Mc-Mer

Mccheta, sídel. m. Ibérie s opevněnou akropolí Armazciche, "Armaziho pevností", dn. Baginati§ 324, 75+ 

V klasických pramenech zváno Harmazika, Armastika, srov. tam. Královskou metropolí až do vlády k. Dačiho (522-534), který přenesl sídlo království Ibérie/Kartli do nedalekého Tbilisi. 

Mê Linh, sídlo sester Trungových na severu Vietnamu§ 40+

Mébersapés, Mébarsapés n. Meharaspés, k. Adiabény pod parthským protektorátem§ 62+, 115+, 116+   

med, jako konservační prostředek zesnulých§ 360, 49

Méda z Getie, manž. Filippa II., d. Kothélova§ 340, 337

Spekuluje se, že byla pochována s Filippem a že si po jeho zavraždění vzala dle "národních" zvyklostí život (srov. satí); v tom případě by mohla být zbroj v hrobě v Aigách její.

meddix tuticus, úředník§ viz pod Campánia

Medatés z Persie, guvernér a příbuzný Dáreia III.§ 331

Médeios z Lárissy, dyn.§ 394

Médeios z Lárissy, s. Oxythemidův, Antigonův nauarchos, snad vnuk předešlého§ 314, 313
Médeios, dyn. v Mýsii a Kománách§ 29

Médeios z Athén§ 1. arch. 101, 91 - 89, 88 a 86, též Meidiás; 2. arch. 69

Medeón/Medión (gen. Mediónu), m. v Akarnánii§ 231, 230, 191

Medeón, m. ve Fókidě§ 174

Medeón, hradiště Labeatů v již. Illyrii, dn. ves Medun již. od Podgorici, CG§ 168

 

Meded, núbijské označení pro Libyjce (?)§ 420

Médiá, Médie, Médové, západoíránský národ a země, pers. Mádha, bab. Madája, Madaj (o posunu významu slova viz rok 20)§ 766, 760, 744, 737, 730, 722, 719, 715, 714, 708, 705, 702, 673, 653, 659, 650, 647, 645, 644, 630, 625, 617, 616 - 611, 590, 585, 556, 550, 522, 521, 518, 513, 480, 458, 409, 405, 330, 328, 325 - 323, 319, 331, 317, 316, 312 - 310, 286, 223, 221, 220, 171, 161, 155, 149, 141, 138, 130, 129, 127, 65, 50, 34, 20, 1-, 17+, 60+, 65+, 66+, 75+, 78+, 91+, 134+   

 

Podle Hérodota je členili Médové, o nichž první zmínka z assyrských annálů pochází z roku 836, na kmeny Búsaiů, Parétakénů, Strúxatů, Arizantů, Búdiů a Magů, o nich viz s. v. 

 

Médiá Atropatiá, Médiá Atropaténé, severozápadní část Médie, pozdější Ázerbájdžán (íránský s jižní částí republiky AZ)§ 774, 67, 36, 20-, 51+ a viz i pod Atropatés, Arsakés a Médie

medicína§ viz lékařství

 

Mediólánum, sídel. m. kelt. Insubrů v Gallii Cisalpínské, dnešní Milano, č. Milán (srov. jiné M. Eburovíků, dn. Evreux, a M. Santonů, dn. Saintes)§ 776, 600, 230, 222, 194


Mediomatrikové, Mediomatricí, kelt. lid v dolním Porýní se sídel. m. v Dívodúru/dn. Metz§ 70+

 

médismos, kolaborace s Peršany§ 545, 471, 367

 

Mediterráneum, mare medium§ viz Středozemní moře

Medión§ = Medeón

Medmé, Medmá, m. na jihu Itálie, dn. Rosarno§ 396

 

Medobriga, m. Lúsítánů, snad ruiny u dn. Marvão v P, snad totožné s pozdější řím. osadou jménem Ammaia§ 47

 

Médokos z Thrákie§ = Amádokos

Medontovci, athénský aristokratický rod po synovi Kodrově, posled. krále athénského (Medón doživotním nevoleným archontem 1068-48, viz)§ 723, 640

