Pa, pinyin Ba, šan-jü Hunů, trůnním jménem Wu-ťi-chou-š'-ču-ti/Wujihoushizhudi, b. Tchanův a Siuliův§ 124+ 

Pa'apu z Lachiše, dyn.§ 1365

Paba z Mari, ka, manž. Iblul-Ila§ 2500

Pabilgaltuku, kníže Ummy§ 2540

D. Pacárius, prócúr. Korsiky§ 69+

Pácátiánus, usurpátor§ viz Ti. Claudius Marínus Pácátiánus

Latínus Pácátus Drepanius, krasořečník§ 367+, 389+  

Paccia Márciána, první manž. L. Septimia Sevéra, m. dvou Septimií (?)§ 193+

Pacciánus, legát (celé jméno neznáme)§ 81

C. Pacciánus, zajatec§ 53

Paccius z Bruttia, b. Vibiův, prořím. předák§ 209

M. Paccius Silvánus Q. Goredius Gallus Gargilius Antíquus§ cos. suff. 119+ 

Paccius Orfitus, centurió v armenské válce§ 58+   

T. Pacidaeus, pompéján§ 46

Pacifik§ viz Tichomoří

M. Páconius, legát v prov. Asie, o. Páconia Agrippína§ 22+

Páconius Agrippínus, s. M. Páconia, stoik§ 22+, 66+ (totožný s následujícím?)

Q. Páconius Agrippínus, legát, srov. předešlého)§ 59+

A. Páconius Sabínus§ cos. suff. 58+

T. Pactuméius Mágnus§ cos. suff. 183+ 

M. Pácuvius z Brundisia, tragický básník§ 220, 150, 130, 85 

Sex. Pácuvius (n. Apudius), tr. zaslíbený Augústovi§ 27

Pácuvius Calavius z Capuy, propúnský politik§ 216

 

Pačenfi z Pi-Sopdu, lib. dyn.§ 730

Pačuič, Pačuyč/Pačujč z Amenie, k.§ 800  

Paddatiššu(š) z Kizzuwatny, k.§ 1525, 1460

Paddira, m. či pevnost kdesi na horní Dijále§ 819  

 

Padê z Izki, k. země Qadê, asi v dn. Ománu§ 645

padesátiletí, historické období v Athénách, svým způsobem i v Římě§ = pentékontaetis
padělatelství peněz, vlastně přeražba mincí/paracharassó to nomisma, paracharaxismos, paracharagma/falešná mince z nižšího na vyšší nominál n. s jiným státním symbolem§ 400

padělatelství, padělání listin§ 186 

Padiamonet, wezír za 22. n. 23 dyn.§ 945

Padibastet§ viz Pedi- 

Padimut, wezír za 22. dyn.§ 945

Padineit, wezír§ 380

Padiwesir, Pa-di-Wesir§ 1. viz Anchefenchons; 2. viz Petosíris 
Padí z 'Eqrónu, k.§ 701

 

"padlý, padlí", odpadlíci/zrádci monotheismu, lat. lapsí, řec. peptókotes; opakem byli "čistí/katharoi"§ 300+, 302+, 313+, 325+ a viz novátiáni, meletiáni a křesťanství

 

Padmasen z Ajódhji, k. kóšalský, manž. Indumati, o. Suriratny, korej. královny§ 41+

Padua§ = Patavium

Padus, ř. v severní Itálii, mýthol. a básn. Éridanos, dn. Po, č. Pád, Popádí, Padánie§ 5999, 1750, 1300, 1184, 1153, 1100, 397, 387, 270, 224, 223, 218, 200, 194, 109, 101, 89, 69-, 46+, 69+, 167+, 332+, 370+, 377+   

Pa'é z Elamu, k.§ 648

 

Paelígnové, Paelígní, Pélígní, ethnikum v severním Samniu, konfederáti s Mársy, Marrucíny a Vestíny§ 304, 295, 212, 168, 105, 91, 89, 49

Paemanové, lat. Paemaní, Poemaní, Caemaní, Belgové rodu germánského§ 57

 

Pa-en-Čini§ viz Penčeni

 

Paestum, Paistos nebo Paiston, dříve Poseidóniá, m. v severní Lúkánii§ 3500, 468, 450, 700, 332, 273, 62+ 
Založena ze Sybary roku 700, z let asi 625-600 jsou nálezy keramiky, od 273 řím. kolonie, místo pověstné špatným vzduchem a větry, v 9. st. vypleněno Saracény a opuštěno; vedle sicilského Akragantu pozoruhodně místo s největšími uchovanými ruinami dórských chrámů.

Paflagoniá, Páflagoniá, Paflagonové/Páflagonové, země a národ na severu Anatolie mezi Bíthýnií a Pontem§ 1780, 1650, 1590, 1184, 560, 424, 395, 378, 333, 323, 302, 301, 289, 283, 280, 277, 266, 232, 189, 184, 181, 133, 132, 107, 99, 96, 85, 73, 72, 64, 31, 40, 17, 5-, 106+, 162+, 264+, 265+, 275+, 334+, 359+, 360+, 364+

Potomci lidu Pala, viz tam, s východní hranicí na Halyu a západní na Partheniu, dn. Bartın. Hovořili v hellénismu jazykem podobným Kappadočanům. Pravděpodobně v mnohasetleté tradici neutvářeli centrální království, ale žili povětšinou až do hellénismu "kata kómás/po vsích". Mezi Hellény a Římany požívali pověsti špatné až velmi špatné. O západ. části země jménem Paflagoniá Tímónítis viz s. v. Tím.      

Pafnúti, Pafnútios, níkajský biskup hornoegyptský§ 325+

 

Pafos, m. na severozápadu Kypru§ 1424, 1070, 709, 497, 450, 400, 385, 323, 313, 309, 306, 300, 163, 150, 145, 127, 109, 58, 17, 15-, 69+, 77+  
Kněžská a královská dynastie Kinyrovců brala původ od vládce jménem Kinyrás, který věnoval Agamemnonovi na trojské tažení pancíř, otec Myrrhy a Adónida. Podle jedné verse byl zakladatelem Pafu, podle jiné to byl Agapénór, král v arkadské Tegeji, když se vracel od Troje (viz pod Arkadie). Pod Kinyrovým jménem hellénské mýthologie uváděli muže z Kilikie, Byblu nebo Kypru, též Assyřana, a kromě toho, že kraloval, přisuzovaly mu, že byl hudebníkem, vynálezcem keramiky, kleští a hoblíku, objevil těžbu železné rudy... jakýsi dávný Jara da Zimmermann vulgo Jára Cimrman. Starý Pafos, Palaia Pafos, zničil Dáreios roku 498 n. 497 za podporu Iónů při povstání, nebyl však vyvrácen, zůstal chrámový okrsek a osídlení obnoveno asi šestnáct kilometrů od původního místa, Neá Pafos, Nový Pafos. Níkoklés z Nového Pafu udělal své residenční město, za provincie zůstala centrem administrativy.

Roku 15- obec přijala jméno Augusta, to když městu pomohl princeps po zemětřesení, později Augusta Claudia Flavia Paphus, to po zemětřesení roku 77+. Afrodítin chrám ve Starém Pafu neměl kultovní sochu bohyně v lidské podobě, ale jako vycházejíc kotouč na homolovitém pozadí, jakýsi modifikovaný baitýlos, jehož význam nebyl znám už ani starým.

