Ati-Az

Atia, dc. Iúlie mladší, sestry Božského Iúlia, s M. Atiem Balbem, tedy neteř C. Iulia Caesara dict., manž. C. Octavia, m. C. Octávia/Augustova, a manž. L. Márcia Philippa§ 100, 63, 56, 44

Po Octáviově smrti se Atie provdala za L. Márcia Philippa, cos. 56, viz tam, a výchovu jejího syna převzala babička Iúlia Minor (zemřela 51), třebaže ho Március nijak nezavrhoval. 

Atia, manž. L. Márcia Philippa, cos. 38§ 56 

atijóga§ viz dzogčhen

Atil§ viz Itilu

Atílius, celé jméno neznáme, podvodný majitel amfiteátru ve Fídénách§ 27+ 

P. Atílius Aebutiánus, praef. praet.§ 185+, 188+ 

C. Atílius Bulbus§ cos. 245 a 235

A. Atílius Cálátínus nebo Cáiátínus§ cos. 258 a 254, dict. 249 (252)

M. Atílius Metílius Bradua§ cos. ord. 108+ 

C. Atílius Régulus§ 1. cos. 250, b. M. Atília Régula; 2. cos. 225, cos. suff. 217

M. Atílius Régulus§ 1. cos. 294; 2. cos. 267 a 256, 255, 254; 3. cos. 227

M. Atílius Régulus Calénus§ cos. 335

Atílius Rúfus, legát§ 84+

T. Atílius Rúfus Titiánus§ cos. ord. 127+ a 142+ spiklenec 

A. Atílius Serránus§ 194, 192, 172, cos. 170

C. Atílius Serránus§ 1. cos. 106; 2. cos. suff. 120+ 

M. Atílius Serránus§ praet. 153

S. Atílius Serránus§ praet. 147, cos. 136

Ser. Atílius Serránus, tr. pl.§ 57

M. Atílius Sevérus§ 182+ (cos. suff. design.)

C. Atílius Strabó§ cos. suff. 71+

M. Atílius, praet. na Korsice§ 175

Atílius Tatiánus, spiklenec, snad blízký příbuzný Atília Rúfa Titiána§ 127+

C. Atinius, praetor v Hispánii§ 186

C. Atinius Labeó Mácerió, tr. pl.§ 130

Atintániá, Atintánové, severoépeirský kraj, který byl dlouho pod vládou makedonských králů. A. po c. 540 razili stříbrný trojstatér s nápisem TYNTENON/"(A)tinténů"; byl též illyrský kmen tohoto jména§ 429, 330, 282, 272, 229, 228, 221, 213, 105

Atis, náčelník italských Bojů§ 238

M. Atius Balbus, viz též Atie§ 33, 22

Atizyés, per. satr. Velké Frygie§ 334

Atl Atl, jeskyně v N. Mexiku§ 5500

Atlanersa, k. Meroé§ 600

Atlantis, obyvatelé Atlantové, Platónem vybájený ostrov v dialozích Tímaios a Kritiás§ 1700 viz Faros, Thérá a Sókratés.

Údajně Solónem do Hellady rozšířený příběh egyptských kněží o zemi západně od Hérákleových sloupů s jakýmsi ideálním státoprávním uspořádáním.Devět tisíc roků před Platónem, tak autor báje, prý Atlantové válčili s lidmi ve Středomoří a zanikli v zemětřesení.

Atlás, gen. -lanta§ 1. b. Prométheův, 1640; 2. pohoří v Maghribu§ 6+, 42+, 58+  

Atoiás§ viz Ateás ze Skythie

Aton§ viz Aten 

Atossa z Persie, pers. Utausá/Hutaus᧠1. nejstarší dc. Kýra II., manž. původně svého nevlastního bratra Kambýsa II., pak Smerdia/Bardiji, Kambýsova mladšího bratra, následně usurpátora Gaumáty (prý ho rozpoznala v posteli podle uříznutých uší, nebo to byla zásluha Faidymy) a na podzim roku 522 Dáreia I., m. Xerxa I., Achaimena, Masisty a Hystaspa, sestra Artystóny, rovněž Dáreiovy manželky, srov. tam. Zemřela kolem roku 475 a zažila hellénské fiasko svého syna. Traduje se o ní, že u Dáreia prosadila, co chtěla, a že byla grammotná, 521, 512, 486; 2. d. a manž. Artaxerxa II., 404

Atoti§ viz Iti

Atra, Hatra§ viz Hatra a pod Arabové

Atragaiá, m. v Thessalii§ 186

Atramyttion, pozd. Adramyttion, m. v Mýsii, osada kdysi Athénských, dn. Edremid v TR§ 422, 368, 250, 151, 129+ 

Atránu, pevnost Mannájů§ 659

Atrebatové, Atrebatí, část kmenového svazu Belgů v pozd. hrabství Artois = dep. Pas-de-Calais, v okolí m. Arras; část Atreb. žila v Anglii jižně od Temže se střediskem v Callevě§ 75, 51, 39+, 42+, 43+   

Átreovci, synové Átreovi Agamemnón a Meneláos§ 773

Átreus z Mykén, k.§ 1600

Atri§ viz Hatria, Hadria

Atrina§ viz Ašina

átrium Líbertátis, archiv censorského úřadu poprvé zmiňovaný roku 214, od 28 bibliotheca Asinií Polliónis (ad átrium viz pod architektúra)§ 214, 40

C. Átrius Umber, římský rebel§ 206

Atrométos z Athén, manž. Glaukotheje, o. Aischinův, Afobétův a Filocharův§ 390

Atropaténé§ viz Média Atropaténé

Atropatés z Persie, pers. Áturpát, "Chráněný ohněm/Oheň ho chrání", též Atropatios, satr. Médie; srov. též Arsakés§ 328, 324, 323

Attacottové, Attacottí, Atecotí apod., jeden z britských národů§ 367+

Attachušu z Elamu, sukkal v Súsách§ 1830, 1800  

Attaleia, pevnost u Pergamu§ 252

Attaleia, několik měst v záp. Anatolii, zde v Pamfýlii, dn. Antalya v TR§ 150, 100, 212+ 