Médosakkos ze Sarmatie, k., opilý manž. Amagy§ 389

 

médská zeď, obranný val mezi Eufrátem a Tigridem§ 567

 

měď§ viz pod Kypros

medvěd, v aréně§ 37+, 39+, 41+  

 

Medway, ř. v Anglii§ 43+

 

Mefítis, oskická bohyně páchnoucích zemních plynů§ 69+

 

Megabatés z Persie§ 1. nauarchos, 500, 480; 2. s. Spithridátův, 395
Megabázos z Persie, Králův vyslanec§ 458

Megabýzos z Persie§ 1. vojevůdce Dáreiův, jeden ze sedmi protimágovských spiklenců, 522, 521, 512, 511, 499, 455; 2. s. Zópyrův, vnuk no. 1, vojevůdce Artaxerxa I. a jeho zeť, manž. Amyty, o. Zópyrův a Artyfiův, 465 (jmenován jako Bagabýzos, možná někdo jiný), 455 - 452, 450, 449, 440, 423  


Megaklés z Athén-Alópeky (vše Medontovci)§ 1. 632, arch. 631?; 2. 595, 585, 576, 561, 560, 552, 551, 546, 548, 524, s. Alkmaiónův, o. Kleisthénův; 3. 486, syn Hippokrata, mladšího bratra reformátora Kleisthena, vnuk Megaklea, soupeře Peisistratova
Megaklés ze Syrákús, b. Diónův§ 360, 357 
Megaklés z Mytilény§ 618

Megala pedia, Velká pole, kolem řeky Bagradu v dn. TN§ 160

 

Megalé Hellas§ viz Velké Řecko

Megalé tafros, „Velký příkop“, mí. v Messénii§ 683

Megalé tón theón Métér§ viz Máter deum

Megaleás z Makedonie, ministr války Filippa V.§ 221, 218

megalésie/megalénsie, slavnosti v Římě na počest Kybely/Velké Matky bohů§ 204, 194-, 38+ 

Megalésion, chrám Kybely v Pessinúntu§ 204

Megallis, manž. velkostatkáře Dámofila z Henny§ 138

Megalopolis, m. v Arkadii, též Megalé polis, „Veleměsto“§ 421, 370, 369, 331, 363, 361, 352, 351, 343, 332, 331, 318, 315, 303, 290, 273, 265, 260, 255, 252, 245, 241, 235, 229, 227, 226, 223, 220-219, 217, 204, 200, 198, 192, 188, 182, 173, 168, 165, 149, 146

Megara, (2. p. Megar), Megary, sídelní m. v Megaridě ve střední Helladě, s přístavem Nísaiou§ 728, 720, 711, 704, 685, 668, 664, 659, 652, 640, 636, 632, 627, 604, 603, 570, 561, 559, 550, 532, 508, 481, 479, 472, 463, 460 - 458, 450, 446, 435, 432, 431, 429, 427, 424, 409 - 408, 403, 380 - 378, 375, 367, 353, 343, 333, 339, 308, 307, 301, 300, 250, 243, 241, 235, 224, 200, 186, 172, 146, 87, 48, 124+ 

Slovo megara/sg.: megaron znamená „sály, místnosti, domy“; jedno z mála původních „starořeckých“ toponym nenavazující na pelasgické názvy. Dórský státeček vynikal vlnou a měl významnou kolonisaci (Kalchédón/Chalkédón, Býzantion, Astakos, Pontská Hérákleia, Megary sicilské, Leontíny).

Megary na Sicílii§ = Hyblé

megarská škola filosofick᧠399

Megaris, země mezi Attikou a Korinthií§ 457, 446, 371 
Bájná prehistorie Megaridy (podle Pausania): Megaris patřila celá kdysi k attickému státu. Když se za Kodra vypravili Peloponnéští Dórové proti Attice, před Athénami sice neuspěli, ale od státu odtrhli Megaridu a území věnovali Korinthským a všem těm z Dórů, kteří tu chtěli žít. Tak se Megaris podórštila.
Pradávným vládcem v Megaridě byl prý Kár, syn Forónea z Argu. Údajně ve dvanácté generaci po něm přišel z Egypta Lelex a po něm vládl jeho syn Klésón. Klésónovým synem byl Pylás a jeho Skírón, manžel dcery Attičana Pandióna. Po něm vládl Nísos, kterého ve vládě vystřídal Megareus, syn Poseidónův.

