Mam-Mar

Mam§ viz Mi'am

Mama, předchet. m. v Anatolii polohy nezn.§ 1840

Mamagalla, k. v Kiši§ 2550, 2490 

Mamaia, Mamaea§ viz Iúlia M.

Mamás z Kappadokie n. Paflagonie, gen. Mamanta, světec§ 275+

Mámercus, legát (oskická forma lat. jména „Márcus“, tj. Mártův)§ 73

Mámerkos z Katany, tyr.§ 345, 339, 338

Mámertínoi, Mámertíní, Mámertínové, „Synové Márta (osk., sab. a kamp. Mámers = Márs)“, oskické, sabínské a další ethnické klany a žoldnéři se svými rodinami a majetkem, obyvatelé Messány na Sicílii§ 410, 288, 282, 280, 278 - 274, 272, 270, 265, 263, 241, 170, 99, 82, 70 

Mámertínos, b. básníka Stésichora a zákonodárce Hélianakta§ 632

Mámertínum§ viz Tulliánum

Mámertínus, praef. praet.§ viz Claudius M. 

Mámertus z Lugdúna, biskup ve Vienně a mučedník§ 303+

Mamikonianové, Mamikonové, arm. rod§ 356+, 374+, 379+ a viz pod Musel M., Manuél M.  

mámiliána rogátió, vyšetřování iugurthské korupce mezi aristoraty§ 109

L. Mámilius z Tuscula, diktátor (nejvyšší úředník)§ 460

Mámilius Octávius/Octávius Mámilius z Tuscula, vůdce Latínů, zeť Tarquinia II. Superba§ 534, 533, 506, 501, 499, 498, 496, 460  
M. odvozoval svůj rod od Odyssea a Kirky. 

C. Mámilius Límetánus, tr. pl.§ 110, 109

L. Mámilius Vitulus§ cos. 265

Q. Mámilius Vitulus§ cos. 262

C. Mámilius Turrínus§ cos. 239

Mamli z Temmánů, aram. šejk§ 899

mamlúkové, pův. zotročení vojáci v arabských říších, pozd. elitní oddíly osmanské armády, kteří ovládli Egypt§ 350+

L. Mammius Pollió§ cos. suf. 49+

Mamucium§ viz Mancunium

Mámurra z Formií (celé jméno neznáme), Caesarův praefectus fabrum§ 50 a viz též mramor

mamut, mammuthus§ pravěk, před 6000

 

Man, též Man-c'/Manzi, „barbarské“ kmeny v Číně§ 771, 611

Man§ 1. viz Wej Man; 2. viz Mu-wang 

Manaémos, hebr. Menachem, s. Iúdy z Gamaly, vůdce zélótů§ 66+

Manaichmos§ viz Menaichmos

Manalphus (lat.), severoarab. kult, safajské mnf/Manáf (?)§ 200+

Mananá, amorejský dyn.v Kiši a jeho dynastie§ 2028, 1895, 1894, 1869   

Manapa-Tarchuntaš ze Zemí v povodí Šechy, k.§ 1370, 1325, 1300, 1290  

Manas§ viz pod epos

Manasaróvar, jez. na jihu Tibetu§ 1917

Manasse§ viz Menašše/Mnašše

Manawu, Menwi, milenka Thutmosea III.§ 1482

 

Manbidž§ viz Bambyké

Mancunium n. Mamucium, řím. pevnost a osada proti Brigantům, dn. Manchester§ 79+

Mančihr z Persie, tři blíže neznámí údělní králové pod Arsakovci§ 141   

 

manda, mandaismus, mandajština§ viz pod gnóse v heslu křesťanství 

Mandakés z Médie, k.§ 805, 760

Mandané z Médie, manž. Kambýsa I.§ 559

Mandané z Persie, s. Xerxova§ 466

Mandaru, ass. šejk§ 2400

Mandonius, k. nebo kníže Ilergétů, mladší bratr Indibiliův§ 217, 210-209, 206-205

Mandrobolos (odkudsi z Helléspontu?), metoik v Ath.§ 410

Mandrokleidás ze Sparty, stoupenec Ágida IV.§ 242

Mandroklés z Magnésie (jméno z Maiandroklés)§ 378, žoldnéř
Mandroklés ze Samu, stavitel prvního mezikontinentálního přemostění§ 513