Págai, m. na Chalkidice§ 354
Págai, m. v Megaridě při Korinthském zálivu§ 243, 233, 224, 191 
Pagan z Kypru, dyn.§ 1200

Pagan, Bagan, stát. útvar v Barmě§ 175
págánus§ viz págus

 

Pagasai, m. v Thessalii, Pagasy, později obyvatelstvo součástí Démétriady§ 377, 352, 340, dále viz Démétrias

Págón nebo Págódás (Pagóndás) z Théb, olympioníkos§ 1. 680; 2. Pagóndás, boiótarchos, s. Aioladův, 424

pagos§ viz Areios pagos, areopagos

págos, págoi, okres v řím. Egyptě od Diocletiánových reforem, págarchés byl jeho správcem§ 3236

págus, lat. vesnická obec, kanton, řecké démos (v Attice), nemá nic společného s řec. pagos/"skála", viz pod Helvétové. Págánus, págánicus původním významem vesnický, později civilní a od čtvrtého století n. l. hanlivé označení monotheistů pro jinověrce-polytheisty. Z toho č. pohan; srov. pod gentílis roku 370+.

Págus Montánus, "horská obec", jedna z původních obcí na římských pahorcích ležící na Esquilínu požívající jako společenství Římanů za serviovskými hradbami jisté autonomie§ 150.    

Pagrai, přístavní m. v Bosporském království, asi pozdější jméno pro starší Torikos, dn. asi Gelendžik v Krasnodarském kraji Ruské federace§ 375+

 

Pagyda, ř. v Numidii, neidentif.§ 20+

 

Pahrer nebo Harsiese, wezír, s. Chamhórův§ 730

Pachamnate, eg. guvernér prov. Amurru§ 1373

Pacharu, wezír zs 22. n. 23. dyn.§ 945

páchátu, píchátu, bab. "satrapa", aram. pech᧠245 a viz pod pechá 

Pachés z Athén, strat., s. Epikúrův (podle jiné verse Epiklérův)§ 428, 427

Pachchuwa, země a m. snad na horním Eufrátu, chetit. označení§ 1460, 1440 

Pachir-iššan z Elamu, s. Ike-chalkiho, sukkalmach§ 1320, 1298, 1245 

Pachómios z Egypta, erémíta, zakladatel prvního křesť. kláštera§ 305+, 325+ 

Pachura, guvernér egypt. provincie v Syrii Upi§ 1373

Pachýnos, m. na jihovýchodu Sicílie§ 255, 249, 214 - 212   

 

Paiániá, attický démos§ 513, 384, 380
Paiánion, m. u Oiniad v Akarnánii§ 219

Paiánios z Élidy, s. Dámátriův, pankratista§ 212  

Paidarétos ze Sparty§ viz Pedaritos

 

paidagógos, pedagogika§ viz Athény, ústava (gymnasion)

 

paideiá, lat. húmánitás§ srov. pod pederastie

paiderasti᧠viz pederastie

Paioniá, Paionie, Paionové, spíše illyrské než thrácké ethnikum severně od Makedonie (srov. pod Skopje, dnešní oblast samostatné Severní Makedonie/dř. FYROM a pod Makedonie)§ 512, 499, 429, 359, 335, 334, 356, 315, 310, 295, 286, 280, 255, 222, 217, 197, 183, 181, 167, 175+ 
Paiónios z Efesu, architekt§ 353
Paiónios z Mendy na Chalkidice, sochař§ 450

Paip-Ebla z Ebly, dyn. (?)§ 1830

 

Pairisadés, Pairisados, Bérisadés, (írán.) jméno několika vládců na Bosporu Kimmerijském:
Pairisadés I.§ 394, 344, 310, syn Leukóna I., o. Satyra II., Euméla a Prytanida
Pairisadés II.§ 284, 280, 254, 250, 245, syn Spartaka III., o. Leukóna II. a Spartoka IV.
Pairisadés III.§ 215, 190, syn Prytanidův (?)
Pairisadés IV. Filométór§ 190, 175, 160, o. Spartoka V., syn Pairisada III.
Pairisadés V.§ 150, 108, syn Pairisada IV. (?)
Pairisadés z Pantikapaia§ 309, syn Satyra II.

Paj-jüe/Baijue, "Sto Jüeů"§ viz Jüe

Pajri z Egypta, král. písař a pučista§ 1166

Paj-teng/Baideng, m. v prov. Šan-si, dn. Ta-tchung/Datong§ 200

Pajefčauemauibastet/Pefčauawibast, Peftdžanawejbast, Pefčaubast z Hérákleopole, Pajef-čau-em-aui-Bastet, král. jménem Nefer-ka-Re, dyn.§ 825, 745, 730  

 

Pajtakaran, nejvýchodnější satrapie Armenie ležící na dolním toku Araxu a Kury a na pobřeží Kaspiku§ 330+

 

Pak Hjokkose Kosogan, kor. Bak Hyeokgoese Geoseogan, první k. státu Silla§ 57
Pak Il-jung z Čchu, čín. šarlatán§ 677

 

Pakalam z Nippuru, manž. ensiho Nammacha§ 2600

Pakaleia, nezn. lokalita u Thráckého Chersonésu§ 144 

 

Pakana'án, Pa-Kana'án§ viz Gaza

 

Pakaté, milenka Alexandra III. Maked.§ 325

Pákistán, moderní islámský státní útvar na sz. Indického subkontinentu§ před 6000 (1), 4000, 3000, 2300, 1800, 600, 519, 326 - 325, 303, 170, 155, 130, 75, 55-, 59+, 88+, 131+   

 

paklíč§ viz poliorkétika

 

Pakorés, Pakura, poslední z indoparthských dyn.§ 20+ 

Pakoros, Bakur§ 1. = Arsakés XV.; 2. k. Orrhoény (Paqurí), 34, 29

Pakoros, oinochoos/číšník Arsaka XV. Pakora§ 40

Pakoros Arsakovský, b. Vologasa I., k. v Atropaténě n. celé Médii§ 51+, 66+, 75+

Pakoros z Parthie, k. Armenie, jako římský občan Aurélius Pacorus§ 162+, 163+ 

Pakoros z Persie, Pakor, dva údělní králové pod Arsakovci§ 141

Pakoros z Laziky/Kolchidy, k.§ 139+    

 

pakt, mezinárodní smlouva, mezinárodní vztahy, "kolektivní bezpečnost"; velmocenská spojenecká dvou nebo vícestranná smlouva o rozdělení vlivu, spolupráci a spojenectví proti stranám dalším. Spojenecké bloky novodobého globálního typu starověk neznal, nejblíže jim však stála v Helladě polarita dórského tak zvaného peloponnéského spolku ("Lakedaimonští se spojenci") s iónským tak zvaným délským ("arché").

Existovala však tradiční spojenectví např. římsko-pergamská, ptolemaiovsko-lakedaimonská, lakedaimonsko-krétská (mezi Dóry), athénsko-thrácká apod.
Za první klasický imperialistický pakt lze pokládat dohodu Filippa V. Makedonského s Antiochem III. Seleukovským o rozdělení ptolemaiovské říše roku 202.

Římané budovali systematicky síť spojeneckých smluv, nejprve po Itálii, pak po celém Středomoří. Svým spojencům, povinovaným mimo jinéí službami vojenskými a technickými za válek, říkali "přátelé a spojenci římského lidu", amící et socií populí Rómání.

Nejúspěšnějším novověkým státním paktem je nepochybně Organisace Severoatlantické smlouvy (NATO), založená 4. dubna 1949 na obranu Evropy proti expansi komunismu a Sovětského svazu. Hegemonem NATO jsou Spojené státy. V den 60. výročí spolku měl 28 členů a z velkých akcí neuspěl spolek pouze v Afghánistánu obsazeném od konce roku 2001.

