Atia, dc. Iúlie mladší, sestry Božského Iúlia, s M. Atiem Balbem, tedy neteř C. Iulia Caesara dict., manž. C. Octavia, m. C. Octávia/Augústova, a manž. L. Marcia Philippa§ 100, 63, 56, 44

Po Octáviově smrti se Atie provdala za L. Marcia Philippa, cos. 56, viz tam, a výchovu jejího syna převzala babička Iúlia Minor (zemřela 51), třebaže ho Marcius nijak nezavrhoval. 

Atia, manž. L. Marcia Philippa, cos. 38§ 56 

atijóga§ viz dzogčhen

Atílius, celé jméno neznáme, podvodný majitel amfiteátru ve Fídénách§ 27+ 

C. Atílius Bulbus§ cos. 245 a 235

A. Atílius Cálátínus nebo Cáiátínus§ cos. 258 a 254, dict. 249 (252)

C. Atílius Régulus§ 1. cos. 250, b. M. Atília Régula; 2. cos. 225, cos. suff. 217

M. Atílius Régulus§ 1. cos. 294; 2. cos. 267 a 256, 255, 254; 3. cos. 227

M. Atílius Régulus Calénus§ cos. 335

A. Atílius Serránus§ 194, 192, 172, cos. 170

C. Atílius Serránus§ cos. 106

M. Atílius Serránus§ praet. 153

S. Atílius Serránus§ praet. 147, cos. 136

Ser. Atílius Serránus, tr. pl.§ 57

M. Atílius, praet. na Korsice§ 175

C. Atinius, praetor v Hispánii§ 186

C. Atinius Labeó Mácerió, tr. pl.§ 130

Atintániá, Atintánové, severoépeirský kraj, který byl dlouho pod vládou makedonských králů. A. po c. 540 razili stříbrný trojstatér s nápisem TYNTENON/"(A)tinténů"; byl též illyrský kmen tohoto jména§ 429, 330, 282, 272, 229, 228, 221, 213, 105

Atis, náčelník italských Bojů§ 238

M. Atius Balbus, viz též Atie§ 33, 22

Atizyés, per. satr. Velké Frygie§ 334

Atlanersa, k. Meroé§ 600

Atlantis, Platónem vybájený ostrov v dialozích Tímaios a Kritiás, viz Faros, Thérá a Sókratés. Údajně Solónem do Hellady rozšířený příběh egyptských kněží o zemi západně od Hérákleových sloupů s jakýmsi ideálním státoprávním uspořádáním. Před devíti tisíci roky od Platóna prý jeho obyvatelé válčili s lidmi ve Středomoří a zanikli v zemětřesení.

Atlás, gen. -lanta, pohoří v Maghribu§ 6+, 42+, 58+  

Atoiás§ viz Ateás ze Skythie

Atossa z Persie, pers. Utausá/Hutaus᧠1. nejstarší dc. Kýra II., manž. původně svého nevlastního bratra Kambýsa II., pak Smerdia/Bardiji, Kambýsova mladšího bratra, následně usurpátora Gaumáty (prý ho rozpoznala v posteli podle uříznutých uší, nebo to byla zásluha Faidymy) a na podzim roku 522 Dáreia I., m. Xerxa I., Achaimena, Masisty a Hystaspa, sestra Artystóny, rovněž Dáreiovy manželky, srov. tam. Zemřela kolem roku 475 a zažila hellénské fiasko svého syna. Traduje se o ní, že u Dáreia prosadila, co chtěla, a že byla grammotná, 521, 512, 486; 2. d. a manž. Artaxerxa II., 404

Atra, Hatra§ viz Arabové

Atragaiá, m. v Thessalii§ 186

Atramyttion, pozd. Adramyttion, m. v Mýsii, osada kdysi Athénských, dn. Edremid v TR§ 422, 368, 250, 151

Atránu, pevnost Mannájů§ 659

Atrebatové, Atrebatí, část kmenového svazu Belgů v pozd. hrabství Artois = dep. Pas-de-Calais, v okolí m. Arras; část Atreb. žila v Anglii jižně od Temže se střediskem v Callevě§ 75, 51, 39+, 42+, 43+   

Átreovci, synové Átreovi Agamemnón a Meneláos§ 773

Atri§ viz Hatria, Hadria

Atrina§ viz Ašina

átrium Líbertátis, archiv censorského úřadu poprvé zmiňovaný roku 214, od 28 bibliotheca Asinií Polliónis (ad átrium viz pod architektúra)§ 214, 40