Attalis, fýlé v Athénách§ 199

Attalos, majitel a adopt. o. Akty/Acty, milenky Nerónovy§ 54+

Attalos, s. sofisty Polemona, o. Kallistó, m. sofisty Hermokrata§ 176+

Attalos, odsouzenec v Asii, který se nechtěně nějak zamíchal do imperální politiky§ 189+

Attalos z Ganger v Paflagonii, dyn. (nesouvisí s pergamskou dynastií)§ 64, 40

Attalos z Makedonie§ 1. strýc Kleopatry II. Makedonské, manž. Filippa II., 337 - 335; 2. s. Andromena z Tymfaie, b. Simmiův a Amyntův, Alexandrův vojevůdce, 331, 322, 321, 319, 318, 316, 315

Attalovci, panovnická dynastie v Pergamu§ 162+ a viz pod Pergamon a jednotlivá jména králů (Attalos a Eumenés; západořímský císař Priscus Attalus, který vládl v letech 409 - 410 a 414 - 415 n. l., nebyl potomkem pergamské dynastie, pouze posledním vladařem toho jména)

Attalos z Tiu§ 1. zřejmě Makedon, o. Attala I., b. Filetairův a Eumena, otce Eumena I., 283; 2. s. Attala č. 1, b. Filetairův a Eumenův, manž. Antiochidy, o. Attala I., 269, 241

Attalos I. Sótér, s. Attala z Tiu č. 2 s Antiochidou§ 301, 269, 250, 241, 229, 228, 223, 220, 218, 216, 211 - 208, 205, 204, 201 – 197, 139

Attalos II. Filadelfos§ 197, 192, 190, 189, 186, 181, 175, 169-168, 159, 157 - 154, 152, 149, 144, 138, 100

Attalos III. Filométór, s. Eumena II. a Stratoníky§ 159, 138, 134, 133

Attalus, k. Markomannů, o. Pipy, milenky Gallienovy§ 255+

Attambélos/Athambélos/Athambílos I. z Charakény, dyn.§ 121

Klaudios Attalos ze Sféttu§ arch. 140+ 

Attambélos IV. z Charakény, dyn.§ 121

Attambélos VII. (?) z Charakény§ 116+

Atta-mannum z Larsy, velitel invasní armády na území Isinu§ 1935

Atta-metu z Elamu, o. Chumban-chaldaše III., elam. asi Atta-chamti-Inšušinak§ 648

Atta-wera-chalki, sukkal Elamu a Simaški§ 1605

Attar-šamá'in, "Hvězda nebes", arab. bohyně (bůh?)§ 676 

Attasiové, část Massagetů§ 170

Attenés z Turdetánie, dynasta§ 206

Atti§ viz Džer

Attidius, senátor-zběh§ 67

L. Attidius Cornéliánus§ 1. cos. suff. 151+, legát 162+; 2. [L. Attidius?] Cornéliánus (?), cos. suff. 182+    

Attika, Attičané, krajina ve střed. Helladě (původním jménem Akté či Aktaiá, též Mopsopiá, srov. shodu a Pamfýlií), jejím sídel. m. jsou Athénai, viz t鞧 750, 700, 776, 566, 553, 550, 513 - 511, 508, 490, 479, 446, 431 - 425, 413, 390 - 388, 380 - 378, 376, 322, 318, 296, 283, 232, 201, 200, 268+, 375+  

Attikos ze Sard§ Ol. 149+ 

 

Attila, vládce Hunů, got. „Tatíček“§ 181, 375+, 383+, 390+  

Attís z Pessinúnthu v Galatii, velekněz kultu Velké Matky - vlastně kněžský titul§ 189, 166, 165

Attius Clausus§ viz Appius Claudius

Attius Labeó, překladatel homérských zpěvů do latiny§ 50

[Sex.?] Attius Labeó§ cos. suff. 146+

L. Attius Macró§ cos. suff. 134+ 

Sex. Attius Subúránus Aemiliánus§ praef. praet. 99+, cos. suff. 101+, cos. ord. 104+  

Attius Tullius, lat. Appius T., vůdce Volsků§ 491, 490, 488, 487

P. Attius Várus, jeden z pompéjovských vojevůdců§ 49, 46, 45

 

Attuaginés z Persie, vojevůdce§ 479 

Attuáriové, Attuárií, Atthuárií§ viz Chattuárií 

Atuatuka, Atuatuca/Aduatuca, "opevněné místo", centrum Eburonů neznámé polohy mezi Maasou a Rýnem§ 54

Atuatuca Tungrórum, dn. Tongeren ve Flámsku§ viz Germánie

Atuatukové, Atuatucí n. Aduatucí, germ. kmen v Gallii Belgické, v pozd. jižní části Brabantu, potomci Kimbrů a Teutonů, kteří zde v počtu šesti tisíc mužů byli zanecháni před rokem 102 hlavním proudem táhnoucím na jih, jádro kmene bylo Caesarem zničeno (více než 50 tisíc osob prodáno do otroctví)§ 57 

 

Atum, "Veškerenstvo, Vesmír", jeden z eg. prabohů, pozd. identifikovám s Reem jako Re-Harachti-Atum§ 2667, 1417 a viz v oddílu Bohové a jejich svátky xv.