První most, byť dočasný, postavil v Evropě Mandroklés ze Samu. Přesněji řečeno, bylo to první přemostění spočívající na položených prknech přes vedle sebe ukotvené lodě mezi Asií a Evropou. V roce 513 ho začal stavět, aby následujícího roku po něm mohlo přejít Dáreiovo vojsko na výpravě proti Skythům. 
Stejného způsobu přemostění pak použila iónská pomocná vojska při překonání Istru-Dunaje, stejně jako později při Dáreiově a Xerxově výpravě proti hellénským státům. První most Evropa - Asie stál u Býzantia.

Mandroklés byl na most pyšný, méně již na svou morálku, když několik let po zavraždění Polykrata a době nesvobody Samu, věnoval do Héraia kresby mostu, Dáreia na trůnu a jeho vojska s nápisem:
„Mandroklés na paměť lodního mostu věnoval Héře,
přes Bosporos postavil most, ač je v něm bezpočtu ryb.
Sám získal odměny věnec, Samským tím rozšířil slávu,
neb dílo postavil tak, jak si král Dáreios přál.“
O prvních kamenných mostech viz roky 786, 626, 411, vide též s. v. mosty.

Mandrón, pirát v Egeidě§ 287

Mandubiové, lat. Mandubií, kelt. nárůdek§ 52 a viz Alesia

Mandúria, m. v Kalabrii§ 338, 209 

Mandžusko, Mandžuové, Manču, lid a východočínská země§ pravěk, 4000, 2333, 1122, 200, 196, 57, 37-, 93+, 263+, 311+, 386+   

Maneko, obětavý Japonec§ 278+

Mánés, Dí Mánés, duchové zemřelých§ viz Dí Mánés

Manés z Mylas, s. Peldimiův§ 361

Manethón Sebennytés, historik (gen. –ethóna; eg. význam nejasný), též Manethó (neskl.), Manethós (gen. Manetha)§ 3500, 3236, 3174 (a u datací egypt. dynastií), 770, 664, 300

Manethón, Manethós z Diospole sebennytské v Deltě, astrolog§ 100+ a viz s. v. dějepisci (1) 

Mangisu, Mangissu, Mankisu, m. neznámé polohy u Sumandiru v Babylónii vých. od Girsu§ 1410, 651 

Manhatu, Menhet, milenka Thutmosea III.§ 1482

Mání, řec. Mánés/gen. Mánenta, n. Máníchaios, lat. Mánés, zakladatel jednoho ze směrů gnóse zv. mánícheismus§ 216+, 224+, 276+, 296+, 302+, 354+, 364+, 378+        

Maniá ze Sképse, dardanská dynastka, choť Zénidova§ 399

Maniá, služka Bereníky Fernofory§ 245

Manijae z Ukku, k.§ 699

Mánílius Antiochus, astrolog, bratranec Publilia Syra§ 50 a viz s. v. astronomové

Mánílius, tajemník usurpátora Avidia Cassia§ 175+, 182+ 

Mánílius, senátor a udavač§ 217+

C. Mánílius§ 115, tr. pl. 66

L. Mánílius, senátor a básník (= L. Mánlius Mánílius?)§ 100

P. Mánílius§ cos. 120

M’. Mánílius, možné též M. Mánílius§ 183, praet. 154, cos. 149, 148 a viz pod řez císařský

Mánílius Fortunátus, soudce v Tinze§ 298+

Ti. Mánílius Fuscus§ cos. ord. 225+ (poprvé asi cos. suff. za Septimia Sevéra)  

M. Mánílius Vopiscus§ cos. suff. 60+

P. Mánílius Vopiscus Vicinilliánus L. Elufrius Sevérus Iúlius Quadrátus Bassus§ cos. ord. 114+ 

Manimové, germánský kmen, součástí kmenového svazu Lugiů§ 50

Manios z Praeneste (Mánius), blíže neznámý řemeslník§ 600

Manisaros, mesopotamský arabský velmož§ 115+

Maništíšu, Maništúšu z Akkadu, s. Šarrukénův, b. Rímušův, k.§ 2400, 2384, 2316, 2315, 2307, 2292, 2278, 1815, 1160   

