Mccheta, sídel. m. Ibérie s opevněnou akropolí Armazi/Armazciche, "Armaziho pevností", u Ptolemaia Mestléta, dn. Baginati§ 324, 66-, 75+, 284+, 361+   

V klasických pramenech zváno Harmazika, Harmozika, Armastika. Akropole a pevnost ibérské metropole Mcchety založeny Farnabázem I., královskou residencí až do vlády Dačiho (522-534), který přenesl sídlo království Ibérie/Kartli do nedalekého Tbilisi. Vyvráceno roku 736+ arabským vojevůdcem a budoucím kalífou Marwánem II. 

Mê Linh, sídlo sester Trungových na severu Vietnamu§ 40+

Mê-Turan, Mê-Turnat, m. v Podijálí, dn. lokality Tell Haddad a Tell as-Sib§ 2006, 1830, 814   

Mê-Ulmaš, d. Narám-Sînova§ 2292 

Meanedu z Ummy, dyn.§ 2420

Mebaraggesi§ viz Enmebaraggesi z Kiše

Mébersapés, Mébarsapés n. Meharaspés, k. Adiabény pod parthským protektorátem§ 62+, 115+, 116+   

Mecklenburg, něm. země§ před 6000, 1250, 393+

Mečen, dvořan za Třetí eg. dyn.§ 2642

Mečeči, dvořan za Páté dyn.§ 2375   

 

med, jako konservační prostředek zesnulých§ 360, 49 

Méda z Getie, manž. Filippa II., d. Kothélova§ 340, 337

Spekuluje se, že byla pochována s Filippem a že si po jeho zavraždění vzala dle "národních" zvyklostí život (srov. satí); v tom případě by mohla být zbroj v hrobě v Aigách její.

Médaba, Médaua (sg. i pl.), m. v palaistínské Peraji/Móabu, dn. Mádabá v JOR již od Ammánu§ 160, 129-, 37+  

 

meddix tuticus, médix t., vůdčí úředník§ viz pod Campánia

Medatés z Persie, guvernér a příbuzný Dáreia III.§ 331

Médeia z Kolchidy, manž. Iásonova, vražedkyně svých dětí, macecha Théseova§ 1235

Médeios z Lárissy, Médios§ 1. dyn., 394; 2. s. Oxythemidův, Alexandrův hetairos a triérarchos, Antigonův nauarchos, snad vnuk předešlého, b. Hippostratův, strýc Oxythemidův, 323, 314, 313

Médeios, dyn. v Mýsii a Kománách§ 29

Médeios z Athén§ 1. arch. 101, 91 - 89, 88 a 86, též Meidiás; 2. s. Médeiův, epimelétés na Délu, 99; 3. arch. 69, popř. 66 
Medeón/Medión (gen. Mediónu), m. v Akarnánii§ 231, 230, 191

Medeón, m. ve Fókidě§ 347, 174

Medeón, Meteón, hradiště Labeatů v již. Illyrii, dn. ves Medun již. od Podgorici, CG§ 169, 168

Meded, núbijský beduínský kmen na západním břehu Nilu n. označení pro nějakou část Libyjů (?), asi nesouvisí s Medžau§ 3174, 420 

Mederichus, b. alamannského k. Chnodomaria, o. Serápiónův§ 357+

 

Médiá, Médie, Médové, západoíránský národ a země, pers. Mádha, bab. Madája, Madaj (o posunu významu slova viz rok 20)§ 2400, 2346, 2316, 2119, 1760, 836, 815, 804, 800, 799, 766, 760, 744, 737, 730, 722, 719, 715, 714, 708, 705, 702, 673, 653, 659, 650, 647, 645, 644, 630, 625, 617, 616 - 611, 590, 585, 556, 550, 522, 521, 518, 513, 480, 458, 410, 409, 405, 330, 328, 325 - 323, 319, 331, 317, 316, 312 - 310, 286, 245, 223, 221, 220, 209, 171, 162, 161, 155, 149, 141, 132, 130, 129, 127, 88, 65, 57, 50, 34, 20, 1-, 17+, 60+, 65+, 66+, 75+, 78+, 91+, 134+, 166+, 214+, 217+, 227+, 231+, 241+, 298+, 363+      

Podle Hérodota je členili Médové, o nichž první zmínka z assyrských annálů pochází z roku 836, na kmeny Búsaiů, Parétakénů, Strúxatů, Arizantů, Búdiů a Magů, o nich viz s. v. 

Médiá Atropatiá, Médiá Atropaténé, severozápadní část Médie, per. Ádurbádagán, pozdější Ázerbájdžán (íránský s jižní částí republiky AZ, severní část patřívala do Albánie)§ 774, 141, 87, 76, 67, 36, 20-, 51+, 215+, 299+ a viz i pod Atropatés, Arsakés a Médie

medicína§ viz lékařství

medínat, arab.§ viz madínat

Mediólána, předměstí Naissu§ 364+

Mediólánum, sídel. m. kelt. Insubrů v Gallii Cisalpínské, v imperiální době císařské sídelní m., dnešní Milano, č. Milán (srov. jiné M. Eburovíků, dn. Evreux, a M. Santonů, dn. Saintes)§ 776, 600, 230, 222, 195, 194, 78-, 188+, 193+, 255+, 258 až 260+, 268+, 270+, 282+, 286+, 287+, 289+, 293+, 296+, 305+, 311+, 313+, 314+, 316+, 352+, 353 až 356+, 360+, 363+, 365+, 366+, 374+, 381+, 383+, 390 až 393+     

Mediomatrikové, Mediomatricí, kelt. lid v dolním Porýní se sídel. m. v Dívodúru/dn. Metz§ 70+

 

médismos, kolaborace s Peršany§ 545, 471, 367

 

Mediterráneum, mare medium§ viz Středozemní moře

Medión§ = Medeón

Medmé, Medmá, m. na jihu Itálie, dn. Rosarno§ 422, 396

 

Medobriga, m. Lúsítánů, snad ruiny u dn. Marvão v P, snad totožné s pozdější řím. osadou jménem Ammaia§ 47

 

Médokos z Thrákie§ = Amádokos

Medón z Athén, Medontovci, athénský aristokratický rod po synovi Kodrově, posledním dědičném králi athénském; Medón doživotním nevoleným archontem. V Iónii se jmenovali Basilovci/Basilidai, viz§ 1068, 1048, 723, 640

Medón z Argu, s. Keisův, b. Marónův, k.§ 1266

Medón z Kea, též Meidylos, o. Bakchylidův§ 520 

Medori, jap. princezna§ 343+

 

Médosakkos ze Sarmatie, k., opilý manž. Amagy§ 389

 

médská zeď, obranný val mezi Eufrátem a Tigridem§ 567

 

medvěd, loven, v aréně, v boji§ 1071, 169, 72, 61-, 37+, 39+, 41+, 190+, 218+

"medvědice", hé arktos, dívka zasvěcovaná v Braurónu v chrámovém komplexu Artemidy do ženských iniciací§ 1275      

 

Medway, ř. v Anglii, Medway Valley, v Kentu§ pravěk (2), 43+

 

Medža, Medžau, kraj v Núbii na východním břehu Nilu rodící ceněné žoldnéře pro egypt. armádu, asi nesouvisí s pozdějším Meded§ 3174, 1720, 1577, 1504, 1233, 420 

 

Medžedu, Hor M.§ viz Chufu

 

měď§ viz pod Kypros 

 

Mefítis, oskická bohyně páchnoucích zemních plynů§ 69+

 

Megabatés z Persie§ 1. nauarchos a satrapa, 500, 480, 477; 2. s. Spithridátův, 395
Megabázos z Persie, Králův vyslanec§ 458