Atuna, Tuna, m. a státeček v Tabalu v pozd. již. Kappadokii; zřejmě dn. Zejve Hüjük již. od Tyan§ 738, 713, 138

Atyanás z Adramyttia, Ol. 177, vítěz v boxu§ 72

Atyria, Atúria§ viz pod Assyrie, Aššur

Atúsiás na Kapru, m. v Assyrii; jméno známe z autonomní ražby „Atúsieón tón pros ton Kapron“§ 606

 

Aualis, Aualský záliv§ viz Diré

Auaris§ viz Avaris

Audata z Illyrie§ viz Eurydiké II. Makedonská

Audáx, zrádný Lúsítánec§ 139

Audoleón/Audóleón z Paionie, též Autoleón, s.Patraův, o. Aristónův§ 315, 310, 295, 286

'Auf/awf ibn Zudžum z klanu Baní Salíh§ 377+

Aufidéna, sídel. m. samnitských Caracénů, dn. Castel di Sangro§ 269

Aufidia n. Alfidia, d. Aufidia Lucróna, manž. M. Livia Drúsa Claudiána, m. Livie Drúsilly§ 38

Aufidius Bassus, epikúrik a historik§ 50+

M. Aufidius Frontó§ cos. ord. 199+ 

C. Aufidius Márcellus§ cos. ord. 226+ (cos. suff. asi za Sevéra)  

Cn. Aufidius Orestés, o. Aurélie Orestilly§ 73, cos. 71

C. Aufidius Victorínus, praef. Urbí§ 138+, cos. ord. 200+   

C. Aufidius Victorínus, celým jménem C. Aufidius Victorínus Mulvius […] Márcellínus Rhésius Per[…] […] Numisius Rúfus Arrius Paul[ínus] [...] [Camil]lus (?) Iústus Coccéius Gallus§ cos. suff. 155+, legát 162+, 171+, 180+, cos. ord. 183+     

Aufidios z Pater§ 20 (Ol.)

Augaros§ viz Abgaros

Augasiové, část Massagetů§ 170

Augsburg, m. v Bavorsku, č. Augšpurk§ 393+ a viz Augusta Vindelicum

augurové v Římě, augurés, volené kollégium státních kněží-vykladačů věšteb a znamení, auspicia, interpreti chování ptáků, auspicés, znalí mj. Sibylliných knih§ 715, 300, 203, 57

augusta, titul pro manželky a matky imperátorů, vytvořený podle jméno Augustova; řec. sebasté/Sebasté. První z august byla manželka Augustova Livia (stalo se tak roku 37+), druhou Agrippína ml. roku 50+, poslední před rokem 393 manželka Theodosiova Flavia Flaccilla, čtyřicátá osmá v pořadí žen, o nichž víme, že se jim přívlastku Augusta dostalo. Jejich jména viz v textu CSD.  

Augusta, m. v Kilikii§ 24+ 

Augusta§ viz Londinium

Augusta Émerita§ viz Émerita

Augusta Euphrátensis, provincie vyčleněná ze Syrie Koilé, zkráceně Augustophrátensis n. Euphrátensis, řec. Eufrátési᧠72+, 330+, 356+  

Augusta Praetória (Salassórum), sídel. m. Salassů, dn. Aosta, něm. Osten§ 25

Augusta Raurica, Colónia Augusta Rauracórum/Rauricórum, sídel. m. kelt. Rauraků, sousedů a spojenců Helvétiů, dn. Augst u Basileje§ 356+, 357+, 360+, 374+   

Kolonie založená původně roku 44 L. Múnátiem Plancem, nejpozději roku 374 n. l. se nazývala Basilia, dn. Basel v CH. V nejlepších časech měla c. patnáct tisíc obyvatel a vodou ji zásoboval aquadukt od řeky Ergolz, na níž pravděpodobně stávala do c. 1200 století hráz. Na břehu jezera stávala villa a osada Batiniacum/lokalita Bettenach, která byla opuštěna zřejmě v téže době.  

Augusta Suessiónum§ viz Noviodúnum

Augusta Taurinórum (Torino/Turín)§ 75+, 355+ a viz Tauriskové

Augusta Tréverórum, sídel. m. Tréverů, pozd. Trier/č. Trevír§ 16-, 14+, 70+, 170+, 255+, 269+, 271+, 272+, 274+, 289+, 293+, 301+, 306 až 310+, 313+, 314+, 316+, 335+, 337+, 341+, 343+, 358+, 366 až 368+, 372 až 375+, 379+, 381+, 383+, 387+, 388+       

Augusta Vindelicum/Vindelicórum, sídel. m. v Raetii, dn. Augsburg§ 15, 260+, 278+ 

Do c. 70+ vojenské ležení s civilním zázemím, pak bez stálé posádky s hradbami, Hadriánem povýšeno na municipium pod jménem Aelia Augusta a snad tehdy se stalo sídelním městem Raetie (namísto Campodúna). 

augustália, lúdí augustálés, hry§ 19 

Augustamnica, př. Aegyptus Herculia, provincie§ 288+

Augustínus z Thagasty v Numídii, křesť. ideolog§ 269, 216+, 350+, 354+, 360+  

Augustobona, Aug. Tricassium, Tricasíní, sídel. m. Trikasů v Gallii Lugdúnské, odtud dn. jméno Troyes na Seině§ 356+ 

Augustobriga§ viz Numantia

Augustodúnum Haeduórum, métropole Haeduů, dn. Autun§ 21+, 269+, 270+, 350+ a viz Haeduové 

Augustonemetum, dn. Clermont-Ferrand§ 259+ a viz Arvernové  

Augustus§ viz C. Octávius

Augustovy svátky, fériae Augustí n. augustálés§ 19

Auha§ viz Aluta, Alutus

Auibre, Au-ib-Re, s. Hordžedefův§ 2589

aukce, auctió, prodej vyvoláváním za nejvyšší nabídku. Zřejmě nejoriginálnější aukce starého věku proběhla 28. března 193 n. l., viz tam. Po smrti císaře Pertinaka si u praetoriánů zajišťoval podporu praefectus urbis Ti. Flávius Sulpiciánus, Pertinakův tchán. Dva vojenští tibúnové dostali nápad, že Didius Iúliánus, když ho spatřili, by mohl být lepší. Didius skutečně sliboval dát vojákům císařské gardy více na odměně a také obnovu Commodovy památky. Vpustili ho do tábora a zvolili císařem. S podmínkou, že Sulpiciánovi se nic nestane (přežil to, ale později byl popraven Sevérem, protože se postavil na stranu Clódia Albína). Podle jiné verse byl Iúliánus opilec a jeho rodinka také (dobově: „vedli nezřízený život“). Když Pertinax zemřel, manželka Manlia Scantilla a dcera Didia Clára tatíka přemluvili, aby zašel za vojáky a slíbil jim cokoli. U brány se potkal se Sulpiciánem a oba přes zeď licitovali o císařství, o vládu nad světem!

