Mámercus, legát (oskická forma lat. jména „Marcus“, tj. Martův)§ 73

Mámerkos z Katany, tyr.§ 345, 339, 338

Mámertínoi, Mámertíní, Mámertínové, „Synové Marta (osk., sab. a kamp. Mámers = Mars)“, oskické, sabínské a další ethnické klany a žoldnéři se svými rodinami a majetkem, obyvatelé Messány na Sicílii§ 410, 288, 282, 280, 278 - 274, 272, 270, 265, 263, 241, 70 

Mámertínum§ viz Tulliánum

L. Mámilius z Tuscula, diktátor (nejvyšší úředník)§ 460

Mámilius Octávius/Octávius Mámilius z Tuscula, vůdce Latínů§ 534, 506, 501, 499
M. odvozoval svůj rod od Odyssea a Kirky. 

C. Mámilius Limetánus, tr. pl.§ 109

L. Mámilius Vitulus§ cos. 265

Q. Mámilius Vitulus§ cos. 262

C. Mámilius Turrínus§ cos. 239

L. Mammius Pollió§ cos. suf. 49+

Mámurra z Formií (celé jméno neznáme), Caesarův praefectus fabrum§ 80 a viz též mramor

Man, též Man-c'/Manzi, „barbarské“ kmeny v Číně§ 771

Man§ viz Wej Man

Manaémos, hebr. Menachem, s. Iúdy z Gamaly, vůdce zélótů§ 66+

Manas§ viz pod epos

Manasse, řec. Manassés, k. Iúdy, manž. Mešullemety§ 699, 671, 643

Manasse(s) z Iúdy§ 1. b. velekněze Jadduy, stavitel chrámu na hoře Garizim, 445; 2. velekněz, 255, 246

manda, mandaismus, mandajština§ viz pod gnóse v heslu křesťanství

Mandakés z Médie, k.§ 760

Mandané z Médie, manž. Kambýsa I.§ 559

Mandané z Persie, s. Xerxova§ 466

Mandonius, k. nebo kníže Ilergétů, mladší bratr Indibiliův§ 217, 210-209, 206-205

Mandrokleidás ze Sparty, stoupenec Ágida IV.§ 242

Mandroklés z Magnésie (jméno z Maiandroklés)§ 378, žoldnéř
Mandroklés ze Samu, stavitel prvního mezikontinentálního přemostění§ 513

První most, byť dočasný, postavil v Evropě Mandroklés ze Samu. Přesněji řečeno, bylo to první přemostění spočívající na položených prknech přes vedle sebe ukotvené lodě mezi Asií a Evropou. V roce 513 ho začal stavět, aby následujícího roku po něm mohlo přejít Dáreiovo vojsko na výpravě proti Skythům. 
Stejného způsobu přemostění pak použila iónská pomocná vojska při překonání Istru-Dunaje, stejně jako později při Dáreiově a Xerxově výpravě proti hellénským státům. První most Evropa - Asie stál u Býzantia.

Mandroklés byl na most pyšný, méně již na svou morálku, když několik let po zavraždění Polykrata a době nesvobody Samu, věnoval do Héraia kresby mostu, Dáreia na trůnu a jeho vojska s nápisem:
„Mandroklés na paměť lodního mostu věnoval Héře,
přes Bosporos postavil most, ač je v něm bezpočtu ryb.
Sám získal odměny věnec, Samským tím rozšířil slávu,
neb dílo postavil tak, jak si král Dáreios přál.“
O prvních kamenných mostech viz roky 786, 626, 411, vide též s. v. mosty.

Mandrón, pirát v Egeidě§ 287

Mandubiové, Mandubií§ viz Alesia

Mandúria, m. v Kalabrii§ 338

Mandžusko, východočínská země§ 196, 57, 37

Manés z Mylas, s. Peldimiův§ 361

Manethón Sebennytés, historik (gen. –ethóna; eg. význam nejasný), též Manethó, Manethós (gen. Manetha)§ 770, 664, 300