Megasthenés z Chalkidy, oikistés kampánské Kýmy a Parthenopy§ 754
Megasthenés, seleukovský diplomat§ 326, 303

Megiddo, m. v sever. Palaistíně§ 609, 345, 70+  

Řec. Megiddó n. Mageddón, egypt. Maketi, ass. Magidú. Zřejmě biblický Armageddon/Har-Mageddon, „kopec M.“?, dn. Tel M./Tall al-mutasallim, bylo veledůležitou křižovatkou obchodních cest z Mesopotamie do Egypta, středisko planiny Jezreel (tj. Bůh oplodní, zasije, řec. Esdraelon, též arab. 'Emeq Jizre'el či Ha-'Emeq), oddělující Galileiu a Samareiu. V M. zemřel roku 853 israélský král Achazja a roku 609 zde padl júdský panovník Jozia (viz). V perské době, nejpozději kolem roku 450, město zaniklo. U Megidda měla po roce 70 n. l. stálé ležení Šestá legie "Železná"/ferráta v lokalitě s arab. názvem Ladždžún, což je z lat. legió (od roku 2013 archeolog. zkoumáno).

Roku 2012 byl publikován objev zlatého a stříbrného pokladu v hliněné nádobě z doby kolem 1100, z konce egyptské éry. Unikátní náušnice s vtavenými divokými kozami asi patřil Kanaanejce, práce byla egyptská. 

Megillos z Eley, jeden z vůdců nových kolonistů do Akragantu a Gely§ 337

Megistó z Fókidy, dc. Pelagontova§ 595

 

Megistonús ze Sparty, nevlastní o. Kleomenea III.§ 227, 224

Megistos, ř. v Aiolidě§ 218

Meherdatés z Parthie, s. Vonóna I., vlastně Mehrdat/řec. Mithridátés§ 19+, 47+, 49+, 65+   

 

Meheten-weschet z Egypta, manž. Psammeticha I.§ 720

 

Mehrdat, Meridátés, Meiridátés, Miradátés§ viz Mithridátés

 

méchániké, č. mechanika, rozličné strojnictví§ viz architektúra

Meidiás z Athén§ 1. hrnčíř, 400; 2. Démosthenův osobní a politický protivník, 352; 3. = Médeios
Meidiás z Kýziku, z rodu Attalovců, příbuzný Attala I.§ 197
Meidiás ze Sképse, též Médiás, dyn.§ 399

Meidži, jap. císař, reformátor, s. Kómei§ 2

 

Méiové§ viz Lýdové

Mekka, arab. Makka, m. v Arábii povstalé kolem studny Zamzam, nejsvětější místo islámu, kam každoročně konají mohamedáni pouť, hadž/haj§ 145

Mekong, ř. v jv. Asii, pramenící v Tibetu, z thajského Mae Nam Chong, Matka vod; v Číně se jmenuje Tcha-čcha (Řeka skal), více ale Lancang Ťiang (Bouřlivá řeka), v Kambodži Tonle Tham (Velká řeka), ve Vietnamu buď Song Long (Velká řeka) nebo Song Cum Long (Řeka devíti draků)§ není v CSD

Mekris z Odrysie, manž. Lýsimachova§ 313, 283

Mékyberna (sg.), m. na Chalkidice u Olynthu, dn. nezn. polohy§ 348

 

Melaina Korkýra§ viz Korkýra Melaina

Melandité, thr. kmen§ 410

Melanchridás ze Sparty, nauarchos§ 412

Melanchros z Mytilény, tyr.§ 618, 612

Melanippidés z Mélu, kitharód a básník díthyrambů§ 413

Melanippos z Kýrény, Apollónův kněz, manž. Aretáfily§ 96

Melanippos, architekt a stavitel§ 52

Melanthios z Athén, velitel flotily v iónském povstání§ 499
Melanthios, malíř§ 350