Aulac, státní útvar na severu Vietnamu§ 175

Aulerkové, kelt. kmenový svaz§ 52 a viz Cenománové

Au. se dělili na Eburovícés/Eburovíky se sídel. m. Mediólánum (v okolí dn. Evreux; srov. jiné dva M.), Cenomání, Brannovícés (snad dn. Briennois na Loiře) a Diablintés či Diablintí.

Aulés z Fókidy, tyr§ 556

aulétés, závod pištců v Olympii, viz pod hry olympijské

Aulis, m. v Boiótii§ 396, 304, 86

Aulorités, k. Makedonů§ viz Ptolemaios I. Makedonský

Auránítis, Chavrán, Chaurán, arab. Haurán, vých. část Dekapole v Transjordánii, dn. jižní SYR a severní JOR§ 1373, 30, 23, 20, 4, 244+, 270+  

Aurélia Cotta, m. diktátora C. Iúlia Caesara, d. L. Aurélia Cotty s Rutílií, ses. C., M. a L. Auréliů Cottů; srov. pod řez císařský, zemřela roku 54§ 100, 70

Vedle nejmladšího z dětí Caesara měla s praetorem C. Iuliem Caesarem dcery Iúlii Maior a Iúlii Minor (asi narozeny 102 a 101?), "starší a mladší". Starší Iúlie si vzala jistého Pínária a měla s ním syna L. Pínária. Ze svého druhého sňatku měla syna Q. Pedia. Oba získali z Caesarovy závěti čtvrtinu odkazu, jejich bratranec Octavius tři čtvrtiny. Mladší z Iúlií si vzala M. Atia Balba a jeich dcera Atia C. Octavia, jejichž jediným dítětem byl C. Octavius, pozdější C. Iúlius Caesar Octaviánus a nakonec Augustus. 

Aurélia Fadilla, d. Antónína Pia§ 138+

Aurélia Messalína, manž. Ceiónia Postuma, m. Clódia Albína§ 195+

Aurélia Orestilla, d. Cn. Aufidia Oresta, manž. L. Sergia Catiliny§ 73

Aurélia Sevéra, nešťastná vestálka§ 213+

Auréliánus, prínceps§ viz L. Domitius Auréliánus

Auréliánus, celé jméno neznáme§ cos. suff. 182+, snad Pescennius Aur., viz též tam

Auréliánus Hermogeniánus§ viz Hermogeniánus

Flávius Aureliánus, cos. 400§ 392+

auréliánus, stříbrná mince§ 274+

Aurélios, sofista§ 200+

Aurélius, senátor, celé jméno neznáme, s majetky v Dákii§ 270+

M. Agaclytus§ viz Agaclytus 

Aurélius Agrícolánus, praef. praet. hispánské dioecése§ 298+

Aurélius Achileus n. jen Achilleus, corréctor Aegyptí a usurpátor, asi jiný od Achillea, viz rok 286+§ 297+  

M. Aurélius Alexander, M. Aurélius Sevérus Alexander Augustus§ viz Sevérus Alexander 

Aurélius Ambrosius§ viz Ambrosius

M. Aurélius Antónínus, císař Imp. Caesar M. Aurélius Antónínus Augustus (I.), též prostě Márcus zvaný Filosof§ 404, 16+, 42+, 48+, 61+, 75+, 93+, 100+, 105+, 114+, 116 až 118+, 121+, 122+, 125+, 126+, 133+, 138 až 140+, 140+ cos., 144+, 145+, 147+, 148+, 152+, 160 až 180+, 182+, 188+, 192+, 193+, 195+, 197+, 200+, 205+, 208+, 211+, 213+, 217+, 218+, 223+, 236+, 238+, 249+, 251+, 253+, 269+, 270+, 358+, 370+, 375+             

Roz. M. Annius Catilius Sevérus, později M. Annius Vérus, po adopci M. Aelius Vérus Aurélius Caesar, viz Numa (se svým bratrem Imp. Caesarem L. Auréliem Vérem Augustem byli první dva římští spoluvládci s rovnoprávnou titulaturou); poslední z "dobrých císařů" (96-180), které novodobá historiografie počítá od Nervy.

M. Aurélius Antónínus (III.)§ viz Caracalla

M. Aurélius Antónínus (IV.)§ viz Elagabalus

Q. Flávius Aurélius Symmachus§ 390+, cos. 391+ 

L. Aurélius Aviánius Symmachus, magnát, praef. Urbí, o. Q. Aurélia Symmacha§ 361+, 364+ 

M. Aurélius Cárínus vulgó Cárínus, s. a spoluvládce Cárův a Numeriánův, manž. Mágnie Urbiky, o. Nigriniána§ 217+, 257+, 268+, 269+, 282 až 285+, 286+  

M. Aurélius Cárus, praef. praet., pučista a prínceps, rodným jménem snad M. Numerius C., v historiích znám jako Cárus; o. Cárína a Numeriána§ 65+, 217+, 257+, 282+, 283+, 287+  

Aurélius Celsínus, praef. Urbí§ 338+

Aurélius Celsus, centurió zatknuv Macrína§ 218+

M. Aurélius Claudius, M. Aurélius Valerius Claudius Gothicus, prínceps známý jako Claudius II., b. Quíntillův a Críspův§ 216+, 260+, 262+, 265+, 266+, 268 až 270+, 276+, 293+   

M. Aurélius Claudius Quíntillus, b. a nástupce Claudia II.§ 268+, 270+ 

M. Aurélius Claudius Críspus, hypothetická podoba jména, b. Claudia II. a Quíntilla§ viz Críspus

M. Aurélius Cleander, propuštěnec, praef. praet., řec. Kleandros z Bíthýnie/Frygie, pův. otrok, manž. Commodovy milenky Dámostratie§ 180+, 185+, 188+, 189+   