Myšlenka kolektivní bezpečnosti se od dob amerického presidenta W. Wilsona nijak neprosadila. Těžké poměřit, zda je dnešní mezinárodní politika méně brutálnější než v dobách „tradičního uplatňování mezinárodních nároků“ - tedy kdykoli předtím. Oba „systémy“ prostě koexistují. Nelze dokázat, že mezinárodní bezpečnostní systémy (od OSN a NATO po bilaterální mocenské dohody) chrání lidstvo před tyrany a genocidou.

Paktólos, zlatonosná ř. v Lýdii, dn. Gediz v TR§ 395

Paktyás/Paktyés z Lýdie, povstalec protiperský§ 546, 545

Paktyos z Mylas, o. atentátníka Manity§ 355 

 

Paktyé, Paktyés, m. na Thráckém Chersonésu na Helléspontu, u něho Hellin hrob, dn. Maltepe (?)§ 560, 407, 309 

 

Palá, ie. lid blízký Chetitům žijící na území budoucí Paflagonie, jejich země§ 3000, 1780, 1370, 1320  

Pala-iššan z Elamu, k.§ 1570, 1545

Palá-kinátim z Kiše, k.§ 3200

 

Palaifatos z Abýdu, "Vyprávějící staré věci", historik§ viz s. v. dějepisci (1)

Palaifatos z Athén, epopoios§ 1360 a viz s. v. epos

Palaifatos z Paru, Paria n. Priény, paradoxograf§ viz s. v. dějepisci (1)

Palaifatos z Egypta n. Athén, grammatik§ viz s. dějepisci (1)

Palaifarsálos, m. v Thessalii, ´Starý Farsálos´§ 170, 169

Palaigambrion, m. v Aiolidě§ 399

Palaikastro, archeolog. lokalita na sv. Kréty§ 1800 

Palaimagnésiá, Stará Magnésie, část Magnésie pod Sipylem§ 242

Palaimón z Egypta, erémita, uč. Pachómiův§ 325+

 

Palaiopolis§ 1. m. v Kampánii, "Staré Město"; též možné, že to je původní Parthenopé, založena z Kýmé/Cum, s novými kolonisty z Hellady založili její obyvatelé Neápoli čili "Nové Město" a Parth. se začala nazývat městem "Starým". Nejstarším hellénským obchodním střediskem v zálivu byl pravděpodobně ostrůvek Megaris, dn. Megaride, 327 - 325; 2. m. v Kárii, viz Kys

Palaiskiathos, m. na Skiathu§ 411

Palaisté, m. v Épeiru, dn. Palasë v AL§ 48

Palaistés§ viz Galaistés 
Palaistíné, lat. Palaestína§ viz Palestína

Palaestína Tertia/Salútáris§ 247+ 

Palachutep, lid a země východně od Elamu, nezn.§ 1140

 

Palakottas, říční kanál v Babylónii, pův. Apkallat a Aplakkat, od toho m. Pallukat, asi dn. Fallúdža v IRQ§ 2039

Palakos ze Skythie, k., s. Skylúrův; měl prý padesát nebo osmdesát bratrů§ 150, 111 - 109

Palalam I. z Gurgumu, dyn.§ 955

Palalam II. z Gurgumu, dyn.§ 955, 805 

 

Palamandros, strat. attalovský§ 252

Palamédés, seleukovský vojevůdce§ 141
Palamédés z Eleje v Itálii, grammatik§ viz s. v. grammatici

Palamédés z Argu n. Euboje, bratranec Agamemnonův, literát a bájný vynálezce§ 1201, 467 a viz s. v. epos

Palariové, Plariové, Palarioi, Pleraioi, Plarioi, ill. nárůdek§ 135

 

Palas§ vide Capellacií

 

Palátium, tribús Palátína, řec. Palátion, návrší/móns a část Říma a jedna z 35 tribuí; podle císařského sídla se slovo palátium, palác, později stalo označením pro jakékoli císařské sídlo, i přechodné§ 1250, 754, 753, 578, 295, 220, 214, 204, 193, 191, 163, 121, 101, 66, 35, 28 - 25, 20, 13, 12-, 3+, 29+, 33+, 38+, 40+, 59+, 64+, 69+, 70+, 75+, 86+, 191+, 192+, 202+, 211+, 226+, 238+, 312+           

Hellénská i římská historiografie tvrdívala, že P. bylo základem pozdějšího římského města. Pojmenováno bylo jako Pallantion/Palátion po Pallantiovi z Arkádie či obci Pallantiu poblíž Tegeje, odkud se vystěhoval hérós Euandros, Hermův syn/popř. krále Echema s Tímandrou, do Ítálie. Pallantios naopak byl synem Hérákleovým a vzal si za ženu Euandrovu dceru. Palátínus, tzn. část Říma, tedy byl osídlen před příchodem Aineji, ale jinak na území Říma žádné mykénské střepy nenalezeny, v Latiu jen málo. A to se řecky hovořící lidé v mykénské éře stěhovali na Sicílii a do jižní Itálie c. 1500-1100.

Palé, m. na Kefallénii, též Palús (gen. Palúntu), obyvatelé Paleis; viz Kefall.; u dn. Lixuri§ 218, 40
palé, zápas, olympijská disciplína§ 2000, 708, 532, 496, 388, 216, 212, 156, 92, 68, 52
palé tón paidón, zápas dorostenců§ 632, 240
Pálei᧠viz Dýmé

paleolith, paleolit, stará doba kamenn᧠pravěk, před 6000

paleontolog, paleontologie§ viz pod školy (Xenofanés) a dějepisectví

Palermská deska, p. kámen (podle místa uložení), egyptská královská chronografie s kronikářskými záznamy z Páté dynastie na dioritové desce, fragmentární stav, doplňováno zlomky uloženými v Káhiře a Londýně§ Předmluva, 3500, 3236, 2477  

 

Palés, starý latinský/římský pastýřský kult, bohyně, někdy podávána i jako bůh§ 268

Palestína, řec. Palaistíné, lat. (Syria) Palaestína, starý Kanaán/Kana'án, již. část Syrie§ před 6000 (1 & 2), 4500, 4000, 3761, 3500, 3300, 3200, 3174, 3686, 2686, 2613, 2600, 2491, 2490, 2333, 2184, 2150, 2100, 2061, 2040, 2009, 2000, 1975, 1962, 1942, 1929, 1928, 1870, 1786, 1730, 1700, 1600, 1580, 1570, 1567, 1560, 1530, 1512, 1500, 1482, 1466, 1448, 1446, 1441, 1400, 1380, 1373, 1365, 1361, 1350, 1346, 1338, 1319, 1315, 1299, 1233, 1280, 1275, 1253, 1233, 1220, 1213, 1200, 1191, 1156, 1108, 1100, 1098, 1071, 1050, 1005, 975, 933, 928, 914, 905, 901, 842, 841, 720, 715, 690, 666, 644, 635, 604, 587, 315, 274, 202, 200, 182, 178, 176 - 174, 169, 168, 166, 161, 150, 147, 130, 85, 64 - 62, 52, 43, 40, 39, 37, 36, 33-, 1+, 19+, 24+, 34+, 37+, 39+, 41+, 66+, 68+, 70+, 71+, 73+, 93+, 106+, 113 až 115+, 130+, 132+, 162+, 175+, 185+, 194+, 195+, 199+, 260+, 286+, 340+, 347+, 350+, 352+, 377+, 392+ a viz též Iúdaia a srov. pod Palistin         

Hellénistické a římské označení pro Israél, Iúdaiu a Transjordánii. Židovský historik Iósépos označuje národ Filistů slovem Palaistínoi. Pův. Kanaán/Kana'án, Kena´án (srov. pod Foiníkie), eg. Kinachni (v dobách střední říše Rečenu), akk. Kinachchu ("purpur"), bibl. lat. Chanaán, bylo od Devatenáctédynastie označení pro celou Palaistínu. Egyptským synonymem pro Kan. bylo Charu. Země se stěhováním mořských národů připadla z velké části indoevropskému národu Pr/lst, (eg.), hierogl. luwij. Palasatina/Palistin, Walistin, Peleset, (bibl.) Pelištím, arab. Filastín (odtud označení novověkého území obývaného po vzniku Israele palestinskými Araby), lat./čes. Filistínové.