C. Átrius Umber, římský rebel§ 206

Atrométos z Athén, manž. Glaukotheje, o. Aischinův, Afobétův a Filocharův§ 390

Atropaténé§ viz Média Atropaténé

Atropatés z Persie, pers. Áturpát, "Chráněný ohněm/Oheň ho chrání", též Atropatios, satr. Médie; srov. též Arsakés§ 328, 324, 323

Attuaginés z Persie, vojevůdce§ 479

Attaleia, pevnost u Pergamu§ 252

Attaleia, několik měst v záp. Anatolii, zde v Pamfýlii, dn. Antalya v TR§ 150, 100

Attalis, fýlé v Athénách§ 199

Attalos, majitel a adopt. o. Akty/Acty, milenky Nerónovy§ 54+

Attalos z Ganger v Paflagonii, dyn. (nesouvisí s pergamskou dynastií)§ 64, 40

Attalos z Makedonie§ 1. strýc Kleopatry II. Makedonské, manž. Filippa II., 337 - 335; 2. s. Andromena z Tymfaie, b. Simmiův a Amyntův, Alexandrův vojevůdce, 331, 322, 321, 319, 318, 316, 315

Attalovci, panovnická dynastie v Pergamu§ viz pod Pergamon a jednotlivá jména králů (Attalos a Eumenés; západořímský císař Priscus Attalus, který vládl v letech 409 - 410 a 414 - 415 n. l., nebyl potomkem pergamské dynastie, pouze posledním vladařem toho jména)

Attalos z Tiu§ 1. zřejmě Makedon, o. Attala I., b. Filetairův a Eumena, otce Eumena I., 283; 2. s. Attala č. 1, b. Filetairův a Eumenův, manž. Antiochidy, o. Attala I., 269, 241

Attalos I. Sótér, s. Attala z Tiu č. 2 s Antiochidou§ 301, 269, 250, 241, 229, 228, 223, 220, 218, 216, 211 - 208, 205, 204, 201 – 197, 139

Attalos II. Filadelfos§ 197, 192, 190, 189, 186, 181, 175, 169-168, 159, 157 - 154, 152, 149, 144, 138, 100

Attalos III. Filométór, s. Eumena II. a Stratoníky§ 159, 138, 134, 133

Attambélos/Athambélos/Athambílos I. z Charakény, dyn.§ 121

Attambélos IV. z Charakény, dyn.§ 121

Atta-metu z Elamu, o. Chumban-chaldaše III., elam. asi Atta-chamti-Inšušinak§ 648

Attar-šamá'in, "Hvězda nebes", arab. bohyně (bůh?)§ 676 

Attasiové, část Massagetů§ 170

Attenés z Turdetánie, dynasta§ 206

Attidius, odpadlý senátor§ 67

Attika, Attičané, krajina ve střed. Helladě (původním jménem Akté či Aktaiá, též Mopsopiá, srov. shodu a Pamfýlií), jejím sídel. m. jsou Athénai, viz t鞧 750, 700, 776, 566, 553, 550, 513 - 511, 508, 490, 479, 446, 431 - 425, 413, 390 - 388, 380 - 378, 376, 322, 318, 296, 283, 232, 201, 200

Attís z Pessinúnthu v Galatii, velekněz kultu Velké Matky - vlastně kněžský titul§ 189, 166, 165

Attius Clausus§ viz Appius Claudius

Attius Labeó, překladatel homérských zpěvů do latiny§ 50

Attius Tullius, lat. Appius T., vůdce Volsků§ 491, 490, 488, 487

P. Attius Várus, jeden z pompéjovských vojevůdců§ 49, 46, 45

Attila, vládce Hunů, got. „Tatíček“§ 181

Attuariové, Attuarií, germ. kmen n. nárůdek§ 4+

Atuatuka, Atuatuca/Aduatuca, "opevněné místo", centrum Eburonů neznámé polohy mezi Maasou a Rýnem§ 54

Atuatuca Tungrórum, dn. Tongeren ve Flámsku§ viz Germánie

Atuatukové, Atuatucí n. Aduatucí, germ. kmen v Gallii Belgické, v pozd. jižní části Brabantu, potomci Kimbrů a Teutonů, kteří zde v počtu šesti tisíc mužů byli zanecháni před rokem 102 hlavním proudem táhnoucím na jih, jádro kmene bylo Caesarem zničeno (více než 50 tisíc osob prodáno do otroctví)§ 57

Atuna, Tuna, m. a státeček v Tabalu v pozd. již. Kappadokii; zřejmě dn. Zejve Hüjük již. od Tyan§ 738, 713, 138