Mangisu, Mankisu, m. neznámé polohy u Sumandiru v Babylónii§ 651 

Maniá ze Sképse, dardanská dynastka, choť Zénidova§ 399

Maniá, služka Bereníky Fernofory§ 245

Manijae z Ukku, k.§ 699

C. Mánílius§ tr. pl. 66

L. Mánílius, básník (= L. Manlius Mánílius?)§ 100

P. Mánílius§ cos. 120

M’. Mánílius§ praet. 154, cos. 149, možné též M. Mánílius

M. Mánílius Vopiscus§ cos. suff. 60+

Manimové, germánský kmen, součástí kmenového svazu Lugiů§ 50

Manios z Praeneste (Mánius), blíže neznámý řemeslník§ 600

Mánius§ 1. milenec 114; 2. blíže neznámý stoupenec M. Antónia, jeho bratra L. a Fulvie činný v perusijské válce§ 41

Manitás z Mylas, s. Paktyův, atentátník§ 355

Mankaios, Tigránův stratégos§ 69

Manliové Torquátové§ 57

Manlius, blíže neznámý cizoložník s Appulejí Varillou§ 16+ 

Manlius Maltinus, Malthinus (jméno neznáme), senátní vyslanec§ 89

A. Manlius§ 1. člen senátní delegace, která v Athénách opisovala zákony, 454; 2. cos. 241

C. Manlius, centurió§ 63, 62

Cn. Manlius, praet.§ 72

P. Manlius, praet.§ 181

L. Manlius Acidínus§ 205, 186

L. Manlius Acidínus Fulviánus§ cos. 179

Q. Manlius Ancharius Tarquitius Sáturnínus§ cos. suff. 62+ 

M. Manlius Capitolínus§ 1. cos. 392; 2. interr. 387 a 386, 385, 384 (identický s č. 1?); 3. 434, M. Manlius Capitolínus Vulsó (?)

P. Manlius Capitolínus§ dict. 368

Cn. Manlius Capitolínus Imperiósus§ cos. 359, cos. 357, interr. 355

L. Manlius Capitolínus Imperiósus§ dict. 363

T. Manlius Imperiósus Torquátus§ 1. dict. 352 a 349, cos. 347, cos. 344 a 340; 2. dict. 320

Cn. Manlius (Mallius) Máximus§ cos. 105

? Manlius/Mallius Priscus, Pompéiův legát§ 66

A. Manlius Torquátus§ cos. 164

L. Manlius Torquátus§ cos. 65

T. Manlius Torquátus§ 1. zakladatel tradice přízviska „Ořetězovaný“, 361 (přízvisko T. a řetěz přechodně odebral rodu císař Gáius); 2. 299; 3. cos. 235, cos. 224 a viz 215; 4. dict. 208; 5. cos. 165, 162, 141

A. Manlius Torquátus Atticus§ cos. 244, cos. 241

Manlius Valéns, legát§ 52+

A. Manlius Vulsó§ cos. 178, 177

Cn. Manlius Vulsó§ cos. 189

A. Manlius Vulsó Longus§ cos. 474

L. Manlius Vulsó Longus§ cos. 256 a 250

Mannai, Mannajové, kraj a kmen v Urartu, resp. východně od něj§ 737, 719, 715, 714, 673, 659, 617 - 615

Mannos z Edessy§ viz Ma‘nú

Mantiás z Athén, velitel expedičního oddílu v Makedonii§ 359

Mantineia, m. v Arkadii, pozd. Antigoneia§ 530, 480, 469, 421 - 417, 386, 385, 371 - 369, 364 - 361, 340, 303, 294, 267, 255, 241, 240, 235, 233, 229, 227, 224 - 222 (od t. r. Antigoneia), 207

Mantitheos z Athén§ 411, 408

Mantua, založena prý Ocnem, synem nymfy Mantó s Tiberem, viz též Ándés§ 70
Mantyés z Paionie, dyn.§ 512 

Ma'nú, řec. Mannos, lat. Mannus, jméno arabských vládců v Orrhoéně:§
Ma'nú I., dyn. z klanu/kmene Maz'úr§ 94
Ma'nú II. Aláhá/"Bůh"§ 52, 34
Ma'nú III. Saflúl/"Podražec" (rostlina aristolochia)§ 23, 4
Ma'nú IV., s. Ma'núa§ 4-, 7+

Ma'nú V., s. Abgara V.§ 50+

Ma'nú VI., o. Abgara VI., b. předešlého§ 50+ 

manufaktura, ergastula§ viz piraterie, lupiči

manumisie, manúmissió, propuštění otroka na svobodu§ viz pod otroci/propuštěnci, Hyrkaniá, Seleukeia na Eulaiu, daň z manúmissií viz rok 357, rozsah viz rok 2

Manus, „Ruka“, kampánský otrok-udavač§ 210

manželství, epigamiá, coniugium§ viz sňatek, občan, Athény, ženy a Bohové a jejich svátky; manželství dvou zotročených lidí se nazývalo contubernium, tedy „společenství z hospody, život pod jednou střechou – na hromádce“, viz otroci.