Melás, jméno tyrannů v Efesu:§
Melás I.§ 610
Melás II.§ 610

Melatás z Aitólie, pirát§ 276

 

Meleagros z Gadar, epigrammatik a vydavatel epigrammů§ 140, 70, 40
Meleagros z Makedonie§ 1. 323, o. Arsinoé, matky Ptolemaia I.; 2. 323, syn Neoptolemův; 3. 316, přítel Peithónův; 4. 281, 280, syn Ptolemaia I. s Eurydikou, k. Makedonců

Melekiathón z Kitia, k.§ 392, 388, 387, 361

Melés z Lýdie, k.§ 707, 695

Melésandros z Athén, strat.§ 440, 430, 429

Melésios z Athén, o. Thúkýdidův§ 444

Melétos z Athén, básník, spolu s řečníkem Lykónem a politikem Anytem hlavní žalobce Sókratův§ 399

Mĕli᧠viz Melité v Iónii

Méliá, Mélis§ = Máliá, Mális

Meliboiá, m. Magnétů§ 368

 

Melid§ = Meliténé

Melinnó Lesbiá, tj. z Lesbu, Lesbická, ve skutečnosti zřejmě odkudsi z jižní Itálie, básnířka (dochována jedna oslavná báseň bohyni Rómě)§ 200

Melissa§ = Lýsida z Epidauru

Melissa, mí ve Frygii§ 404, 129+  

Melissos ze Samu, státník a přírodní filosof§ 441

C. Melissus, dramatik a básník§ 1 n. l.

Melité, ost. "Včelnatá", dn. Malta, pún. ’NN, n. z maleth, „přístav“; snad mýthol. Ógygiá, o. nymfy Kalypsó § 257, 241, 218

Podle Odysseie tu Odysseus s Kalypsó žil sedm let a osmým vyplul k Faiékům. Předtím žil rok u Kirké. Podle jiného výkladu může být Óg. Gaulos či Gaudos, dn. Gozo, jak praví Kallimachos. O megalithických začátcích viz rok 4100 - 2500, kolonisována Foiníčany ze Sídónu v 8. st., kdy domorodci o stavitelích kamenných objektů již nevěděli, roku 480 o. obsadili Kartháginci (ostrov býval dlouho zalesněný a vynikal bezpečnými přístavy), od roku 218 byla římská, od roku 41 s municipálními právy. Ostrované byli dobrými řemeslníky. Od roku 395 n. l. spadá M. pod jurisdikci východořímských vládců, roku 454 n. l. byla dobyta Vandaly, 464 Ostrogoty, 533 Belisarem, od roku 870 je arabská (berberská) a od 1090 normanská.

Jiná Melité je jihodalmatská Meleda, dn. Mijet; zřejmě odtud pocházela psí rasa malého vzrůstu, chovaná Římankami. Tvrzení turistických průvodců, že se na o. narodil Hannibal, jsou nedoložitelná.
Melité n. Meliá, m. v Iónii§ 650, 301

Melíteia, Melítaia, m. ve Fthiótidě v Thessalii§ 217

Meliténé, m. a země ve vých. Kappadokii, staré Milid, Melid, m. na mí. Arslantepe („lví kopec“)  u dn. m. Malatya, Malatía v TR; pravděpodobně bibl. země Eden§ 774, 765, 746, 740, 712, 675, 606, 230, 163, 69

Melitússa, mí. v Illyrii (?)§ 204

Melkart, Melqart, Melek-qart, "Král města", bůh Tyru a v dalších foiníckých státech včetně Karthága a Gád (aram. a hebr. Mólek, řec. Moloch; srov. řec. Melikertés, Melichar, tedy „Pán, Vládce města“), Hellény připodobněn k Hérákleovi (= tyrský Héráklés) a zde níže pod molk/moloch§ 654, 565, 553, 332, 177, 65, 61, 49, 47

Na počest Melikerta, jehož kult přišel do Hellady přes Krétu, byla u Hellénů konána Isthmia. Jeho matka Ínó s ním skočila na cestě z Megar do Korinthu do moře (otec Athamás, král v Orchomenu). Melikertés byl podle jedné verse zachráněn delfínem a zanesen na břeh na Isthmu.