Megabýzos z Persie§ 1. per. Bagabuchša, vojevůdce Dáreiův, jeden ze sedmi protimágovských spiklenců, 522, 521, 512, 511, 499, 455; 2. s. Zópyrův, vnuk no. 1, vojevůdce Artaxerxa I. a jeho zeť, manž. Amyty, o. Zópyrův a Artyfiův, 465 (jmenován jako Bagabýzos, možná někdo jiný, srov. ale perské znění jména), 455 - 452, 450, 449, 440, 423

Megabýzos, Artemidin kněz v Efesu/neókoros§ 1. 394; 2. 41

Megabyxos, s. Megabyxův, neókoros Artemidin, zřejmě jiná verse perského jména a asi potomek předcházejícího no. 1§ 394, 295   

Megaklés z Athén-Alópeky (vše Medontovci)§ 1. doživotní archón, o. Diognétův, 921, 891; 2. 632, arch. 631?; 3. 595, 585, 576, 561, 560, 552, 551, 546, 548, 524, s. Alkmaiónův a Koisyry, o. Kleisthénův a Koisyry ml.; 4. 486, syn Hippokrata, mladšího bratra reformátora Kleisthena, vnuk Megaklea, soupeře Peisistratova
Megaklés z Delf, archón§ 315

Megaklés ze Syrákús, b. Diónův§ 360, 357 
Megaklés z Mytilény§ 618

Megaklés, důvěrník Pyrrhův§ 280 

Megala pedia, lat. Mágní campí, Velká pole/Velké pláně, kolem řeky Bagradu v dn. TN§ 203, 160

Megalé Hellas§ viz Velké Řecko

Megalé tafros, „Velký příkop“, mí. v Messénii§ 683
Megalé tón theón Métér§ viz Máter deum

Megaleás z Makedonie, ministr války Filippa V.§ 221, 218

megalésie/megalénsie, slavnosti v Římě na počest Kybely/Velké Matky bohů§ 204, 194, 163, 161, 65-, 38+ 
Megalésion, chrám Kybely v Pessinúntu§ 204

megalitické stavby§ před 6000, 5000

 

Megallis, manž. velkostatkáře Dámofila z Henny§ 138

Megaloklés, správce v Tripoli za Antigoma III.§ 222

 

Megalopolis, m. v Arkadii, též Megalé polis, „Veleměsto“§ 421, 370, 369, 331, 363, 361, 352, 351, 343, 332, 331, 319, 318, 315, 303, 290, 273, 265, 260, 255, 252, 251, 245, 241, 235, 229, 227, 226, 223, 220 - 219, 217, 204, 200, 198, 192, 189, 188, 182, 174, 173, 168, 165, 149, 146 a viz též pod divadlo 

Megapenthés z Argu, bratranec Perseův§ 1300

 

Megara, (pl., 2. p. Megar), č. Megary, sídelní m. v Megaridě ve střední Helladě, s přístavem Nísaiou, Págami a Aigosthenami§ 1300, 1266, 1089, 728, 720, 711, 704, 685, 668, 664, 659, 652, 648, 640, 636, 632, 627, 604, 603, 575, 570, 561, 559, 550, 532, 508, 481, 479, 472, 463, 460 - 458, 450, 446, 435, 432, 431, 429, 427, 424, 410 - 408, 404, 403, 389, 380 - 377, 375, 367, 353, 343, 333, 339, 308, 307, 301, 300, 265, 250, 243, 241, 235, 233, 224, 208, 200, 191, 186, 172, 146, 87, 83, 48-, 124+, 392+  

Slovo megara/sg.: megaron znamená „sály, místnosti, domy“; jedno z mála původních „starořeckých“ toponym nenavazující na pelasgické názvy. Původně iónský a součást athénského království, ale za Kodra po válce dórisovaný státeček vynikal vlnou a měl významnou kolonisaci (Kalchédón/Chalkédón, Býzantion, Astakos, Pontská Hérákleia, Megary sicilské, Leontíny). Megarský stát se členil na pět vsí odpovídajícím attickým démům: Hérais, Peraiis, Megareis, Kynosúreis a Tripodiskioi/"Malé trojnožky". Před peloponnéskou válkou měly Megary c. čtyřicet tisíc obyvatel (novodobý odhad) a do pole postavily v letech 480 - 479 tři tisíce hoplítů/těžkooděnců a na vodu spustily dvacet trojřadek/c. čtyři tisíce mužů. O dvě stě let později za keltské invase vyslaly do Thermopyl již pouze čtyři sta obrněnců. 

Megary na Sicílii§ = Hyblé
megarská škola filosofick᧠399
Megaris, země mezi Attikou a Korinthií§ 457, 446, 371, 219 a viz Megary 
Bájná prehistorie Megaridy (podle Pausania): Megaris patřila celá kdysi k attickému státu. Když se za Kodra vypravili Peloponnéští Dórové proti Attice, před Athénami sice neuspěli, ale od státu odtrhli Megaridu a území věnovali Korinthským a všem těm z Dórů, kteří tu chtěli žít. Tak se Megaris podórštila.
Pradávným vládcem v Megaridě byl prý Kár, syn Forónea z Argu. Údajně ve dvanácté generaci po něm přišel z Egypta Lelex a po něm vládl jeho syn Klésón. Klésónovým synem byl Pylás a jeho Skírón, manžel dcery Attičana Pandióna. Po něm vládl Nísos, kterého ve vládě vystřídal Megareus, syn Poseidónův.

Megaravicus z Numantie, vůdce Arevaků§ 141  

Megas z Rhyp, gen. Megady, vyznavačka Artemidy§ 500

Megas theos, kult v Arkadii/Theisoa§ 188

Megasthenés z Chalkidy, oikistés kampánské Kýmy a Parthenopy§ 754
Megasthenés, seleukovský diplomat§ 326, 303

Megatímé z Kýrény§ 1. viz Mesatmé; 2. dc. Batta a ses. literáta Kallimacha, m. Kallimacha ml.§ 310

 

meghalayan, geologické období§ pravěk, 2255  

Meghavanna z Anuradhapury, k. na Cejlonu, též Gothabhaja§ 335+

 

Megiddo, m. v sever. Palaistíně, ass. Makkitt᧠1482, 1365, 609, 345-, 70+  

Řec. Megiddó n. Mageddón, egypt. Maketi, ass. Magidú.Hradby obestavěly šest ha. Zřejmě biblický Armageddon/Har-Mageddon, „kopec M.“?, dn. Tel M./Tall al-mutasallim, bylo veledůležitou křižovatkou obchodních cest z Mesopotamie do Egypta, středisko planiny Jezreel (tj. Bůh oplodní, zasije, řec. Esdraelon, též arab. 'Emeq Jizre'el či Ha-'Emeq), oddělující Galileiu a Samareiu. V M. zemřel roku 853 israélský král Achazja a roku 609 zde padl júdský panovník Jozia (viz). V perské době, nejpozději kolem roku 450, město zaniklo. U Megidda měla po roce 70 n. l. stálé ležení Šestá legie "Železná"/ferráta v lokalitě s arab. názvem Ladždžún, což je z lat. legió (od roku 2013 archeolog. zkoumáno).

Roku 2012 byl publikován objev zlatého a stříbrného pokladu v hliněné nádobě z doby kolem 1100, z konce egyptské éry. Unikátní náušnice s vtavenými divokými kozami asi patřil Kanaanejce, práce byla egyptská. 