M. Aurélius Commodus, s. M. Aurélia Antónína, císař, rod. jménem L. Aurélius C., Imp. Caes. M. Aurélius Commodus Antónínus Aug., v historii znám jako Commodus, též Antónínus II.§ 324, 117+, 126+, 129+, 138+, 145+, 162+, 164+, 166+, 168+, 169+, 172+, 175 až 193+, 195+, 197+, 200+, 203+, 211 až 213+, 217+, 222+, 238+     

L. Aurélius Commodus Pompéiánus§ cos. ord. 209+ 

C. Aurélius Cotta§ 1. cos. 252 a 248; 2. cos. 200; 3. cos. 144; 4. 91, b. M. a L. Aur. Cotty, cos. 75; 78, 76, 70; 

L. Aurélius Cotta§ 1. cos. 119, o. následujících bratrů a jedné dcery; 2. b. M. Aurélia Cotty, cos. 75, a C. Aurélia Cotty, cos. 74 a Aurélie, matky Božského Iúlia: praet. 70, cos. 65

M. Aurélius Cotta§ b. C. Aur. Cotty, cos. roku 75, cos. 74, 74 - 72, 70

M. Aurélius Cotta Máximus Messálínus§ cos. 20+ 

M. Aurélius Epagathus§ viz Epagathos 

M. Aurélius Probus n. M. Aurélius Equitius Probus, imp., s. Dalmátiův, b. Claudie a biskupa Dometia§ 3174, 257+, 259+, 260+, 271+, 272+, 274+, 276 až 282+, 292+, 307+, 340+, 358+     

Aurélius Féstívus, životopisec císařů§ 217+

L. Aurélius Flaccus§ cos. suff. 140+ 

M. Aurélius Fulvius Antónínus, s. Antónína Pia s Annií Galerií Faustínou§ 138+

T. Aurélius Fulvus§ 1. legát, praef. Urbí, děd principa Antónína Pia§ 69+, cos. 85+ (podruhé ordinárius; poprvé pravděpodobně za Vespasiána), o. no. 2., 86+; 2. s. no. 1, o. Antónína Pia, 86+ cos. ord. 89+, 89+ 

T. Aurélius Fulvus Boiónius Arrius Antónínus, prínceps známý jako Antónínus Pius, s. T. Aurélia Fulva no. 2 a Arrie Fadilly§ viz Antónínus Pius

L. Aurélius Gallus§ 1. cos. suff. 146+; 2. cos. ord. 174+; 3. cos. ord. 198+   

Aurélius Germánus z Antinoé (?)§ Ol. 241+ 

Aurélius Hermogenés, praef. Urbí§ 306+  

M. Aurélius Maus[aeus?] Carausius/Charausió, usurpátor§ viz Carausius 

M. Aurélius Marius, usurpátor v Galliích§ 269+

M. Aurélius Numerius Numeriánus, prínceps Numeriánus, s. Cárův, b. Cárínův§ 65+, 217+, 249+, 257+, 282 až 284+ 

M. Aurélius Olympius Nemesiánus, literát§ 65+, 283+  

Aurélius Opillius či Opillus, filolog a řečník§ 50 

L. Aurélius Orestés§ 1. cos. 157, 147; 2. cos. 126; 3. cos. 103

Q. Aurélius Pactuméius Frontó§ cos. suff. 80+

Q. Aurélius Pactuméius Cléméns, b. předešlého a s ním první senátor z římské Afriky§ 80+

M. Aurélius Papírius Dionýsius, právník, praef. annónae a podvodník§ 188+, 189+ 

P. Aurélius Pecúniola, trib. mil.§ 252

L. Aurélius Priscus§ cos. suff. 67+

T. Aurélius Quiétus§ cos. suff. 82+

M. Aurélius Sabíniánus, o. Márcie, milenky Commodovy§ 185+

M. Aurélius Sabínus Iúliánus, usurpátor§ 284+, 285+ 

M. Aurélius Scaurus§ cos. 108, 105

M. Aurélius Sevérus Antónínus, prínceps§ viz Caracalla

Q. Aurélius Symmachus (signó) Eusebius, s. L. Aurélia Aviánia Symmacha, senátor, literát, praef. Urbí§ 364+, 379+, 384+, cos. 391+  

Aurélius Theodotus, legát§ 260+, 261+ 

C. Aurélius Valerius Dioclétiánus Augustus§ viz Dioclétiánus 

M. Aurélius Valerius Máxentius, s. Máximiána Herculia, b. Theodóry§ viz Máxentius  

M. Aurélius Valerius Máximiánus, legát a spoluvládce Diocletiánův§ viz Máximiánus Herculius 

Aurélius Valerius Tulliánus Symmachus§ cos. 330+ 

Aurélius Valerius Valéns, Liciniův caesar§ viz Valéns

Aurélius Várus, Traiánův životopisec§ 111+ 

L. Aurélius Vérus, rod. jménem L. Ceiónius Commodus, po adopci L. Aelius Aurélius Commodus, známý jako L. Vérus, imperator§ 105+  

Sex. Aurélius Victor, byrokrat, praef. Urbí a autor historického breviária§ 68+, 180+, 213+, 320+, 361+, 379+, 388+, 393+       

Aureolus, celé jméno neznáme (M'. Acílius A.?), velitel jízdy a usurpátor§ 260+, 261, 268+, 275+ 

aureus, "zlaťák", římská mince§ 269, 301+, 309+ a viz v přílohách o měrách a vahách

Aurinia, Albruna§ viz pod věštkyně

"Aurínus"§ "Zlaťák", neexistující kult§ 269

Aurinx, též asi Oringis, obec poblíž Mundy v okolí se stříbrnými doly§ 214, 207

aurum corónárium, daň provincií novému príncipovi, též příspěvek k triumfu nebo významným událostem v panovníkově rodině, řec. stefanikon chrýsion, "korunovační zlato/zlato na věnec"§ 118+, 138+, 218+  