Atyanás z Adramyttia, Ol. 177, vítěz v boxu§ 72

Atyria, Atúria§ viz pod Assyrie, Aššur

Atúsiás na Kapru, m. v Assyrii; jméno známe z autonomní ražby „Atúsieón tón pros ton Kapron“§ 606

Aualis, Aualský záliv§ viz Diré

Audata z Illyrie§ viz Eurydiké II. Makedonská

Audáx, zrádný Lúsítánec§ 139

Audoleón/Audóleón z Paionie, též Autoleón, s.Patraův, o. Aristónův§ 315, 310, 295, 286

Aufidéna, sídel. m. samnitských Caracénů, dn. Castel di Sangro§ 269

Aufidia n. Alfidia, d. Aufidia Lucróna, manž. M. Livia Drúsa Claudiána, m. Livie Drúsilly§ 38

Aufidius Bassus, epikúrik a historik§ 50+

Cn. Aufidius Orestés, o. Aurélie Orestilly§ 73, cos. 71

Aufidios z Pater§ 20 (Ol.)

Augaros§ viz Abgaros

Augasiové, část Massagetů§ 170

Augsburg, m. v Bavorsku§ viz Augústa Vindelicum

augurové v Římě, augurés, volené kollégium státních kněží-vykladačů věšteb a znamení, auspicia, interpreti chování ptáků, auspicés, znalí mj. Sibylliných knih§ 715, 300, 203, 57

augusta, augústa, titul pro manželky a matky imperátorů, vytvořený podle jméno Augustova; řec. sebasté/Sebasté. První z august byla manželka Augustova Livia (stalo se tak roku 37+), druhou Agrippína ml. roku 50+, poslední před rokem 393 manželka Theodosiova Flavia Flaccilla, čtyřicátá osmá v pořadí žen, o nichž víme, že se jim přívlastku Augusta dostalo. Jejich jména viz v textu CSD.  

Augústa, m. v Kilikii§ 24+ 

Augústa Émerita§ viz Émerita

Augústa Praetória (Salassórum), sídel. m. Salassů, dn. Aosta, něm. Osten§ 25

Augústa Raurica, Colónia Augusta Rauracorum, sídel. m. kelt. Rauraků, sousedů a spojenců Helvétiů, dn. Augst u Basileje, řím. kolonie zal. pův. roku 44 L. Múnátiem Plancem, nejpozději r. 374 n. l. se nazývala Basilia, dn. Basel v CH

Augústa Taurinórum (Torino/Turín)§ viz Tauriskové

Augústa Tréverórum (Trier/Trevír)§ 16-, 14+

Augústa Vindelicum/Vindelicórum, sídel. m. v Raetii, dn. Augsburg§ 15

Do c. 70+ vojenské ležení s civilním zázemím, pak bez stálé posádky s hradbami, Hadriánem povýšeno na municipium pod jménem Aelia Augusta a snad tehdy se stalo sídelním městem Raetie (namísto Campodúna). 

Augústobriga§ viz Numantia

Augústodúnum, métropole Haeduů, dn. Autun§ 21+ a viz Haeduové 

Augústonemetum§ viz Arvernové

augústália, lúdí augústálés, hry§ 19

Augustínus z Numídie, křesť. ideolog§ 269

Augustus, Augústus§ viz C. Octávius

Augustovy svátky, fériae Augustí n. augustálés§ 19

aukce, auctió, prodej vyvoláváním za nejvyšší nabídku. Zřejmě nejoriginálnější aukce starého věku proběhla 28. března 193 n. l., viz tam. Po smrti císaře Pertinaka si u praetoriánů zajišťoval podporu praefectus urbis Ti. Flávius Sulpiciánus, Pertinakův tchán. Dva vojenští tibúnové dostali nápad, že Didius Iúliánus, když ho spatřili, by mohl být lepší. Didius skutečně sliboval dát vojákům císařské gardy více na odměně a také obnovu Commodovy památky. Vpustili ho do tábora a zvolili císařem. S podmínkou, že Sulpiciánovi se nic nestane (přežil to, ale později byl popraven Sevérem, protože se postavil na stranu Clódia Albína). Podle jiné verse byl Iúliánus opilec a jeho rodinka také (dobově: „vedli nezřízený život“). Když Pertinax zemřel, manželka Manlia Scantilla a dcera Didia Clára tatíka přemluvili, aby zašel za vojáky a slíbil jim cokoli. U brány se potkal se Sulpiciánem a oba přes zeď licitovali o císařství, o vládu nad světem!

Aulac, státní útvar na severu Vietnamu§ 175

Aulerkové, kelt. kmenový svaz§ 52 a viz Cenománové

Au. se dělili na Eburovícés/Eburovíky se sídel. m. Mediólánum (v okolí dn. Evreux; srov. jiné dva M.), Cenomání, Brannovícés (snad dn. Briennois na Loiře) a Diablintés či Diablintí.