Melikertés byl s Ínó Diem přeměněn v mořské božstvo a jmenoval se Palaimón a na jeho počest se konají dvouletně, vždy v první a třetí rok Olympiády mj. isthmické hry. Ínó dostala božské jméno Leukotheá. Palaimón, Palaemon byl ochranným kultem hlavně římských námořníků. Vítěz užíval titulu isthmioníkés. - Tento kult ale s foiníckým souvisí jen málo. Později byl M. ztotožněn Hellény s Hérákleem. O konci Melkartově kartháginské sochy viz pod kolossos v Sedm divů. Melqartovým knězem byl manžel zakladatelky Karthága Elissy. 

Mélobios z Athén, jeden ze Třiceti§ 411, 404

Melón z Théb, jeden z démokratů, žijících v athénském exilu§ 379

Melón Sugamberský§ Dendoríx 

Mélos, ost. v Kykladách, pův. s foiníckou kolonií jménem Byblis§ 431, 426, 416, 414, 413, 420, 405, 393, 100

meloun, medový§ 47

Melpum, m. v Gallii Transpadánské§ 396

Meltás z Argu, k.§ 576

 

Meluchcha, sum. označení pro zemi povodí Indu, ass. snad pro země již. od Egypta§ 711

 

Memfis, eg. Men-nofer/Mennofer, Men-nefer, Inebuhedž, „Bílá zeď“, hebr. Nof, ass. Mempi, přízvisko Anch-towej, arab. Mít Rahína na jižním okraji Káhiry, m. v Heptanomidě v Dolním Egyptě, sídelní m. králů; řec. jméno M. může také pocházet od eg. jména pyramidy Fiopse I. v Saqqáře, cf. rok 2333§ 745, 730, 720, 671, 668, 666, 664, 663, 568, 523, 522, 518, 517, 512, 462, 461, 373, 343, 335, 332, 331, 322, 321, 285, 197, 196, 170 - 168, 144, 139, 88, 76

Memfités, eg. nomos§ 285

memoiry, memoáry§ viz paměti


C. Memmius§ 1. protivník optimátů, tr. pl. 111, 100; 2. Pompéiův švagr, 74; 3. epikúrik, básník a politik, 98, 46; 4. cos. suff. 34

C. Memmius Gemellus, žalobce v kause Gabinius a Rabirius (asi shodný s předcházejícím no. 3)§ 54

Ti. Memmius Flaccus z Marathónu§ ath. arch. 170+ 

C. Memmius Peisandros z Kolyttu§ arch. 127+ 

P. Memmius Régulus, manž. Lollie Paulíny§ cos. suff. 31+, 37+, cos. 63+

Seneció Memmius Áfer§ cos. suff. 99+     

Memnón z Rhodu, gen. Memnona, významný kondottiér v per. službách§ 355 - 353, 336 - 333, 323
Memnón z Makedonie (?)§ 1. satrapa Thrákie, 334, 331, 327; 2. jeden z Alexandrových velitelů, 326

Memnón z Aithopie, mýth. k., padl před Troiou§ 36+

Memnonovy kolossy, zbytky zádušního chrámu Amenhotepa III., jméno vybájené Hellény§ 36+, 130+    


Mén, Mén Farnakú, Měsíc/Měsíc Farnakův (I.?), anatolský bůh; mezi Láodikejí na Lyku a Karúrou byl rovněž Ménův chrámový okrsek, kde fungovala hérofilská lékařská škola, viz pod lékařství§ 71

 

měna, mince, peníze§ viz ražba

Menachem z Šamsimuruna§ viz Minchimmu

Menachem z Israéle, k., řec. Manaém/Manaém, s. Fakesiův§ 746, 740, 738, 737

Menachem, zélóta§ viz Manaémos  

Menai n. Menainon, sikulské m. mezi Katanií a Gelou na Sicílii, lat. Menae/Menaenum, arab. Qal'át Minau, dn. Mineo v provincii Catania§ 460, 453, 397