L. Aurunculeius Cotta, Caesarův legát§ 54

Aurunkové; jiným jménem Ausonové, italický kmen v již. části Latia na hranicích s Kampánií; jeden z prapůvodních italských kmenů, jehož životní prostor sahal až do Ápúlie (poet.: Ausoniá = dolní Itálie)§ 503, 502, 345, 336, 314

Aus ibn Qallam z Lichjánů, Šápúrův guvernér v lachmovské Híře§ 325+

Ausániové, ‘Ausán, Aušán, jihoarab. národ žijící v okolí pozd. Adenu§ 600, 400, 225, 160

Ausona či Ausonia, m. Ausonů v Latiu; ve středověku Fratte, původní název vrácen roku 1862§ 314

Ausonius, Iúlius A., lékař, manž. Aemilie Aeónie, o. literáta D. Mágna Ausonia§ 337+, 367+ 

Ausonius, D. Mágnus A., s. Iúlia Ausonia a Aemilie Aeónie, literát, vychovatel Grátiánův§ 337+, 367+, 375+ 

Ausonové, Ausonia§ viz Aurunkové

Austanés, pers. šlechtic§ 327

Austrálie, Západní, spolkový stát§ pravěk, před 6000, 4000

Australopithecus, vývojová řada homininů§ pravěk

Austrogotové, Ostrogotové§ 269+

Austronésané, moderní označení pro praobyvatele jižní Číny a Tchaj-wanu, srov. pod Jüe§ 4000, 1600, 112

Austoriové, lat. Austoriání, berberský lid v dn. LAR a DZ§ 363+, 365+, 372+  

Autáriové, Autáriátai, illyrský národ, pův. sousedé Triballů, později pod keltským vlivem§ 335, 310, 302, 278

Autaritos, velitel keltských žoldnéřů§ 241, 238

Autessiodorum, Autissiodorum, Autessiodúrum, oppidum Senonů v Gallii Lugdúnské, dn. Auxerre§ 209+, 356+, 391+  

Autlebis z Thrákie§ viz Athlebis

autobiografie, životopis§ viz dějepisci

Autofradátés z Persie, Vátafradáta, Vádfradád§ 1. 391, 378, 368, 362, satr. Lýdie; 2. 333, nauarchos; 3. 330, 328, 324, též Fradatés, satr. Tapúrie, Hyrkánie a Mardie; 4. čtyři fratarakové, údělní perští králové pod Arsakovci, 141

Autoklés z Athén, strat.§ 368, 362 

autokratór, tj. samovládný, gen. autokratora, úředník či velitel nepodléhající v poli nijakým vyšším rozkazům, nezávislý na rozhodnutí sněmu nebo spoluvelitelů§ viz stratégos aut.

Autokratóris§ viz Sepfóris

Autoleón§ viz Audoleón

Autolykos z Athén, pankratista, s. Lykónův s jistou Rhoďankou§ 404 a viz pod sochaři 

Autolykos z Makedonie, sómatofylax§ 321 

Autolykos, jeden z Argonautů (jiný byl mathématik, na čas uč. Arkesiláův)§ 716

Autóma z Armenie§ viz Aryazaté

automat, automaticky, automaton§ viz mechaniku pod architekturou

Automedón z Eretrie, tyr.§ 341

Automenés z Korinthu, poslední dědičný k.§ 767, 766, 747

Autón, m. na Chalkidice§ viz Síthóniá (?)

autorství, autorská práva; viz také knihy, knihovny

Autorská ethika byla ctěna a případ, že by někdo něčí psané dílo "vykradl", není znám. Práce se veřejně přednášely a lidé měli dobrou paměť; něco okopírovat a předložit to jako vlastní dílo, nešlo. Princip literární kontaminace latinskými autory, tzn. skládání her dvou a více hellénských autorů v jeden nový titul, nebyl pokládán za podvod a její původci dokonce v Římě dosáhli velké obliby (model užitý v novověku scénáristy filmového průmyslu kalifornského Hollywoodu). Ostatně obvykle u hry uvedli, co s čím a kterého hellénského autora spojili.

Protože pojmy kolem autorského práva nebyly ještě živé a literáti se dokázali uživit životem, byť mnohdy jako příživníci u dvora nebo boháčů, a nikoli pouze ilusí, mohl kdokoli cokoli opsat a založit si do knihovny.

Babylónští chrámoví a královští opisovači neopomíjeli v kolofónech, tedy jisté formě tiráží, na opisy/kopie starých a rozpadajících se klínopisných textů na hlíně připsat, kdo byl původním autorem tabulky, popř. kdo text složil. Víme, že jistý Sîn-leqe-unnínní byl ve starobabylónské době redaktorem epu o Gilgamešovi, v novobabylónské době jistý Aba-Enlil-dari Rad Achíkarových, Esangil-kén-ubbil babylónské theodiceje, Kabti-iláni-Marduk epu o Errovi (srov. pod klínopis).

U Egypťanů si s autorstvím nelámali příliš hlavu ani ve stavitelství: dokonce panovníci jako Ramesse II. vyškrabávali jména předchůdců, aby na jejich stavby umístil své nápisy!

Lásos z Hermiony, básník a Pindarův učitel, žil na dvoře athénského tyranna Hippokrata, který ho měl v oblibě. Přistihl jednou athénského orfika a věštce Onomakrita, že podváděl při editaci věšteb mýthického autora Músaia: měl prý do sbírky vpašovat věštbu o zničení nějakých ostrůvků u Lémnu. Onomakritos pak žil v exilu u perského krále v Súsách. Byl to však spíše podvod politický než literárně autorský. Lásovi se přičítá prvenství ve skládání leipogrammů/lipogramů, vynechávání určitého písmene v básni, srov. rok 250+.

Výtvarná díla kopírovali antičtí kameníci a malíři v průmyslovém rozsahu. Kdekdo v provinciích si přál mít doma světová díla a bylo mu vyhověno. Ostatně jen díky tomu se dochovala podoba originálů, která jsou z naprosté většiny ztraceny.