Aulés z Fókidy, tyr§ 556

aulétés, závod pištců v Olympii, viz pod hry olympijské

Aulis, m. v Boiótii§ 396, 304, 86

Aulorités, k. Makedonů§ viz Ptolemaios I. Makedonský

Auránítis, Chavrán, Chaurán, arab. Haurán, vých. část Dekapole v Transjordánii§ 30, 23, 20, 4

Aurélia Cotta, m. diktátora C. Iúlia Caesara, d. L. Aurélia Cotty s Rutílií, ses. C., M. a L. Auréliů Cottů; srov. pod řez císařský, zemřela roku 54§ 100, 70

Vedle nejmladšího z dětí Caesara měla s praetorem C. Iuliem Caesarem dcery Iúlii Maior a Iúlii Minor (asi narozeny 102 a 101?), "starší a mladší". Starší Iúlie si vzala jistého Pínária a měla s ním syna L. Pínária. Ze svého druhého sňatku měla syna Q. Pedia. Oba získali z Caesarovy závěti čtvrtinu odkazu, jejich bratranec Octavius tři čtvrtiny. Mladší z Iúlií si vzala M. Atia Balba a jeich dcera Atia C. Octavia, jejichž jediným dítětem byl C. Octavius, pozdější C. Iúlius Caesar Octaviánus a nakonec Augustus. 

Aurélia Orestilla, d. Cn. Aufidia Oresta, manž. L. Sergia Catiliny§ 73

Auréliánus§ viz L. Domitius Auréliánus

M. Aurélius Antónínus, císař Imp. Caesar M. Aurélius Antónínus Augústus§ 404, 16+, 42+, 48+, 61+   

Roz. M. Annius Catilius Sevérus, později M. Annius Vérus, po adopci M. Aelius Vérus Aurélius Caesar, viz Numa (se svým bratrem Imp. Caesarem L. Auréliem Vérem Augústem byli první dva římští spoluvládci s rovnoprávnou titulaturou); poslední z "dobrých císařů" (96-180 n. l.), které novodobá historiografie počítá od Nervy.

M. Aurélius Claudius Gothicus§ viz sub Claudius

M. Aurélius Cárus, princeps Cárus§ 65+

M. Aurélius Commodus, s. M. Aurélia Antónína, císař§ 324

Commodus rád míchával lidské výkaly do jídel a osobně to ochutnával. Přitom se denně sedm až osmkrát koupával a přímo v lázních i jedl.

Chodil na gladiátorské tréninky a své návštěvy dával zaznamenávat do státních aktů a zveřejňovat. V aréně prý vystoupil 735krát, z toho ještě za vlády svého filosofujícího otce 365krát. Vynikal silou a v aréně zabíjel zvěř, dokonce slony, probodnutím bidlem. Commodus miloval zápasy a pořádal je i ve svém paláci. Byl vynikajícím lukostřelcem vycvičený Parthy a oštěpařem, cvičen Maury. Skolil v aréně sto lvů stem oštěpů, co rána, to smrt. Pštrosům ustřeloval z krku hlavy šípy se srpkem, takže se lidé bavili pobíhajícími bezduchými ptáky po circu. Řím chtěl přejmenovat na Colónia Commodí, sám sebe označil za Hercula, jindy vyznával Ísidu a holil si hlavu. Nebyli s ním žádné žerty. Při Belloniných čili Kybélininých slavnostech nakázal kněžím v extasi utnout si ruku.

Otec na něho evidentně nestačil, nebo podle jiné interpretace, se o něj ani nezajímal. Ještě za filosofova života si prý Commodus ve své části paláce zařídil bordel a hospodu a vedl život s gladiátory a restaurační společností podobný L. Vérovi. Vérus na syna moralisujícího Aurélia nepochybně zapůsobil mnohem výrazněji. Vérus se totiž po nocích potloukal po i těch nejhorších hospodách a bordelích. Miloval to prostředí a několikrát byl imperátor seřezán, protože provokoval.

Commodus se otci opravdu nevyvedl. Ani jeho matka, která dávala Auréliovi zabrat. Dcera snad nejkladněji hodnoceného principa dějin Antónína Pia a stejnojmenné matky Faustína, tj. Štěstí přinášející, si vybírala milence především mezi gladiátory a námořníky. Annia Galéria Faustína ml. šla dokonce Římem pověst, že Commodus není císařův, ale nějakého gladiátora. Měla se prý muži přiznat a astrologové „chaldajové“ oběma poradili, aby milance zabili a Faustína aby se „dole“ umyla jeho krví a pak aby se vyspala s Auréliem. A pak že to už bude dobré.

