužících v doprovodu apod).

V hellénském světě doklad pro metoiky a cizí obchodníky zajišťující volnost pohybu během dob válečných. V Orientu byly „pasy“ žádosti o pomoc pro poddané dynasty a správce vzdálených oblastí klínovým písmem psané vzkazy a nařízení na hliněné tabulce (v hliněné obálce i s pěčetí). Rozšíření aramejštiny v perské době zavedlo papyrový a pergamenový „pas“, glejt včetně pečeti. Roku 445 tak obdržel židovský předák a vysoký funkcionář na perském dvoru Nehemía průvodní dopis-pas od Artaxerxa I., aby mohl bezpečně dojet do Jerúsaléma. Kromě syngrafů starověk neznal žádných osobních průkazů, identifikační karet apod.

Pasy přišly masově do „módy“ během a po první světové války. Nejstarší doklad pro námořní pas, litterae salví conductús, je z „pyrenejské mírové smlouvy“ z roku 1659 a z míru kodaňského roku 1670 mezi Dánskem a Anglií. 19. srpna 1861 byly pasy poprvé zavedeny ve Spojených státech. 

Pasa n. Fasa/Mikeun n. Hasa Mukin, k. Silly§ 200+ 

Pasaenhor, egypt. literární postava§ 720

Pasargadai (řec.), lat. Pasargadae, farsí Pásárgád, Pasargady, Pasargadové, pevnost, sídlo perských králů a íránský kmen, část Peršanů§ 650, 550, 331, 324

Pasargady, původní hlavní město říše perského vládce Kýra II., zatopí voda. Datum zátop nebylo v polovině roku 2006 ještě stanoveno, ale přehrada na řece Sívand sedmnáct kilometrů od vzácného místa se v provincii Fárs (Persie) je rozestavěna už od roku 1992. Team domácích archeologů se ve spolupráci s Francouzy, Němci a Poláky snaží zachránit, co se dá. V létě 2006 přemisťovali tavicí pece z doby kolem roku 5000 př. n. l. Přehradní nádrž však především ohrozí ruiny Pasargad a světově známý náhrobek krále Kýra Velikého.

Páseás ze Sikyónu, tyr.§ 252

Paser, Pa-ser, wezír Devatenácté dyn.§ 1320 

Pasianové, Pasianoi§ = Tocharové

L. Pasidiénus Firmus§ cos. suff. 75+ 

Pásifaé, d. Héliova, manž. Mínóova§ 68+ 

Pásifilos, Antigonův vojevůdce§ 312, 311, 306
Pásifilos, persekvovaný (neoplatónský) filosof v Antiocheji§ 371+ 

Pásión z Athén, bankéř, o. Apollodórův§ 373

Pásikratés ze Sol na Kypru, též Stasikratés, k., o. Níkokleův a asi též Eunostův§ 332, 331, 322

Pásikratés z Kúria, k., snad s. Aristokratův§ 332 
Pásikypros z Tamassu, k.§ 361

Pásimélos z Korinthu, prospartský politik§ 392, 366 

Pásippidás ze Sparty, údajný spiklenec a voj. velitel§ 411, 408

Pásitelés z Neápole v Kampánii, sochař§ 77 

Pásitelidás ze Sparty, s. Hégésandrův, harmosta§ 423, 422

Pasitigris, ř. v Súsiáně, dn. zřejmě Márún v íránském Chúzistánu (nebo možná označení pro Šatt al-Arab?), srov. pod Elam§ 317

Passach§ = Pesach

Passarón, gen. Passarónu, sídelní m. Molossů se starým chrámem Dia, dn. ruiny u Ioannin§ 410, 294, 285, 168

Q. Passiénus Licinus§ cos. suff. 149+ 

L. Passiénus Rúfus§ cos. 4

Pastýři, řec. poimenes§ viz Hyksové 

Pašachnadgalni, vůdce Lullubů§ 2292 

Pašerienmut§ viz Psammúthis

Pašerienptah§ viz Psenptais

Pašerientaihet z Egypta, wezír§ 570

Pašeru, íránský národ v sousedství Elamu§ 689

Pašime, Pá-šim-e, dř. Mišime, m. a stát na jihu Mesopotamie, d. Tel Abú Šídža v irácké prov. Majšán u hranic s IR§ 2490, 2078 

