709-700

709

olympiada  17, 4

mesto  a. u. c. 45

Úspěšné tažení místodržitele assyrské provincie Qúe Aššur-šarra-usur proti králi země Muški Mitovi/řec. Midás nastolilo na assyrské západní frontě nové poměry. Assyřané propustili fryžské zajatce a Mita poslal do Babylóni, kde Šarru-kén právě pobýval, vyslance s dary, tedy formálně uznal assyrskou hegemonii, tedy alespoň z assyrského pohledu (viz roky 719 a 715). Znamenalo to však ukončení válek s Frygy, jimž se vynořil nebezpečnější nepřítel, Kimmerové, viz rok 714 a roky následující. Zároveň přijal téhož roku v Babylónu král Šarru-kén II. tribut sedmi „králů“ z Kypru/ass. Jadnana, zřejmě spojenců Midovými proti Assyřanům, většinou hellénských dynastů.

Roku 673 podobně chlubivý nápis pořídil Aššur-acha-iddin, Šarru-kénův vnuk stejně tak Aššur-báni-apli a mezi svými poddanými v Levantě napočetli deset králů kyperských: Ekištura z Edi-il čili Akestór n. Aigisthos (?) z Idalia, Pilágurá z Kitrusi čili Filagorás, Pylagorás n. Pýthagorás (?) z Chytroi, Kísu ze Sillúa čili Keissos ze Salamíny (kterou po trojské válce založil Teukros ze Salamíny v Sarónském zálivu)Itúandar z Pappa/Eteandros z Pafu (osada založena při návratu od Troje Agapénórem, synem Ankaiovým, králem Arkadů v Tegeji), Eresu ze Silli n. Sillu čili Héraios ze Sol (které založili Athéňané Faléros a Akamás), Damasu z Kurí čili Dámasos z Kúria, Admésu z Tamesi čili Admétos z Tamassu, Damúsi z Qart-hadašt/řec. Dámysos z Kitia, Unasagusu z Lidir čili Onasagorás z Leder a Bususu n. Pususu z Nuria, tedy snad Pýtheás n. Búthytés z Maria n. Afrodísia (?). 

Dámasos čili Dámusi z Kitia byl z nich jediný Foiníčan. Assyrská velmi formální vláda nad ostrovem trvala zřejmě až do konce říše, tedy do roku 612.  

 

708

olympiada  18, 1

vitez  Tellis ze Sikyónu

mesto  a. u. c. 46

Na olympijských hrách byla přidána nová disciplína, zápas, palé. Prvním olympioníkem v této disciplíně se stal Eurybatos z Lakónie. Zároveň byl přidán pětiboj, pentáthlon (jednotlivé disciplíny nejsou známy): prvním vítězem se stal Lampis z Lakónie.

V jižní Itálii založili kolonisté z Krotónu pod Myskellem z Rhypés v Acháji za pomoci Achájů z Aigia osadu Kaulónii. Oikistem Kaulónie byl Tryfón z Aigia. Osada zpustla roku 277. • Téhož roku byla založena Sybaris (viz jiný tradiční údaj roku 720).

Mezi Kaulónií a Krotónem založili Athéňané pod oikistem Menestheem osadu Skyllétion, lat. Scyllactium, která se později dostala do majetku Krotónských. Dionýsios I. (vládl v letech 406 - 367) ji dal Lokerským.

Assyrský vasal Mutallu, vládce v Kummuchu (viz rok 712), povstal s podporou urartského krále Argištiho II. proti svým pánům. Byl poražen a uprchl. Země Kummuch, řec. Kommágéné, byla posledním syrochetitským státem jižně od Tauru, jejíž samostatnost tímto zanikla. Kummuchu se stala pod tímto jménem assyrskou provincií (viz dále rok 706). Země byla násilně Assyřany osídlena deportovanými Chaldaji z Bít Jakíni a naopak syrochetitští Kommágénci putovali k Perskému zálivu (viz následující rok). V Assyrii řádil t. r. mor. 

Médský král Déiokés II. založil sídelní město a královskou pevnost Ekbatana. Déiokés byl syn Fraornův, nástupce vládce Artyky (vládl od asi roku 730) a panoval do 647 (viz i tam).

Téhož roku vpadli do Urartu opět Kimmerové/ass. Gimirráj, porazili vojsko Argištiho II. a zemi opět vyplenili. Zřejmě šlo o další vlnu ze severu, která se pak vydala západněji (srov. rok 714).