Nebylo. Commodus byl hovado, jedno z největších mezi principy. Faustínini milanci byli císaři známi a jednoho z nich také přistihl při snídaní s ní. M. Aurélius byl zřejmě nad věcí. V době, kdy vedl válku na severní hranici s germánskými Markomanny a Kvády, situaci nekomplikoval a milenců rozdával úřady a hodnosti. Když zemřela na úpatí Tauru v obci Halale, přejmenoval ji na Faustínopolis, postavil ji zde chrám (později ho na čas usurpoval Héliogabalos pro svůj arabský kult) a při vědomí její nemravnosti jí udělil božské pocty a možná trochu jízlivě přízvisko Máter castrórum, Matka vojenských ležení.

Héliogabalos navíc prý obsazoval úřady podle velikosti uchazečova přirození a vůbec dal po celé říši vyhledávat muže vybavené mocnými údy. Císařův věrný milenec se ostatně jmenoval Zótikos, tj. řec. plný života, živočišný. Jeho otec byl kuchař. Žili s císařem jako manželé a kuchtíkův syn se přiživoval ještě tím, že prodával výroky svého pána a „děvčete“. Bisexuální Héliogabalos náklonnost nikdy neskrýval: herci Hierokleovi veřejně líbal přirození.

Héliogabala silně inspiroval deviovaný syn filosofa M. Aurélia Antónína Commodus. Také vyhledával muže s velkými penisy, říkal jim Oslové, a toho s největším jmenoval veleknězem „venkovského“ Hercula, zřejmě svého osobního kultu mimo Řím.

Za Commoda několik let vládl propuštěnec Perennis a po něm Cleander/Kleandros. Císař je přímo vladařskou „nudou“ pověřil. Dopadlo tak, jak muselo. Kleandros byl tak drzý, že spal s císařovými děvčaty a dokonce s nimi měl děti. Když se díky ministrovým přehmatům všechno provalilo, dal holky i se svými pracovními úrazy Commodus zabít.

Commodus si jako první z císařů dal do oficiální titulatury přízviska Pius a Félíx. Od Septimia Sevéra zůstala slůvka Zbožný a Šťastný (poprvé užito Sullou) v titulatuře napořád. Užívali jich dokonce monotheističtí vládci.

Commodus si držel harém tří set souložnic tvořený římskými mátrónami, čili vdanými paními, a děvkami. K tomu měl tři sta mladíků, jimiž se dával všemi způsoby oblažovat a souložil se svými sestrami. Zato vyhnal zákonnou manželku, protože se spustila a byla natolik drzá, že se dal přistihnout při nevěře. Pak ji dal zabít. Commodův sexuální park byl velevyhlášený. Po diktátorově smrti byl o děvčata a chlapce enormní zájem a ekonomicky myslící P. Helvius Pertinax, jeho císařský nástupce, obdržel velmi mnoho peněz za jejich individuální prodej.

Dlouho byl nejbližším z milenců jistý Saóteros. Během triumfu nad Sarmaty a Germány ho měl císař na triumfátorském spřežení a líbal ho, což opakoval později v divadlu. Saóteros byl zvíře, dokud nebyl odstraněn spiknutím lidí z císařovy grady. Vrahy byli frúmentárií, tedy státní tajní policisté. Tentokrát, jako dnes, v soukromém kšeftíku.

C. Aurélius Cotta§ 1. cos. 252 a 248; 2. cos. 200; 3. cos. 144; 4. 91, b. M. a L. Aur. Cotty, cos. 75; 78, 76, 70; 

L. Aurélius Cotta§ 1. cos. 119, o. následujících bratrů a jedné dcery; 2. b. M. Aurélia Cotty, cos. 75, a C. Aurélia Cotty, cos. 74 a Aurélie, matky Božského Iúlia: praet. 70, cos. 65

M. Aurélius Cotta§ b. C. Aur. Cotty, cos. roku 75, cos. 74, 74 - 72, 70

M. Aurélius Cotta Máximus Messálínus§ cos. 20+ 

T. Aurélius Fulvus, praef. Urbí§ 69+

M. Aurélius Numerius Numeriánus, princeps Numeriánus§ 65+

M. Aurélius Olympius Nemesiánus, literát§ 65+ 

Aurélius Opillius či Opillus, filolog a řečník§ 50 

L. Aurélius Orestés§ 1. cos. 157, 147; 2. cos. 126; 3. cos. 103

P. Aurélius Pecúniola, trib. mil.§ 252

L. Aurélius Priscus§ cos. suff. 67+

M. Aurélius Scaurus§ cos. 108, 105

M. Aurélius Sevérus Antónínus§ viz pod Caracalla

L. Aurélius Vérus, známý jako L. Vérus, imperator§ 1. viz M. Aurélius Antónínus, 2. rod. jménem L. Ceiónius Commodus, po adopci L. Aelius Aurélius Commodus, 38-, 38+, 56+  