Pašupatinath, avatar Šivy§ 2300

Pataikos z Dýmy, olympioníkos§ 496

Patala (pl.), sansk. Pátála, m. na začátku delty Indu, kraj Pataléné, Pattaléné, dn. Sindh v PAK§ 325, 155

Buď novodobá Thatta východně od Karáčí a kdysi ležící na okraji delty Indu, nebo dn. Hajdarábád, angl. Hyderabad, v provincii Sindh v PAK.

Pataléné§ viz Patala

Pátaligrama, ves proměněná v Pátaliputru§ 493

Pátaliputra, řec. Palibothra, sídelní m. Magadhy, čín. Pa-lien-fu, dn. Patna ve státě Bihár§ 1800, 600, 483, 461, 362, 303, 260, 250, 185, 155, 68, 55, 22-, 320+ 

Stejně jako Řím byla zvána Nagara, Město. Podle zachovaných citátů z Megasthena, Seleukova vyslance u Čandragupty, bylo Město asi největším městem, které kdy nějaký Hellén spatřil. Obvod městských zdí činil 21 stadií, tedy c. 38 kilometrů, dvakrát tolik, kolik činil obvod Aurelianových hradeb Říma.  

Patamové, lat. Patamí, arab. klan n. kmen§ 76

Pataňdžali z Indie, grammatik§ 600

Patara (pl.), m. v Lykii, Ptolemaiem Filadelfem přejmenovány na Arsinoé, což se neuchytilo§ 270, 196, 190, 188, 167, 163, 88, 42-, 43+, 65+, 190+, 270+, 311+  

Patavium, m. ve Venetii, dn. Padua, č. Padova; bylo prý založeno trojským Anténórem a jeho paflagonskými Henety, viz pod Venetové§ 1184, 305, 302, 131, 59, 41, 9-, 17+, 69+, 169+  

Roku 302 byli Patavijskými poraženi a zahnáni Kleónymovi plenící vojáci a na paměť ojedinělého vítězství nad Hellény držena každoroční slavnost se závody lodí. Rodák T. Livius tvrdí, že ještě za jeho paměti visely zavěšeny ve starém chrámu Iúnóny spartské oděvy a rostra.

Paternus§ 1. viz C. Iúlius Aspásius (?) Paternus; 2. cos. ord. 269+, možná totožný s no. 1  

Patesiadás ze Sparty§ efor epón. 417

Pathissos§ viz Tisia

Pathyris, gen. Pathyri§ viz Afrodítopolis

Patigrabana, m. v Parthii§ 521

Q. Patisius n. Patiscus, caesarovec, lovec pardálů v Kilikii§ 48

Patizeithés, magos a pučista, asi řec. podoba magova titulu patichšájathija/ho tón oikión meledón, tedy něco jako palácový majordom?§ 522

Patmos, ost. ve Sporadách, pozd. Patinos, dn. opět P.§ 427, 90+ 

Patna§ = Pátaliputra

Patpak, zemědělec v Médii Atropaténě§ 87

patrá, klan, frátriá, v Kárii§ 150

Patrai, č. Patry, m. v Acháji§ 419, 314, 308, 307, 281 - 279, 255, 220, 218, 192, 146, 115, 67, 83, 48, 32, 31, 20, 15-, 77+ 

Původ. předhellénská Aroé, polis vznikla spojením sedmi obcí, dobu neznáme. Roku 14- obdržela římskou kolonii a s ní i nové jméno Colónia Augústa Aroé Patrensis. V římské době byly Patry vedle Athén a Korinthu třetím největším městem provincie a byly známy rybárenským průmyslem.  

