Pe

Pe§ viz Bútó

Pe Hor, egypt. vládce dyn. 0§ 3500

Pebatma n. Pabtamer (?) z Kúše, manž. Kašty, m. synů Teje a Chensy, dcer Peksater a Amenirdie (I.)§ 751 

pečeť, pečetění§ viz epistolografové

Cn. Pedánius Fuscus Salínátor§ 1. cos. ord. 118+; 2. oběť Hadriánova, 136+  

Pedaritos ze Sparty, velitel§ 412

Pédasa (pl.), Pédasos, m. v Kárii, dn. Gökçeler§ 496, 201, 188 a viz pod Halikarnássos 

pechá (aram.), guvernér, satrapa, bab. bél pícháti§ 538, 521 a viz páchátu 

paidagógos, pedagogika§ viz Athény, ústava (gymnasion)

paideiá, húmánitás§ viz zde níže

L. Pedánius Secundus§ cos. suff. 43+, 56+ praef. Urbí, 61+, 65+  

Pedánius Dioscoridés§ viz Dioskúridés z Anazarbu

pederastie, paiderastiá, tj. láska k chlapcům, poprvé opěvovan᧠604, 400, 250 (srov. 369) a viz v indexu s. v. sex 
Nezaměňovat s paideiá, helleniké paideiá, hellénská vzdělanost, lidskost, což se vztahuje  na celou osobnost, proto až dospělou; latinským ekvivalentem je húmánitás (řec. též filanthrópiá), vyšší vzdělání/-ost, opakem je immánitás, obludnost.

Padibastet§ viz Petúbastis

Pedieis, „obyvatelé roviny“, skupina občanů athénských společných sociálních zájmů§ 585

Pediése, Petiése, wezír, s. Harsieseův, b. Nesmena I.§730

Pediése, náčelník libyjských Maů, manž. Taere§ 730 

Pedieus z Athén§ arch. 449

Pedismatawej z Egypta, řec. Potasimto, vojenský velitel§ 595

Q. Pedius, s. Iúlie Minor, sestry Božského Iúlia, nevlast. b. L. Pínária§ 46, cos. 43

S Pínáriem dědili podle Caesarovy závěti po osmině, ale oba své podíly přenechali Octaviánovi na financování vojska. Pediovým synem byl vychvalovaný řečník Q. Pedius Públicola/Poplicola, manžel Valerie, sestry M. Valeria Messály Corvína, mecenáše umění a literatur. Jejich synem by Q. Pedius, nadaný malíř, který zemřel mlád a je prvním jménem známým hluchým Evropanem. 

Cn. Pedius Cascus, cos. suff. 71+

Pednélissos, m. na jv. Pisidie na hranicích s Pamfýlií§ 218

Pedó§ viz Albinovánus Pedó

M. Pedó Vergiliánus§ cos. ord. 115+ 

Pedubast§ = Petúbastis

Pedum, m. Latium, dn. Gallicano§ 338

Sex. Péducaeus, tr. pl.§ 114

T. Péducaeus§ cos. suff. 35

L. Péducaeus Colónus, praef. Aegyptí§ 70+

M. Péducaeus Plautius Quíntillus§ cos. ord. 177+ 

M. Péducaeus Priscínus§ cos. ord. 110+ 

Q. Péducaeus Priscínus§ cos. ord. 93+ 

M. Péducaeus Saeniánus§ cos. suff. 89+ 

M. Péducaeus Stloga Priscínus§ cos. ord. 141+ 

Pefrasmenos z Tyru, technik, vynálezce beranidla§ 501
Pégai, m. v Megaridě$ 446
Pégasos, okřídlený kůň§ 3R83+

Peftdžanawejbast, k. (Neferkare)§ 745

Pehel§ viz Pella

Peher-nefer, dvořan v éře Třetí eg. dyn.§ 2642

Peiraieus, lat. Píraeus, největší z athénských přístavů§ 493, 476, 462, 437, 429, 408, 405 - 403, 399, 393, 388, 378, 361, 342, 322, 319, 317, 307, 294, 293, 287, 285, 229, 240, 198, 87, 86, 84, 48, 323+ 

Peiraieus v Pontu§ viz Amísos 

Peiros z Argu, o. Kallithiův, prvního kněze v Héraiu§ 1640

Peirústové, pannonský kmen§ 120

Peisandros z Athén, oligarchický politik a strat., jeden ze 400§ 412, 411
Peisandros z Athén§ viz C. Memmius Peisandros z Kolyttu

Peisandros z Kameiru na Rhodu, epický básník§ 500
Peisandros z Labrand, literát leipogrammu, s. Nestorův§ 250+

Peisandros ze Sparty, nauarchos§ 395, 394

Peisarchos§ viz Tísarchos ze Syrákús

Peisianakteion§ viz stoá poikilé

Peisiás z Argu, strat.§ 366

Peisistratos z Boiótie, protiřímský předák§ 197

Peisistratos z Braurónu v Attice, s. Hippokratův, potomek Nestora z Pylu, jehož s. Peisistratos byl přítelem Odysseova syna Télemacha; Peisistratovci pocházeli původně z Pylu a byli potomky Néleovými (jako Kodrovci a Melanthovci byli rodem královským)§ 1. arch. 669 (I.); 2. 668, 604, 600, 585, 575, 566, 561, 560, 556, 552, 551, 546, 541, 534, 528, 524, 517, 515, 513, 512, 510, 500, 490, 426, 406, s. Hippokratův, nejméně třikrát ženat, o. Hippiův (II.) a Hipparchův (oba narození c. 555 z neznámé athénské matky, dc. Megakleovy, s níž ale nechtěl mít P. děti, takže s ní nespal a raději odešel do exilu, srov. rok 551), Iofónta a Hégésistrata alias Thettala (?). Uváděn ještě jistý Dioklés, že prý byl zavražděn, tedy asi záměna s Hipparchem; 3. arch. 522, syn Hippiův (III.)

Peisistratovci z Athén, aristokratický klan, potomci Peisistratovi§ 700, 525, 513 - 510, 505, 484 

Peisón z Athén, jeden ze Třiceti§ 404, 403 

Peithagorás, věštec z vnitřností na dvoře Alexandra Velikého§ 324

Peithagorás ze Selinúntu, tyr.§ 510

Peithiás z Korkýry, vůdce démokratické strany§ 427

Peithidémos z Athén§ arch. 265

Peithó ze Syrákús, hetaira a královna, manž. Hierónyma§ 214

Peitholáos z Iúdaie, žid. předák§ 52
Peitholá(o)s či Pýtholáos z Fer§ viz Pýtholáos

Peithón z Makedonie§ 1. 328, 323, 325, 316, 312, satrapa Indie a Babylónu, syn Agénórův; 2. P. z Alkomen, rodem Illyr, 323, 321, 319 - 316, satrapa Médie a stratégos Horních satrapií, syn Kratenův/Krateuův

Pej, Pije§ viz Pianchi

Pej-žung, barbarští nájezdníci v Číně§ 769, 710

Pekach/Peqach, řec. Feka, ass. Paqachu, k. Israéle/Bít Chumria-usurpátor§ 737, 734, 730