Sex. Aurélius Victor, historik§ 68+

aureus, "zlaťák", římská mince§ 269 a viz v přílohách o měrách a vahách

Aurinia, Albruna§ viz pod věštkyně

"Aurínus"§ "Zlaťák", neexistující kult§ 269

Aurinx, též asi Oringis, obec poblíž Mundy v okolí se stříbrnými doly§ 214, 207

L. Aurunculeius Cotta, Caesarův legát§ 54

Aurunkové; jiným jménem Ausonové, italický kmen v již. části Latia na hranicích s Kampánií; jeden z prapůvodních italských kmenů, jehož životní prostor sahal až do Ápúlie (poet.: Ausoniá = dolní Itálie)§ 503, 502, 345, 336, 314

Ausániové, ‘Ausán, Aušán, jihoarab. národ žijící v okolí pozd. Adenu§ 600, 400, 225, 160

Ausona či Ausonia, m. Ausonů v Latiu; ve středověku Fratte, původní název vrácen roku 1862§ 314

Ausonové, Ausonia§ viz Aurunkové

Austanés, pers. šlechtic§ 327

Austronésané, moderní označení pro praobyvatele jižní Číny a Tchaj-wanu, srov. pod Jüe§ 112

Autáriové, Autáriátai, illyrský národ, pův. sousedé Triballů, později pod keltským vlivem§ 335, 310, 302, 278

Autaritos, velitel keltských žoldnéřů§ 241, 238

Autlebis z Thrákie§ viz Athlebis

autobiografie, životopis§ viz dějepisci

Autofradátés z Persie, Vátafradáta, Vádfradád§ 1. 391, 378, 368, 362, satr. Lýdie; 2. 333, nauarchos; 3. 330, 328, 324, též Fradatés, satr. Tapúrie, Hyrkánie a Mardie; 4. dva fratarakové, jejich souvislost neznáme, 141

Autoklés z Athén, strat.§ 368, 362 

autokratór, tj. samovládný, gen. autokratora, úředník či velitel nepodléhající v poli nijakým vyšším rozkazům, nezávislý na rozhodnutí sněmu nebo spoluvelitelů§ viz stratégos aut.

Autokratóris§ viz Sepfŕis

Autoleón§ viz Audoleón

Autolykos z Makedonie, sómatofylax§ 321 

Autolykos, jeden z Argonautů (jiný byl mathématik, na čas uč. Arkesiláův)§ 716

Autóma z Armenie§ viz Aryazaté

automat, automaticky, automaton§ viz mechaniku pod architekturou

Automedón z Eretrie, tyr.§ 341

Automenés z Korinthu, poslední dědičný k.§ 767, 766, 747

Autón, m. na Chalkidice§ viz Síthóniá (?)

autorství, autorská práva, viz také knihy, knihovny

Autorská ethika byla ctěna a případ, že by někdo něčí psané dílo "vykradl", není znám. Práce se veřejně přednášely a lidé měli dobrou paměť; něco okopírovat a předložit to jako vlastní dílo, nešlo. Princip literární kontaminace latinskými autory, tzn. skládání her dvou a více hellénských autorů v jeden nový titul, nebyl pokládán za podvod a její původci dokonce v Římě dosáhli velké obliby (model užitý v novověku scénáristy filmového průmyslu kalifornského Hollywoodu). Ostatně obvykle u hry uvedli, co s čím a kterého hellénského autora spojili.

Protože pojmy kolem autorského práva nebyly ještě živé a literáti se dokázali uživit životem, byť mnohdy jako příživníci u dvora nebo boháčů, a nikoli pouze ilusí, mohl kdokoli cokoli opsat a založit si do knihovny.

Babylónští chrámoví a královští opisovači neopomíjeli v kolofónech, tedy jisté formě tiráží, na opisy/kopie starých a rozpadajících se klínopisných textů na hlíně připsat, kdo byl původním autorem tabulky, popř. kdo text složil. Víme, že jistý Sîn-leqe-unnínní byl ve starobabylónské době redaktorem epu o Gilgamešovi, v novobabylónské době jistý Aba-Enlil-dari Rad Achíkarových, Esangil-kén-ubbil babylónské theodiceje, Kabti-iláni-Marduk epu o Errovi (srov. pod klínopis).