Megillos z Eley, jeden z vůdců nových kolonistů do Akragantu a Gely§ 337

Megirimta z Uru, Me-girim-ta, d. Lugalkisalsiho, manž. Munichursaga§ 2420

 

Megistó z Fókidy, dc. Pelagontova§ 595

 

Megistonús ze Sparty, nevlastní o. Kleomenea III.§ 227, 224

Megistos, ř. v Aiolidě§ 218

Megón z Efesu, gen. Megóna, theóros§ 182

 

Mehi z Egypta, armádní velitel za Setiho I.§ 1319

Mehitusechet, Mehtenwešchet z Ma, manž. Šošenqa st., m. k. Osorkona st. (21. dyn.) a Nimlota, otce k. Šošenqa I. (22. dyn.§ 995, 945  

 

Meherdatés z Parthie, s. Vonóna I., vlastně Mehrdat/řec. Mithridátés§ 19+, 47+, 49+, 65+   

 

Meheten-weschet z Egypta, manž. Psammeticha I.§ 720

 

Mehmet Ali Paşa, arab. Muhammad Alí Báša, osmanský vicekrál/walí v ET§ 350+

 

Mehrdat, Meridátés, Meiridátés, Miradátés§ viz Mithridátés

Mehrgarh, archeolog. lokalita v Balúčistánu/PAK§ před 6000 (2)

Mehružan§ viz Merušan

Mehtenwešchet§ viz Mehitusechet  

 

méchániké, č. mechanika, rozličné strojnictví§ viz architektúra

Mechru, země severně od Assyrie§ 1234

Mechu z Egypta§ 1. o. Sabniho, hornoeg. guvernéra, 2278; 2. s. Sabniho, 2278 

Meidiás z Athén§ 1. hrnčíř, 400; 2. Démosthenův osobní a politický protivník, 352; 3. = Médeios
Meidiás z Kýziku, z rodu Attalovců, příbuzný Attala I.§ 197
Meidiás z Pergama, s. Athénaia Attalovce, tchán Sósandrův§ 142

Meidiás ze Sképse, též Médiás, dyn.§ 399

Meidiás, sochař/litec§ 203

Meidylos z Kea§ viz Medón 

Meidži, jap. císař, reformátor, s. Kómei§ 2

 

Méiové§ viz Lýdové

Meketre, Meket-Re, kancléř Mentuhotepa II., III., IV. i Amenemheta I.§ 2061, 2010, 1998

Meketaten, Meketaten§ viz Maketaten  

 

Mekka, arab. Makka, m. v Arábii povstalé kolem studny Zamzam, nejsvětější místo islámu, kam každoročně konají mohamedáni pouť, hadž/haj§ 145

Mekmer ze Sídónu, dyn.§ 1095

 

Mekong, ř. v jv. Asii, pramenící v Tibetu, z thajského Mae Nam Chong, Matka vod, řec. asi Katiaris; v Číně se jmenuje Tcha-čcha (Řeka skal), více ale Lancang Ťiang (Bouřlivá řeka), v Kambodži Tonle Tham (Velká řeka), ve Vietnamu buď Song Long (Velká řeka) nebo Song Cum Long (Řeka devíti draků)§ 500, 175-, 192+ 

Mekris z Odrysie, manž. Lýsimachova§ 313, 283

Mekubi z Ešnunny, Me-Kubi, d. Bilalamy, manž. Tanruchuratira Elamského§ 2028, 1977, 1935  

 

Mékyberna (sg.), m. na Chalkidice u Olynthu, dn. nezn. polohy§ 348

 

Melaina Korkýra§ viz Korkýra Melaina

Melamanna, Melemanna z Uruku, k.§ 3200, 2600 

Melam-kiššu, Melam-Kiš, k. v Kiši§ 3200

Melam-kurkurra z Přímoří vulgo Melamma, k., "Lesk všech zemí"§ 1466, 1459

Melampús, "Černonožka"§ 1. věštec a léčitel, vládce v Argu, není v CSD; 2. z Latia, druhý manž. Lávínie, 1112   

 

Melandité, thr. kmen§ 410

Melanésie, o. a obyvatelé západního Tichomoří§ před 6000 (1), 4000, 1100

 

Melanchridás ze Sparty, nauarchos§ 413, 412

Melanchros z Mytilény, tyr.§ 618, 612

Melanippidés z Mélu§ 1. "mladší", kitharód a básník díthyrambů, vnuk no. 2, 413; básník, děd no. 1, 413 
Melanippion, pozd. Melannipié, m. v Lykii u Chelidonie/Hierá akrá, dn. Karaöz v TR§ 189

Melanippos z Kýrény, Apollónův kněz, manž. Aretáfily§ 96

Melanippos z Akragantu, omilostněný pučista§ 553

Melanippos, architekt a stavitel§ 52

Melankomás z Efesu, přítel Acháia II.§ 212

 

Melanos z Lýdie, potomek Gýgův§ 629

 

Melanthios z Athén, velitel flotily v iónském povstání§ 499
Melanthios ze Sikyónu, malíř§ 350, 344 

Melanthos z Pylu, k. v Athénách, s. Andropompův§ 1135, 1126, 1089

Melanthios z Theangel, žoldnéř Lýsimachův§ 295   

Melás, "Černý", jméno tyrannů v Efesu, gen. Melana:§
Melás I.§ 610
Melás II.§ 610

Melás z Gonússy, předek Kypsela I. Korinthského§ 657

Melás z Chiu, o. Mikkiadův, děd Archermův, sochař§ 546

Melás§ 1. ř. v Pamfýlii, dn. Manavgat v TR, 351+; 2. ř. ústící do Černého záliv, není v CSD

Melás kolpos, Černý záliv, mezi Thráckým Chersonésem a Thrákií, dn. Saros§ 670, 42   

Melatás z Aitólie, pirát§ 276

 

Meldové, lat. Meldí, lid keltský, Cívitás Meldórum, dn. Meaux sev. od Paříže§ 54

 

Meleagros z Gadar, epigrammatik a vydavatel epigrammů§ 140, 70, 40
Meleagros z Makedonie§ 1. 337, 323, o. Arsinoé, matky Ptolemaia I.; 2. 323, syn Neoptolemův; 3. 316, přítel Peithónův; 4. 281, 280, syn Ptolemaia I. s Eurydikou, k. Makedonců

Meleagros, satrapa Frygie na Helléspontu Antiocha I.§ 275

Meleagros, strat. Antiocha I. n. III.§ 275 (není-li shodný s předešlým)

Meleagros, dvořan a vyslanec Antiocha IV., s. Menestheův, b. Apollónia a Meleagra, 170, 162

Meleagros, nezn. kupec pozemů v attalovské Lýdii§ 166

Meleás ze Sparty, vojen. poradce§ 428 

Melekiathón z Kitia, k.§ 392, 388, 387, 361

Mélés z Lýdie, k., Málás, identifikovatelný s chet. Malazitiš (?)§ 707, 695

Meles, m. na jihu Samnia polohy neznámé§ 210 
Melésandros z Athén, strat.§ 440, 430, 429
Melésios z Athén, o. Thúkýdidův§ 444
Melesippos z Platají, dvořan Fily I.§ 321

 

Meletios, biskup v Lykopoli thébské, původce meletiánů; srov. s novátiány§ 300+, 335+

Meletios z Melitény, biskup v Antiocheji§ 356+, 359+, 362+, 378+, 381+      

Melétos z Athén§ 1. alias Laros/Racek, tragik, o. no. 2, 399; 2. trag. básník, s řečníkem Lykónem a politikem Anytem hlavní žalobce Sókratův, s. no. 1, 399

Mĕli᧠viz Melité v Iónii

Méliá, Mélis§ = Máliá, Mális

Meliboiá, m. Magnétů§ 368, 169 

 

Melid§ = Meliténé

Melili z Lullubi, manž. krále Annubaniniho§ 2292

 

Melinnó Lesbiá, tj. z Lesbu, Lesbická, ve skutečnosti zřejmě odkudsi z jižní Itálie, básnířka (dochována jedna oslavná báseň bohyni Rómě)§ 200

Melissa§ = Lýsida z Epidauru

Melissa, mí ve Frygii§ 404, 129+  
Melissos ze Samu, s. Ithagenův, státník a přírodní filosof/anér filosofos§ 441
C. Melissus, dramatik a básník§ 1 n. l.