Pekachja/Peqachjá, řec. Fakeás, k. Israéle, syn Menachemův§ 737

Pekče, angl. Baekje, stát v Koreji§ 57, 33, 18, 200+, 246+, 269+, 283+, 285+, 384+   

Peking, trad. č., vlastně Pej-ťing/Beijing, hl. m. novodobé Číny§ 316+

Peksater z Kúše, ses. a manž. Teje§ 751 a viz Pebatma

Pelagius z Británie, mnišský kazatel, jeho theologické názory vyústili v pelasgianismus§ 350+, 354+ a viz pod křesťanství 

Pelagón z Fókidy, o. Megistó§ 595

Pelagón, Nerónův propuštěnec§ 62+

Pelagoni᧠viz Hérákleia Lynkéstis

Pelagoniá, Pelagonové, země a épeirótský kmen v západní Makedonii§ 211, 199, 181

Pelasgiótis, část Thessalie§ 700

Pelasgové, buď "mořští lidé/pelagos" nebo "čápi/pelargos"§ před 6000, 5300, 2000, 585, 560, 514 (na Lémnu, tedy Etruskové?), 511, 476, 424 (zde opět nazýváni Tyrrhény/Etrusky) 

Předhellén. n. protohellénský národ nebo ethnické skupiny na jihu Balkánu kultovně a jazykově příbuzné, snad též jiné jméno pro Lelegy (zřejmě indoevropské jazykové skupiny?, srov. Kárové, Luwijci); Pelasgié, starý název celé Hellady (srov. pod Palaistíné). V homérovské době obývali ještě části Thessálie/Pelasgiótis, Épeiru, Arkadie a Kréty, žili na ostrovech Lesbu, Imbru a Lémnu, kam utekli, když je vyhnali Iónové z Attiky. Ještě v polovině 5. století obývali Kréstónii severně od Chalkidiky a spadali pod vládu kterýchsi thráckých dynastů. Pelasgové žili na thrácké straně Helléspontu, zjevně ne však už v souvislém osídlení. Kolonisovali je Athéňané; obyvatelé Attiky byli rovněž hellénisovaný lid pelasgický. V sousedství kréstónských Pelasgů žili v Hérodotově době též Tyrsénové/Tyrrénové, tedy Etruskové, srov. tam. Všichni hovořili řečí "barbarskou". 

Podle Dionýsia, o čtyři staletí mladšího halikarnásského soukmenovce, společného neměli s Etrusky nic. Podle něj pocházeli P. z Arkadie, kde vládl praotec národa Pelasgos (srov. pod Oinótrie a Arkadie). Část Arkadů migrovala do Thessalie v době, kdy se země jmenovala Haimoniá. Žili tu pět generací (125 roků) a šesté byli vyhnáni Kúréty a Lelegy, jimž se moderněji říkalo Aitólové a Lokrové, původně žijícími u Parnásu. Vedl je tehdy prý Deukalión. Pelasgové se z Thessalie rozutekli různými směry. Malá část jich zůstala, někteří odpluli na Krétu, jiní se usadili na Kykladách, na Euboji, podél Helléspontu, na Lesbu, v Boiótii, největší skupina v okolí épeirské Dódóny.

Poněvadž je země neuživila a na základě věštby pustili se odtud po čase na západ, do Itálie, tehdy prý zvané řec. Sátorniá, země Sáturnova. Zaneseni však byli severně po Jadranu do ústí Pádu. Zde se rozdělili. Část jich putovala poloostrovem k jihu, část se usadila, a tu vyhubili domorodci. Migrující Pelasgové dorazili na území Umbrů, část ho obsadili a ve spojení s jejich sousedy Aboriginy se ubránili. Společně se pustili do dlouhých válek s autochthonními Sikely až je vyhnali na Sicílii, viz rok 1184. Zda Pelasgové je starší označení pro Tyrrhény/Tyrsény, a to je jiné jméno pro Tusky/Etrusky, zůstává nejasné, srov. pod Etruskové. Možná cesta Etrusků do Itálie z východu (nikoli však z Lýdie) by to být mohla.   

pelatés, pelatai, v Attice "klienti", zemědělci závislí na patronovi§ 594

Peldemis z Mylas, o. Myrmékův, Manův a Targélia§ 361

Péleus z Fthíe, k. achajských Myrmidonů, s. Aiakův, vnuk Diův, o. Achilleův§ 232

Peli z Elamu, k.§ 2550

Peliás z Iólku, s. Poseidónův, dvojče Néleovo, k. známý z příběhu o zlatém rounu§ 1600

Pella, m. v Makedonii v Emathii, sídelní m. posledních panovníků argívského rodu a hellénistického království Antigonovců§ 413, 406, 400, 383, 380, 360, 356, 355, 347, 346, 343, 340, 324 - 322, 319, 316, 300, 297, 289, 243, 228, 212 - 211, 182, 172 - 171, 167, 163, 162, 151, 149
Pella, m. u syrské Apameie anebo lépe předseleukovské/antigonovské jméno pro Apameiu/Oront.§ 750, 331, 281, 276, 512, 241, 225, 198
Pella v Dekapoli/Galaáditidě, eg. a hebr. Pehel§ 1365, 1319, 218, 101, 84, 63 

Pelláná, m. heilótské v Lakónice v kraji zvaném Tripolis§ 218
Pelléné, Pelláná, m. na východu Acháje§ 431, 423, 369, 367, 332, 331, 276, 241, 225, 198

Pellion, opevněné mí Enchelejů§ 335

Pelopidás z Théb, státník a vojevůdce, syn Hippoklův (Hippoklás n. Hippoklos)§ 386, 379, 375, 370 - 367, 364
Pelopidás, diplomat a vojevůdce Mithridáta VI.§ 89, 88

Peloponnésos (starším názvem Apis, Apiá gé), Peloponnésané, Peloponnéský spolek (oficiální název spolku byl: Lakedaimonští a spojenci, hoi Lakedaimonioi kai hoi symmachoi)§ před 6000, 2122, 2025, 2005, 1850, 748, 696, 680, 669, 628, 591, 585, 556, 550, 519, 479, 478, 476, 460, 459, 457, 454, 432 - 430, 428 - 425, 419, 415, 414, 412, 396, 393 - 392, 379, 370, 369, 363, 346, 332, 331, 339, 322, 318, 317, 315, 313, 308, 303, 302, 296, 284, 273, 270, 267, 244, 222, 219, 217, 216, 208, 191, 146, 39, 38, 268+, 392+  

Na poloostr. žilo podle Hérodota sedm hellénských a předhellénských kmenů-národů: jako nejstarší z nich byli Arkadové a Kynúrští (tito původem Iónové), Achájové, Dórové, dominantní obyvatelstvo P., v Élidě Aitólové, v argolské Hermióně a messénské Asiné pelasgičtí Dryopové a odnož předhellénských Lémňanů Paróreétové (blízcí příbuzní Etrusků?) v západní části Arkadie.