U Egypťanů si s autorstvím nelámali příliš hlavu ani ve stavitelství: dokonce panovníci jako Ramesse II. vyškrabávali jména předchůdců, aby na jejich stavby umístil své nápisy!

Lásos z Hermiony, básník a Pindarův učitel, žil na dvoře athénského tyranna Hippokrata, který ho měl v oblibě. Přistihl jednou athénského orfika a věštce Onomakrita, že podváděl při editaci věšteb mýthického autora Músaia: měl prý do sbírky vpašovat věštbu o zničení nějakých ostrůvků u Lémnu. Onomakritos pak žil v exilu u perského krále v Súsách. Byl to však spíše podvod politický než literárně autorský. Lásovi se přičítá prvenství ve skládání leipogrammů/lipogramů, vynechávání určitého písmene v básni, srov. rok 250+.

Výtvarná díla kopírovali antičtí kameníci a malíři v průmyslovém rozsahu. Kdekdo v provinciích si přál mít doma světová díla a bylo mu vyhověno. Ostatně jen díky tomu se dochovala podoba originálů, která jsou z naprosté většiny ztraceny.

Nelze ani v této souvislosti hovořit o falsa, jako tomu je u falsifikátorů archeologických nálezů z éry novodobé a moderní, když se podobné artefakty staly módou zbohatlíků. Teprve rozbor použitých surovin a technologií prokazuje původnost děl. Mimo jiné se tak roku 2007 prokázalo, že kapitolská vlčice není etruským originálem, ale středověkým podvodem.

K odhalení moderních fals, jichž se v musejích v dobré víře, že jde o oruginální nález, řada vystavuje, přispívá i znalost dobového folkloru, neboť podvodníci často opatřují své napodobeniny šatstvem a účesy jiné doby, než za kterou svůj podvrh vydávají.

Několik šikovných, technicky a výtvarně zdatných podvodníků bylo odsouzeno, někteří zůstávají nevypátráni. Jedním z nich je falsifikátor specialisující se na díla z bronzu, jemuž je přičítána mimo jiné „etruská“ lupa capitólína (srov. pod vlčice a rokem 507). Neznámu tvůrci, který dával do oběhu podvrhy od osmdesátých let 20. století, se říkalo podle častého prvního objevu falsa na trhu „španělský mistr“.

Ve starém věku by nemohlo dojít na skandály končící u soudu kolem falšování obrazů zručnými falsifikátory nebo dokonce malíři, kteří podle svých představ namalovali v duchu originálu díla pokládaná za ztracená. Hellada ani Řím neznali umělce/podvodníky Wolfganga Beltracchiho (roz. Fischer, ročník 1950), který po 35 let kopíroval a doplňoval na konci 20. a začátkem 21. století díla padesáti umělců. Před ním prosluli (čili byli odhaleni) Holanďan Han van Meegeren, Němec Lothar Malskat, Maďar Elmyr de Hory a Angličan Tom Keating, který falšoval údajně na dva tisíce obrazů.

Autosthenés z Athén§ arch. 668

L. Autronius Paetus§ cos. suff. 33, 28

P. Autronius Paetus, senátor a účastník Catilínova spiknutí, viz také s. v. architektúra, ceny bydlení§ 66

Auzea/Auzia, pevnost v Mauretánii, dn. Súr al-guzlan/al-rezlan v Kabylii v DZ§ 24+ 

Avantí, Avanti, Avantiové, árjský státní útvar na sev. Indie s hl. m. Mohismatí, dn. Udždžajní/Udždžaín (sanskr.), Uddžení§ 600, 461

Aváricum§ viz Biturigové

Avaris, eg. pův. Pi-Ramesse, m. v Egyptě již. od Tanidy ve vých. části Delty (bibl. země Gošen), sídlo Hyksů (XV. dynastie), dn. Tell ed-Daba´a§ viz Pi-Ramesse a Tanis

Avaři, Avarové§ viz Hunové

Aventicum, řec. Auantikon, sídel. m. Helvétiů, dn. ruiny u Avenches v kantonu Vaud/Waadt v CH§ 69+ a viz Helvétové

Aventínus, část Říma§ 578, 495, 238, 121, 36+, 48+ (v pómériu)  