Melišíchu, Meli-Šíchu, Me-li-Ši-i-chu n. Melišipak, Meli-Šipak, Me-li-Ši-pak/pag, k. v Babylónu§ 1183, 1180, 1174, 1160 

Melité, ost. "Včelnatá", dn. Malta, pún. ’NN, n. z maleth, „přístav“; snad mýthol. Ógygiá, o. nymfy Kalypsó § před 6000 (2), 5600, 2533, 2500, 257, 241, 218, 171 

Podle Odysseie tu Odysseus s Kalypsó žil sedm let a osmým vyplul k Faiékům. Předtím žil rok u Kirké. Podle jiného výkladu může být Óg. Gaulos či Gaudos, dn. Gozo, jak praví Kallimachos. O megalithických začátcích viz rok 4100 - 2500, kolonisována Foiníčany ze Sídónu v 8. st., kdy domorodci o stavitelích kamenných objektů již nevěděli, roku 480 o. obsadili Kartháginci (ostrov býval dlouho zalesněný a vynikal bezpečnými přístavy), od roku 218 byla římská, od roku 41 s municipálními právy. Ostrované byli dobrými řemeslníky. Od roku 395 n. l. spadá M. pod jurisdikci východořímských vládců, roku 454 n. l. byla dobyta Vandaly, 464 Ostrogoty, 533 Belisarem, od roku 870 je arabská (berberská) a od 1090 normanská. Tvrzení turistických průvodců, že se na o. narodil Hannibal, jsou nedoložitelná.

Melité n. Meliá, pozd. Karion, m. a pevnost v Iónii u Priény§ 650, 301, 295 

Melité, ves a démos attický§ 406-, 133+ a viz Athény (2)

Melité, o., dn. Mljet, ital. Meleda, sev. od Dubrovníku; zřejmě odtud pocházela psí rasa malého vzrůstu, chovaná Římankami§ 35   

Melíteia, Melítaia, m. ve Fthíótidě v Thessalii§ 260, 217, 214, 195 
Meliténé, m. a země ve vých. Kappadokii, staré Milid, Melid, ass. Malidáj, Melidi apod., m. na mí. Arslantepe („lví kopec“)  u dn. m. Malatya v TR; pravděpodobně bibl. země Eden§ 1590, 1420, 1360, 1180, 1113, 1111, 1000, 853, 850, 844, 837, 836, 830, 810, 788, 783, 774, 765, 746, 740, 712, 675, 606, 230, 163, 69-, 163+, 178+, 264+, 360+  
Meliténové, Meliténoi, ill. pirátský nárůdek v dn. Bosně (?)§ 33

Melitó z Athén, manž. Eurípidova§ 408

Melitússa, mí. v Illyrii (?)§ 204

Melkart, Melqart, Melek-qart/Milk qart, "Král města", bůh/pán Tyru (Ba'al Súr) a v dalších foiníckých státech včetně Karthága a Gád (aram. a hebr. Molek/Molech, řec. Moloch; srov. řec. Melikertés, Melichar, tedy „Pán, Vládce města“), Hellény připodobněn k Hérákleovi (= tyrský Héráklés) a zde níže pod molk/moloch§ 933, 820, 654, 565, 553, 332, 177, 125, 65, 61, 49, 47

Na počest Melikerta, jehož kult přišel do Hellady přes Krétu, byla u Hellénů konána Isthmia. Jeho matka Ínó s ním skočila na cestě z Megar do Korinthu do moře (otec Athamás, král v Orchomenu). Melikertés byl podle jedné verse zachráněn delfínem a zanesen na břeh na Isthmu.

Melikertés byl s Ínó Diem přeměněn v mořské božstvo a jmenoval se Palaimón a na jeho počest se konají dvouletně, vždy v první a třetí rok Olympiády mj. isthmické hry. Ínó dostala božské jméno Leukotheá. Palaimón, Palaemon byl ochranným kultem hlavně římských námořníků. Vítěz užíval titulu isthmioníkés. - Tento kult ale s foiníckým souvisí jen málo. Později byl M. ztotožněn Hellény s Hérákleem. O konci Melkartově kartháginské sochy viz pod kolossos v Sedm divů. Melqartovým knězem byl manžel zakladatelky Karthága Elissy. 

Mellaria, m. na jih od Gád nezn. polohy§ 80

 

Méló z Théb, dc. auléta Antigenidy, ses. Satyry§ 380

Mélobios z Athén, jeden ze Třiceti§ 411, 404

Melón z Théb, jeden z démokratů, žijících v athénském exilu§ 379

Melón Sugamberský§ Dendoríx 

Mélos, ost. v Kykladách, pův. s foiníckou kolonií jménem Byblis§ 5300, 1800, 1700, 1424, 1116, 431, 426, 416, 414, 413, 420, 405, 393, 245, 100

meloun§ 3500, 47 (medový)

Aurélius Melpomenos z Antinóova dému§ arch. 221+ 

Melpum, m. v Gallii Transpadánské§ 396

Meltás z Argu, k.§ 576

 

Meluchcha, sum. označení pro zemi povodí Indu n. zemí Střední/Vnitřní Asie, popř. m. nebo část dn. pobřeží IR, mnohem později ass. snad pro země již. od Egypta/Núbii. M. byla zdrojem černého dioritu/na4.ušû, sum. esi, a dřeva giš.ušû, snad ebenu§ 2346, 2307, 2144, 1235, 1232, 711

 

Memfis, gen. Memfidy i Memfi, eg. Mennofer, Mennefer, Inebuhedž, „Bílé zdi“ (sg. Inebhedž), hebr. Nof, ass. Mempi, přízvisko Anch-tawi/"Život Obou zemí", arab. Mít Rahína na jižním okraji Káhiry, m. v Heptanomidě v Dolním Egyptě, sídelní m. králů, ústřední místo Ptahova kultu; řec. jméno M. může také pocházet od eg. jména pyramidy Fiopse I. v Saqqáře, cf. rok 2333§ 3236, 3174, 3034, 2848, 2686, 2613, 2477, 2333, 2184, 2164, 2040, 2002, 1676, 1674, 1567, 1482, 1479, 1473, 1450, 1446, 1417, 1408, 1375, 1361, 1320, 1304, 1233, 1223, 1210, 1113, 955, 945, 874, 850, 745, 730, 720, 671, 668, 666, 664, 663, 652, 568, 523, 522, 518, 517, 512, 462, 461, 373, 343, 335, 332, 331, 322, 321, 285, 240, 225, 219, 217, 207, 197, 196, 186, 170 - 168, 163, 161, 144, 139, 129, 114, 112, 101, 96, 88, 80, 76, 50-, 70+  

Memfités§ 1. eg. nomos, 285; 2. král, viz Ptolemaios Memfités 

C. Memmius§ 1. protivník optimátů, tr. pl. 112, 111, 103, 100; 2. s. předešlého, Pompéiův švagr, manž. Pompeie, 81, 74, 61; 3. o. no. 4, epikúrik (údajný), básník a politik, manž. Fausty Cornélie, dc. dict. Sully a ses. Fausta Cornélia Sully, praet. 58, 98, 70, 66, 59, 52, 46; 4. s. předešlého, cos. suff. 34, s. no. 3; 5. tr. pl. 54, 70, příbuzný no. 3  

Q. Memmius, řím. vyslanec§ 164

L. Memmius§ 1. řím. vyslanec/turista, 116, 111; 2. řečník, 91; 

C. Memmius Gemellus, žalobce v kause Gabinius a Rabirius (asi shodný s předcházejícím no. 3)§ 54

Ti. Memmius Flaccus z Marathónu§ ath. arch. 170+ 

C. Memmius Peisandros z Kolyttu§ arch. 127+ 

P. Memmius Régulus, manž. Lollie Paulíny§ cos. suff. 31+, 37+, cos. 63+

Memmius Vitrasius Orfitus, praef. Urbí§ 338+, 353+, 357+, 364+   

Seneció Memmius Áfer§ cos. suff. 99+  

L. Memmius Rúfus, procos. makedonský§ 127+

L. Memmius z Thórika§ ath. arch. 161+      

Memnón z Rhodu, gen. Memnona, významný kondottiér v per. službách§ 355 - 353, 336 - 333, 323
Memnón z Hérákleie Pontské, historik§ 88, 73 a srov. pod dějepisci (1) 