Nelze ani v této souvislosti hovořit o falsa, jako tomu je u falsifikátorů archeologických nálezů z éry novodobé a moderní, když se podobné artefakty staly módou zbohatlíků. Teprve rozbor použitých surovin a technologií prokazuje původnost děl. Mimo jiné se tak roku 2007 prokázalo, že kapitolská vlčice není etruským originálem, ale středověkým podvodem.

K odhalení moderních fals, jichž se v musejích v dobré víře, že jde o oruginální nález, řada vystavuje, přispívá i znalost dobového folkloru, neboť podvodníci často opatřují své napodobeniny šatstvem a účesy jiné doby, než za kterou svůj podvrh vydávají.

Několik šikovných, technicky a výtvarně zdatných podvodníků bylo odsouzeno, někteří zůstávají nevypátráni. Jedním z nich je falsifikátor specialisující se na díla z bronzu, jemuž je přičítána mimo jiné „etruská“ lupa capitólína (srov. pod vlčice a rokem 507). Neznámu tvůrci, který dával do oběhu podvrhy od osmdesátých let 20. století, se říkalo podle častého prvního objevu falsa na trhu „španělský mistr“.

Ve starém věku by nemohlo dojít na skandály končící u soudu kolem falšování obrazů zručnými falsifikátory nebo dokonce malíři, kteří podle svých představ namalovali v duchu originálu díla pokládaná za ztracená. Hellada ani Řím neznali umělce/podvodníky Wolfganga Beltracchiho (roz. Fischer, ročník 1950), který po 35 let kopíroval a doplňoval na konci 20. a začátkem 21. století díla padesáti umělců. Před ním prosluli (čili byli odhaleni) Holanďan Han van Meegeren, Němec Lothar Malskat, Maďar Elmyr de Hory a Angličan Tom Keating, který falšoval údajně na dva tisíce obrazů.

Autosthenés z Athén§ arch. 668

L. Autronius Paetus§ cos. suff. 33, 28

P. Autronius Paetus, senátor a účastník Catilínova spiknutí, viz také s. v. architektúra, ceny bydlení§ 66

Auxentius z Kappadokie, biskup v Mediólánu§ 374+, 392+ 

Auxonius, corréctor Túsciae, vicárius Asiae, praef. praet. Orientis§ 365+, 367+, 369+  

Auzea/Auzia, ležení a pevnost v Mauretánii císařské, od Septimia Sevéra múnicipium, dn. Súr al-guzlán/al-rezlan, "Val gazel", v Kabylii v DZ§ 24+, 260+, 374+  

Avantí, Avanti, Avantiové, árjský státní útvar na sev. Indie s hl. m. Mohismatí, dn. Udždžajní/Udždžaín (sanskr.), Uddžení§ 600, 461

Aváricum§ viz Biturigové

Avaris, eg. pův. Hut-waret, řec. Auaris, dn. Tell ed-Daba´a, pozd. pohlceno opodál vybudovaným sídlem Per-Ramesse/Pi-Ramesse, m. v Egyptě již. od Tanidy ve vých. části Delty, bibl. země Gošen, multikulturální opevněné sídlo Hyksů (XV. dynastie)§ 1786, 1730 a viz Pi-Ramesse a Tanis

Avaři, Avarové, snad potomci lidu v čín. annálech zvaných Žou-žan/Rouran, popř. totožní s Hefthalidy§ před 6000, 272+, 284+, 393+ a viz pod Hunové

Avela, starší Obila, Abila/Abula, dn. Ávila v Kastílii§ 375+ 

Aventicum, řec. Auantikon, sídel. m. Helvétiů, dn. ruiny u Avenches v kantonu Vaud/Waadt v CH§ 69+, 259+ a viz Helvétové

Aventínus, část Říma§ 578, 495, 238, 121, 36+, 48+ (v pómériu), 110+, 249+    

Aventius, praef. Urbí§ 379+

Avernus lacus, Avernské jezero v Kampánii (z "Aornos", bez ptáků)§ 38-, 64+ 

avesta§ viz Zarathuštra

Aviánius Vindiciánus, lékař§ 354+

Avidia Alexandra, d. usurpátora Avidia Cassia, manž. Ti. Claudia Dryantiána§ 175+

Avidia Plautia, d. C. Avidia Nigrína, manž. L. Ceiónia Commoda/L. Aelia Caesara, m. L. Ceiónia Commoda/príncipa L. Véra, C. Avidia Ceiónia Commoda, Ceiónie Fabie a Ceiónie Plautie§ 136+, 161+

C. Avidius Cassius, usurpátor, s. C. Avidia Héliodóra, o. Avidia Maeciána§ 68+, 142+, 161+ (cos. suff.?), 161 až 164+, 166+, 172+, 175+, 182+, 193+, 195+, 198+     

C. Avidius Ceiónius Commodus, s. L. Ceiónia Commoda/L. Aelia Caesara s Avidií Plautií, b. L. Ceiónia Commoda/príncipa L. Véra, Ceiónie Fabie a Ceiónie Plautie§ 136+ 

C. Avidius Héliodóros§ 1. o. usurpátora Avidia Cassia, Hadriánův tajemník, 117+, 162+, 175+; 2. s. usurpátorův, 175+  

C. Avidius Nigrínus, o. Avidie Plautie§ cos. suff. 110+, 118+  

T. Avidius Quiétus§ 1. cos. suff. 93+, legát 97+; 2. cos. suff. 111+   

C. Avidius Maeciánus, s. usurpátora Avidia Cassia§ 175+

Aviénus, Rúfius Festus Aviénus, autor periplu§ 530

A. Avillius Flaccus, praef. Aegyptí§ 33+, 38+  

A. Avillius Úrínátius Quadrátus§ cos. suff. 156+ 

Avionové§ viz Chaibonové

Avítus Dubius, legát v Germániích§ 58+

Avon, Salisbury Avon, lat. snad Aufona n. Antona (?), ř. v Anglii§ 5000

Avroman, Órámán (per.), Haurámán (kurd.), mí. v perském Kurdistánu§ 87

Awal, m. v Podijálí, dn. asi Tell Sulejme v IRQ§ 2048, 2039, 1933  

Awan, A-wa-an, m. a kraj v Elamu, snad kdysi na severu Súsiány, dn. asi Šúštar n. Dizfúl/Dezfúl (?) v Chúzistánu v IR, pokud Š. není Adamdun, srov. tam§ 2600, 2550, 2490, 2400, 2346, 2613, 2280, 2255, 639