Pelops z Frygie n. Lýdie, s. Tantalův, k. v Píse§ 1600

Pelops z Athén§ arch. 165
Pelops ze Sparty, k.§ 211, 207, syn Lykúrgův

Pelóros, ř. v Ibérii, asi Těrek pramenící v Gruzii a klikatící se Alanií, Čečnou a Dagestánem ke Kaspiku§ 65
Pelóros, "Obludí mys", Pelórum, dn. Capo di Faro, sv. špička Sicílie, není v textu CSD§ viz pod Naulochos

Pelso, Peiso, j., dn. Balaton, Plattensee, č. Blatenské j., popř. jméno pro Neusiedlersee, č. Neziderské j.§ 307+ a viz pod kanály

peltastové§ viz lehkooděnci

Pélúsion, m. na severovýchodě Egypta na tzv. Hórově cestě do Palaistíny, sídlo egyptského hraničního garnisonu, dn. Tell al-Faráma a Tell al-Fadda§ 671, 525, 343, 335, 332, 331, 321, 315, 312, 306, 203, 169, 168, 129, 55, 48, 30, 130+, 261+  

Pen-abu, Hor-pen-abu, "Slon", k. egypt. dyn. 00§ 3500

 

Penčeni, Pa-en-Čini/"Thínský", s panovnickým jménem Sechem-Re-chuj-taui, k. Třinácté dyn.§ 1676 

Péneios, ř. v Thessalii§ 415, 167 

Pénelopé, Pénelopeia, dc. Íkaria ze Sparty, manž. 1. Odysseova, 2. Télegonova, svého nevlastního syna, m. Télemachova a Ítalova§ 534

Penestové, Penestai, jihoillyrský národ se sídel. m. Úskánou, srov. tam§ 170

penestové, v Thessalii zotročená společenská vrstva srovnatelná s lakedaimonskými heilóty§ 411 a viz pod otroci

peníze§ viz pod ražba
peníze, praní špinavých peněz§ viz praní

Pensachmet, wezír z ramesseovské éry§ 1320

pense státní, v Athénách§ = diobeleiá
pense starobní, spoření, sociální zabezpečení§ viz eranos

pentaetéris, pentetérism pentaetérický, pentetérický, pětiletý n. jednou za čtyři roky pořádaný§ viz pod hry a rok 776

pentakosiomedimnos, člen daňové skupiny v Athénách, viz pod Athény§ 594, 458

Pentapolis, kýrénaická, prov. Libya superior§ 288+

pentapolis thrácká, spolek hellénských měst v Thrákii na pobřeží Pontu euxeinu/Černého moře§ 313

pentapolis filistínská (Ekron, Gath, Ašdod, Aškalon, Gáza)§ 587  

pentarchie, baktersk᧠viz pod Baktrie

pentarchie, filistínsk᧠1400

pentarchie, júdsk᧠55, 37

pentarchie, křesťansk᧠viz pod křesťanství 

pentathlon, „pětiboj“, olympijská disciplína§ 708, 676
pentathlon tón paidón, „pětiboj dorostenců“§ 628

Pentáthlos z Knidu, dobyvatel Lilybaia§ 580

Penteleion, pevnost v severní Arkadii§ 225

pentékontaetis (gen.: -etidy) v Athénách, „Padesátiletí“, nejslavnější éra athénského státu, období od perských válek do války peloponnéské, doba expanse§ 478, 455, 431, 218, 168, 330+ 

Padesátiletku prudkého vzestupu moci měli i Římané (asi 218-168) a křesťané (asi 330-380 n. l.). Uchopení moci v říši monotheisty nebylo na rozdíl od obou předešlých padesátiletek provázeno úspěchy hospodářskými natož kulturními, rozhodně naopak. Pro Hellény po první perské válce nastala dlouhá doba hospodářského a kulturního rozmachu, "klasické období hellénských dějin".  

pentékontalitron, sicilská mince§ viz dámaráteia

pentékosté, sc. hémerá, „padesátý den“ po velikonocích, cf. něm. Pfingsten, hebr. šavúót, šabúót, tj. „svátek týdnů“§ 40, 4

Sedm krát sedm týdnů po pesachu; slavnostně obětovány polní prvotiny a domy zdobeny květy, čes. „letnice“, viz pod křesťanství, pentekostalismus; podle staré židovské tradice v tento den na Sínaji obdržel Mojžíš od svého boha „desatero“. Židovské dožínky se jmenovaly massóth, mazzóth (po sklizni ječmene - srov. nekvasnicový chléb massá, mazzá, macesy, pojídaný o pesachu) a qásír (slavnost po sklizni všeho obilí) začátkem roku; všechny tyto svátky jsou původem kanaánské (viz dále heslo pesach).

Penthilos, s. Orestův, rod Penthilovců v Mytiléně§ 618

Pentu, čati z Osmnácté dyn.§ 1567 

Peparéthos, ost. v Severních Sporadách, dn. Skopelos§ 753, 568, 426, 361, 41

Pepi I., Hor Meritaui, o. Merenreho, k. Šesté eg. dyn.§ 2686, 2414, 2333, 2292   

Pepi II., Hor Nečeri-chau, trůnním jménem Nefer-ka-Re, k. Šesté eg. dyn.§ 2686, 2414, 2375, 2345, 2333, 2283, 2278, 2184      

Pepi III., jako k. Šestnácté dyn. Senefer-anch-Re-Pepi§ 1674

Pepinacht Heqaib, Pepi-nacht zvaný Heqa-ib, armádní velitel v Šesté dyn.§ 2278

Pepiseneb§ viz Neferkare VIII.

Peponila§ viz Epponína

Peqídá, pův. mágos, pak první křesť. biskup zemí za Tigridem, s. Berího§ 123+

Per-Banebdžed§ viz Mendés

Per-Bast§ viz Búbastis

per-chenret, harém§ 1962 a viz s. v. harém

Per-Medžed§ viz Oxyrhynchos

Per-Ramesse, Pi-Ramesse, m. v Deltě, postaveno opodál sídla Hyksů Auaris/Avaris (dn. arab. Tell ed-Daba´a), kterou pohltilo, bibl. Ra'amses, dn. arab. Qantír, hl. m. XIX. a XX. dynastie; m. s egyptskými a syrskými kulty§ 1786, 1730, 1676, 1304, 770 

Per-Sechemcheperre/Pi-, pevnost před Fajjúmem dnes polohy neznámé§ 730

Per-Wadžet§ viz Bútó 

perahera, slavnost Buddhova zubu v Kandí§ 371+

Peraia, totiž gé, krajina v Kárii, naproti Rhodu, „Předpolí“, kde Rhoďané po velkou část hellénistických dějin drželi města jako Stratoníkeiu pod svým protektorátem§ 197, 167, 165, 227
Peraia, část Megaridy§ 728

Peraia, část Zajordání v Palaistíně, jeden ze čtyř palaistínských krajů s vysokým podílem helllénisace a nežidovského obyvatelstva§ 145, 103, 84, 20, 5-, 39+, 68+ a viz pod Dekapolis a Bejt Ramata/Lívias