 

707

olympiada  18, 2

mesto  a. u. c. 47

Podle jedné z tradic zemřel v Lýdii král Alyattés (vládl od roku 721). Následoval jeho syn Melés (do roku 695). Ke dvojí tradici v lýdské chronologii viz rok 716.

Assyřané znovu zasadili těžkou ránu chaldajskému knížectví Bít Jakíni, jehož sídelní město Dúr Jakíni nyní vyvrátili (srov. rok 711 a rok předešlý). Zcela vyhladit Jakíny se ale nepodařilo, jejich panovník Marduk-apla-iddina, sesazený král babylónský, byl stále na útěku a assyrské posádky se musely bránit guerrillovým útokům Chaldajů (viz rok 711 a 680).

 

706

olympiada  18, 3

mesto  a. u. c. 48

"Sparťané" založili svou jedinou osadu na Západě Tarás (Tarent), oikistem byl Falanthos z „rodu“ Partheniů, nemanželských synů Sparťanek z vůle manželů, viz rok 743. Falanthos vyzískal většinu půdy nové osady na barbarech a Kréťanech, kteří tu sídlili od dávných dob "mínójských" a jejich osada Satyrion ležela jižně od nového města. Později byl z Tarentu vyhnán, zemřel a je pochován v Brundisiu, řec. Brentesion, původně prý též osady "krétské".

Partheniové patřili v lakedaimonském státu mezi zotročenou společenskou vrstvu. Narodili se jako nemanželské děti Sparťanů v době jejich války s Messénskými, viz rok 743. Protože nebyli spokojeni se svým údělem po I. válce messénské (viz rok 724), pokusili se pod Falanthovým vedením v Amyklách o svátku hyakinthií, kam měli přístup všechny skupiny heilótů, na přelomu května a června, viz v Bohové a jejich svátky, o puč, který se prozradil. Museli opustit zemi, aniž by byli jinak potrestáni, a pluli na Západ.

Druhé (?) založení Korkýry Korinthskými, nebo posílení počtu kolonistů (srov. roky 735 a 733).

Šarru-kén II. se vypravil do země Tabal proti Kimmerům, kteří již od roku 714 plenili Urartu a východní Anatolii. Kimmerové byli poraženi, jejich král Ešpaj padl (podle jiného výkladu třeba Ešpaj číst jako Gurdi/Kurti a jeho přívlastek Kulummája jako "Kimmerský", popř. to ani Kimmeřan nebyl, ale Tabalec?; srov. rok 713).

Chaldajští Jakínové byli násilně dopřesídleni do vyvražděné země Tabal a Kumuch; zbylé místní obyvatelstvo bylo převedeno do Bít Jakíni na jihu Babylónie (srov. rok 711). Šarru-kénovi, který požíval jako vládce Babylónu autority, přinesl dary též vládce Tilmunu Uperi a stejně tak jeho nástupce Achundaru.

V Číně vpadli nomádi Šan-žung/Sha Rong až do státu Čchi/Qi, kde byli pod hradbami residenčního města Jing-čchiu/Yingqiu, pozd. Lin-c'/Linzi odraženi. Stepní nomádi (bývají zotožňováni s Huny) obnovili vpády po čtyřiceti letech, nicméně roku 642 stáli jako spojenci po boku dynasty státu Čchi ve ztracené válce s císařskou koalicí.  

 

705

olympiada  18, 4

mesto  a. u. c. 49

V Tabalu zemřel vojenskou smrtí v bitvě s Kimmery (viz rok předcházející) král Assyřanů Šarru-kén II. a assyrské ležení padlo do rukou vítězů (vládl od roku 722). Jeho tělo nebylo nalezeno (srov. stejný případ roku 47 v Egyptě a 378 n. l. v Thrákii). Během své vlády si vybudoval na místě staršího osídlení Magganubka vlastní sídelní město Dúr Šarru-kén/dn. Chorsabád: v simánu 713 zahájil stavbu, bohy nastěhoval roku 708, sám se ubytoval v abu 706, vyvráceno bylo roku 612). Sloužilo namísto Kalchu, které bylo residenčním městem od asi 878 (srov. rok 630). • Smrt krále na bojišti je ojedinělý případ v assyrských dějinách.

Nástupcem se stal jeho syn Sîn-achché-eríba, hebr. Sancherib, řec. Senacheirimos, který vládl do roku 681 (inthronisace proběhla 12. abu 705, tedy začátkem srpna, viz ovšem rok následující). Jeho manželkou, (sinništu) ša ekalli, byla Tašmétu-šarrat. Assyřanům vypukly nové války s Médy, Urartejci a Kiliky, povstání propuklo v Júdě.