V systému hellénských městských států nebylo právo ženit se mimo stát, do ciziny, vůbec automatické (srov. pod diplomacie a proxenie). Právo muže usadit se ve státu ženy, kterou si bere, s plnými občanskými právy, se nazývalo epigamie, přiženění se, a bylo součástí spojeneckých ujednání a projevem vyššího stupně mezinárodního přátelství.

Epigamiá, iús cónúbií, právo sňatečné, bylo například Římany odebráno na kongresu amfipolském makedonským republikám, takže se Makedonci nemohli ženit a vdávat mezi sebou! V Naukrátidě, hellénském městě v Delte, měli zákon zakazující ženit se s Egypťankami (doložen v Hadriánově době, ale jistě podstatně starší, viz rok 611). 

V moderní době je všechno jinak; o ženách v politice viz pod ženy. V prostředí argentinského „gaučovského machismu“ přísahala 10. prosince 2007 Cristina Fernández(ová) de Kirchner, která vyhrála presidentské volby a nastoupila do úřadu po svém manželi Néstorovi. Oba tak obohatili dějiny manželství o posloupnost v demokraticky nabyté moci.

Nevídaná jsou též čísla o poměru mezi ženatými a svobodnými. V jinak konservativním Švýcarsku žilo na konci roku 2013 z osmi milionů obyvatel 3,54 milionů "svobodných", tedy neženatých a neprovdaných, a jen 3,53 milionů oddaných. To je pravděpodobně poprvé v historii, kdy svobodní někde převažují. Od roku 1980, během jediné generace, se tam počet rozvedených ztrojnásobil. 

Mao-tun§ viz Mo-tun

Mao-wu-su§ viz Ordos

mapa, mapy§ viz objevy zeměpisné a hodiny

Mar Abas Katina/Már Aba Qattíná (syr.), Maraba Mcumaci (arm.), "Mistr Moudrý otec", syr. literát, mudřec a chronograf§ 155

Marad, m. v Babylónii, dn. Tell as-Sadúm v IRQ§ 770, 703, 562  

Marakanda (pl.), m. v Sogdiáně, dn. Samarkand v Uzbekistánu§ 329, 328

Marao§ viz Marqasi

Maraššantijaš, chet.§ viz Halys

Marathón, m. v Attice („Fenyklové pole“, slovo předřecké od marathŏn, srov. arab. šamra v Rás Šamra/Ugarit), gen. Marathónu§ 546, 524, 490, 472, 430, 322, 308
marathón, novověká athlet. disciplina§ 720

Na starém Fenyklovém poli 

(vyšlo v časopisu Týden 35/04)

Pobřeží před Marathónem bylo ve starověku jediným místem v Attice, které umožňovalo rozsáhlejší námořní výsadek. Světově známý Marathón, Fenyklové pole, ležel jižně od dnešní vsi Marathona a byl „střediskovou“ obcí ve východní části Attiky. Patřil k zemědělskému zázemí athénského státu, který se rozprostíral po celém území Attiky. Olivové háje střídaly pole s obilím a loukami s dobytkem. 

V Marathónu byla studánka pojmenovaná podle Makarie, dceři Hérákla s Déianeirou. Prý si tu sama vzala život, aby svou obětí dala vítězství ve válce Théseových Athéňanů s Eurystheem, králem Tírynthu, pánem největšího z dórských hrdinů Hérákla. Pod Marathónem se rozprostíralo bažinaté jezero, do něhož na útěku z bitvy zapadali Peršané. Dále od břehu byla Pánova hora s jeskyní: úzkým vstupem se vcházelo do prostorů s koupáním.

Na místě bitvy stály ještě ve druhém století n. l. dvě mohyly. Jedna se sloupy, na nichž byla vyryta jména 192 padlých Athéňanů, druhá patřila padlým spojencům, Platajským, Boiótským a otrokům, kteří tehdy poprvé v historii bojovali po boku svých pánů-občanů (odměnou přeživším byla svoboda).