Peratos ze Sikyónu§ viz Eratos

Perdikkás, jméno makedonských králů:§
Perdikkás I.§ 695, 647
Perdikkás II.§ 450, 433 - 431, 429, 424, 423, 418, 417, 415 - 413, 394
Perdikkás III.§ 383, 370, 368, 363, 365, 359, 341

Perdikkás z Makedonie§ 1. 336, 331, 327, 323 - 321, 324, 313, 308, 303, chíliarchos; 2. 320, důstojník

Peregrínos alias Próteus z Paria, originální podivín, srov. pod hry olympijské§ 162+

Začal podle Lúkiána životní kariéru mediální hvězdy jako cizoložník v Armenii. Pak se usadil mezi Židy v Palestině. Dal se zasvětit do křesťanství a stal se jejich knězem a autorem pojednání o tomto druhu monotheismu. Věděl, že magos/Magos, tedy Iésús Chréstos (Lúkiános: „ukřižovaný sofista“), byl ukřižován, protože zavedl na světě nové náboženství. Tehdy se ještě jmenoval Peregrínos. Byl zavřen, ale protože se na něho křesťané složili, propuštěn. Ostříhal si hlavu a odešel do Říma. Odtud byl vykázán jako nežádoucí filosof, což Římanům nedaroval (roku 169 n. l., viz pod hry olympské, už jako kynik). Odešel do Hellady a zřejmě jako poslední z Hellénů kázal o povstání proti Římu.

V Olympii se pustil také do tehdy nejbohatšího z Hellénů Héróda Attika, který postavil v Altidě nymfaion, bohatý vodní zdroj pro diváky („Hellény tím zženštil“). Na následující olympiádě se omluvil za řeči proti dobrodinci na minulé a vychvaloval ho. Protože ho už nenapadlo, jak svět zaujmout, oznámil, že se o dalších hrách upálí.

Stalo se. Dal vykopat jámu, nanosit dříví a postavit hranici. To se už jmenoval Próteus a byl kynického vyznání. „Také si myslím, že jsem dobrodincem lidí tím, že jim ukáži, jak třeba opovrhovat smrtí,“ oznámil. Prý měl však krátce před svou proklamací horečnaté onemocnění a jeho lékař Alexandros tvrdil, že smrtelné. Taková smrt se však Próteovi zdála laciná. 

Perehu z Púntu, velmož černošský, manž. Etie§ 1496

C. Perelius Aurélius Alexander§ viz Alexandros z Thyateir

Perennis§ viz Tigidius Perennis

perfectissimus, viz vir perfectissimus a úředníci

pergamen, nejstarší zachovaný; řec. diftherá, kůže, lat. membrána, blána, jméno podle Pergama, kde byla tato jinak velmi stará methoda výroby psací potřeby z jemně opracované kůže obvykle z mladých zvířat zdokonalena, když hrozilo embargo dovozu papyru z Egypta§ 87

Pergamene jako archivního materiálu bylo užíváno až do třetího tisíciletí. V února 2016 britská sněmovna lordů/House of Lords rozhodla, že usnesení a zákony nebudou nadále archivalisovány na pergamenu, ale na speciálním archivním papíru. Důvodem změny byla spořivost: sněmovna tím prý ročně uspoří 80 tisíc liber, což byla částka, kterou by 816 tehdejších členů snadno oželelo. Papír zaručoval půl tisíciletou trvanlivost, pergamen ovšem mnohem delší.

Pergamon nebo Pergamos, "hrad", m. v Mýsii, sídelní m. Attalovců, dn. Bergama od roku 1345 pod vládou osmanských Turků, dnes v TR se cca. 70 tis. obyvatel, mělo v dobách své slávy 160 až 200 tisíc obyvatel§ 776, 399, 323, 309, 302, 283, 280, 241, 275, 230, 223, 211, 204, 201, 200, 197, 183, 192 - 190, 180, 171, 168, 159, 156, 151, 133, 129, 104, 88, 86 - 84, 48, 44, 33, 30, 26, 100+, 106+, 129+, 212+, 214+, 320+, 360+      

Pergamos, přítel príncipa L. Véra§ 162+

pergamský oltář§ 230, 166

Pergé, m. v Pamfýlii, luw./chet. Parcha, na ř. Kaštaraja/Kestros§ 334, 60+, 165+  

Periallá z Delf, zkorumpovaná kněžka§ 491

Periandros, korinthští tyrannové:§
Periandros I.§ 657, o. Kypsela I.
Periandros II.§ 668, 657, 628, 620, 611, 607, 600, 588, syn Kypsela I., o. Kypsela II.
Periandros III., vládce v Amprakii, syn Gorgův§ 585

Peribsen, Per-ib-sen, Set P., k. Druhé eg. dyn., možná mu přináleží Horovo jméno Sechem-ib-per-en-maat, viz tam§ 2906, 2889, 2848, 2766, 2703  

periégésis§ viz pod dějepis

Periérés z Chalkidy, vůdce pirátů§ 667

Perigenés z Alexandreie§ 272 (Ol.)

Perigenés, ptolemajovský nauarchos§ 218

Periklés z Athén, syn Xanthippův; jeho rodokmen viz s. v. Kleisthenés§ 1. 632, 524, 510, 500, 490, 484, 576, 489, 479, 478, 472, 469, 461, 459 - 457, 454, 453, 450, 447, 446, 443, 441 - 439, 437, 433, 431 - 429, 424, 406, 52; 2. 429, 406, syn č. 1 s Aspásií 

Periklés z Limyr, dyn., lyc. Perikli§ 360 

Periktioné, manž. Aristónova, s. Charmidova, m. Aristoklea-Platóna, Adeimanta, Glaukóna a Pótóny; po Aristónově smrti se jejím manželem stal Persenet, Per-senet§ 1. manž. Ijmeriho, m. Neferbauptaha, 2589; 2. královna ze Čtvrté dyn., d. Chufuova, možná manž. Chafreho, 2558  

Pyrilampés, její strýc, s ním měla syna Antifónta§ 399

Periláos z Argu, vojevůdce Antigona Monofthalma§ 315
Periláos z Argu, tyrannos, možné i Perillos§ předmluva, 303, srov. rok 544, identický s Antigonovým vojevůdcem?
Periláos z Athén, sochař§ 553

Perillos z Megar, promakedonský politik§ 344  

Perimédés z Tegeje, zvaný Hýs, „Svině“, k.§ 575

Perinthos, m. na thráckém břehu Propontidy, později v římské době, podle jedné verse již za Vespasiána, Hérákleia, dn. Ereğli či Marmara Ereğli/Marmarská Hérákleia v evropské části TR, sídlo správy provincie Európa (všechny H. "turecké" se jmenunují Ereğli)§ 668, 602, 512, 410, 352, 340, 255, 202, 193+, 196+, 269+, 275+, 313+, 361+, 378+     

periodoníkés, tj. vítěz celého cyklu, vítěz ve své disciplíně na panhellénských hrách celého čtyřletého cyklu, tzn. v Olympii, Delfách, na Isthmu a v Nemeji (panathénaje nebyly zahrnuty)§ 347

periodos§ viz pod dějepis

perioikos, sc. polis, poddanská obec v Lakónice§ 775
perioikové, perioikoi, druh občanství ve Spartě, ale bez politických práv§ 775, 412, 397, 383, 206, 148