Manium, Mannum, Mannudannu z Maganu, dyn.§ 2292

Mánius, lat. asi "Raník", ráno narozený, máne§ 1. milenec 114; 2. legát M. Antónia v pirátské válce, 74; 3. blíže neznámý stoupenec M. Antónia, jeho bratra L. a Fulvie činný v perusijské válce§ 41

T. Mánius, řím. vyslanec§ 164

Amnius Mánius Caesónius Nícomachus Anicius Paulínus sígnó/zvaný Honórius, praef. Urbí§ 306+, cos. 334+   

Manitás z Mylas, s. Paktyův, atentátník§ 355

Mankaios, Tigránův stratégos§ 69

Mánlia Scantilla§ viz Mallia Sc.

Mánliové Torquátové§ 57

Mánlius, řec. Mallios

Mánlius, celé jméno neznáme, praet.§ 138

Mánlius, blíže neznámý cizoložník s Appulejí Varillou§ 16+ 

C. Mánlius Maltinus, Malthinus, senátní vyslanec§ 89

A. Mánlius§ 1. člen senátní delegace, která v Athénách opisovala zákony, 454; 2. cos. 241; 3. legát Mariův, 107, 106 

C. Mánlius, centurió§ 63, 62

Cn. Mánlius, praet.§ 72

L. Mánlius, zbil Púny§ 188

P. Mánlius, praet.§ 195, 182, 181

L. Mánlius Acidínus, adopt. o. následujícího§ 208, 205, 199 

L. Mánlius Acidínus Fulviánus, adopt. s. předešlého, rozený s. Q. Fulvia Flacca a Sulpicie§ 186, cos. 179

Q. Mánlius Ancharius Tarquitius Sáturnínus§ cos. suff. 62+ 

M. Mánlius Capitólínus§ 1. cos. 392; 2. interr. 387 a 386, 385, 384 (identický s č. 1?); 3. 434, M. Mánlius Capitólínus Vulsó (?)

P. Mánlius Capitólínus§ dict. 368

Cn. Mánlius Capitólínus Imperiósus§ cos. 359, cos. 357, interr. 355

L. Mánlius Capitólínus Imperiósus§ dict. 363

T. Mánlius Imperiósus Torquátus§ 1. dict. 352 a 349, cos. 347, cos. 344 a 340; 2. dict. 320

? Mánlius Lentínus, legát§ 61

Cn. Mánlius (Mallius) Máximus§ cos. 105

? Mánlius/Mallius Priscus, Pompéiův legát§ 66

A. Mánlius Torquátus§ cos. 164

L. Mánlius Torquátus§ 1. cos. 65, 46, sullovec, o. stejnojmenného syna; 2. s. předešlého, epikúrik, pompéján, 48, 46  

T. Mánlius Torquátus§ 1. zakladatel tradice přízviska „Ořetězovaný“, 367, 361 (přízvisko T. a řetěz přechodně odebral rodu císař Gáius); 2. 299; 3. cos. 235, cos. 224 a viz 215, cens. 231, dict. 208; 4. praet. 205 (předchozí?); 5. cos. 165, 162, 161, 141

A. Mánlius Torquátus Atticus§ cos. 244 a cos. 241, 235 

C. Mánlius Valéns§ cos. ord. 96+ 

Mánlius Valéns, legát§ 52+

A. Mánlius Vulsó; přízvisko V. snad č. "Trhač"§ cos. 178, 177

Cn. Mánlius Vulsó§ 295, cos. 189, 188

L. Mánlius Vulsó§ 1. praet., 218; 2. legát, b. cos. Cn. Mánlia Vulsóna, 189, 188; 3. vyslanec, 149

P. Mánlius Vulsó, praet.§ 210

A. Mánlius Vulsó Longus§ cos. 474

L. Mánlius Vulsó Longus§ cos. 256 a 250

Mannai, Mannové/Mannajové, Manu, Manové, kraj, lid a jejich stát v Urartu, resp. východně od něj§ 836, 829, 827, 815, 807, 780, 779, 737, 719, 715, 714, 673, 659, 617 - 615