Memnón z Makedonie (?)§ 1. satrapa Thrákie, 334, 331, 327; 2. jeden z Alexandrových velitelů, 326

Memnón z Aithopie§ 1. s. Éójin, mýth. k., padl před Troiou, 1417, 36+; 2. ž. a oblíbenec Héróda Attika, 133+ 

Memnoni᧠viz Théby

Memnonovy kolossy, zbytky zádušního chrámu Amenhotepa III., jméno vybájené Hellény§ 1417, 36+, 130+, 199+     

memoiry, memoáry§ viz paměti 

Memór§ 1. s. Aurélia Canarthy z Baquatů, 261+; 2. Maur, císař. úředník přes zásobování, vzbouřenec a snad též usurpátor v Alexandreji, 261+

 

Memoridus, armád. důstojník§ 363+ 

 

Mén§ viz Narmer

Mén, Mén Farnakú, Měsíc/Měsíc Farnakův (I.?), anatolský bůh asi pův. fryžský n. lýdský; mezi Láodikejí na Lyku a Karúrou byl rovněž Ménův chrámový okrsek, kde fungovala hérofilská lékařská škola, viz pod lékařství. U Antiocheie v Pisidii stával chrám Ména Askaéna§ 71, 40 a viz pod Kabeiry

 

měna, mince, peníze§ viz ražba

Menachém ze Šamsimuruna§ viz Minchimmu

Menachém, Mnachém z Tirsy, řec. Manaém, lat. Manahem, s. Gádího, k. Israéle§ 746, 740, 738, 737

Menachém, zélóta§ viz Manaémos  

Menaichmos z Alópekonnésu, platónik§ viz s. v. školy (3)

Menaichmos ze Sikyónu, historik§ viz s. v. dějepisci (1)

Menai n. Menainon, sikulské m. mezi Katanií a Gelou na Sicílii, lat. Menae/Menaenum, arab. Qal'át Minau, dn. Mineo v provincii Catania§ 460, 453, 397

 

Menalkidás ze Sparty, strat. Spolku Achájů, ale protiachájský politik§ 167, 151 - 148, 146 

Menandridás, grammateus achajského koina§ 280

Menandros z Athén§ 1. str., 405; 2. básník staré komédie, viz s. v. komédie; 3. básník nové komédie, s. Diopeitha s Hégestratou, z Kéfísie, 372, 353, 342, 323, 321, 316, 292, 264, 163, 161, 104-, 60+ a viz s. v. komédie; 4. triérachos, s. Teisandrův, 239; 4. arch. 38 
Menandros z Dýmy, grammatistás dámosiofylakón§ 219

Menandros z Efesu, historik§ 200, 195 
Menandros z Láodikeie ve Frygii, vojenský rádce Mithridáta VI.§ 85, 71, 63
Menandros z Láodikeie na Lyku zv. Rhétór, sofista§ 300+

Menandros z Makedonie, satrapa Lýdie a Mýsie§ 331, 323, 321, 319 (?, z roku 319 by mohl být jiný Menandros!)
Menandros z Pergamu, dvořan Eumenův (?)§ 166

Menandros ze Syrákús, ptolem. voják, do něhož se zamiloval slon (když ho neviděl, nežral)§ není v  CSD

Menandros Dikaios Sótér, k. indobakterský§ 170, 165, 155, 130, 125, 115, 19 
Indický Milinda, num. nápisně gen. podoba sanskrt. Menamdrasa = Menandrú, manž. Agathokleie Theotropy; ovládal území dn. PAK, Gudžarátu a velkou část povodí Gangy a mezi Indy dosáhl věhlasu: o popel jeho těla se přelo několik měst a proto byl rozdělen. Podle numismatických podkladů se usuzuje, že existoval ještě vládce Menandros II., snad jeho vnuk (srov. rok 130).
Babylónská podoba jména je známa z roku 86 SE z Larsy jako Mé-en6-an-dar/Mi-ni-in-ni-du-ru, srov. pod Agathón
Menandros z Thessalie§ 524 (Ol.)
Menandros zv. Drýmos, tj. Dřevo, ž. kynika Diogena Sinópského§ 399

Menandros, lékař Eumena II.§ 197

Menandros, strat. Mithridáta Eupatora, asi shodný s M. z Láodikeie§ 85 

Menachém/Mnachém ze Samareje, ass. Menichimme šar Samarinája, řec. Manaémos, k.§ 740

 

Menapiové, kelto-germ. národ v dn. B, na severu F a jihu NL§ 58 - 56, 54, 53-, 286+ 

Jejich sídel. střediskem bylo Castellum Menapiórum (dn. Cassel na franc.-belg. pomezí), od dob Diocletiánových Turnacum, dn. Tournai v kraji Hainault v B. V římské době se proslavil chovem ovcí a vepřů a šunkou.

Menarés ze Sparty, Eurypóntovec, o. k. Leótychidy II.§ 491

 

Ménás§ 1. 149, vyslanec Prúsiy II.; 2. = Ménodóros

Ménás ze Séstu, s. Menétův, vyznamený občan§ 142, 133  

 

Menašše/Mnašše, řec. & lat. Manassés, jeden z kmenů israélských§ 1280, 1156, 1108, 1098, 900, 722 

Ke konci 20. století se objevilo ve východoindických spolkových státech Mizóram a Manípuru proisraelské hnutí mezi národy hovořícími tibeto-barmskými jazyky a označovanými od britských časů jako Čjin-Kuki-Mizo. Několik tisíců obyvatel se hlásí k příšlušnosti k Židům, vyznává judaimus a má se za Mnaššeovy syny/Bnej Menašše. Stát Israel je uznal za potomky jednoho ze ztracených kmenů, viz rok 1108 a 772, a řada jich v novém tisíciletí migrovala do Israele. Před érou Britské Indie Mizové praktikovali lovectví lebek, příbuzní Čjinů/Chin, kteří mají v Barmě/Mjanmě (angl. Myanmar) vlastní spolkový stát, pak byli z velké části pokřtěni (pouze formálně, setrvali u animismu). Vzorky DNA žádnou příbuznost s Levantou neprokázaly.     

Mnašše, řec. & lat. Manassés, k. Iúdy, s. Chafsíbahy, manž. Mešullemety§ 699, 671, 643

Mnašše z Iúdy§ 1. b. velekněze Jaddú'y, stavitel chrámu na hoře Garizím, 445; 2. velekněz Manassés, s. Jadduy, 255, 246

 

Menat Chufu, hornoeg. m., dn. al-Minjá, poblíž archeolog. lokalita Baní Hasan§ viz tam a al-Minjá 

 

Menbara'abzu z Lagaše, Men-bará-Abzu, manž. Ur-Nanšeho, m. Ninusy a Akurgala§ 2510 

 

Menčin, nomádi ze syropalest. oblasti, součást Hyksů§ 1786 

 

Mencius ze státu Čou, čín. Meng-c’ (v pinyinu Mengzi), filosof§ 372, 289

Menču, angl. Mentju, eg. označení pro nomády Sínaje a Syrie, též východní Delty a Východní pouště§ 2453, 2040, 1870 

Menču-nu-sečet, "lid devíti luků", eg. označení pro nepřátele na hranicích země, a to nejen na severu (jméno souvisí s bibl. zemí Midian?)§ 2040  

 

Mendé, m. na Chalkidice, na Palléně§ 750, 730, 450, 423, 393, 199
Mendés, m. ve východní Deltě, eg. Džeded a Per-banebdžed, ass. Bindidi, dn. Tell Rob’ (č. "v Mendétě"); též jméno jednoho z ramen delty Nilu§ 2184, 730, 671, 453, 399, 360, 300, 264, 103  
Mendésios (nomos), eg. nomos§ 285, 264 

 

Mendolito§ viz Adránon  

Menadaios ze Sparty, voj. velitel§ 426

Menedémos, velitel na Alexandrově anabasi§ 329

Menedémos, kynik§ 250
Menedémos z Alaband, seleukovský stratégos§ 217, 193 (satrapa Médie?) 
Menedémos z Athén§ 1. vyslanec 184, arch. 179; 2. arch. 92

Menedémos z Eretrie, s. Kleisthenův, zakladatel eretrijské filosofické školy§ 399, 315, 300, 278 
Menedémos z Krotónu, stratégos autokratór§ 317, 295

Menedémos z Makedonie "Svobodné" (?)§ 48 [souvisí s bronzovou ražbou z Dodony s nápisem Menedémos Argeadés hiereus? byl tedy královského rodu, vzdálený příbuzný rodu Alexandra Velikého?]