Ve Spartě řemeslníci a obchodníci, činnost, kterou lykúrgovská ústava plnoprávným Sparťanům zakazovala. Jistý Deiniadás však byl také velitelem několika lodí-nauarchem, viz rok 412.

peripatos, filosofická škola§ = Lykeion

Periplús tés Erythrás thalassés/Periplús maris Erythraeí/Cesta kolem Rudého moře, autor neznámý§ 50+, 90+ 

peripteros, peripteriální§ viz pod Parthenón

Perithoidai, attický démos§ 417

perizóma§ viz rouška bederní

Perkalos ze Sparty, d. Cheilónova, manž. Démarátova§ 491

Perlová řeka, čín. Ču-ťiang/Zhu Jiang§ 221

perly§ viz móda a ceny

Peróz§ viz Pírúz

Perperéné, m. Mytilénských v Mýsii§ 400

M. Perperna nebo Perpenna§ 1. vyslanec do Illyrie, 168; 2. cos. 130, 129, o. č. 3; 3. cos. 92 a cens. 86-85, b. asi legáta roku 90 L. Perpenny, s. č. 2, snad o. č. 4 a dcery Perpennie, která je zmiňována k roku 69 jako vestálka (zemřel roku 49, když se dožil 98 let); 4. snad s přízviskem Veientó či Ventó, s. č. 3, praet. 82, mariovec a vrah Sertoriův, 86, 81, 78, 77, 75, 74, 72

Perrhaibiá, Perrhaibové, země a jeden z thessalských kmenů na severu Thessalie§ 700, 595, 480, 356, 317, 196, 185, 174, 171

Persaios z Kitia, s. Démétria (myšlen král Dém. I.?), stoický filosof, literát a voják§ 243

Persarmenie, větší část staré Armenie kontrolovaná Sásánovci§ 387+

Persefoné, dcera Démetry, choť Hádova, vládkyně podsvětí§ 396, 276, 313+ a viz Proserpina  

Perséis, m. v Paiónii u Deuryopů§ 183

persekuce, pronásledování, svoboda slova§ viz filosofie, filosofové, persekuce křesťanů viz pod protivenství, zarathuštriánské persekuce jinověrců viz 224+   

Persepolis, m. v Persidě (per. Parsa), sídelní m. perských králů§ 515, 500, 383, 331, 330, 324, 317, 316, 141, 208+, 244+, 259+   

Dnes ruiny Tachte-Džamšíd cca. čtyřicet kilometrů sv. od Šírázu, v nichž roku 1971 slavil íránský šáh/císař Muhammad Rezá Pahlaví třicáté výročí své vlády a 2500 let perské říše. Z ruin opodál postaveno později m. Istachr, sídel. m. frataraků.

Persis (řec.), Persia (lat.), Persie, Peršané, íránský kmenový svaz, který dal jméno zemi, Pársa, Pars, dn. provincie Fárs v Íránu, říše p.§ 4400, 2550, 2346, 774, 689, 650, 645, 617, 596, 590, 559, 556, 550, 547, 546, 545, 530, 526, 524, 522, 521, 519, 518, 517, 515, 514, 512, 497 - 490, 483, 481 - 478, 470 - 468, 466, 463, 454, 453, 451, 449, 425, 420, 414 - 412, 410, 408 - 406, 400 - 395, 392, 391, 386, 385, 380, 378, 374, 371, 367, 362, 359, 355, 350, 346, 343, 343, 340, 338 - 336, 371, 344, 334, 333, 331 - 329, 325, 324, 317, 316, 312, 247, 245, 223, 220, 211, 205, 171, 7, 1+, 123+, 198+, 208+, 212+, 214 až 216+, 224+, 227+, 230 až 233+, 236+, 238+, 241+, 243+, 244+, 247+, 252+, 257 až 262+, 265+, 266+, 268+, 270+, 272+, 274 až 276+, 282+, 283+, 284+, 286+, 287+, 293 až 299+, 302+, 309+, 310+, 313+, 314+, 325+, 337+, 340+, 344+, 348+, 350+, 354+, 359 až 363+, 366+, 367+, 370+, 374 až 376+, 379+, 383+, 388+, 393+     

O lidu Parsua/Parsuaš je v assyrských annálech první zpráva z roku 843, viz tam. Členil se v kmeny, z nichž nejdůležitější byli (vše řecké podoby jmen) Pasargadové, z něhož pocházel klan Achaimenovců, Marafiové a Maspiové. Usazenými kmeny byli podle Hérodota Panthialaiové, Dérúsiové a Germaniové, nomády Daové/Dahové (jiní od skythských Dahů), Mardové/Amardové (?), Dropikové a Sagartiové (cf. se jménem Zágros, tedy "lidé ze Zágrosu"). Ve většině případů to jsou pro nás pouhá jména. 

Helléni se ubránili na začátku pátého století pokusům perských králů a více než šedesát let nebyli Peršané žádným důležitým politickým momentech Hellady (viz pentékontaéteris 478 – 429 a Archidámovu/desetiletou válku). Po neúspěšném pokusu roku 425 se podařilo Peršanům dostat zpět do hellénského světa pomocí spartské bezradnosti ve vedení války s Athéňany roku 413.

Velkokrálovy peníze pro Spartu rozhodly válku. O několik let později regulovaly pro změnu moc Sparťanů: král se přidal na stranu Athéňanů. Perští satrapové v západní Anatolii pak zůstali významnými až velmi důležitými, nebo dokonce rozhodujícími hráči v egejském světu až do doby Alexandrovy.

V Persidě a Elymáidě byla hellénisována nebo nově založena města Laodikeia, Methóné v Persidě, Stasis v Persidě, kterou „pod vysokou horou“ založil Antiochos i., Sóstraté v Elymáidě, Tánagra a Tragoníké (obě v Persidě, asi na severu; jsou-li to hellénské obce). Nápisně známe uspořádání Antiochie v Persidě, viz tam; ukazuje, jak úzce byly roku 205 hellénské obce seleukovského východu spojeny s mateřským Středomořím. Z vůle Seleukovců koexistovali vedle satrapů též domácí dynastové/provinční správci zvaní fratarakové/frataraká n. fratakára někdy s větší, jindy s menší autonomií a vlastní mincovní ražbou a tento systém přečkal do dob parthských. Z nich posléze vyrostli novoperští velkokrálové. V novoperské éře byl král králů z rodu Sásánovců Sápórés/Šápúr I. (241-271) po Hannibalovi a Mithridátovi VI. zjevně největším nebezpečím Římanů v poli. 