Opodál byl hrob Miltiadův, vítěze od Marathónu, který zemřel roku 488 př. n. l. ve vězení po fiasku tažení Athénských proti Paru. U hrobu prý každou noc strašilo, jak před osmnácti staletími psal autor slavného průvodce po Helladě Pausaniás. Bylo slyšet ržání koní a hluk bitvy. Kdo se tu v noci zastavil, neodešel prý bez trestu.

Na marathónské pláni konali Athéňané vzpomínkové oběti a slavnostní shromáždění za zdar Athén a Platají. O těchto marathóniích pochodovala athénská mládež do města a slavila boha Pána, který stál 13. září 490 př. n. l. při jejich předcích.

2500. výročí bitvy připadlo na 6. boédromión, tedy 13. září 2010, podle staré počítání na druhý rok 697. olympiády. Klasický "marathón" se běžel poprvé na první novodobé olympiádě roku 1896, později byl obnoven jako athénský "klasický" a toho roku se běžel 31. října po dvacáté osmé. 

Marathos, m. v severní Foiníkii, přístav proti Aradu, dn. Amrít u Tartúsu v SYR§ 333, 149, 144, 143
Marathos, jiný M. je na Krétě u dn. Iraklia, další je o. u Patmu/dn. Marathi

Marbud, Marobuduus, Maroboduus, Marbod, Marobod, k. Markomannů, jejichž sídla ležela na území dn. Čech, Bavor a severní části Rakous§  9, 6, 3-, 1+, 6+, 17+ až 19+, 50+   

S Markomanny splynula za M. říše Kvádů na území dn. Moravy. Roku 9 př. n. l. byl těžce poražen Drusem kdesi v okolí Mohuče, roku 6 n. 3 př. n. l. vládl federaci Markomannů s Hermundury, Langobardy, Sémnony a Vandaly/Lugii - prvnímu germánskému nadkmenovému státnímu útvaru, první říše, o vymezení sféry vlivu viz rok 6-. Marbud byl roku 18 n. l. vyhnán Catualdou/Katvaldou, viu tam, jehož sám kdysi zbavil moci, a dožil v Ravenně, kde mu Tiberius povolil usadit se. Soudívá se, že centrum M. říše leželo v Čechách v městě/oppidu Marobúdon (řec.), jméno existovalo ještě c. 150+. Marobudum (lat.) leželo podle Ptolemaia mezi lokalitami/městy Bikúrgion (u Jeny v Durynsku?) a Redingúion (u Loun?). Podle moderního výkladu Ptolemaiových koordinátů by tedy sídelní město Marbudovy říše mělo ležet někde v Podkrušnohoří na české n. saské straně, což dosud žádný archelogický nález nenaznačil. 

Márcella§ viz Claudia Márcella

Márcellus, významný Říman, asi senátorského stavu, celé jméno neznáme§ 16+ 

Márcellus, praef. Iúdaeae, celé jméno neznáme§ 36+

Márcia Régia§ viz zde níže a Iúlií Caesarové

Márcia§ 1. popravená vestálka, zřejmě nikoli Márcia Régia, 114; 2. dc. L. Márcia Philippa, manž. M. Porcia Catona a Q. Hortensia Hortala, 56; 3. dc. L. Márcia Philippa, s. stejnojmenného otce, manž. Paulla Fabia Máxima, 56, cos. 22, 22, 14+; 4. dc. historika Cremútia Corda, 25+  

Ser. Sulpicius Márciánus Icelus, propuštěnec Galbův§ 68+

Március§ viz Ancus Március

P. Március, popravený okultista§ 16+ 

Q. Március, cos. suff. 36

Q. Március Baréa Sóránus, manž. Servílie Considie§ 1. cos. suff. 34+; 2. cos. suff. 52+, 59+, 66+   

L. Március Censorínus§ 1. cos. 149; 2. cos. 39

C. Március Censorínus§ 1. máriovec, 87; 2. cos. 8

Cn. Március Coriolánus, vojevůdce§ 493, 491, 490, 488, 487

Q. Március Crispus, Caesarův správce Bíthýnie, na chvíli straník jeho vrahů§ 43

C. Március Figulus§ 1. praet. 169, cos. 162 a 156, 155; 2. cos. 64

Q. Március Réx§ 1. 172; 2. praetor 144, o. č. 3; 3. cos. 118, s. č. 2; 3. cos. 68, 67, 66, asi s. č. 3

Q. Márciové Régés byli z klanu římského krála Anka Márcia, viz. Praetor roku 144 postavil nejdelší římský vodovod, jeho syn měl sestru Márcii (nikoli asi onu stejnojmennou popravenou vestálku roku 114), která si vzala C. Iulia Caesara. Jejich synem byl mariovec S. Iulius Caesar a sestra Iúlia si vzala osobně C. Maria. Druhý jejich syn C. Iúlius Caesar se oženil s Aurélií a ti byli rodiči diktátora C. Iúlia Caesara.