Patraos z Paionie, o. dyn. Audóleonta, dyn.§ 310, 286

patriarchát, společenský řád postavený na dominanci a autoritě (starších) mužů; opakem n. kombinací dělby moci náboženské a válečné je matriarchát§ 4000, 1520 

patriciové, patricií, od patrés, otcové, pozd. arab. armádní velitel batriq§ 753, 133 

Římská elita, šlechtici, pozemková aristokracie, příslušníci šlechtických rodů (starších a mladších) shromáždění v senátu: patrés (&) cónscríptí, "otcové (a) zapsaní", sc. do seznamu senátorů i z řad těch, kteří nebyli původu šlechtického, tedy plébejové po skončení svých nejvyšších úřadu. Dohromady tvořili vrstvu, z níž povstala římská nobilita/nóbilás.

Na veřejnosti se odlišovali širokým purpurovým pruhem na bílé toze, kdysi dávno začínali se symbolikou železného prstenu a kožených bot z rudé kůže. Protikladem patriciů byli plébejové, viz, kam kdysi za republiky patřila většina svobodných Římanů, a to i rody vlivné, bohaté.   
Občanské války a z nich vzešlý principát moc aristokracie zlomil a císaři dokonce senát doplňovali podle svého uvážení rovněž lidmi neurozenými. Císař Cónstantínus zavedl označení p. jako čestný titul pro vyšší úředníky, viz pod senát. Protiklad patriciů a plébejů v principátu svým způsobem nahradilo členění Římanů na občany honestiórés, "ctihodnější", a humiliórés, "nižší".

Mezi ctihodnější patřili senátoři, jezdci/rytíři, též veteráni, provinční honorace/decuriónés, též podnikatelé a lidé svobodných umění. Měli nárok na řádné soudní procesy a případně smrt stětím, byli zbaveni hrůz poprav otrockých ukřižováním n. předhozením zvěři v cirku.   

Patricije obklopovali klienti, clientés, "naslouchající/poslušní" a se svými patróny-šlechtickými ochránci tvořili systém patrónátu/patrónátus, řec. patróneia, fungující v jižní Evropě a v latinské oblasti Ameriky svým způsobem dodnes; srov. vztahy na latifundiích n. mafiánské jihoitalské korporace. Cliéns, "klient", se mohl spolehnout na praktickou právní ochranu patrónovu a obchodní, naopak byl povinován vydáváním peněz na věno patrónovi dcery, bylo-li toho třeba, zaplatit výkupné v případě zajetí ve válce, přispět na úhradu finančních ztrát v případě prohraného soudního sporu. Zrada patróna s sebou nesla jediný právně spravedlivý trest: smrt. Patronát římských šlechticů fungoval nad celými státy, hellénské obce se k patrónům obraceli o radu a pomoc. 

Patricius z Iúdaie, Patrikios, hebr. Natrona, povstalec z Diokaisareie, provolal se králem§ 352+

Patricius z Lýdie§ 1. neoplatónský filosof, 371+; 2. manž. Márkelly, o. Proklův, 392+  

Patricius z Numidie, manž. Berberky Moniky, o. Augustínův, ideologa křesťanů§ 354+  

Patrikios§ viz Patricius

patrimónium, patrimónium prívátum§ viz fiscus

patrimónium Petrí, Petrovo dědictví, územní a majetkové nároky římských biskupů spočívající na údajném odkazu Cónstantína I.§ 2667, 335+ a viz pod křesťanství (3) a (4) 

patriotismus, vlastenectví (o zradě viz tam), srov. pod národovectví
S výjimkou několika filosofických postojů (např. kynici, epikúrici) základní sociopolitický postoj občanů starověkých démokracií. Dokonce athénský autor komedií Aristofanés, který v dobách války nemilosrdně zesměšňoval politické elity a zvyklosti známých lidí, vytkl Kleónovi, že "mluví špatně o obci i před cizinci": například o velkých dionýsiích chodívali totiž do divadla vyslanci cizích států. Tyrtaios, rodem ze Sparty, Míléta nebo Athén, autor bojových vlasteneckých písní, formuloval nejvyšší (nejen) sparťanskou občanskou ctnost slovy: "Zemřít v boji za vlast je krásné, padne-li správný muž v prvních řadách.../tethnamenai gar kalon eni promachoisi pesonta andr' agathon peri hé patridi marnameron". O prvním „evropském“ projevu viz elegie s. v. lyriky.