Perský záliv§ viz Záliv, Rudé moře, Arabský záliv

Perseus z Argu, s. Diův, zakladatel Mykén, manž. Andromedy§ 1600

Perseus, k. Makedonů, syn Filippa V.§ 212, 195, 189, 186, 184, 182, 180 - 168, 165, 151, 149, 148

A. Persius Flaccus, básník a stoik rodu etruského§ 34+, 62+ 

pertunsa petra, tunel v Umbrii§ viz tunel silniční a Forulum

Pertináx, císař§ viz Helvius P.

Peru, Perú (špan.), novodobý stát v Latinské Americe§ před 6000, 3800, 3000, 1800   

Nálezy kamenných nástrojů a kultovních míst s datem pod 10 000. Z doby c. 3800 pocházejí nálezy z lokality Pernil Alto na řece Río Grande na jihu Peru. Dosvědčují nejstarší známé pěstování sladkých brambor, Ipomoea batatas (jen vzdáleně příbuzných s bramborami Solanum tuberosum). Neznámá kultura je domestikovala v době, kdy v regionu bylo výrazně deštivěji než dnes, takže měla dvě roční úrody. Bataty pocházejí z Amazonie, ale jak a kým se dostaly na západní svahy And známo není. Odtud se rozšířily pravděpodobně polynéskými plavci po celém Tichomoří a za příchodu Evropanů se již pěstovaly na Filipínách (dnes se jich nejvíce pěstuje v Číně). Brambory a další pěstovaná strava sytila populaci, nicméně na rozdíl od lovců byli zemědělci menší a trpěli na zkažené zuby. 

V údolí Rio Chillon severně od Limy byla odkryta „hvězdárna“ na pyramidě o jedenácti metrech výšky a místo s chrámkem z doby kolem roku 2200 (do počátečního období peruánských kultur někdy od této doby se počítají kultury Chiripa, Kotosh a Toríl). Chrám bývá označován jako „liščí“, protože v místní malbě jistého zvířete (snad lamy) je vyryt obraz lišky (kult vody, zavodňování?).

Pozorovatelna byla orientována na slunovraty (o astronomii apod. viz pod matematika). Za jiné centrum pozorování slunce je pokládán chrámový komplex Chankillo se třinácti věžemi čtyři sta kilometrů severně od Limy ze čtvrtého století př. n. l.

V lokalitě Ventarrón v provincii Chiclayo byla v chrámovém komplexu o průměru šedesáti metrů z doby c. 2000 nalezena roku 2007 nástěnná malba srny chytané do sítě, nejstarší známý obraz západní polokoule.

Podle nálezů z roku 1994-2005 (archeoložka Ruth Shady Solis) je však lokalita Caral (podle nedaleké vsi) asi sto osmdesát kilometrů severně od Limy nejstarším „městem“ Ameriky, které bylo v květu už kolem roku 3000 a zaniklo kolem roku 1600. Rozkládalo se na 66 hektarech, 25 kilometrů od moře a mělo snad tři tisíce obyvatel. Mělo nejméně sedm pyramid, nejvyšší o dvaceti metrech s obdélníkovou základnou 175 x 150 metrů. Radiokarbonové datum z rákosu v hradební zdi zní 2627. Caral je zřejmě nejméně 1200 let starší než olmecká sídla, srov. v CSD u roku 1800.

V Caralu byly nalezeny i provázkové sestavy uzlového „písma“ quipu, o němž se přepokládalo, že patřilo až Inkům. Z jejich éry je dochováno na osm set quipu, u nichž má význam, zřejmě nějakého administrativního sdělení, vertikální či horizontální poloha vláken a uzlů, barva, délka a druh uzlu.

Za ještě starší lokalitu než Caral se pokládá Sechin Bajo u Casmy severně od Limy s vydlážděným kultovním místem z kamene a cihel o průměru čtrnácti metrů z doby kolem 3600-3500, které bylo několikrát obnovováno. Jde o nejstarší monumentální stavbu Ameriky. S Caralem to jsou doklady pro nejstarší „městské“ osídlení na západní polokouli.

S Caralem bývá dáváno do souvislosti kultovní místo v lokalitě Garagay/Husca Garagay na severním okraji Limy. Svatyně v podobě písmene "u" s ústřední pyramidou c. třicet metrů vysokou a pestrou glyptickou výzdobou náležela kultuře existující v letech c. 1400-600.  

Kulturou s prvním velkým kamenným chrámem byla Chavín, která se rozšířila při peruánském pobřeží po roku 1000 n. 900 a žila do asi 200 př. n. l. (podle ruin Chavín de Huántar). Spojila sídliště rozpoznatelná podle odlišností keramiky jedním kultovním místem. Lokalita Ch. de Huántar měla v době největšího rozkvětu c. 400-235 dva až tři tisíce obyvatel z části složené z imigrantů. V údolí Cuska kolem roku 1000 existovala kultura Marcavalle (naleziště v Cusku) budující kruhovité hradby či zdi budov a pohřbívající své mrtvé vleže do země. Její rozsah znám není ani její bližší zařazení. Snad na "Marcavallany" navazovaly c. 800 kultura Chanapata a Chavín. 

Kolem roku 900 n. 800 př. n. l. se na jižním pobřeží Peru vyhoupla kultura Paracas (podle poloostrova) s vyspělými vlněnými látkami, které doplnily bavlněné. Trvala do doby kolem roku 400 n. l., podle kratších jiných odhadů skončila c. 200 př. n. l. První její fáze navazovala na Chavín, o pozdní fázi viz zde níže.

U města Palpa na ploše 150 km2 bylo roku 2003 objeveno 78 „velkoobrazů“ vyrytých do země a až 40 metrů velikých. Geoglyfy jsou z rozmezí let 800-200, ale u některých se předpokládá doba vzniku kolem roku 1000 př. n. l. Jsou to obrazy bohů (vláhy, plodnosti) viditelné z protilehlých svahů a údolí, nikoli však „astronomické kalendáře“ s vyznačení bodu zimního slunovratu (nikde v kraji u archeologických nalezišť nebyly studny), ale obrazy přenesené z keramických vzorů.

V okolí Palpy existovala v letech 1800-800 př. n. l. další neznámá kultura z počátečního období peruánských dějin. Kolem roku 2000 se zřejmě změnilo klima a na úpatí And přišlo sucho.

Někdy kolem roku 200-100 př. n. l. se vynořila kultura Moche s vyspělou keramikou, zlatnictvím, zavodňovacími systémy, která existovala paralalelně s Nazca do asi 700 n. až 1000 n. l. Její nositelé na sebe navazovali, nešlo o nově příchozí do regionu.

Kultura Nazca, stavitelů „kosmodromů“ na severním okraji Atacamy, buď důmyslných zavodňovacích systémů a městských sídel na vrcholcích And, nebo snad procesní cesty či trasy kultovních běhů či jiných rituálních praktik vzývajících příchod vláhy, trvala od zač. n. l. nebo již 300 př. n. l. do cca. roku nejméně 400, max. 1000 n. l. (podle jiné datace: od 200 př. n. l. do 600 n. l., nejvyšší zní na 2100 až 1300). Je možné, že geoglyfy měly být zdaleka vidět s okolních výšin, aby lidé mohli sledovat rituály. Kolem "staveb" nalezena keramika s píšťalami, bubínky a trumpetami. Soudí se, že lidé nazkové kultury nežili v jednotném státě, ale spíše ve federalisované říši. Její konec přivodili "Huariové", viz zde níže. 