Starozákonní Židé si byli svého pozdního přistěhovalectví vědomi, viz o kázání Jahweho o správných zvyklostech v Levitiku/iii. kn. Mojžíšova, 18, 22sqq.  

Jméno pochází snad z Pelasgikon, Pelastikon, tj. Pelasgové ("lidé z moře"), kteří hovořili luwijsky (??). Země zahrnovala několik větších měst při Moři jako Gaza, Askalon/Aškalon, Azotos/Ašdód, Jamnia a Dor(a), která však později byla počítána do Foiníkie. Mezi pobřežní planinou a Júdskými horami ležela "nížina, údolí" Šfélá, Šfélat Jhúda/Júdská nížina, dlouho nárazový kraj mezi Pelišty a Židy. 

Jediným komplexně kanaánským městem vykopávaným na území dn. Izraele je na severu při hranicích s Libanonem sídliště neznámého jména v lokalitě Tel Kabri při moderní Nahariji (arab. Naháríjá). Nálezy se datují do doby mezi roky 2000 až po 1600 a jsou mezi nimi mínójské nástěnné malby.

Tradičně se P. dělila na tři oblasti, na jižní Iúdu, centrální Samareiu a severní Galilaiu. Jako název pro zemi u moře mezi Syrií a Egyptem se slovo P. poprvé objevuje u Hérodota.

O Palestíně v době Ježíšově

(ve zkrácené podobě vyšlo v časopisu Týden 12/08)

Neklidný kraj
Politické poměry na starověkém „Předním východu“ byly možná ještě složitější než dnes. A to i přes to, že v Ježíšově době měla rozhodující slovo jen jedna velmoc, která ovládala svět mezi dnešním Marokem a Británií po země na Eufratu a v Černomoří.

Většina antického světa byla tehdy buď pod přímou římskou správou (provincie), nebo v okrajových oblastech impéria pod protektorátem („spojenci římského lidu“). To byl i případ Palestíny, země mezi Egyptem a Syrií, které obě už římskou provincií byly (od roku 63, resp. 30 př. n. l.).

V Palestině bylo několik historických krajů úzce spjatých s židovskou státností. Úrodnější a lidnatější byla Samareia/Samarea (hebr. Šomrón, č. Samaří, Samaritánci), kde do roku 722 př. n. l. existovalo království Israél. Chudší Iúdaia/lat. Iúdaea, hebr. Jehúdá s Jerúsalémem, který byl vyvrácen roku 587 př. n. l., obnovila židovský stát protiseleukovskou revoltou, která vypukla roku 166 př. n. l. Jižně od Judeje ležela pouštní Idúmaia se smíšeným arabsko-židovským obyvatelstvem.

Severně od Samareje ležela kamenitá Galilaia a za Jordánem několik krajů (např. Golany), jimž se říkávalo souhrnně Desetiměstí, řec. Dekapolis. Jižně od nich, v dnešním Jordánsku, leželo Zaříčí, řec. Peraia.

Tomu všemu vládl poslední z velkých židovských králů Hórdós, rodák z Idúmaje. Šikovný obchodník, přítel všech mocných tehdejšího světa a doma reformátor razil mince pod hellénisovaným jménem Héródés a dával si říkat Megas, Veliký. Když roku 4 př. n. l. zemřel, všichni jeho nástupci na znamení úcty užívali jeho jména jako součást svého.

Z údělných panovníků římské říše zanechal zřejmě největší majetek a Augustus nedopustil, aby zůstalo v celku. Judeu a Samareju zdědil (Héródés) Archeláos, který si však netroufl přijmout královský titul. Zůstal knížetem, v řecké terminologii ethnarchos, „vůdce národa“. Roku 6 n. l. vyřešil jeho domácí problémy Augustus tím, že ho poslal do vyhnanství do galské Vienny.

Jeho knížectví přeměnil „císař“ v provincii pod správou svých praefektů (praefectus Iudaeae), kteří však administrativně podléhali autoritě legátů-guvernérů veledůležité provincie syrské se sídlem v Antiochii. Augustův nástupce Tiberius, za něhož měl být Ježíš popraven, na tom nic nezměnil.
Archeláův bratr (Héródés) Antipás (hypokoristikon za Antipatros) po otcově smrti vládl do roku 39 n. l. v Galileji a Peraji. V jeho zemičce mělo kořeny křesťanství, zde leží Nazaret, Magdala, Kana, Genezaretské jezero, on dal popravit Jana Křtitele.

V oblasti Golan a za Jordánem vládl třetí z bratrů (Héródés) Filippos (do roku 33/34 n. l.). Jeho pouštní podědil Agrippa II., kterému císař Claudius roku 41 dal i Judeu s královským titulem a zrušil provincii. Agrippa však už roku 44 zemřel a Judea pak s krátkým obdobím dvou velkých židovských povstání v zemi zůstala římská (66-73 a 132-135). Římané dokonce zakázali Židům Palestínu obývat. Židovský stát v Palestíně byl obnoven až roku 1948.

•

Palestina a Israél
Málokterá země dostala za lidské paměti tolik jmen. Nejdéle byla ve starověku pod vládou králů na Nilu. Egypťané zemi mezi dnešním Tureckem a Egyptem říkali Retenu či Rečenu (mnohem později to samé nazvali Evropané Levantou, zemí východu slunce).

Nejstarším „domácím“ názvem pro oblast mezi mořem a Jordánem bylo Kanaán, Kana’án, obyvatel Kanaánci. Jméno snad souviselo s „obchodníky s nachově barvenými látkami“ (akkad. kinachchu, purpur) a tak to také později přeložili Helléni: Foiníkie, Foiníčané od foinix (a z toho lat. Pún).

Bylo to však označení jen pro severní oblast pobřežního kraje (zhruba dnešní Libanon). Jižnímu dali jméno Palaistíné, Palestina.
Po Kanaáncích a dalších nárůdcích ovládli zemi z velké části židovské kmeny, které hovořily o erec Jisrael, zemi Izrael. Slovo pochází od starozákonního patriarchy Jákoba, který jméno Izrael získal údajně od jistého anděla, jemuž odolal v souboji. Jméno snad znamená „bojující s bohem“ nebo „bůh bojuje“ a k modernímu Izraeli sedí.

Název je poprvé (a naposledy) doložen v egyptských pramenech na stéle krále Merneptaha I. (1257-1223; n. 1213-1203) jako Isrir mezi národy Egypťany vyvrácenými.

Řecké Palaistíné pochází od kmenového svazu Pelesetů, hebr. Peleštim. V arabském Filastín a Palestina přežívá dodnes.
Od roku 1948 je Palestina rozdělená. Na větší části vyhlásili Židé Stát Izrael, Předjordání anektovalo Hášimovské jordánské království a Gazu Egypt. Roku 1967 Židé obsadili i tyto části Palestiny včetně rozděleného Jeruzaléma.