Menalkidás ze Sparty, strat. Spolku Achájů, ale protiachájský politik§ 151 - 148

Menandros z Athén§ 1. komický básník, z Kéfísie, 372, 342, 323, 321, 353, 292, 264; 2. arch. 38
Menandros z Efesu, historik§ 200
Menandros z Láodikeie ve Frygii, vojenský rádce Mithridáta VI.§ 71, 63
Menandros z Makedonie, satrapa Lýdie§ 331, 323, 321, 319 (?, z r. 319 by mohl být jiný Menandros!)
Menandros Dikaios Sótér, k. indobakterský§ 170, 165, 155, 130, 125, 115
Indický Milinda, num. nápisně gen. podoba sanskrt. Menamdrasa = Menandrú, manž. Agathokleie Theotropy; ovládal území dn. PAK, Gudžarátu a velkou část povodí Gangy a mezi Indy dosáhl věhlasu: o popel jeho těla se přelo několik měst a proto byl rozdělen. Podle numismatických podkladů se usuzuje, že existoval ještě vládce Menandros II., snad jeho vnuk (srov. rok 130).
Babylónská podoba jména je známa z roku 86 SE z Larsy jako Mé-en6-an-dar/Mi-ni-in-ni-du-ru, srov. pod Agathón
Menandros z Thessalie§ 524 (Ol.)
Menandros zv. Drýmos, tj. Dřevo, ž. kynika Diogena Sinópského§ 399

Menachem ze Samareje, ass. Menichimme šar Samarinája, řec. Manaémos, k.§ 740

 

Menapiové, kelto-germ. národ v dn. B, na severu F a jihu NL§ 58, 56, 54

Jejich sídel. střediskem bylo Castellum Menapiórum (dn. Cassel na franc.-belg. pomezí), od dob Diocletiánových Turnacum, dn. Tournai v kraji Hainault v B. V římské době se proslavil chovem ovcí a vepřů a šunkou.

Menarés ze Sparty, Eurypóntovec, o. k. Leótychidy II.§ 491Ménás§ 1. 149, vyslanec Prúsiy II.; 2. = Ménodóros

 

Menašše z Júdy, velekněz, s. Jadduy§ 255

 

Mencius ze státu Čou, čín. Meng-c’ (v pinyinu Mengzi), filosof§ 372, 289


Mendé, m. na Chalkidice, na Palléně§ 750, 730, 450, 423, 393, 199

Mendés, m. ve východní Deltě, eg. Džeded a Per-banebdžed, ass. Bindidi, dn. Tell Rob’ (č. "v Mendétě")§ 730, 671, 399, 360, 300

Mendésios (nomos), eg. nomos§ 285

Menedémos z Eretrie, zakladatel eretrijské filosofické školy§ 399, 300
Menedémos z Krotónu, stratégos autokratór§ 317, 295
Menedémos, velitel na Alexandrově anabasi§ 329

Menedémos, kynik§ 250
Menedémos z Alaband, seleukovský stratégos§ 217
Menedémos z Athén§ 1. arch. 179; 2. arch. 92

Mendolito§ viz Adránon 

Menekleidás z Théb, řečník, sok Pelopidův§ 369

 

Menekratés, strat. Ptolemaia I.§ 293 (srov. následujícího) 

Menekratés, proseleukovský pučista v Efesu§ 281 (shodný s předešlým?)