V údolí Chincha jižně od Limy nalezeno více než sedmdesát geoglyfů z let asi 400-100 př. n. l., z pozdní fáze paracaské kultury. Na ploše třiceti kilometrů čtverečních o délce až dvacet kilometrů a několik centimetrů mělkých vrytů do země znázorněny obrazy ptáků, pavouků a opic. 

Pro srovnání: Macchu Picchu bylo založeno v době, kdy byl Karel Veliký korunován v Římě císařem.

Všechny tyto kultury kvetly v období, kdy klima západního pobřeží Jižní Ameriky bylo výrazně vlhčí. Efekt El Niño způsobil povodně a sucho a lidé se přestěhovali do vnitrozemí do hor. Na území Peru žila od 600-1000 n. 500-1200 kultura a říše Huari/angl. Wari (městské ruiny v lokalitě Cerro Patapo na severu Peru 22 kilometrů od pobřežního města Chiclayo; ale hlavní město měli u dnešního Ayacucho) navazující na kulturu Moche.

V pobřežní stupňovité pyramidě v lokalitě El Castillo u města Huarmey nalezena po deseti letech kopání roku 2012 pohřební komora se 63 těly (z toho šesti obětí) z doby kolem roku 800. Řada těl byla nalezena v sedě s předměty ze zlata a stříbra (včetně náušnic). Soudí se, že jde o pohřebiště panovnické. Tři z koster patřily ženám, tedy "královnám".

Na jihu paralelně s říší Huari v rozmezí let asi 300-500 až 1100 na území Peru, Bolívie a severního Chile existovala civilisace Tiwanaku/Tiahuanaco s velkými kamennými stavbami.

Mocensky vystřídaly další kultury soustředěné do městských států a dvou předinckých říší Chachapoyas a Chimor, která vyrostla na kultuře Moche/Mochica. Chimor či kultura Chimú (asi 850-1470) měla sídelní město v Chan Chan na pobřeží u Huanchaka u Trujilla na severu Peru. Bylo vystavěno z nepálených cihel/vepřovic a ve 12.-13. století mělo prý na šedesát až sto tisíc obyvatel, čímž bylo ve své době největším městem předkolumbovské Ameriky. Nedaleko v archeologické lokalitě Las Llamas byly nalezeny (2018) ostatky 140 dětí a dvou set lam rituálně zavražděných c. 1450, což je svého druhu největší nález vůbec. O rok později nalezeny u Huanchaka ostatky rituálně zavražděných více než dvou set dětí ve věku od čtyř do čtrnácti let z doby c. 1200 až 1400. 

Chimor byl kolem roku 1460-1470 vyvrácen Inky. Chachapoya (asi 800-1475) s městy Kuelpa a Vira Vira na vrcholcích hor na severu země byla také dobyta Inky, pak se spojili se Španěly a zničily je choroby zavlečené z Evropy.

Inkové, původně malý kmen žijící vysoko v Andách, kolem roku 1200 n. l. sestoupil do údolí Cuzca a odtud 1430 zahájil expansi až do poloviny dn. Ecuadoru a severní část Chile. Říše zanikla po roce 1532 při invasi 168 Španělů s conquistadorem Franciskem Pizarrem v čele (asi 1475-1541).

Pizarrovci porazili padesátitisícovou přesilu Inků, zajali krále Atahualpu, který se musel vykoupit zlatem a stříbrem: poddaní naplnili jednu z místností v Cajamarce na severu Peru do výše jeho rozpřažených rukou zlatem a dvě stříbrem (Pizarro ho přesto popravil). V prvních osmi letech vyvezli Španělé ze země 181 tun zlata a 16.800 tun stříbra. Mnoho tun pokladů leží na dně oceánů, nejvíce zřejmě v Magellanově průlivu.

Na ochranu archeologických nalezišť a pro letecké snímkování nepřístupných míst byly roku 2012 poprvé ve světě použity v Peru bezpilotní letouny, přesněji létadla. První lokalitou pod dohledem zhůry bylo naleziště v Machu Llacta v jihoperuánské provincii Puno v nadmořské výši nad čtyři tisíce metrů. 

Perunefer, Peru-nefer, přístav na Nilu u Memfidy, asi přestavěný přístav Avaridy§ 1482

Perusia, m. v Etrúrii, od r. 310 s řím. kolonií, roku 40 zničena, pak Augústa Perusia, dn. Perugia (etr. jméno není známo)§ 539, 41
Z Perusie pocházel jediný etruský císař C. Vibius Trebonianus Gallus Aug., vládl 251 do 1. srpna 253. 

Peruwa, o. Šuppi-numany, manž. Šát-Anny, kanešské Assyřanky§ 1920

Peruwa, Piruwa z Néše, s. Anitty§ 1800

Pervigilium Veneris/Venušina noční slavnost, báseň§ 165+ 

Pes, "k." egypt. dyn. 00§ 3500

pes, psi§ 3174 a viz zvířata oblíbená

pesach, pasach, hebr. „projít, přejít“, řec. pascha (sg. n., gen. paschatos), svátek jara§ 622, 4

Slaveny začátkem židovského roku 14. až 21./22. dne měsíce nisannu, dnes u křesťanů vlastně velikonoce (s křesťanskými pašijemi ale souvislost nijaká, čes. pašije od lat. passió, utrpení, sc. Ježíše); připomíná též odchod Židů z Egypta (pův. ale kanaánská slavnost související s kultem plodnosti a úrody vína). V podvečer prvního dne svátku je obětováno roční jehně a krví byly potírány dveřní veřeje a prahy (srov. identické zvyky u Dionýsových óschoforií či Apollónových pyanepsií u Hellénů).

Během svátku se jí nekvašený chléb, macáh. Pesachu předcházel ve 14. a 15. den posledního židovského měsíce roku (adar), tj. kolem 1. března, svátek púrím (losů, sg. púr) na paměť toho, že se Židům v Persii podařilo povraždit své nepřátele díky zásahu Mardukája a Esther u Krále - v tyto dny si Židé vyměňují dárky a hostí se.

Prvním svátkem roku, a to postním, byl den smíření, jom kippúr, držený 10. dne prvního dne v měsíci, cca. měsíc před velikonocemi, očistný den za spáchané hříchy (viz dále heslo pentékosté).