Menedémos z Rhodu, nauarch§ 305

 

Menekleidás z Théb, řečník, sok Pelopidův§ 369

Meneklés z Athén§ arch. 267

Meneklés, seleuk. hiparch§ 242 

 

Menekratés, strat. Ptolemaia I.§ 293 (srov. následujícího) 

Menekratés, proseleukovský pučista v Efesu§ 281 (shodný s předešlým?)

Menekratés z Efesu, didaktický básník a grammatik§ 350, 315 
Menekratés z Athén§ arch. 220, popř. 219 
Menekratés z Lissy v Lykii, významný občan§ 282

Menekratés z Makedonie, strat. Perseův§ 169

Menekratés ze Syrákús, podivínský lékař§ viz s. v. lékaři (1)

Menekratés z Théb, sochař§ 108

Menekratés, nauarchos Pompeia ml.§ 38

Menekratés, kitharódos vyznamenávaný Nerónem§ 54+  

Meneláis, eg. nomos§ 285

Meneláos z Mykén, k. spartský/Achaj, manž. Heleny; Přístav Meneláův/Meneláú limén, lat. Menelaus portus, mí. na libyjském pobřeží v Marmarice, bývá umisťováno do dn. lokality al-Bumbá/Bomb᧠1400, 1320, 1266, 1193, 1184, 1170, 775, 434, 360 
Meneláos ze Sparty, k.§ 930, 886

Meneláos z Makedonie, k.§ 1. 394, o. Amynty II.; 2. 383, 349, 348, syn Amynty II., b. Filippa II.; 3. 315, 313, 310, 306, syn Lágův, b. Ptolemaia I.; 4. 363, z Lynkéstidy zv. Pelagón, condottiér; 5. s. Alexandra I., 450, 414 (?)
Meneláos z Alexandreie, vyslanec§ 83

Meneláos z Iúdaie, hebr. Meneláus, alias Oniás, syn Oniy III. n. jeho bratr, popř. bratr Šimóna II., velekněz§ 182, 170 - 168, 166, 164, 163

Meneláos, seleuk. epistatés§ 168  

Menemachos, hipparchos Mithridáta VI.§ 71, 67 

 

M. Menénius§ 410

Agr. Menénius Lánátus§ 1. cos. 503, 494, 493, 476; 2. cos. 439;
L. Menénius Lánátus§ 1. cos. 440; 2. navrhovatel zák. o úrokových sazbách, 357
T. Menénius Lánátus§ 1. cos. 477, 476; 2. 494, cos. 452, cos. 440

Ménés, Meni, Mén§ viz Narmer

Menés z Kamaríny, strat.§ 406

Menés z Pelly, gen. –néta, stratégos a sómatofylax Alexandrův§ 331, 323 

 

Menestás§ viz Menestratos

Menestheus z Athén, též Menesteus§ 1. k., 1204, 1182; 2. 368, 357, 333, syn Ífikratův s dcerou thráckého dynasty Kotya, b. Ífikratův, strat.; 3. oikistés Skyllétia, 708

Menestheus z Bargylie§ 232 (Ol.)

Menestheus z Búbónu, s. Trokonderův, vn. Maneův alias Orsisbův, ctihodný občan§ 150

Menestheus, seleukovský dvořan§ 1. o. Apollónia, Meleagra a Menesthea, 162; 2. s. předešlého, 162

Menesthó z Míléta, gen. Menesthy, dc. Sópoliova/Sópolidova, kněžka-hydroforos v Didymách§ 54  

Menestratos z Athén, udavač§ 404

Menestratos z Eretrie, démagógos n. tyr.§ 352

Menestratos z Épeiru alias Menestás, bojoval na aitólské straně proti Římanům§ 191

Menestratos z Fókaie, s. Agathokleův, epistatés Artemísia v Amyzonu§ 203 

Menestór ze Sybary, pýthagorik a přírodozpytec§ 450

 

Menetelés z Athén, navrhovatel§ 423 

Meng An, vojevůdce státu Čchin§ 249
Meng Čchang-ťün, ministr z Čchi§ 247
Meng-c’§ viz Mencius

Meng-ming z Čchinu, vojevůdce§ 625

Meng Tchien/Tian, čchinovský generál§ 225, 221, 210

Menga§ viz Dolmen de Menga 

 

Menhet§ vit Manhatu

menhir§ před 6000 (2), 5000 

Menhit, bohyně se lví hlavou, manž. Chnumova, m. Heka-pa-cheredova§ 250+  

 

Menhotep, čati z konce Dvanácté a zač. Třinácté dyn.§ 1786 

 

Mencheperre, Men-cheper-Re, s. Thutmosea III.§ 1482

Mencheperre z Théb§ 1. velekněz Amunův, s. Pinudžema I., s král. trůnním jménem Hem-nečer-tepi-en-Amun, 1085, 1075; 2. s. Čanefera s Isetemchebou, b. Pinudžemův§ 1075 

 

Menidás z Makedonie, velitel Alexandrovy žoldnéřské jízdy§ 331, 330, 328

Méninx, ost. lidožravých homérovských Lótofagů popř. proti jejich pobřeží, m. na ostrově se v pozdní antice jmenovalo Girba, dn. Džirba/Džerba v TN§ 253, 253+ 

 

Menippos z Gadar, kynický literát§ 399, 300
Menippos z Lykie, ž. Apollónia z Tyán§ 20+

Menippos ze Stratoníkeie v Kárii, rhétór§ 78

Menippos, strat. Filippa V.§ 210, 208 

Menippos z Makedonie, strat. a vyslanec Antiocha III. (vítěz od Délia roku 192)§ 197, 194, 192, 191 

Z dalších Menippů se zachovalo jméno autora knihy o Lýdech, jistého kárského sofisty ze Stratoníkeie a jednoho sochaře a dvou malířů (nejsou v CSD).  