Mannini z Chattuše, s. Arnuwandy I., b. Tudchalije III.§ 1420

Mannos z Edessy§ viz Ma‘nú

Mannu-kî-Aššur, ass. velmož a guvernér§ 806

Mannum, Mannudannu z Maganu§ viz Manium 

Mansuatu, Mansuate, m. v severní Syrii, sídlo stejnojmenné ass. provincie§ 870

L. Mantennius Sabínus, správce ET§ 193+

 

Mantiás z Athén, velitel expedičního oddílu v Makedonii§ 359 

Mantiás z Delf, archón§ 200

Mantiklos z Théb, autor nejstaršího dedikačního nápisu§ 700

Mantineia, m. v Arkadii, pozd. Antigoneia, založena z Argu spojením pěti obcí§ 530, 480, 469, 421 - 417, 386, 385, 371 - 369, 365 - 361, 351, 340, 324, 303, 294, 267, 255, 241, 240, 235, 233, 229, 227, 224 - 222 (od t. r. Antigoneia), 207, 200, 60-, 124+, 130+  

Mantineion, m. v Paflagonii§ 359+

Mantitheos z Athén§ 411, 408

Mantua, založena prý Ocnem, synem nymfy Mantó s Tiberem, viz též Ándés§ 70
Mantyés z Paionie, dyn.§ 512 

Ma'nú, řec. Mannos, lat. Mannus, jméno arabských vládců v Orrhoéně:§
Ma'nú I., dyn. z klanu/kmene Maz'úr§ 94
Ma'nú II. Aláhá/"Bůh"§ 52, 34
Ma'nú III. Saflúl/"Podražec" (rostlina aristolochia)§ 23, 4
Ma'nú IV., s. Ma'núa§ 4-, 7+

Ma'nú V., s. Abgara V.§ 50+

Ma'nú VI., o. Abgara VI., b. předešlého§ 50+  

Ma'nú VII., s. Ízatův, b. Abgara VII., o. Ma'núa VIII.§ 123+, 139+ 

Man'nú VIII., s. Ma'núa VII., o. (?) Abgara VIII./IX., řec. Mannos Filorhómaios§ 123+, 139+, 163+, 179+, 202+    

Ma'nú IX., Antónínos Mannos, s. Abgara IX., b. Abgara X.§ 215+, 242+    

Ma'nú, dyn. v Hatrách§ 116+ 

Ma'nú/Mannos, šejk severomesopotamských Arabů (adiabénských)§ 115+

Manuel Mamikonian z Armenie, sparapet§ 379+ 

manufaktura, ergastula§ viz piraterie, lupiči

manumisie, manúmissió, propuštění otroka na svobodu§ viz pod otroci/propuštěnci, Hyrkaniá, Seleukeia na Eulaiu, daň z manúmissií viz rok 357, rozsah viz rok 2

Manus, „Ruka“, kampánský otrok-udavač§ 210

Manzikert, jméno pozdněřecké, m., dn. Malazgirt na východě TR§ 1113, 259+

Manzi-wartaš z Larsy, d. Kudurmabukova§ 1836

manželství, epigamiá, coniugium§ viz sňatek, občan, Athény, ženy a Bohové a jejich svátky; manželství dvou zotročených lidí se nazývalo contubernium, tedy „společenství z hospody, život pod jednou střechou – na hromádce“, viz otroci.

V systému hellénských městských států nebylo právo ženit se mimo stát, do ciziny, vůbec automatické (srov. pod diplomacie a proxenie). Právo muže usadit se ve státu ženy, kterou si bere, s plnými občanskými právy, se nazývalo epigamie, přiženění se, a bylo součástí spojeneckých ujednání a projevem vyššího stupně mezinárodního přátelství.

Epigamiá, iús cónúbií, právo sňatečné, bylo například Římany odebráno na kongresu amfipolském makedonským republikám, takže se Makedonci nemohli ženit a vdávat mezi sebou! V Naukrátidě, hellénském městě v Delte, měli zákon zakazující ženit se s Egypťankami (doložen v Hadriánově době, ale jistě podstatně starší, viz rok 611). 