Pesaios z Eordaie, o. Aristonoův§ 323

Pescenia Márcellína, bohatá Římanka, patronka Pupiéna Máxima§ 238+

Pescennius (?) Auréliánus, příznivec imperátora Pescennia Nigra a jeho poradce§ 193+, 197+ 

L. Pescennius Niger§ cos. suff. (?) 183+ 

C. Pescennius Niger Iústus, prínceps§ 116+, 183+, 186+, 192 až 194+, 196+, 198+, 218+, 244+    

Pessinús, sídelní m. keltských Tolistoboiů ve Velké Frygii-Galatii, centrum kultu Kybelina a Agditidy, v imperiální éře součást provincie Kappadokie§ 276, 204, 189, 101, 58, 253+, 362+ a viz Máter deum

Péšávar, „Město na hranici“ ve farsí, m. v PAK, viz Purušpura a srov. Dionýsopolis v Kóféně

petálismos§ viz ostrakismos

Petasos ze Seleukeie na Eulaiu, s. Antiochův, archón§ 22+

Petefrés§ viz Putifar

Petélia n. Petília, m. v Bruttiu, metropole kdysi Lúkánů, dn. Strongoli v Kalábrii; za jejího zakladatele byl pokládán Filoktétés, Hérákleův druh§ 216

Petén, El Petén, departement a rozsáhlá pralesní oblast na severu středoamerické Guatemaly§ 1800, 500, 36, 292+ 

Petésakás, eunúchos Kýrův§ 550, 530 

Q. Petiedius Gallus§ cos. suff. 153+ 

L. Petílius/Petillius§ 1. písař, 715, 181; 2. vyslanec do Illyrie, 168

(Q.?) Petílius Rúfus, senátor a udavač, o. Q. Petília Ceriála Caesia Rúfa§ 28+

Q. Petílius Ceriális Caesius Rúfus, manž. Vespásiánovy dcery Domitilly Minoris, snad o. Q. Petília Rúfa, cos. 83+§ 28+, 38+, 61+, 69+, cos. suff. 70+, 71+, cos. suff. 74+, 95+       

Q. Petílius Rúfus§ cos. ord. 83+ (podruhé; poprvé snad za Vespasiána, rok neznáme)

Q. Petílius Spurínus§ 187, cos. 176

Q. Petílius, snad bratranec předchozího§ 715, 187, 181

Petisios z Egypta, nomarchos§ 331

Petosarápis z Egypta alias Dionýsios, ptolemaiovský dvořan a povstalec§ 168, 165

Petrá, aram. Sela, tj. Skála, sídelní město nabatajských Arabů v bývalém knížectví Edom (původní edomský název zněl Rekem), dnes Wádí Músa, Mojžíšovo údolí, v JOR; arab. al-Batrá je z řeckého jména§ 657, 311, 84, 83, 64, 62, 30+, 106+, 270+, 302+    

Za raného principátu žilo v P. hodně cizinců včetně Římanů. Prý se na rozdíl od domorodců hodně mezi sebou hádali. Lze se domnívat, že to byli obchodníci, respektive agenti velkých obchodních firem zabývajících se dálkovým obchodem s Arábií a Indií. Užívala plného jména Hadriáné Petrá Métropolis. 

petrolej§ viz po nafta

M. Petréius, pompéjovec§ 62, 60, 49, 47, 46

Petrónia, dc. P. Petrónia, manž. principa A. Vitellia§ 2

Petronell-Carnuntum§ viz Carnuntum

Petrónium§ viz Halikarnássos

C. Petrónius, velitel výpravy proti Kúšitům§ 24

C. Petrónius (Umbrínus?)§ cos. suff. 25+  

P. Petrónius, cos. suff. 19+, manž. Plautie, o. asi T. Petrónia (Arbitra)§ 2-, 19+, 37+, 39+, 66+    

Petrónius Anniánus§ cos. ord. 314+ 

Q. Petrónius Dídius Sevérus, senátor, manž. Aemilie Cláry, o. príncipa Dídia Iúliána§ 193+

A. Petrónius Lurcó§ cos. suff. 58+

C. Petrónius Mágnus, protimaximinovský pučista§ 235+

M. Petrónius Mámertínus§ cos. suff. 150+ 

Flávius Petrónius Máximus, Fl. Anicius P. M., august Západu roku 455, manž. Lúcidy§ 388+, 390+ 

P. Petrónius Niger§ cos. suff. 62+, 66+ 

C. Petrónius Pontius Nigrínus§ cos. 37+

Petrónius Probus§ viz též Anicius, Claudius P.

Petrónius Probiánus/Probus, praef. Urbí§ 306+, cos. 322+, 351+    

Petrónius Probínus/Probus, praef. Urbí§ 338+, cos. 341+, 351+  

L. Petrónius Sabínus§ cos. suff. 145+ 

T. Petrónius Secundus, praef. praet.§ 96+, 97+ 

M. Petrónius Súra Mámertínus§ cos. ord. 182+ 

M. Petrónius Súra Septimiánus§ cos. ord. 190+ 

L. Petrónius Taurus Volusiánus§ cos. ord. 261+, praef. Urbí 260+  

P. Petrónius Turpiliánus, cos. 61+, s. P. Petrónia§ 2-, 61+, 63+, 66+, 68+    

M. Petrónius Umbrínus§ cos. suff. 81+

T. Petrónius zvaný Arbiter, "arbiter elegantiárum", asi s. P. Petrónia s Plautií [Arbiter bývá též ztotožňován s P. Petróniem Nigrem, cos. suff. 62+, popř. vydáván za syna Pontia Nigrína]§ 2-, 66+ 

Petrónius, patricius, o. Albie Domniky, manž. Valentovy§ 364+, 365+ 

Petros, vlastně Šim'ón/Šime'ón zvaný aram. Kéfás n řec. Petros/"Skála", jeden z žáků kazatele Ježíše Krista§ 37+, 49+, 64+  

Petros z Kaisareie Kapp., b. Basileia Velikého a Grégoria, biskup v Sebastě§ 185+

Petros I., biskup/papa v Alexandreji§ 300+

Petros II., patriarcha v Alexandreji§ 338+, 373+, 378+  

Petros, křesť. činovník a úkladný vrah§ 320+

Petuária, dn. Brough v Yorku§ 74+

Petúbastis, Petúbasté (řec.), Pedubast, Padibastet (I.), k. v Egyptě (Usermare-setepenamun II.)§ 770

Petúbastis z Tany, dyn. (bývá označován za II.)§ 730

Petúbastis z Tany, dyn., Sehetepibre Padibastet, ass. Putubišti (bývá označován za III.)§ 666

Petúbastis ze Saje (II.), dyn. & k., Seheribre Padibastet (bývá označován za IV.)§ 524, 522, 517 


pět hegemonů, období čínských dějin§ 685, 606

pět barbarů, wu-chu, označení jedné éry čín. dějin§ 304+, 311+, 316+ 

Peucí, Peucíní, Peukínové, Peukové, o. Peuké§ 335, 269+, 392+ a viz Bastarnové

Peukestás z Makedonie§ 1. s. Alexandrův, b. Amyntův, sómatofylax, 325 - 323, 321, 319, 317, 316; 2. s. Makartatův, strat.v Egyptě, 331

Peuketiové, řec. Peuketioi nebo Poidikloi, lat. Poediculí, épeirský kmen, který se vystěhoval přes moře do střední části Ápúlie§ 295

Peukeláótis§ viz pod Puškalavatí

Peukoláos, Alexandrův hetairos a správce Sogdiány§ 329

Peukoláos Sótér, k. v Baktrii§ 85