L. Nummius Ménis z Faléru§ arch. 152+ 

Meniskos, kondottiér§ 309

Meniskos z Mílétu, s. Eirénaiův, dř. Thargéliův, řím. straník§ 78  

Menka, Men-ka, wezír ve Třetí eg. dyn.§ 2667

 

Menkare, Men-ka-Re, k. Osmé dyn.§ 2184 

 

Menkauhor, Men-kau-Hor, Kaui/Kaui-Hor, Hor Men-chau, k. Páté dyn.§ 2422, 2414 

 

Menkaure, Men-kau-Re, k. Čtvrté dyn.§ 2589, 2498 

Menkaure, Men-kau-Re, Hor Ka-chet, řec. Mykerinos, s. Chafreho§ 2558, 2533, 2505 

 

Mennaios z Chalkidy pod Libanem, arab. dyn., druhým jménem Soaimos (?), o. Ptolemaiův§ 86, 85, 48

Menneás z Athén§ arch. 28

Mennunna z Kiše, k.§ 2490

 

Ménodóros z Pergama, s. Métrofanův, zasloužilý měšťan§ 129

Ménodóros, též Ménás, nauarchos Pompeia ml., pirát§ 40 - 38, 36, 35, 31

Ménodóros z Trall, Diův kněz§ 42

Ménodóros z Mallu, s. Fainandrův, sochař§ 99  

Ménodotos z Pergamu, bohatec a o. Mithridáta Pergamského§ 47
Ménodotos z Níkomédeie, lékař a skeptik§ 230 a viz s. v. školy (2) 

Ménofanés, strat. Mithridáta Eupatora§ 88, 63 

Ménofantos z Hyrkanie v Lýdii, s. Artemidórův, Makedon, lékař§ 146

Ménofilos, parth. hodnostář (satr./strat.?)§ 132

Ménofilos, eunúchos Mithridáta VI.§ 66

Ménofilos, s. Ménogenův, sochař v Pergamu§ 49 

Ménogenés z Pergama, důvěrník Attala II.§ 155

Ménogenés z Héraia teichos, s. Asklépidův, strat. Sadala II.§ 42

Ménogenés, kuchař Cn. Pompéia Strabóna§ 87

Ménogenés, herec v Římě§ 53

Ménogenés (?)§ ath. arch. 189+ 

L. Gellius Ménogenés z Delf, manž. Sótie, zakladatel nadace§ 319+

Ménocharés, seleukovský diplomat§ 162, 160

Menoitás z Makedonie, jeden z věrných důstojníků „královské“ strany§ 316

Menoités z Athén§ arch. 117

Ménoklés z Athén, kormidelník první triéry§ 770

Ménoklés, ptolem. strat.§ 200  

Menón z Athén, gen. Menóna§ 1. arch. 473; žalobce, 432 
Menón z Aigesty/Segesty§ viz Mainón
Menón z Farsálu§ 1. kondottiér, 404, 401; 2. velitel thess. jízdy protimakedonských spojenců ve válce lamijské, o. Fthíe, m. épeirského k. Pyrrha (jiného M. z Farsálu viz pod ceny)§ 323 - 321, 319, 317

Menón z Makedonie, satrapa Syrie, pozd. Arachósie; bývají pokládáni za dvě různé osoby§ 333, 330, 329, 325

[Jiný Menón byl důstojník, jehož Alexandros Veliký, nevíme kdy, poslal zhlédnout zlaté doly u města Kaballa v Hyspiratidě na armensko-adiabénském pomezí a domorodci byl i s oddílem zlikvidován]

Memnón z Pellény, dámiúrgos, s. Rhésianův§ 198 

Menorca, jeden z Baleárských ostrovů, viz tam (lat. Baleáris Minor, Minorca)§ 206

Menos z Megar§ 704 (Ol.)

Menostanés z Persie, b. Artaxerxa I., bab. Manuštanu§ 423

 

Méns, Bona Méns, gen. Mentis, Dobrá Mysl, bohyně a její chrám na Capitóliu§ 215, 109 

ménsa ísiaca§ viz tabula bembina

Mensurius, biskup v Karthágu§ 313+

 

Mentesa, Mentessa, Mentissa, m. v Baetice, dn. La Guardia de Jaén v Andalusii§ 211

Mentór, gen. Mentora, sochař, ciselér§ 140 a viz s. v. sedm divů (1) 

Mentór z Rhodu, kondottiér, b. Memnonův, manž. Barsiny, o. Thýmondy§ 355, 354, 345, 343, 341, 333 

Menua, země nezn. polohy, možná v pozd. Kurdistánu?§ 2144

Menúa z Urartu, Minúa, k.§ úvodem, 825, 810, 790, 766

Menuachilini, hraniční m. s pevností, dn. Başbulak na hranicích TR s ARM§ 810 

Mentu§ viz Mont

Mentuemtaui/Mentu-em-taui, kancléř ve Dvacáté dyn.§ 1166

Mentuemhat/Montuemhat z Théb, Amonův velekněz, s. Nesptahův§ 656

Mentuherchepešef, Mentu-her-chepeš-ef, velekněz Amunův, s. Amenhotepa a Hrereje§ 1140

Mentuhotpe, Mentuhotep I., osob. jménem Mentu-hotep-aa, Hor Tepia, první k. Jedenácté dyn., s. asi Antefa nomarchy, o. Antefa I. a Antefa II.§ 2160, 2133, 2118 

Mentuhotpe II., trůnním jménem Nephapetre/Nep-hapet-Re, Hor Seanch-ib-taui etc.§ 2069, 2061, 2040, 2010, 1379    

Mentuhotpe III., trůnním jménem Seanch-ka-Re a Senefer-ka-Re, Hor Seanch-taui§ 2010, 2002, 1998  

Mentuhotpe IV., trůnním jménem Neb-taui-Re, Hor Neb-taui§ 2040, 1998, 1991  

Mentuhotpe V., k. Třinácté dyn. Meri-anch-Re§ 1676  

Mentuhotpe VI., jako k. Třinácté dyn. Se-wedža-Re§ 1676  

Mentuhotepi alias Mentohotpe VII., k. Seanch-en-Re, Sedmnáctá dyn.§ 1629

Mentuhotpe, strážce pečeti/kancléř a wezír ve Dvanácté dyn.§ 1962

Mentuhotpe, o. krále Třinácté dyn. Sobekhotepa III.§ 1770

Mentuhotpe, manželka Džehutiho, Sedmnáctá dyn.§ 1629

Mentuhotpe, wezír§ 730

 

Menunna, Menumma, popř. Ur-Nunna, k. v Kiši§ 2500

 

Menúthias§ viz Zingis

Menúthis u Kanóbu, dnes pod vodou§ 350+ a viz Naukrátis a Hérákleion u Kanóbu

Menyllos z Alaband, ptolemajovský diplomat§ 161
Menyllos z Makedonie (?), velitel posádky v Múnichii§ 322, 319, 229

Menwi§ viz Manawu 

Meqdiara z Nairi, dyn.§ 818

 

Mer-Atum, m. n. pevnost v Egyptě na Nilu§ 730

Mer-Neit, Merneit§ viz Merit-Neit

 

Merba‘al z Tyru, k.§ 558, 551

mercedónius, interkalární měsíc§ 170 a viz Bohové & jejich svátky v. 

 

Mercia, Mercie, anglosaské království v Anglii§ viz pod ražba, mince

Mercurií prómontórium/prómuntúrium, dn. Rás ad-dár/Hlava domu n. Rás at-tajib/Dobrý n. Krásný mys, fr. Cap Bon, na východním okraji Tuniského zálivu§ 204

Mercurius, latinský a římský bůh ztotožňovaný s Hermem; jeho chrám v Římě, kolos§ 495, 64+ 

Meredátés z Parthie, k. v Charakéně, s. Pakora II. Parthského, b. Axidárův a Parthamasiridův, dynastů v Armenii§ 105+, 131+ 

 

Merenhor, Mer-en-Hor, nezn. k. Osmé dyn.§ 2170

Merenptah/Merneptah I., Meri-en-Ptah-hetep-her-maat, k. Devatenácté dynastie Ba-en-Re-(meri-Amun/meri-Amun-meri-nečeru), Hor Ka-nacht-cha-em-maat§ 1482, 1417, 1304, 1237, 1223, 1217, 1194, 945      

Merenptah II. Saptah/Siptah, k. Devatenácté dyn. Sechaj-en-Re-meri-Amun/Ach-en-Re-setep-en-Re, Hor Ka-nechet-Hapi-se-anch-ta-neb-kaef-Re-neb§ 1400, 1380, 1223, 1210, 1205 

Merenre, Merienre, Meri-en-Re, vlast. jménem Nemtiemsaef/Nemti-em-sa-ef, Hor Anch-chau, s. Pepiho I., k. Šesté eg. dyn.§ 2686, 2292, 2283, 2278, 1871   