V moderní době je všechno jinak; o ženách v politice viz pod ženy. V prostředí argentinského „gaučovského machismu“ přísahala 10. prosince 2007 Cristina Fernández(ová) de Kirchner, která vyhrála presidentské volby a nastoupila do úřadu po svém manželi Néstorovi. Oba tak obohatili dějiny manželství o posloupnost v demokraticky nabyté moci.

Nevídaná jsou též čísla o poměru mezi ženatými a svobodnými. V jinak konservativním Švýcarsku žilo na konci roku 2013 z osmi milionů obyvatel 3,54 milionů "svobodných", tedy neženatých a neprovdaných, a jen 3,53 milionů oddaných. To je pravděpodobně poprvé v historii, kdy svobodní někde převažují. Od roku 1980, během jediné generace, se tam počet rozvedených ztrojnásobil. 

Maňdžušrímitra z Oddijány, ž. Prahévadžry§ 127

Ma'och z Gatu, řec. Ammach, lat. Mahoc, dyn.§ 1200

maoismus, jedna z podob komunistické ideologie populární především v Asii, lokálně v Latinské Americe (Peru) a Africe (Eritrea)§ 1800 a viz oddíl Obrazy z moderního věku, svět asijských pozoruhodností i 

Maorové, Máorové, polynéská populace Nového Zélandu§ 4000

Mao-tun§ viz Mo-tun

Mao-wu-su§ viz Ordos

Maóza, ves na jih od Mrtvého moře§ 124+

mapa, mapy§ viz objevy zeměpisné a hodiny

Mar Abas Katina/Már Aba Qattíná (syr.), Maraba Mcumaci (arm.), "Mistr Moudrý otec", syr. literát, mudřec a chronograf§ 155

Már-bíti-Nanája z Babylónu, pokladník Esangily, o. Túginesu/Theogena, Qali[macha?] a Aga'a§ 253

Már-bíti-achché-iddina, k. v Babylónu§ 942, 912

Már-bíti-apla-usur, k. v Babylónu§ 987, 978 

Marad, m. v Babylónii, dn. Tell/Wannat as-Sa'dúm v IRQ§ 2292, 2096, 1895, 1881, 1869, 1845, 1834, 770, 703, 562  

Marachše§ viz Barachše

Marakanda (pl.), m. v Sogdiáně, dn. Samarkand v Uzbekistánu§ 329, 328

Marananda, Maranantha, buddh. mnich, misionář v Koreji§ 384+

Maranga§ viz Marónsa

Marao§ viz Marqasi

Maraššantijaš, chet.§ viz Halys

Marathón ze Sikyónu, k.§ 1561, 1541

Marathón, m. v Attice („Fenyklové pole“, slovo předřecké od marathŏn, srov. arab. šamra v Rás Šamra/Ugarit), gen. Marathónu§ 1555, 550, 546, 524, 490, 472, 430, 322, 308, 251-, 133+, 232+  
marathón, novověká athlet. disciplina§ 720

Na starém Fenyklovém poli 

(vyšlo v časopisu Týden 35/04)

Pobřeží před Marathónem bylo ve starověku jediným místem v Attice, které umožňovalo rozsáhlejší námořní výsadek. Světově známý Marathón, Fenyklové pole, ležel jižně od dnešní vsi Marathona a byl „střediskovou“ obcí ve východní části Attiky. Patřil k zemědělskému zázemí athénského státu, který se rozprostíral po celém území Attiky. Olivové háje střídaly pole s obilím a loukami s dobytkem. 

V Marathónu byla studánka pojmenovaná podle Makarie, dceři Hérákla s Déianeirou. Prý si tu sama vzala život, aby svou obětí dala vítězství ve válce Théseových Athéňanů s Eurystheem, králem Tírynthu, pánem největšího z dórských hrdinů Hérákla. Pod Marathónem se rozprostíralo bažinaté jezero, do něhož na útěku z bitvy zapadali Peršané. Dále od břehu byla Pánova hora s jeskyní: úzkým vstupem se vcházelo do prostorů s koupáním.