Dohody z Oslo roku 1993 daly vzniknout autonomním orgánům palestinských Arabů a israelští politici a s nimi diplomacie velmocí tvrdí, že chtějí mít v Palestině dva státy, ale v rozhodném okamžiku, kdy má dojít na konečná jednání o hranicích arabského státečku, hlavním městě, uprchlících apod. verbální iniciativy se obrátí, aby vysvětlily, že o něčem takovém je třeba ještě jednat. Palestinští Arabové formálně požádali v září 2011 Spojené národy o plné členství.  

Zaniklé židovské státy v Palestině:
V židovské tradici se slovem Hebrejci, Ivrim, označují beduínské skupiny před tím, než Kanaán koncem 2. tisíciletí obsadily. Odtud se Židé až do konce babylónského exilu roku 539 př. n. l. nazývají Israelity, Jisre´elim. Tento výraz v novověku ožil jako vlastní označení občanů Státu Izrael, Izraelci.

•

Slovo Hebrej bývá dáváno do souvislostí se jménem nomádů Chapiru či Apiru, eg. ‘Apiru, zahrnutých v 18. století př.n. l. kdysi mezi Hyksy s významem „bandité, uprchlíci, nomádi, outsideři“, později vojenské aristokracie v Palestině. Slovo přešlo s podobným významem z egyptštiny a ugaritštiny (‘pr) do akkadštiny: chapiru je cizinec (jako společenská vrstva). Viz ovšem starší výskyt jména nomádů v Poeufrátí Chabiru roku 1895, odkud se chabirské klany mohly šířit na jih do palestinské oblasti, cf. též 1400. 

České pojmenování Žid pochází od Jahúdy či Jehúdy, jehož klan s potomky jeho nevlastního bratra Benjamína založil jižní židovské království Jahúdu, Júdu (Júda, Júdsko) či latinisovaně Judeu s hlavním městem Jerusalémem. Slovo se přes řeckou podobu Iúdaiá a latinskou Iudaea dostala do všech evropských jazyků (Jew, Jude, Juif).

Severní z židovských království Izrael se sídelním městem Šomron, Šomeron (řecky Samareiá, odtud č. Samaří) bylo větší, lidnatější a bohatší než kamenitá a konservativní Judea. Izrael vyvrátili roku 722 př. n. l Assyřané, Judeu roku 587 př. n. l. babylónští Chaldajové. Roku 538 př. n. l. zrušili židovské vyhnanství Peršané, povolili obnovu Jahweho chrámu a autonomii.

Se zánikem obou království se datuje židovská diaspora, „rozprsk“. Soudívá se, že v Ježíšově době žilo v diaspoře více Židů než v Palestině. Největší židovské osady měla východní velkoměsta egyptská Alexandrie a syrská Antiochie.
Obnova království přišla až s povstáním Makkabejských proti hellénistickým Seleukovcům (po roce 165 př. n. l.) a v různých formách vydržela do prvního století n. l.

Roku 70 vyvrátili Římané Jerusalém a chrám, který už nebyl nikdy obnoven. V té době v okolních zemí už převládali Arabové. Po několika dalších krvavých povstáních za Tráiána a Hadriána, kdy mimo jiné Židé vyvražďovali polytheistickou populaci provincií Kyrenaiky a Kypru, zakázali Římané Židům žít v Jerúsalému a okolí.
Populační proměnu dovršila v sedmém století expanse arabských beduínů.

•

Palermo§ = Panormos
Palestína§ viz Palaistíné
Palestrina§ viz Praeneste

paleta, Narmerova§ 3500 

Palfuerius§ viz Lýdios z Isaurie 

M. Palfurius Súra, s. P. Palfuria, výstředník neronovské éry§ 55+

P. Palfurius Súra§ cos. suff. 55+. o. M. Palfuria Súry

Palfurius Súra, kronikář§ 217+  

 

páli, tj. řád, řada (sc. textů), jazyk Árjů na sv. dn. IND§ 600, 483

Palibothra§ viz Pátaliputra

Paliké, kultovní jeskyně a m. na východě Sicílie u dn. Minea, jméno od božských Paliků; m. zváno též Menainon a snad též Trínaki᧠453, 440
Palikové, Palíkové, Palikoi, lat. Palící, dvojčata-synové Dia s Thalií, chthonická božstva uctívána na úpatí Etny, kult pův. lidužravý, za římské správy vyhledávaný otroky jako asyl. Z Hellénů o nich první psal Aischylos v nedochované tragédii Aitné§ 453, 104

Palil-ériš, ass. guvernér v Rasappě§ 806

 

palimpsest§ viz pod komédie, kniha
palindromos, literární útvar n. slova, jejichž význam při četní zpředu i pozpátku zůstává stejný§ viz Sótadés

Palinúros, m. v Lúkánii, dn. Capo Palinuro na jihu italské Campanie; jméno od údajného Aineiova druha P.§ 253 

 

Palistin, země na sz. Syrie, snad souvislost s Filištíny, pozd. Pattin/Unqi§ 990

 

Paliúrá, m. v Makedonii nezn. polohy§ 399  

 

palladion, lat. palladium, jedno z "říšských pojítek/pignora imperií"§ 251 a viz Máter deum a Elah-gabal, Athénino v Íliu 85, v Římě 390, 241-, 191+, 218+, 326+   

Palladios, travič a udavač v Antiocheji§ 371+

Palladios z Galatie, biskup v Hellenopoli a Asponě, autor hagiografií§ 360+

Palladius, mag. officiórum Cónstantia II.§ 361+

Palladius, praef. Aegyptí§ 373+

Palladius, s. augusta Petrónia Máxima§ 390+

Flávius Palladius Rutílius Taurus Aemiliánus vulgó Palladius, autor veršované příručky o zemědělství§ 360+ a srov. roku 360+ záměnu s F. Taurem, cos. 361+ 

 

Pallantia, m. Vakkajů, dn. Palencia v Leónu§ 151, 136, 134, 74  

Pallantion, Palátion, m. v Arkadii u Tegeje, srov. pod Palátium§ 1250, 754, 632, 228

Pallas§ viz pod Athéné

Pallas, propuštěnec Antónie ml. M. Antónius Pallas, b. Antónia Félíka, proc. Iúdaeae, tajemník principa Claudia § 37+, 41+, 42+, 48 až 50+, 52+, 54+, 55+, 62+       

 

Pallavové, tamil. Thondaman, Tondajmandalam, dyn. na jihu IND, nástupnická říše Sátaváhanů§ 22

Palléné, nejzápadnější „prst“, poloost. Chalkidiky, dř. Flegra (sg.); srov. také pod Aineiás, dn. Kassandra§ 750, 480, 433, 432, 428, 424, 423, 380, 355, 343, 278, 199, 189

palliáta, totiž fábula, řím. divadelní hry s hellénskými postavami a náměty, lat.§ 210, 174, 103  

Pallukat§ viz Palakottas 

 

Palma, m. na Baleárách, „Vítězné město“§ 123

Palmýra, m. v Syrii (správní oblast a země: Palmýréné), aram. Tadmór/Tadmur, TDMR, v hellénismu s římské době sídlo aramajsko-arab. státečku§ 2500, 2255, 1895, 1793, 1580, 1111, 972, 312, 311, 41, 19+, 23+, 32+, 75+, 115+, 130+, 137+, 157+, 199+, 231+, 250+, 261+, 263+, 267+, 270+, 272+, 273+, 299+, 377+         
V této době, byl to první kontakt Římanů s nimi, zahajovala obchodní komunita Palmýrských svou karavanní expansi. Cesty obchodníků vedly přes Mesénu-Charakénu (= okolí Basry) do Indie a po Tigridu do Seleukeie. Konec parthské moci roku 224 přinesl i perskou blokádu přístavů v Perském zálivu. P. bylo multikulturální orientální obchodní centrum, které se ustavilo po vzoru seleukovských kolonií později romanisovaných, srov. rok 130+ a 137+. Své obchodní osady měli Palmýrští až v Koptu na Nilu, kde doloženo společenství námořníků plavících se po Rudém moři. Řečtina zůstala vedle lokální aramejštiny úředním jazykem, palmýrský pantheon osazovaly kulty aramejské, mesopotamské, kanaánsko-foinícké, arabské. Nejvenerabilnějšími platili u Palmýřanů Bél/Ba'al n. Ba'al šamím s Jarchibolem, původně bohem oasového pramene Efqa, a s měsíčním kultem Aglibolem, tvořícím dvojici se slunečním bohem Malakbelem/lat. Malagbel (srov. nápis z roku 17- "'glbwl wlmlkbl". Jarchibolova obliba rostla, až se stal "patróios theos/bohem předků". 