L. Március Philippus§ 1. 136, cos. 91, cens. 86 - 85, 86, 85, 83, 77, 75, o. no. 2; 2. 77, 56, cos. 56, s. no. 1 a o. no. 3, manž. Atie, o. Márcie no. 2; 3. cos. suff. 38, s. no. 2, manž. Atie (ii.), o. Márcie, manž. Paulla Fabia Máxima, 56, 33, 22, 14+

Q. Március Philippus§ 263; 1. 183, cos. 186 a 169, cens. 164; 2. cos. 281, 263 a cens. 269, s. Q. Márcia Tremula, který si jako první změnil přízvisko na Philippus a Tremulus se dále nepoužívalo.

C. Március Rutilus Censorínus§ cos. 357, dict. 356, cos. 352, cens. 351 a 344; byl dvakrát za život censorem a z jeho podnětu byl přijat zákon, že censorský úřad nelze zastávat více než jednou

C. Március Rutilus§ cos. 310

L. Március Septimus, tr. mílitum, krátce velitel římské armády v Hispániích§ 212-211, 206

Q. Március Tremulus§ o. Q. Marcia Philippa, cos. 306 a 288

Ancus Március§ = Ancus

Marcolica, m. ve střední Ibérii, dn. ves Marjaliza v provincii Toledo§ 168

Mardové, národ v Persepoli§ 331 - 330

Mardové, Amardové, íránský národ na jižním pobřeží Kaspického moře a v médských horách§ 330, 328, 58+ 

Mardonios z Persie, s. Góbryův, velitel perských vojsk v Evropě, důvěrník Xerxův, pers. Mardunija, bab. Mardunija/Mardinija; srov. se jménem Bardija§ 539, 522, 492, 486, 480, 479
Mardontés z Persie, vojevůdce§ 479

Marduk, nejvyšší bůh babylónského pantheonu, srov. pod Bél, bélu(m) a jeho chrám E-sag-ila/Esangila, manž. Sarpánítum§ 729, 678, 562, 556, 549, 547, 540, 321, 312, 270, 245 

Marduk-apla-iddina II., vládce aram. Jakínů a k. v Babylónu (bibl. Merodach-baladan), o. Nabû-šuma-iškuna a Nabû-salima§ 761, 731, 729, 722, 720, 711, 703 - 700, 694, 689, 680, 669, 653, 651, 625 
Marduk-apla-iddina III., k. Babylónu§ 484

Marduk-apla-usur, k. v Babylónu§ 770

Marduk-nádin-achché, k. v Babylónu§ 689

Marduk-šuma-ibni, šút réši Urtaka Elamského§ 663

Marduk-zákir-šumi II., k. v Babylónu§ 703

mare medium§ Středozemní moře

Margana (pl.), m. v Trifýlii§ 400, 371, 365

Margiáné, země v dn. západním AFG, mezi Baktrií a Parthií pojmenovaná podle ř.§ viz pod Margos

Margos z Karýneie, strat. Spolku Achájů§ 255, 251, 229

Margos, Merv, pers. Marguš, arab. Mughab, dn. Mary v Turkménii, srov. Margiáné§ 521, 328, 292, 208, 200, 53

Margos, lat. Margus§ viz Morava

Mari, Mári, m. a stát na středním Eufrátu, dn. Tell Harírí v SYR§ 755

Mari, ass. jméno pro krále Aramu-Damašku Bar-Hadada III.§ 850, 799

Márí§ viz Chadiánu

Mariaba, Marib, Maraba, Maárib, Ma‘árib, Ma‘rib, sídel. m. arab. Sabajů§ 600, 400, 25, 24

Marie, řec. a aram. Mariam, hebr. Miriam§ viz pod Iésús a křesťanství

Mariamé, Mariammé i Mariamné I. z Iúdaie, hebr. Miriam, řec. též Mariam (neskl.), manž. Héróda Velikého, matka nejméně čtyř dětí (dvou chlapců a dvou dcer), ses. Aristobúla (III.)§ 38, 37, 29, 17, 12, 7, 5