Na místě bitvy stály ještě ve druhém století n. l. dvě mohyly. Jedna se sloupy, na nichž byla vyryta jména 192 padlých Athéňanů, druhá patřila padlým spojencům, Platajským, Boiótským a otrokům, kteří tehdy poprvé v historii bojovali po boku svých pánů-občanů (odměnou přeživším byla svoboda).

Opodál byl hrob Miltiadův, vítěze od Marathónu, který zemřel roku 488 př. n. l. ve vězení po fiasku tažení Athénských proti Paru. U hrobu prý každou noc strašilo, jak před osmnácti staletími psal autor slavného průvodce po Helladě Pausaniás. Bylo slyšet ržání koní a hluk bitvy. Kdo se tu v noci zastavil, neodešel prý bez trestu.

Na marathónské pláni konali Athéňané vzpomínkové oběti a slavnostní shromáždění za zdar Athén a Platají. O těchto marathóniích pochodovala athénská mládež do města a slavila boha Pána, který stál 13. září 490 př. n. l. při jejich předcích.

2500. výročí bitvy připadlo na 6. boédromión, tedy 13. září 2010, podle staré počítání na druhý rok 697. olympiády. Klasický "marathón" se běžel poprvé na první novodobé olympiádě roku 1896, později byl obnoven jako athénský "klasický" a toho roku se běžel 31. října po dvacáté osmé. 

 

Marathónios ze Sikyónu, k.§ 1591, 1561

Marathónios (?)§ ath. arch. 228+

Marathos, m. v severní Foiníkii, přístav proti Aradu, dn. Amrít u Tartúsu v SYR§ 333, 149, 144, 143
Marathos, jiný M. je na Krétě u dn. Iraklia, další je o. u Patmu/dn. Marathi

maratokúprénové, aram. asi "jeskynní ves (?)", bandité§ 369+

Marawah, o. před Abú Zabí§ 2540

Marbud, Marobuduus, Maroboduus, Marbod, Marobod, k. Markomannů, jejichž sídla ležela na území dn. Čech, Bavor a severní části Rakous§  9, 6, 3-, 1+, 6+, 17+ až 19+, 50+   

S Markomanny splynula za M. říše Kvádů na území dn. Moravy. Roku 9 př. n. l. byl těžce poražen Drusem kdesi v okolí Mohuče, roku 6 n. 3 př. n. l. vládl federaci Markomannů s Hermundury, Langobardy, Sémnony a Vandaly/Lugii - prvnímu germánskému nadkmenovému státnímu útvaru, první říše, o vymezení sféry vlivu viz rok 6-. Marbud byl roku 18 n. l. vyhnán Catualdou/Katvaldou, viu tam, jehož sám kdysi zbavil moci, a dožil v Ravenně, kde mu Tiberius povolil usadit se. Soudívá se, že centrum M. říše leželo v Čechách v městě/oppidu Marobúdon (řec.), jméno existovalo ještě c. 150+. Marobudum (lat.) leželo podle Ptolemaia mezi lokalitami/městy Bikúrgion (u Jeny v Durynsku?) a Redingúion (u Loun?). Podle moderního výkladu Ptolemaiových koordinátů by tedy sídelní město Marbudovy říše mělo ležet někde v Podkrušnohoří na české n. saské straně, což dosud žádný archelogický nález nenaznačil. 

Márcella§ viz Claudia Márcella

Márcella, řec. Márkella, manž. Porfyriova§ 270+

Márcella, manž. Patriciova, m. Proklova§ 392+

Márcelliánus§ 1. tribun praetoriánů, 306+; 2. s. Máximinův, dux ve Valerii, je možné, že se jmenoval Caelestínus M., 373+, 375+  

Márcellínus, řím. biskup, první si na Západě říkal papás/papež§ 232+, 304+   

Márcellínus, celé jméno neznáme, legát§ 273+, 275+, cos. ord. 275+

Márcellínus, proradný finanční tajemník Cónstantův, druh Mágnentiův§ 350+, 351+ 

Márcellínus, b. usurpátora Mágna Máxima§ 388+

Márcellus, významný Říman, asi senátorského stavu, celé jméno neznáme§ 16+ 

Márcellus, praef. Iúdaeae, celé jméno neznáme§ 36+

Márcellus, centurió z Legióny/dn. León, křesť. světec§ 298+

Márcellus, tribun praetoriánů§ 306+

Márcellus, mag. equitum§ 356+

Márcellus, prótéctor, příbuzný usurpátora Procopia, sám usurpátor§ 365+, 366+ 

Márcellus, Márkellos, biskup v Ankýře§ 343+, 351+ 

Márcellus Empiricus n. Burdigalénsis, autor sbírky frmakologických receptů a zaklínání§ 380+