Sex. Palpelius Hister§ cos. suff. 43+

 

Palti-Ba'al z Byblu, k., manž. Batno'amy, o. 'Az-Ba'ala§ 425

 

palúdés Pomptínae§ = Pomptínae palúdés

Palumbinum, m. nezn. polohy (Kampánie/Samnium), n. zkomolenina líviovská (?)§ 293 

Pamachu[x], egypt. guvernér kterési země v syropalest. oblasti§ 1380

Pamba z Chatti, dyn.§ 2292

pamboiótia, kultovní slavnosti Boiótů v Koróneji§ 224

 

paměti, memoiry§ viz dějiny a pod tragédiemi Ión z Chiu

Pamfaés z Efesu, s. Theocharidův, přítel Kroisův§ 585

Pamfaios z Attiky, keramik§ 540

Pamfilé z Epidauru, vědecká autorka, dc. Sóteridova, manž. Sókratidova (?)§ 60+

Pamfilé z Kóu, „evropská“ objevitelka výroby hedvábí§ 6 

Pamfilidás z Rhodu, nauarchos§ 190 

Pamfilos z Amfipole, malíř§ 350, 325

Pamfilos z Amfipole n. Níkopole, grammatik zv. Filopramatos§ 350+

Pamfilos z Apollónie Salbacké, vyznamenaný měšťan§ 213

Pamfilos z Athén§ 1. démagógos a stratégos, 389; 2. arch. 26+

Pamfilos z Eleusíny, s. Archontův, démarchos§ 164

Pamfilos, Pamphilus, herec v Římě§ 57

Pamfilos, grammatik v Alexandreji§ 151+

Pamfilos z Bérýtu, správce křesť. knihovny v Kaisareje na Moři, mentor Eusebia§ 260+, 340+   

Pamfýliá, země na jižním pobřeží Anatolie, osídlená smíšeným ethnikem; starším názvem Mopsopiá (srov. shodu s Attikou; více o P. viz pod Anatolie). O původu názvu viz pod Hellas a Dórové§ před 6000 (2), 1448, 1400, 1200, 1193, 1180, 695, 600, 560, 334, 330, 480, 468, 323, 321, 319, 315, 302, 295, 281, 253, 197, 196, 191, 189, 188, 162, 150, 139, 113, 103, 102, 100, 93, 78, 43, 40, 36, 25-, 19+, 43+, 57+, 60+, 69+, 74+, 132+, 212+, 267+, 269+, 279+, 351+, 376+, 392+    
Pamfýlidás z Karpathu, s. Hierónův, epistatos Potidaia§ 154

Pamfýloi, dórská fýla, v Sikyónu; o původu jména viz pod Dórové a Hellas§ 595

Pami z Egypta§ viz Pimaj

Pamillos z Megar, oikistés§ 648

Pamiu, wezír za 22. n. 23. dyn.§ 945

Pámír, Pamír§ viz pod Parapamisadové

Pammenés z Magnésie na Maiandru§ Ol. 5+

Pammenés z Théb, strat.§ 370, 369, 361, 355
Pammenés z Athén§ arch. 83

Pammenés, vyhlášený herec tragédií Nerónovy éry§ 66+  

Pamonthés§ Plénis z Thébaidy

Pamphilus§ viz Pamfilos

Pampirichos z Boiótie, arch. spolku§ 244

Pamplona§ viz Pompaeló

Pamprepios z Pánopole, grammatik a zrádce§ 350+

 

Pamuk§ viz Tarsos
Pamukkale, tj. tur. Bavlníková pevnost, skalnatý kaskádovitý přírodní útvar s thermální vodou§ viz Hierápolis ve Frygii

Pamír, asijské pohoří§ 3500  

Pán, gen. Pána, syn Hermův či Diův, ochránce lovců, pastevců, stád a vládce lesů, pro evropské monotheisty předobraz čerta§ 245, 130 (Pán Euodos, "bodrý průvodce na cestách") a viz v Bohové a jejich svátky.

panégyriarchés, řiditel slavností§ 247+

Pánikos, páneiá, pánikai tarachai, pánický, č. panický, panika, strach, hrůza vzbuzená zjevením rohatého Pána s kopyty, mnohdy bezdůvodné zděšení často davové§ 71

Páneion, Pánieion, Pánův chrám§ 245  

Pan Čao/Ban Zhao, d. Pan Piaa, ses. Pana Čchaa a Pana Kua§ 88+

 

Pan Čchao/Ban Chao, chanský generál, s. Pan Piaa, dvorským jménem Čung Šeng§ 75+, 88+, 97+  

 

Pan Jung/Ban Yong, syn Pan Čchaa, chanský generál§ 125+ 

 

Pan Ku/Ban Gu, s. Pana Piaa, b. Pana Čchaa, císařský knihovník§ 88+

 

Pan Piao/Ban Biao, o. Pana Čchaa a Pana Kua§ 88+

 

panachaioi§ viz panhellénes

 

Panainos z Athén, b. Feidiův§ 470

Panaitios z Leontín, tyr.§ 657, 615
Panaitios z Lindu na Rhodu§ 1. filosof blíže neznámý, 185; 2. stoický filosof, s. Níkagorův, 185, 139, 137, 135, 129, 117, 109

panaitólia, panaitólika, panaitólion, výroční hry a sněmy Spolku Aitólů§ 367, 199 a viz pod Aitólové

Panaitólos, vojenský velitel Antiocha iii.§ 219, 208

Panakton, pevnost na severozáp. Attiky při hranicích s Boiótií§ 420, 239, 211 

Panamára, Panámara (asi pl.), mí u Stratoníkeie v Kárii s chrámem Dia Panamárského/Kárského, obyvatelé Pamáreis, koinon tón Panámarón, dn. poblíž m. Muğla v TR§ 201, 39  

Panammu, jméno vládců v Sam´alu:§
Panammu I., Panam-muwaš, o. Bar-surův§ 920, 805, 743
Panammu II., syn Bar-surův§ 920, 743, 740, 738, 732

Panamuwatiš z Kumuchu, manželka Šuppiluliumova§ 950, 805   

Panarés z Kydónie, vůdce pirátů či žoldnéřů, srov. pod piraterie§ 68, 67, 62 
Panaretos, ž. Arkesiláův, akadémik§ 320 a viz s. v. školy (3)

Panaretos§ Jóšúa

Panaristé, služka Bereníky Fernofory§ 245

Panaru, Panari, h./poh. severně od Assyrie§ 1115 

 

panathénaia, hry v Athénách, velké a malé; cenou pro vítěze byl věnec ze snítků olivy ze svatého stromu/ to elaion to ek tés moriás§ 1520, 776, 566, 514, 420, 404, 339, 330, 200, 167- (Sardy), 81+, 133+  (Domitiánovy v Albánu) a viz Bohové a jejich svátky xiii.