Menekratés z Efesu, didaktický básník§ 350
Menekratés z Athén§ arch. 220
Menekratés, nauarchos Pompeia ml.§ 38

Menekratés, kitharódos vyznamenávaný Nerónem§ 54+  

Meneklés z Athén§ arch. 267

Meneláis, eg. nomos§ 285

Meneláos, k. spartský, manž. Heleny; Přístav Meneláův/Meneláú limén, lat. Menelaus portus, mí. na libyjském pobřeží v Marmarice, bývá umisťováno do dn. lokality al-Bumbá/Bomb᧠775, 360
Meneláos z Makedonie, k.§ 1. 394, o. Amynty II.; 2. 383, 349, 348, syn Amynty II., b. Filippa II.; 3. 315, 313, 310, 306, syn Lágův, b. Ptolemaia I.; 4. 363, z Lynkéstidy zv. Pelagón, condottiér; 5. s. Alexandra I., 450
Meneláos z Alexandreie, vyslanec§ 83

Meneláos z Iúdaie, alias Oniás, syn Oniy III. n. jeho bratr, popř. bratr Šimóna II.§ 182, 170 - 168, 166, 164, 163

Menemachos, hipparchos Mithridáta VI.§ 71

 

Agr. Menénius Lánátus§ 1. cos. 503, 494, 493; 2. cos. 439;

L. Menénius Lánátus§ 1. cos. 440; 2. navrhovatel zák. o úrokových sazbách, 357

T. Menénius Lánátus§ 1. cos. 477; 2. 494, cos. 452, cos. 440

Menés z Pelly, gen. –néta, stratégos a sómatofylax Alexandrův§ 331, 323 

 

Menestheus z Athén, též Menesteus§ 1. 368, 357, 333, syn Ífikratův s dcerou thráckého dynasty Kotya, b. Ífikratův, strat.; 2. oikistés Skyllétia, 708

Menestheus z Bargylie§ 232 (Ol.)

Menestratos z Athén, udavač§ 404

Menestratos z Eretrie, démagógos n. tyr.§ 352

Menestratos z Épeiru, bojoval na aitólské straně proti Římanům§ 191

Menestór ze Sybary, pýthagorik a přírodozpytec§ 450

Meng An, vojevůdce státu Čchin§ 249

Meng-čchang-ťün, ministr z Čchi§ 247

Meng-c’§ viz Mencius

Meng Tchien/Tian, čchinovský generál§ 221, 210

 

Menidás z Makedonie, velitel Alexandrovy žoldnéřské jízdy§ 331, 330, 328


Méninx, ost. Lotofágů popř. proti jejich pobřeží, dnešní Džirba/Džerba před pobřežím TN§ 253
Město na ostrově se v pozdní antice v křesťanské éře jmenovalo Girba a odtud jeho arabský název. 

 

Menippos z Gadar, kynický literát§ 399, 300
Menippos, voják a vyslanec Antiocha III. (vítěz od Délia roku 192)§ 197, 194, 192

L. Nummius Ménis z Faléru§ arch. 152+ 

 

Meniskos, kondottiér§ 309

Mennaios z Chalkidy pod Libanem, arab. dyn.§ 86, 85

Menneás z Athén§ arch. 28

Ménodóros, též Ménás, nauarchos Pompeia ml., pirát§ 40 - 38, 36, 35, 31 

Ménodotos z Pergamu, bohatec a o. Mithridáta Pergamského§ 47
Ménodotos z Níkomédeie, lékař§ 230

Ménofilos, parth. hodnostář (satr./strat.?)§ 138

Ménofilos, eunúchos Mithridáta VI.§ 66 

Ménocharés, seleukovský diplomat§ 160

Menoitás z Makedonie, jeden z věrných důstojníků „královské“ strany§ 316

Menoités z Athén§ arch. 117

Ménoklés z Athén, kormidelník první triéry§ 770

Menón z Athén, gen. Menóna§ 1. arch. 473; žalobce, 432 
Menón z Aigesty/Segesty§ viz Mainón
Menón z Thessalie, kondottiér§ 404, 401

Menón z Farsálu, velitel thess. jízdy protimakedonských spojenců ve válce lamijské, o. Fthíe, m. épeirského k. Pyrrha (jiného M. z Farsálu viz pod ceny)§ 323 - 321, 319, 317
Menón z Makedonie, satrapa Syrie, pozd. Arachósie; bývají pokládáni za dvě různé osoby§ 333, 330, 329, 325

[Jiný Menón byl důstojník, jehož Alexandros Veliký, nevíme kdy, poslal zhlédnout zlaté doly u města Kaballa v Hyspiratidě na armensko-adiabénském pomezí a domorodci byl i s oddílem zlikvidován]


Menorca, jeden z Baleárských ostrovů, viz tam (lat. Baleáris Minor, Minorca)§ 206

Menos z Megar§ 704 (Ol.)