Márcia Régia§ viz zde níže a Iúlií Caesarové

Márcia§ 1. popravená vestálka, zřejmě nikoli Márcia Régia, 114; 2. dc. L. Márcia Philippa, manž. M. Porcia Catona a Q. Horténsia Hortala, 56, 50; 3. dc. L. Márcia Philippa, s. stejnojmenného otce, manž. Paulla Fabia Máxima, 56, cos. 22, 22, 14+; 4. dc. historika Cremútia Corda, 25+; 5. manž. M. Ulpia Tráiána, m. príncipova a Ulpie Márciány, 98+; 6. d. M. Aurélia Sabíniána, manž. n. milenka M. Ummidia Quadráta, milenka Commodova, manž. Eclectova, celým jménem Márcia Aurélia Ceiónia Démétrias, 177+, 182+, 185+, 188+, 189+, 192+, 193+       

Márcia Furnilla, druhá manželka príncipa Tita§ 81+  

Márcia Otácilia Sevéra, manž. Philippa Araba, m. M. Iúlia Sevéra Philippa/C. Iúlia Sáturnína§ 244+

Márciána§ viz Ulpia Márciána

Márciánae silvae§ viz Abnoba

Márciánopolis§ viz Márkiánúpolis

Márciánus, Gallienův legát§ 268+

Márciánus, řec. Márkiános, novátiánský kněz, o. Chrýsantha, uč. dcer Valentových§ 364+

Flávius Márciánus, řec. Márkiános, august Východu v letech 450-457§ 391+

Márciánus Taurus, centurió, vrah Macrínův§ 218+

Ser. Sulpicius Márciánus Icelus, propuštěnec Galbův§ 68+

Márción§ viz Márkión

Március§ viz Ancus Március

C. Március, Ibér z Italiky§ 143 

Cn. Március, tr. pl.§ 391

P. Március, popravený okultista§ 16+ 

Q. Március, cos. suff. 36

Március Agrippa, velitel eufrátské flotily, legát§ 217+

Q. Március Baréa Sóránus, manž. Servílie Considie§ 1. cos. suff. 34+; 2. cos. suff. 52+, 59+, 66+, 79+    

L. Március Celer M. Calpurnius Longus§ cos. suff. 144+ 

L. Március Cénsórínus§ 1. cos. 149, céns. 147; 2. caesarián, 42, 41, cos. 39, o. C. Márcia no. 3

C. Március Cénsórínus§ 1. mariovec, 92, 87; 2. legát, 70; 3. s. L. Márcia no. 2, cos. 8

Cn. Március Coriolánus, vojevůdce§ 493, 491, 490, 488, 487

Q. Március Críspus, Caesarův emisar n. legát v Syrii a pak správce Bíthýnie, na chvíli straník jeho vrahů§ 46, 43

Március Féstus, komoří Caracallův§ 214+

C. Március Figulus§ 1. o. no. 2, praet. 169, cos. 162 a 156, 157, 155; 2. s. předchozího, právník, 132; 3. cos. 64

L. Március Figulus, legát§ 43

Március Quártus, praef. praet.§ 185+

Sex. Március Honórátus§ cos. suff. 110+ 

M. Március Macer§ cos. suff. 100+ 

S. Március (?) Mártiniánus, caesar§ viz Mártiniánus

Q. Március Réx§ 1. 172; 2. praetor 144, o. č. 3; 3. cos. 118, s. č. 2; 3. cos. 68, 67, 66, asi s. č. 3

Q. Márciové Régés byli z klanu římského krála Anka Márcia, viz. Praetor roku 144 postavil nejdelší římský vodovod, jeho syn měl sestru Márcii (nikoli asi onu stejnojmennou popravenou vestálku roku 114), která si vzala C. Iulia Caesara a stala se bábou Božského Iúlia. Jejich synem byl mariovec S. Iulius Caesar a sestra Iúlia si vzala osobně C. Maria. Druhý jejich syn C. Iúlius Caesar se oženil s Aurélií a ti byli rodiči diktátora C. Iúlia Caesara. Q. Március Réx zřejmě dal jméno kolonii v Baetice jménem Hasta Régia (s odkazem na klanové jméno Márciů Régů). 