 

Paňčálové, Paňčála, klan v Mahábháratě§ 1800

Paňčatantra§ viz Višnušarman

Pančevo, m. ve Vojvodině, SRB§ 5999 

 

Pandantés, osobní pokladník Artaxerxův§ 378

 

Pandaros z Hérákleie (Pontské?), s. Níkiův, frúrarchos ptol. v Xanthu§ 260

 

Pandasis, filosof, vychovatel Márkův§ 161+

 

Pandáteriá, Pandátariá, lat. Pandátaria, o. před Kampánií, dn. Ventotene§ 2-, 3+, 4+, 14+, 29+, 53+, 62+, 95+      

Součást Pontinských ostrovů a italského regionu Lazio/Latium. Ve vyhnanství tu žily nějaký čas Augustova dcera Iulia a její dcera Agrippina st. zde byla utrápena hlady nebo si hladem vzala život. P. sloužívala jako věznice v novém věku a jako internační tábor, naposledy za fašistického režimu v době druhé světové války. V srpnu 2016 se na letadlové lodi Garibaldi před ostrovem konal summit italského premiéra Mattea Renziho, francouzského presidenta Françoise Hollanda a německé kancléřky Angely Merkelové.

 

Pándavové, Pándava, klan z Mahábháraty§ 1800  

pandémiá, všeho lidu§ o moderním užití slova viz pod epidémie

Pandíón I. z Athén, k., gen.: Pandíona§ 1436, 1396 

Pandíón II. z Athén, k.§ 1300, 1281 

Pandíón, k. kteréhosi z indických států, snad souvisí s následujícím heslem§ 22, 20

Pandíonis, jedna z ath. fýl§ 235

Pandavové, klan z Mahábharáty§ 600

Pandja/Pándja, Pandjové/Pándjové, jihoindický tamilský národ a stát s dlouhým trváním, žili v matrilineární společnosti, v Megastheneově době měli královnu§ 321, 175
Obchodní kontakty se Středomořím přetrvaly do římských časů, vyměňováni čas od času vyslanci. Za císaře Iúliána sloužili pándjským králům jako osobní garda římští vojáci "v dlouhých šatech" a údajně "hrubiáni".

pandocheion, pandokeion, hospoda s koloniálem§ 346, 100, 89, 52 

 

Pandóra, choť Epimétheova§ 392+

 

Pandosia, m. v Bruttiu, sídlo dříve oinoterských králů, dn. asi lokalita S. Maria d'Anglona§ 773, 330, 204

Pandosia, m. v Thesprótii, středisko koina Élejů v Épeiru, dn. Trikastro/Kastri Fanariú§ 343, 130 

Ti. Pandúsa, praet. n. legát§ 129

 

Panebenkemit, Pa-neb-en-kemit, s. Ramessea VI.§ 1156

Panehesi, wezír z éry Ramesseovců§ 1320

Panehesi, Pinehesi, místokrál Kúše§ 1102

Panellénion§ viz Panhell-

Páneion, mí. v jižní Koilé Syrii u pramenů Iordánu, "Pánův chrám/háj", později Páneás/Kaisareia Filippú§ 200, 10 a srov. s. v. Tel Dan 
panenství§ viz vestálky

Panerós, bankéř v Římě, oblíbenec Nerónův§ 54+

 

Pangaion, pohoří v Thrákii proslulé zlatými a stříbrnými doly§ 551, 465, 357
Původní obyvatelé, thráčtí Satrové, povolili zlato a stříbro těžit Foiníčanům. Od Filippa II. pevná součást Makedonie. O průmyslové těžbě zlata v oblasti chemickou cestou se vážně uvažovalo ještě začátkem 21. století
Pangea, prapevnina§ pravěk

 

panhellénství, panellénes, panachaioi§ viz války s Peršany, Makedonci, protiřímské viz 217, 211, 207-, 66+

Panellénion, Panhellénium, koinon se sněmoviště v Athénách, instituce Hadriánova pro autonomní hellénské státečky s blíže neznámými kompetencemi§ 131+, 138+   

Panchaiá, smyšlený (?) o. v Indiku§ 340

 

"Paní z Aig", nezn. žena, možná manž. Amynty I. a m. Alexandra I. (Eurydiké??)§ 512

Pánini ze Šalátury, ze 6. až 5. st., možná až hellénistický autor gramatiky sanskrtu Aštádhjájí, "otec linguistiky"§ 600

paninové, šimpanzové§ pravěk 

paniónion, paniónia, spolkové slavnosti a hry v iónském Panióniu§ 650, 167 
Paniónion, mí. v Iónii, náboženské a sněmovní středisko Iónů, zde mj. diskutován postup v odboji proti Peršanům za iónského povstání, sídlo koina/federace. Zbytky původního chrámu Poseidóna Helikónia ze 7. století byly objeveny roku 2004. Předtím to bylo kultovní místo Kárů, jejich osadu Melia kolem roku 650 vyvrátili Iónové. Chrám vyhořel a už nebyl obnoven§ 650, 499, 495, 493, 315, 301, 295

 

Paniskos z Euergetidy, stathmodotés a antigrafeus§ 132 

Pankratés z Alexandreie, básník§ 130+, 138+ 

Pankratés z Kibyry, dyn.§ 189, 167 

Pankratés z Rhodu, vyslanec§ 169

Pankratés, kynik§ 100+

pankration, olympijská/panhellénská disciplína (box se zápasem)§ 648, 408, 404, 296, 221, 216, 212, 156, 92, 68, 52-, 213+ 
pankration tón paidón, p. dorostenců§ 200

Pankratios, Pancratius z Frygie, mučedník§ 303+

Pankratios z Kaisareie Kappad., o. rhétora Proairesia§ 320+

Pankrató, dc. Ífimedy, unesená ženy§ 735 

 

pankuš, shromáždění chetitských palácových hodnostářů volební a soudní§ 1620, 1525  

Pannika§ viz Bézabda

 

Pannonia, Pannonové, illyrský (?) kmenový svaz na území vých. části Rakouska, v Chorvatsku, Slovinsku a velké části dn. Maďarska; římská provincie. Rovinaté území  západně od Dunaje odlesněné Římany nazývají Maďaři slovanským puszta, č. pusta, pannonská step§ 775, 120, 60, 35, 29, 11 - 9-, 1+, 6 až 10+, 12+, 14+, 15+, 18+, 50+, 60+, 69+, 70+, 76+, 86 až 89+, 92+, 93+, 97+, 98+, 103+, 106+, 118+, 121+, 125+, 132+, 136+, 145+, 149+, 166 až 169+, 175+, 179+, 180+, 183+, 193+, 200+, 214+, 217+, 219+, 223+, 229+, 234 až 236+, 238+, 245+, 248+, 254+, 260+, 270+, 277+, 282+, 284+, 285+, 293+, 307 až 309+, 320+, 336+, 351+, 357+, 359+, 361+, 363+, 364+, 366+, 368+, 371+, 373 až 375+, 378 až 380+, 383+, 387+, 388+         
Část země obývali keltští Boiové migrující v posledním století př. n. l. ze západu z Podunají a z českého prostoru, srov. pod Boiové a rok 60. Od konce druhého století n. l. zaznamenaly pannonské provincie rychlou éru prosperity. Z Pannonií pocházela řada římských císařů a vysokých armádních důstojníků. Galérius odlesňoval P., Probus dával stavět vinice.