Mariamé II., d. velekněze Simóna Boétha, manž. Héróda Velikého, m. Héróda Boétha, bába Salómé§ 17, 4

Mariamé (III.), d. Aristobúla (III.), první manž. Héróda Archeláa§ 17

Mariamé, d. Héróda Agrippy I., manž. Iúlia Archeláa a Démétria z Alexandreie§ 35+, 44+ 

Mariandýnové, paflagónský kmen v Bíthýnii (pův. název Bíthýnie byl Mariandýna s foiníckou osadou prý od roku 1424)§ 559

Mariání montés, "Mariovy hory", dn. Sierra Morena severně od Córdoby§ 33+

Maríca§ viz Minturnae

Mariccus, bojský rebel§ 69+

Marión z Alexandreie, olympioníkos§ 52

Marión z Tyru, tyr.§ 43

Marion, m. na západu Kypru, později Arsinoé§ 453, 321, 313, 270

Marisa, Marissa, m. v Iúdaji, Mareša, arab. Márísá, pozd. řím. Eleutheropolis§ 163, 63 

C. Marius§ 1. z Cereatae u lat. Arpína, s. C. Maria a Fulcínie, manž. Iúlie, tety C. Iúlia Caesara (Božského Iúlia); srov. pod. M. Valerius Corvus či M. Valerius Maximus Corvus, 156, 114, cos. 107, 106, cos. 104 a 100, 99, 90, 88, 87, cos. 86, 69, 78, 48; 2. 88, 86, 84, 83, cos. 82, syn č. 1
M. Marius§ viz M. Varius

Marius Celsus§ poradce Othónův§ 69+

M. Marius Grátidiánus, b. Catilínovy ženy Grátiány§ 87, 82

Synovec C. Maria, adoptován jeho bratrem M. Mariem, roku 87 tr. lidu, praet. odhalující mincovní podvody/fourrée v 90. letech, byl umučen k smrti Catilínou, viz rok 82.
Marius Egnátius, samnitský vůdce§ 91, 89

P. Marius§ cos. 62+

Sex. Marius, majitel zlatých a stříbrných dolů v Hispánii, Tiberiova ob읧 33+

Marius Mátúrus, prócúr. Přímoř. Alp§ 69+

Markomanné, Markomané, řec. Markomanoi i - annoi, lat. Marcomaní i -anní§ 100, 58, 9, 6, 3-, 1+, 6+, 18+, 19+  

Kmenový svaz Suébů, „Hraničáři“, jehož jádro se usadilo na území pozd. Čech a Bavor (podle jiné theorie pův. vojenské družiny, srov. kozáky). Poprvé zmiňováni roku 58 jako spojenci Ariovista, v letech 12 - 9 protiřímšti spojenci Chattů a Cherusků severně od Mohanu, pak odešli na východ do dn. Bavor a Čech.

Kolem 25 n. l. s marobudovskou říší (srov. Marobud) splynula říše Kvádů s jádrem na dnešní Moravě, později války s Římany (M. Aurélius Antónínus, viz pod Germáni), když vpadli pod králem Ballomariem do Pannonií a kolem roku 170 vyvrátili Opitergium/Oderzo a oblehli Aquileiu. Ještě roku 375 n. l. vyvrátili Carnuntum, roku 451 poslední zmínka o nich, když patřili mezi pomocné sbory Attilovy, potomky Markomannů na Západu se stali Alamanové. Viz také pod Germáni.

Markos, č. Marek, autor zřejmě nejstaršího z euangelií§ 65+

Markos z Kypru, průvodce apoštola Pavla§ 46+

Marmariké, Marmaridé, země a lid v severní Africe mezi Egyptem a Kýrénou a z části ve vnitrozemí Kýrénaiky§ 570, 511, 311, 279, 12, 2, 2+ 

Zřejmě souhrnný název pro berberské národy v této části světa (Adyrmachidové a Giligammové při libyjském pobřeží západně od dn. egyptských hranic, západně od nich Nasamónové a Augilové, v Syrtě Psyllové), jižněji od nich v dn. saharské Libyi Garamové, viz. V diocletiánovských administrativních reformách se stala Marmarica samostatnou provincií se správním střediskem v Paraitoniu, dn. Marsá matrúh/"Zapadlý přístav n. kotva" v ET, později v Derně/řec. Darnis v dn. Libyi. 