Nejstaršími literárními projevy patriotismu a národního zápalu je radost Sumerů nad pádem semitského Akkadu (Sag-ki-gíd-da en-líl-lá-ke, tj. Když hněvivý Enlilův pohled, novodobých označením Prokletí Akkadu) a Nářek nad zkázou Uruku zničeného Amority. V dík za to, že Akkad zničen Guteji, slavili Sumerové Inannu. Věru národní bohyní, matkou celého kmene, byla pro Římany Afrodíté/Venus.

patripassiání§ viz monarchiánové a Noétos  

 

Patrobios, Patrobius Neróniánus, propuštěnec Nerónův§ 66+, 68+, 69+  

 

Patrofilos, biskup ve Skythopoli§ 325+

 

Patrokleás z Lárissy, s. Astokleův, vykoupený z otroctví Mámertínem§ 170

Patrokleidés z Korinthu, n. Hippokleidés, poslední dórský basileus z roku Bakchiovců§ 657

Patroklés z Argolidy (?) n. Athén (?), popř. Proklés, oikistés Samu§ 1100, 650 

Patroklés z Athén, bohatec-skrblík§ viz s. v. lázně

Patroklés ze Sparty, o. Tantalův, gen.: Patroklea§ viz tam

Patroklés, vojevůdce a spolubojovník Seleuka I. a Antiocha I.§ 311, 292, 286 

Patroklos z Opúntu, Achilleův druh, gen.: Patrokla§ 1235, 324-, 214+ 

Patroklos z Makedonie, s. Patrónův, nauarchos Ptolemaia II.§ 276, 270, 266, 265  

Patroklos/Patroklú charax, "Patroklův val", ost. u Attiky§ 266

Ti. Klaudios Patroklos z Athén§ arch. 224+

patrón, patróneia§ viz patrés

Patrón z Athén (?), epikúrik, ž. Faidrův§ 250, 70 

Patrón z Fókidy, kondottiér§ 331 - 330 

Patrónis, Trónis, mí u Daulidy ve Fókidě§ 304

C. Patrónius§ vide C. Petrónius

Pattin, Patin§ = Unqi

Paturisu, Paturisi, ass. jméno Horního Egypta§ viz tam

Patušarra, země na východu Médie u Solné pouště"§ 673

Paula z Říma, fanatická asketička, m. Blaesilly a Iúlie zv. Eustochium§ 347+ 

Paulína, pravděpodobně Fulvia Paulína, manž. Sáturnínova, pravděpodobně Cn. Sentia Sáturnína, obelstěná vyznavačka Ísidy§ 19+ a viz s. v. bůh 

Paulína, manž. Seneky ml.§ 65+ 

Paulína, ses. Hadriánova§ 130+ 

Paulínos II., biskup v Antiocheji§ 362+, 378+ (Paulínos I., biskup předtím v Tyru, seděl v úřadu několik měsíců roku 330; není v CSD) 

Paulínus, celé jméno neznáme§ cos. ord. 277+ 

Paulínus z Noly, původním jménem Pontius Meropius Anicius Paulínus, cos. suff. 377, manž. Theresy z Barcenony, biskup v Nole§ 363+ 

Paulos z Aigíny, lékař v Alexandreji§ viz s. v. lékaři (2)

Paulos z Alexandreie§ 1. majetný křesť. sektář, 201+; 2. astrolog, viz s. v. mathématika  

Paulos z Germy v Mýsii, sofista§ 270+

Paulos z Lykopole alias Didymos, s. Bésariónův, nezn. sofista§ není v CSD 

Paulos ze Samosat§ 1. biskup v Antiocheji Syrské Paulos I., sektář, od něho pauliáni/pavlovci, 264+, 268+, 343+ a viz s. v. křesťanství (3); novátián, 264+  