Mereretisesi, Mereret-Isesi, d. Džedkareho Isesiho§ 2414

Mereruka, Mererukaj, alias Meri, čati Tetiho III.§ 2345

Meresanch I., Mer-es-anch, manž. Huniho, m. Sofruova§ 2642, 2613

Meresanch II., d. Chufuova, manž. asi svého b. Horbaefa§ 2589

Meresanch III., d. Kawabova, manž. Chafreho§ 2558

Meresanch IV., manž. asi Menkaureho a Isesiho, m. Kaemčeneta a Raemkaa§ 2422, 2414 

Meretnebti, Meret-nebti, ses. a manž. Sahureho, m. jeho dětí§ 2498, 2491

Meretseger, Meret-seger, "Milující mlčení", manž. (?) Senwosreta III., též lokální bohyně v Thébách§ 1878      

 

Mer-cheper-Re, nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676 

 

Mergané, m. nezn. lokalisace poblíž Syrákús, snad myšlena Morgantiné n. Megary§ 274

 

Meri z Libye, vůdce migrační vlny do Egypta§ 1233

Meri-[...]re Cheti, nezn. k. Deváté eg. dyn.§ 2160  

Meribanés I., Mirvan, Mirian, per. Mihran, k. kavkazské Ibérie§ 160, 110

Meribanés II., k. Ibérie, s. Farnadžomův, o. Artaxii II.§ 30, 20

Meribanés III., s. Chosroa Perského, k. Ibérie, manž. Nany Bosporské a Abešury, d. posledního ibérského Arsakovce Aspakúra, o. Reva a Bakura§ 284+, 301+, 319+, 342+, 361+

Meribastet, Meri-Bastet, správce král. majetku ve Dvacáté dyn., o Amunových veleknězů Usermaatrenachta a Ramessenachta§ 1170

Meribre, Mer-ib-Re, trůnní jm. nezn. k. Šestnácté dyn§ 1674     

 

Mérida§ = (Augústa) Émerita
meridarchés, úděl. kníže (v Iúdaji), „vládce části“§ 153, 150 a srov. meris roku 55
Meridarchové existovali i v indobakterské oblasti, srov. nápis v kharóšthí z prvního století př. n. l. hellénského buddhistického vládce Theodóra, kde se tituluje „Theudorena meridarchena“.

Merienre§ viz Merenre

Merikare, Meri-ka-Re, trůn. jméno, k. Desáté dyn., s. Chetiho§ 2160, 2140 

Merimde, Marimda, archeolog. lokalita dolnoegyptsk᧠4500

Merimose, Meri-mose, guvernér Kúše v Osmnácté dyn.§ 1417

Meri-Neit§ viz Psammtek 

 

Mérionés z Fer, b. Iásonův§ 390

 

Meri-Ptah-anch-merire/Merire-meri-Ptah-anch§ viz Nechebu

Merire, Meri-Re§ viz Pepi I.

Merireanchenes, Meri-Re-anch-en-es§ viz Anchenespepi  

 

meris, merides, „část“, označení pro makedonské republiky I. - IV., římské protektorátní státní útvary§ 168, 164, 163, 158, 149, 55

Merisachmet, wezír za Ramesseovců§ 1320

 

Meritamun (I.), Merit-Amun, dc. Thutmosea III.§ 1492

Meritamun (II.), dc. Thutmosea III.§ 1482 

Meritamun, d. Ramessea II.§ 1304

Merit-Aten, Merit-Aton, d. Amenhotepa IV. s Nefertiti§ 1368, 1364, 1362, 1361  

Merit-Aten Tašerit, "mladší", d. Merit-Ateny, d. Amenhotepa IV.§ 1364

Merit-Atum, s. Ramessea II.§ 1304

Meritenes, rechet nesu ve Třetí dyn., manž. Achti-aaova§ 2686

Meritites, Merit-ites I., d. Snofruova, ses. a manž. Chufuova (pokud nebyla harémovou ženou Snofruovou a pak manž. Chufuovou), m. Hetepheresy II.§ 2613, 2589, 2558 

Meritites II., manž. Perpiho I. a asi též jeho dcera§ 2333

Merit-Neit, "Milovaná Neitou", d. Džera s Her-Neitou, ses. a manž. Džetova, první z žen na světových trůnech, popř. Mer-Neit/Merneit (muž)§ 3174, 3054, 1797, 1504, 1210  

Merit-Re Hat-šepsut II., Meritre H., manž. Thutmosea III., m. Amenhotepa II.§ 1504, 1482    

 

Merka, Mer-ka, dvořan Qa'aův§ 2990

 

Mer-ka-Re, nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676  

 

Mermeša§ viz Emrameša

Mermnadé, Mermnadovci, královský rod u Lýdů§ 716, 547

Flávius Merobaudés/Merbaudés§ 1. k. Franků, comes domesticórum a magister peditum, manž. Nonosy/Nonusy n. Nonnosy, o. Merobauda, poručník Valentiniána II., 286+, 363+, 375+, 376+, 378+, cos. 377+ a 383+; 2. s. předešlého, mag. militum, 375+   

 

Merodach-balaban nebo -baladan (hebr.)§ = Marduk-apla-iddina

Meropios z Tyru§ viz Métropios

Meropos, h. v Épeiru§ 198

Meropé z Arkadie, dc. Kypselova, manž. Kresfontova§ 1120

Merops z Argu, s. Thestrův, k.§ viz Akoos

Merops z Kóu, k.§ viz Kós 

Meroé, Medewi/Berowe, kraj a od c. 590 do c. 320 n. l. sídelní m. Aithiopů (řec.), Kúšitů (dn. Bahgavíja severně od Kabúšija v Súdánu; nezaměňovat s Merowe se železniční stanicí, ležící severněji na Nilu)§ 1720, 1526, 595, 580, 420, 400, 340, 338, 300, 220, 211, 204, 200, 186, 140, 88, 80, 60, 30, 25, 23, 10-, 60+, 274+, 356+   

Jména panovníků jsou známa pouze z kúšitských náhrobních nápisů, z jejich pyramid, o jejich skutcích nevíme většinou vůbec nic, viz též pod Kúš a Napata. Nejasně datovatelní nástupci králů uvedených v roce 10- a sídlících v Meroé byli:

v 1. století n. l.: Šorkaror/Šérakarér, Pisakar, Amani-taraqide, Amani-tenmémide, královna Amani-chatašan, Teritnide, na přelomu 1. a 2. století n. l. Teqeride-amani I., ve 2. století Tamelerde-amani, Adeqatali, Takide-amani, Tarekeniwal, Amani-chalika, Ariten-jesboche, Amani-chareqerem, Teritedachatej, Mašadeachel, ve 3. století Arjesboche/Arjesbéche, Teqéride-amani II., královna Maleqorobar, Tamelorde-amani, Jesboche-amani, asi ve 4. století: královna Lachide-amani, královna Patrape-amani, královna Amani-pilade. Merojské písmo je známo zčásti díky bilingvním nápisům egyptských; kromě jmen a krátkých formulací však srozumitelné není.

Merom, nezn. ř. v Palestíně, mí biblické bitvy§ 1400

Meromennové, Meromennoi, ill. nárůdek§ 33

Merovejci, Merowinger, fr. Mérovingiers, král. rod sugambro-francký§ 280+, 358+

Merowe Dam, nilská přehrada v SDN§ 1720

Merseburg, m. v Sasku-Anhaltu§ 1600

Merti, milenka Thutmosea III.§ 1482

Meru, kancléř Mentuhotepa II.§ 2061

Merušan, Mehružan, pers. protektor v Armenii, manž. Ormesduchty, d. Sápóra II.§ 366+, 367+, 371+

Merv, Mary§ viz Alexandreia v Margiáně