Avernus lacus, Avernské jezero v Kampánii (z "Aornos", bez ptáků)§ 38-, 64+ 

avesta§ viz Zarathuštra

C. Avidius Cassius, usurpátor§ 68+

Aviénus, Rúfius Festus Aviénus, autor periplu§ 530

A. Avillius Flaccus, praef. Aegyptí§ 33+, 38+  

Avítus Dubius, legát v Germániích§ 58+

Avroman, Órámán (per.), Haurámán (kurd.), mí. v perském Kurdistánu§ 87

Awan, m. v Elamu, dn. Šuštar§ 639

Awarikuš z Adany, dyn.§ viz Urikki z Qúe

Axiopolis, m. na thrácké straně dol. toku Dunaje§ 292

Axios, ř. v Paionii a Makedonii, horní tok dn. jmenovaný jako Vardar§ 359, 167 

Axiothea, manž. Níkoklea Pafského§ 309

Axona, též Auxunnus, řec. Auxynnos, dn. Aisne, ř. v Belgice§ 57

Axum, Aksum, Axúm, Aksúm, řec. a lat. Axomis, národ Axomů, semitská říše v dn. Ethiopii a Eritreji s přesahem na protilehlý Jemen a jižní Arábii§ 10

Ve třetím století n. l. regionální velmoc, překladiště afrického a indického zboží pro Středomoří, od roku asi 330 n. l. křesťanská, jméno podle sídel. m. Aksumu, dnes v severoethiop. provincii Tigre, místo slavné povalenými obelisky/stély. Největší z nich je vysoký 33 metrů a váží 520 tun, řada je povalených na místě, jeden o váze 180 tun a výšce 21 metr roku 1937 odvlekli do Říma Mussoliniho vojáci. Stély jsou snad stavbami z časů polytheismu a vladařských kultů.

Aksum je snad pokračováním prvního státního útvaru na eth. území, království D´MT (čti asi Da‘amat či Di‘amat) se sídelním městem v lokalitě Jeha (Yeha) v Tigre. Království snad existovalo už v 8. století, srov. CSD, rok 600. Věž v Jeze ze 6. – 5. století je nejstarší stavbou v Ethiopii.

Podle ethiopských mýthů měla královna z jemenské Saby s králem Šalomounem syna Menelika. Jeho opatrovníci ukradli v Jahweho chrámu v Jerúsalému archu s Mojžíšovými zákony a texty jsou prý dodnes v Aksumu v jedné kapli. Srov. pod Ethiopie a Da‘mot.

Aza z Mannai, k.§ 719

Azánie, hellén. označení pro dn. Somálsko a Východní Afriku, srov. pod Zingis (pro Hellény známější A. byla jednou za tří historických částí Arkadie); srov. také pod Arabové a objevy§ 600

Azarjá alias Uzzíja/Uzzíjáhú z Júdy, k., ass. Azrijánu, řec. Azariás nebo Ozeiás/Oziás§ 773, 736

Azarjá, řec. Azariás, velekněz v Jerúsalému§ 773

Azatiwadda, Azatiwataš, Azatiwaraš z Azatiwataje, danúnský velmož Mopsova rodu§ 738

Azatiwataja, pevnost nad Pýramem, dn. Karatepe nad Ceyhanem v TR§ 738

Azatiwataš§ viz Sanduarri

Azba’al z Kitia na Kypru, Ozba'al, k.§ 497, 449, 425

Aze, země v Armenii§ 766

Azemilkos z Tyru, k.§ 332

Azés I., k. Indoskythů§ 170, 90, 55

Azés II., k. Indoskythů§ 55

Ázerbájdžán, Ázerové § 1. stará Albánie, viz tam; 2. 775, 747, 673, íránský Á./Ázarbájedžán (souvisí s per. azar-padegan, „ochránce ohně“?)

Azi-Ba'al z Aradu, s. Jakínlúa, k.§ 665

Azilisés, k. Indoskythů, též Azóráó, čín. U-to-lao§ 170, 90, 75

Azízos, arab. dyn. v Syrii§ 88, 65, 51

Azízos (II.) z Emesy, s. Sampsigerama II. s Iotapou III., b. Soaimův (II.) a Iotapin, manž. Drúsilly, občansky C. Iúlius Azízus§ 14+, 35+, 42+, 52+, 54+    

Azo, Azón, dyn. v Ibérii§ 324

Azóráó§ viz Azilisés

Azoros, m. v Perrhaibaji na sev. Thessalie; spolu s Doliché a Pýthiem tvořilo Tripolis§ 317, 316

Azótos, Ašdod, ass. Azdudu, m. v Palaistíně, kultovní centrum nejvyššího boha Filistínů Dagana§ 711, 701, 587, 147, 145, 63 

Aztekové, krvelačností posedlý národ v Mexiku, viz hlavně rok 1800§ 500

Azrí-Jáu, k. neznámého syrského státu§ 738

Azuri z Ašdodu, dynasta filistínský§ 711