Pannonia Valeria, provincie zřízená Galériem, sídlem správy byly Sopianae§ viz Valeria

Pannonias, dn. Paiónas u Bragy v P§ 250+     

Pannú kómé, "Pannov, Pannovice", ves s pozemky mezi Kýzikem a Zelejí§ 253

 

Panobchúnis, egyptský žoldnéř§ 103

Panopeus z Fókidy, o. Epeia, stavitele trojského koně§ 1184

Panopeus n. Fanoteus, m. ve Fókidě, dn. lokalita Ajos Vlasis§ 424, 347, 217, 87

Mezi fóckou Daulidou a boiótskou Chairónejí, osídlení starodávné, zničeno Xerxem, Filippem II. za svaté války, roku 189 Římany za války s Antiochem a definitivně vyvráceno Sullovými vojáky v taženích proti Mithridátovu vojevůdci Archeláovi. Ve druhém století n. l. vzpomínáno jako osada sice s historií, ale s lidmi žijícími v chýších.

panopliá, plná zbroj těžkooděnce, forma státního vyznamenání§ 228

Pánopolis v Egyptě§ viz Chemmis 

Panormos, „Velmi dobré přístavišt쓧 1. mí. u Mílétu, 412; 2. mí. na Samu, 190; 3. m. na severozápadě Sicílie, lat. též Panhormus, dn. Palermo (pún. Ziz, Šeba'al Ziz, arab. Balerm), 480, 407, 406, 397, 383, 278, 260 - 258, 254, 253, 251, 250, 246, 213, 205; 4. město na Peparéthu, 361; 5. mí. v Acháji naproti Naupáktu, 429, 217 

panovník, znectěný, zohavený, tělesně potupený či zhanobený vládce§ viz pod král.

Oslovováni byli hellénští a římští vládcové tykáním a jménem úřadu. Alergický na oslovení domine, "pane", byl ještě Augustus, ale Domitianus o několik desetiletí později ho již vyžadoval. Takové oslovení původně platilo pouze pro vztah otrok - pán. 

Pan-S’si§ = S’si

T. Flávios Pantainos z Gargéttu§ arch. 103+, popř. 115+  

Pantainos z Athén, stoik zběhnuvší ke křesťanům, misionář§ 165+

 

Pantaklés z Athén§ 696, 692 (2x Ol.)
Pantaklés ze Sparty§ efor epón. 407

Pantaleón z Pleurónu v Aitólii, gen. -leonta§ 1. strat., o. Archidámův, 239, 219, 214; 2. strat., s. Petalův, 179, 176, 174, 172
Pantaleón z Arsinoy, s. Neónův, epimelétés v Delfách§ 208

Pantaleón z Baktrie, k.§ 185, 180, 175
Pantaleón z Pydny, frúrarchos Memfidy§ 331

Pantaleón z Písy, k.§ 644, 588

Pantareos z Gely, o. tyrannů Kleandra a Hippokrata, olympioníkos§ 498

Pantauchos z Makedonie§ 1. vojevůdce Démétria I., 289; 2. s. Balakrův, dvořan a diplomat Perseův, 171, 169; 3. o. Hyakinthův, 149 

Pantagnótos ze Samu, tyrannos§ 532

Pantelleria§ viz Cossýra
panter, pobíhání po Babylónu§ 1081

Panteus ze Sparty, přítel Kleomena III.§ 223  

 

Panthe᧠viz pod Drúsilla

Pantheá, Pantheia ze Smyrny, milenka príncipa L. Véra§ 162+

pantheia (pl.), slavnosti "všech bohů"§ 189

Panthéum, řec. Pantheŏn, Pantheiŏn, v Římě postavil M. Agrippa§ 1201, 302, 27, 22-, 18+, 62+, 80+, 118+, 123+, 126+, 138+      

Agrippovým architektem snad byl L. Coccéius Auctus, inženýr silničního tunelu od Avernského jezera do Kúm, viz pod tunely. Stavba byla původně obdélníková, dvakrát delší než široká, s portálem s karyatidami s bronzovými hlavicemi. Poprvé do něho udeřil blest roku již tři roky od zasvěcení, podruhé roku 80 a opravit ho dával Domitiánus.

Roku 110 po zasáhu bleskem vyhořel potřetí a s opravami začal zřejmě již Tráiánus. Práce dokončil a podle svého pozměnil v letech c. 115 - 125 Hadriánus, ponechal však na budově jméno Agrippovo, původního stavitele. Dostal betonovou kopuli a pět pásů pozlacených bronzových kaset (které odstranily za honby za kovem až východořímské křesťanské straky roku 664 n. l., srov. pod Řím). Hadriánus ho užíval pro jednání se senátory, opravován pak znovu Antónínem Piem a L. Septimiem Severem (201-202).

Uchoval se náhodou, protože papež Gregorius I. s přívlastkem Veliký (590 - 604) přišel s novou politikou: staré chrámy neničit, ale přeměňovat je v kostely. 13. května 609 n. l. byl P. biskupem Bonifatiem IV. zasvěcen křesťanské Marii jako Sta. Maria ad Martyres, resp. Sta. Maria Rotonda. Rok předtím římské církvi stavbu daroval (východo)římský imperátor Fókás.

Později byla hrobkou savojských králů novodobé Itálie, ale také hrob malíře Raffaela. Do stavby Pantheia byla 1200 let největší starou stavbou s klenbovým zastřešením tzv. Átreova pokladnice v Tírynthu (srov. pod roky 1266 a 1201).

Pantiadés z Athén§ arch. 205, popř. 206 

Pantikapaion, sídelní m. na Taurském Chersonésu, jméno dle ř. Pantikapás (snad se nějakou dobu jmenovalo město Apollóniá), dn. Kerč. Založen synem Aiétovým, který převzal místo od Agaéta, krále Skythů§ 675, 600, 480, 438, 433, 405, 393, 389, 349, 309, 245, 150, 110 - 107, 86, 70, 65, 63, 46, 8-, 38+, 45+, 123+, 143+, 342+

Pantiké z Kypru, manž. Monima, nesympatická Olympiadě§ 316      

pantomíma§ viz komédie

pantopólés, pantopóleion§ viz móda (2)  

Panyas(s)is z Halikarnássu, též Pánya(s)sis§ 1. vážený epický básník, Hérodotův strýc či bratranec, 460; 2. "mladší", autor spisu o snech, 460 

Paňčála, Paňčálové, árj. klan na sev. IND, království na západu Uttarpradéše§ 600, 185 

 

Pančanád, ř. v Paňdžábu v PAK, srov. Paňdžáb§ 1100, 325

Paňdžáb, čín. Šen-tu/Shendu n. Tchien-ču, srov. Sindh§ 2300, 1800, 303, 90, 75, srov. 326, 325, 375+ 
Země dnes rozdělená mezi PAK a IND na dva státy resp. provincie, angl. Punjab, z per. pendž-ab, pětiříčí, paňdž-áb, „pět vod“, podle řek Džihlam-Jhelum (sanskrt. Vitasta, řec. Hydaspés), Čanáb-Chenab (Asikni či Čandrabhaga, řec. Akesínés), Rávi-Ravi (Airávati, řec. Hydraótés), Satladž-Sutlej (Šatadru/Šutudrí, pozd. řec. Sandarofagos) a Bjás-Beas (Vipasa/Vipáš, řec. Hyfasis a její horní tok Zaradros; jediná zůstala IND).
Hydaspés, dn. Džihlam, po soutoku s Čanábem a později Rávi vytváří Trimáb, který po soutoku se Satladžem tvoří tok Pančanádu, který pak vtéká do Sindhu-Indu.