Paulos z Théb, první z anachórétů§ 356+ 

Paulos z Tyru, rhétór§ 129+

Paulos z Tarsu, lat. Paulus, č. Pavel, hebr. jménem Ša'ul/Sa'ul, řec. Saulos, č. Saul, křesť. ideolog; Paulos byl jako římský občan, celé jméno neznáme§ 6+, 34+, 36+, 37+, 46+, 49+, 64+, 100+, 301+ a viz pod křesťanství

Paulos (I.) z Thessaloníky, biskup v Kónstantínopoli§ 340+, 342+, 343+  

Paulos, rhétór a sofista§ 270+ 

Paulos, Paulus§ viz Iúlius Paulus 

Paulus§ cos. na Západě 352+ 

Paulus, vyjednávač Cónstanta s Dónátem§ 344+    

Paulus z Dákie zvaný Caténa/Řetěz, podlý notárius/úředník císařské administrativy§ 353+, 355+, 361+   

Paulus§ viz Orosius 

Claudius Paulus, batávský velmož§ 68+

Paulus, Friedrich, německý polní maršál§ 146

Paura, guvernér v eg. provincii Kana'ánu§ 1373 

Pausaniás zvaný Periégétés, vlast neznáme, autor zachovaného popisu hellénských pamětihodností§ 264, 195-, 150+

Pausaniás z Athén, přítel básníka Agathóna, propagátor paiderastie§ 400 

Pausaniás z Épeiru, strat.§ 198
Pausaniás z Fer, tágos§ 195, 184
Pausaniás z Kaisareie Kappadocké, rhétór§ 133+, 176+, 200+  

Pausaniás z Thessalie, milenec Láidin§ 415

Pausaniás z Makedonie§ 1. k., syn Aerópův, 432, (?), 399, 394, 336; 2. vrah Harpalův, 323; 3. milenec Filippa II., 337; 4. 368, 359, usurpátor maked. trůnu; 5. 313, vojevůdce Antigona I.; 6. 285, vojevůdce Seleuka I.
Pausaniás z Orestidy, milenec a vrah Filippa II.§ 337, 336

Pausaniás ze Sparty§ 1. k., syn Pleistoanaktův, vnuk Pausaniův, 408, 405, 403, 395, 393, 385; 2. syn Kleombrota I., 500, 480 - 476, 471, 469, 467, 458, 445, 432; 3. historik, viz s. v. dějepisci (2) 

Pausiás ze Sikyónu, malíř§ 325, 85 

Pausilypon, "Konec starostí", luxusní villa nad Neápolským zálivem, dn. Posillipo, neapolská čtvrť§ 15

Pausimachos z Antiocheie Chrýsáorské/Alaband, s. Iatrokleův, vyslanec§ 203, 200

Pausimachos z Kolónu v Attice, o. Diogena z Kolónu, posledního z makedon. frúrarchů a athénského „osvoboditele“§ 229

Pausimachos z Antiocheie/Alaband, s. Iátrokleův, b. Aristofanův, vyslanec/theóros§ 200

Pausimachos, činovník Eumena II. vyznamenaný v Athénách§ 159

Pausirás, Pausiris z Egypta§ 1. 453, syn Amyrtaia I.; 2. povstalec, 186

Pausistratos z Rhodu, strat.§ 197, 191-190

Pausón z Athén, malíř§ viz s. v. malíři

páv, taós, pávó, první servírování a výkrm§ 67

Pavel z Tarsu§ viz Paulos

Pavia (Papia)§ = Tícínum

Pawach-Telmach§ viz Papach-dilmach z Chatti 

Paweraa, starosta Théb ve Dvacáté dyn.§ 1140

Pawerem, Purem/Purme z Kúše, vojevůdce§ 730

Páx, bohyně Míru, srov. pod Eiréné; její chrám§ 27- (Augusta), 70+, 75+, 191+ 

páx rómána§ 180+

Paxamos, psavý učenec§ 60+

Paxoi, ost. před Korkýrou, dn. Paxos a Antipaxos§ 229

Pazyryk, náhorní rovina, v Altajské republice, archeolog. lokalita§ 2500 a viz s. v. kuchyně (5), móda, nábytek