Menostanés z Persie, b. Artaxerxa I., bab. Manuštanu§ 423

 

Mentór z Rhodu, gen. Mentora, kondottiér, b. Memnonův, manž. Barsiny, o. Thýmondy§ 355, 354, 345, 343, 341, 333 

Menua z Urartu, k.§ 766, předmluva

Mentuemhat/Montuemhat z Théb, Amonův velekněz, s. Nesptahův§ 656

 

Mentuhotpe, wezír§ 730

 

Menúthias§ viz Zingis

Menúthis§ viz Naukrátis a Hérákleion u Kanóbu


Menyllos z Alaband, ptolemajovský diplomat§ 162
Menyllos z Makedonie (?), velitel posádky v Múnichii§ 322, 319, 229

Merba‘al z Tyru, k.§ 558, 551

Mercia, Mercie, anglosaské království v Anglii, viz pod ražba, mince

Mercurius, latinský a římský bůh ztotožňovaný s Hermem; jeho chrám v Římě, kolos§ 495, 64+ 

Meredátés z Parthie, k. v Charakéně, s. Pakora II. Parthského, b. Axidárův a Parthamasiridův, dynastů v Armenii§ 105+, 131+ 

 

Merejneit§ viz Psammtek

Meribanés I., Mirvan, Mirian, k. kavkazské Ibérie§ 160, 110

Meribanés II., k. Ibérie, s. Farnadžomův, o. Artaxii II.§ 30, 20 

 

Mérida§ = (Augústa) Émerita

meridarchés, úděl. kníže (v Iúdaji), „vládce části“§ 153, 150 a srov. meris roku 55
Meridarchové existovali i v indobakterské oblasti, srov. nápis v kharóšthí z prvního století př. n. l. hellénského buddhistického vládce Theodóra, kde se tituluje „Theudorena meridarchena“.

Mérionés z Fer, b. Iásonův§ 390

 

meris, merides, „část“, označení pro makedonské republiky I. - IV., římské protektorátní státní útvary§ 168, 164, 163, 158, 149, 55

Mermnadé, Mermnadovci, královský rod Lýdů§ 716, 547

Merodach-balaban nebo -baladan (hebr.)§ = Marduk-apla-iddina

Meropos, h. v Épeiru§ 198

Meroé, Medewi/Berowe, kraj a od c. 590 do c. 320 n. l. sídelní m. Aithiopů, Kúšitů (dn. Bahgavíja severně od Kabúšija v Súdánu; nezaměňovat s Merowe se železniční stanicí, ležící severněji na Nilu)§ 595, 580, 420, 400, 340, 338, 300, 220, 211, 204, 200, 140, 80, 60, 30, 25, 23, 10-, 60+ 

Jména panovníků jsou známa pouze z kúšitských náhrobních nápisů, z jejich pyramid, o jejich skutcích nevíme většinou vůbec nic, viz též pod Kúš a Napata. Nejasně datovatelní nástupci králů uvedených v roce 10- a sídlících v Meroé byli: v 1. století n. l.: Šorkaror, Pisakar, Amani-taraqide, Amani-tenmemide, královna Amani-chatašan, Teritnide, na přelomu 1. a 2. století n. l.Teqeride-amani I., ve 2. století Tamelerde-amani, Adeqatali, Takide-amani, Tarekeniwal, Amani-chalika, Ariten-jesboche, Amani-chareqerem, Teritedachatej, Mašadeachel, ve 3. století Arjesboche, Teqeride-amani II., královna Maleqorobar, Tamelorde-amani, Jesboche-amani, asi ve 4. století: královna Lachide-amani, královna Patrape-amani, královna Amani-pilade. Merojské písmo je známo zčásti díky bilingvním nápisům egyptských; kromě jmen a krátkých formulací však srozumitelné není.