Awarikuš z Adany, dyn.§ viz Urikki z Qúe

Awílánum, šejk amorejský, s. Abda-Elův§ 2039, 1977 

Awíl-Sîn§ viz Apil-Sîn 

Axidárés/Exedárés, Ašchadar, arsakovský k. Armenů, syn Pakora II. Parthského, b. Partamasirida a Meredáta§ 75+, 105+, 109+, 113+   

Axidó, vůdce circumcelliónů§ 344+

Axiopolis, m. na thrácké straně dol. toku Dunaje§ 292

Axios, ř. v Paionii a Makedonii, horní tok dn. jmenovaný jako Vardar§ 359, 167 

Axiothea, manž. Níkoklea Pafského§ 309

Axona, též Auxunnus, řec. Auxynnos, dn. Aisne, ř. v Belgice§ 57

Axum, Aksum, Axúm, Aksúm, řec. a lat. Axomis, národ Axomů, Exomitů, semitská říše v dn. Ethiopii a Eritreji s přesahem na protilehlý Jemen a jižní Arábii§ 10-, 100+, 274+, 325+, 356+    

Ve třetím století n. l. regionální velmoc, překladiště afrického a indického zboží pro Středomoří, od roku asi 330 n. l. křesťanská, jméno podle sídel. m. Aksumu, dnes v severoethiop. provincii Tigre, místo slavné povalenými obelisky/stély. Největší z nich je vysoký 33 metrů a váží 520 tun, řada je povalených na místě, jeden o váze 180 tun a výšce 21 metr roku 1937 odvlekli do Říma Mussoliniho vojáci. Stély jsou snad stavbami z časů polytheismu a vladařských kultů.

Aksum je snad pokračováním prvního státního útvaru na eth. území, království D´MT (čti asi Da‘amat či Di‘amat) se sídelním městem v lokalitě Jeha (Yeha) v Tigre. Království snad existovalo už v 8. století, srov. CSD, rok 600. Věž v Jeze ze 6. – 5. století je nejstarší stavbou v Ethiopii.

Podle ethiopských mýthů měla královna z jemenské Saby s králem Šalomounem syna Menelika. Jeho opatrovníci ukradli v Jahweho chrámu v Jerúsalému archu s Mojžíšovými zákony a texty jsou prý dodnes v Aksumu v jedné kapli. Srov. pod Ethiopie a Da‘mot.

Aza z Mannai, k.§ 719

Azalag§ viz Tuge z Kiše

Azánie, hellén. označení pro dn. Somálsko a Východní Afriku, srov. pod Zingis (pro Hellény známější A. byla jednou za tří historických částí Arkadie); srov. také pod Arabové a objevy§ 600

Azarach§ viz Asarach

Azarjá alias Uzzíja/Uzzíjáhú z Júdy, k., ass. Azrijánu, řec. Azariás nebo Ozeiás/Oziás§ 773, 736

Azarjá, řec. Azariás, velekněz v Jerúsalému§ 773

Azatiwadda, Azatiwataš, Azatiwaraš z Azatiwataje, danúnský velmož Mopsova rodu§ 738

Azatiwataja, pevnost nad Pýramem, dn. Karatepe nad Ceyhanem v TR§ 738

Azatiwataš§ viz Sanduarri

Azba’al z Kitia na Kypru, Ozba'al, k.§ 497, 449, 425

Azdové, arab. kmenový svaz na sv. Arábie a jihu Babylónie§ 325+

Aze, země v Armenii§ 766

Azemilkos z Tyru, k.§ 332

Ázerbájdžán, Ázerové § 1. 5999, 4000, 51+, 91+, 224+ a viz stará Albánie; 2. 775, 747, 673, 215+ íránský Á./Ázarbájedžán (souvisí s per. azar-padegan, „ochránce ohně“?) 

Azés I., gen. Azú, č. Aza, k. Indoskythů, "mahárádža rádžarádža"§ 170, 90, 55 a viz Sakové

Azés II., k. Indoskythů§ 55

Azi-Ba'al z Aradu, s. Jakínlúa, k.§ 665

Azilisés, k. Indoskythů, též Azóráó, čín. U-to-lao§ 170, 90, 75 a viz Sakové 

Azízos, arab. Azíz/Silný, arabský n. syrskoarabský blíže neznámý kult (Edessa) rozšířený na východě říše jako Deus Azízus (srov. muslim. jméno Abdalazíz)§ 258+

Azízos, arab. dyn. v Syrii§ 88, 65, 51

Azízos (II.) z Emesy, s. Sampsigerama II. s Iotapou III., b. Soaimův (II.) a Iotapin, manž. Drúsilly, občansky C. Iúlius Azízus§ 14+, 35+, 42+, 52+, 54+    

Azo, Azón, dyn. v Ibérii§ 324

Azóráó§ viz Azilisés

Azoros, m. v Perrhaibaji na sev. Thessalie; spolu s Doliché a Pýthiem tvořilo Tripolis§ 317, 316

Azótos, Ašdod, ass. Azdudu, m. v Palaistíně, kultovní centrum nejvyššího boha Filistínů Dagána§ 711, 701, 587, 147, 145, 63 

Azov§ viz Maiótis

Aztekové, kanibalskou krvelačností posedlý národ v Mexiku§ 3114, 1800, 500

Azrí-Jáu, k. neznámého syrského státu§ 738

Azuchinum, Azuchunum, nezn. populace a země východně od Tigridu, resp. se nějak vztahuje ke kmenovému území pozd. Assyrie§ 2292

Azupiránu, "Šafránov", rodná ves Šarru-kéna Akkadského, s. Lá'ibua§ 2371

Azuri z Ašdodu, dynasta filistínský§ 711

Azuzu§ viz Abazu

Azuzum z Ešnunny, dyn.§ 2028, 1942