Marmarské moře, Marmara§ viz Propontis a Prokonnésos

marmor Lúnensis§ viz Lúna
V Římě jako první pokryl stěny svého domu mramorem rytíř Mámurra z Formií, ve vojsku Caesarově velitel jeho sapérů/praefectus fabrum v Galliích. M. Lepidus, cos. 78, si dal do domu prahy z černého numidského mramoru. První mramorové divadelní stěny měla scéna v divadle M. Scaura. 

marmor Parium, „parský mramor“, kronikářský nápis z Paria na Helléspontu, dn. Kemer v TR§ 500, 264

Marne, marnská kultura (podle ř. a departementu v sev. Francii; lat Mátrona)§ 400, 250

Marobuduus§ = Marbud

Maroko, arab. stát v sev. Africe§ 206, 81-, 42+ 

Marón z Antiocheie, bohatý měšťan, který se přestěhoval do Athén, kde vybudoval knihovnu a Múseion§ 69, 67

Maróneia, lokalita v Laurijském pohoří v Attice, dn. asi Ajos Konstantinos§ 483

Maróneia, m. v Thrákii (či východní Makedonii), pův. Ismaros§ 358, 346, 280, 276, 245, 200, 194, 189, 188, 185 - 183

Máros, Márus/Marus§ viz Morava

Marqasi, hl. m. chetitského státu Gurgumu§ 711 a viz dále pod Antiochia ad Taurum

Hellénist. Antiocheia ad Taurum (což je asi pravděpodobnější než ientifikace s milionovým m. Gaziantep, zkráceně Antep/Ainta. Princeps Gáius přebudoval město v římskou kolonii Germanicii, řec. Germanikeia, dn. Kahramanmaraş, zkr. Maraş v TR. 

Marrúcíní, Marrúkínoi, Marrúkínové, Marrúcínové, italický národ ve střední Itálii a na pobřeží Jaderského moře se sídel. m. Teáte (Marrúcínórum), dn. Chieti§ 217, 91 - 89

Marruvium, podle héróa jménem Marrus§ viz Marsové

Mars, gen. Marta, Márs, Marta, starší Mávors, bůh, Mártius/Martův§ 769, 754, 138, 136, 20, 2 (Mars Ultor)

Marsala§ viz Lilybaeum

Marsiliana d’Albegna, archeologická lokalita v Toskáně§ 775

Marsové, Marsí, Marsoi, germánský kmen usazený mezi ř. Ruhr a Lippe, pův. část pravobřežních Sugambrů§ 8-, 9+, 14 až 16+  
Marsové, sabellský národ§ 307, 301, 91 - 88, 83, 49

Sídel. m. Marruvium/Marrubium (dn. San Benedetto dei Marsi) na břehu kdysi Fúcinského jezera, poprvé vysušovaného císařem Claudiem, definitivně až roku 1875; válka marsická, bellum marsicum, viz spojenecká iii.; kněží M. prosluli uměním zacházet s hady.
Marsyás z Pelly, b. Antigona I.§ 300
Marsyás, ptolemaiovský vojevůdce§ 125
Marsyás, hell. název údalí Bik᧠viz tam

Mártiánus, gladiátor, s propuštěnkyní Nymphidií o. praef. praet. Nymphidia Sabína§ 68+

Martíja ze Súsiány alias Imaniš, usurpátor§ 521

Martina, syrská travička§ 19+

Martovo pole v Římě, campus Mártius§ 26, 7-, 14+, 55+  

Do stavby Auréliových hradeb mimo Město, zasvěcen Martovi, jinak pro pastvu ovcí a koní, vojenské cvičiště, místo pro komitiální sněmy, srov. pod saepta Iúlií. Později také pro přijímání zahraničních poselstev a triumfální průvody. Sulla kusy prostoru na okraji Města rozprodal na parcely pro villy a nájemní domy. Pompeius zde postavil první kamenné divadlo (55), Octaviánus porticus Octávia, Agrippa basiliku Neptunovu, lázně se súdáriem Lacónicum, později další velkostavby.

martyr, martyrium, martyrion, martyrství/mučednictví, od martyr/pův. svědek, rozumí se správné jedinobožské víry, tedy křesťanství popř. islámu§ 44+ a viz pod terorismus

Marubišti, m. v Ellipi v dn. IR polohy neznámé§ 702

Marullus, praef. Iúdaeae, celé jméno neznáme§ 36+, 37+, 41+