L. Március Philippus§ 1. 136, tr. pl. 104, cos. 91, cens. 86 - 85, 86, 85, 83, 82, 78, 77, 75, o. no. 2; 2. 77, 75, 62, 59, 56, 51, 45, 44, cos. 56, s. no. 1 a o. no. 3, manž. Atie, o. Márcie no. 2; 3. cos. suff. 38, s. no. 2, manž. Atie (ii.), o. Márcie, manž. Paulla Fabia Máxima, 56, 51, 34, 33, 22-, 14+

Q. Március Philippus§ 1. 263, 186, 183, 181, 172, 171, 164, 162, cos. 186 a 169, cens. 164, o. no. 2; 2. s. no. 1, vyslanec, 162; 3. cos. 281, 263 a cens. 269, s. Q. Márcia Tremula, který si jako první změnil přízvisko na Philippus a Tremulus se dále nepoužívalo.

Q. Március Rúfus, legát§ 71

Cn. Március Rustius Rufínus, praef. praet.§ 211+

C. Március Rutilus Censorínus§ 358, cos. 357, dict. 356, cos. 352, cens. 351 a 344; byl dvakrát za život censorem a z jeho podnětu byl přijat zákon, že censorský úřad nelze zastávat více než jednou

C. Március Rutilus§ cos. 310, 293 

L. Március, "s. Septimiův", n. L. Marcius Septimus (?), tr. mílitáris a praet., dvakrát velitel římské armády v Hispániích§ 212, 211, 208, 206

Q. Március Tremulus§ o. Q. Marcia Philippa, cos. 306 a 288

Q. Március Turbó Frontó Publicius Sevérus, velitel mísénské flotily, praef. praet.§ 116+, 118+ 

Q. Március Turbó, s. asi předešlého§ viz C. Gallonius Fronto

Ancus Március§ = Ancus

Marcolica, m. ve střední Ibérii, dn. ves Marjaliza v provincii Toledo§ 168

Marcomer, franský velmož§ 388+

Márcus§ viz Márkos Filosofos

Mardaman, Maridaban, země asi na horním toku Tigridu na severovýchodu Mesopotamie§ 2292

Mardínú, ves u Kuty, rodiště Máního§ 216+

Mardové, národ v Persepoli§ 331 - 330

Mardové, Amardové, íránský národ na jižním pobřeží Kaspického moře a v médských horách§ 330, 328, 58+ 

Mardonios z Persie, s. Góbryův, velitel perských vojsk v Evropě, důvěrník Xerxův, pers. Mardunija, bab. Mardunija/Mardinija; srov. se jménem Bardija§ 539, 522, 492, 486, 480, 479
Mardonios ze Skythie, asi římské, snad rodu germánského, eunúchos§ 360+

Mardontés z Persie, vojevůdce§ 479

Marduk, nejvyšší bůh babylónského pantheonu, srov. pod Bél, bélu(m) a jeho chrám E-sag-ila/Esangila, manž. Sarpánítum§ 3200, 2096, 1894, 1845, 1763, 1741, 1570, 1284, 1275, 1183, 1159, 1139, 1125, 1024, 850, 729, 678, 669, 562, 556, 549, 547, 540, 484, 321, 312, 278, 268, 270, 245, 187  

Marduk-achché-eríba, k. v Babylónu§ 1046

Marduk-apla-iddina I., M.-apil-i., k. v Babylónu§ 1174, 1161

Marduk-apla-iddina II., vládce aram. Jakínů a k. v Babylónu, bibl. Merodach-baladan, řec. Mardokempados, o. Nabû-šuma-iškuna a Nabû-salima§ 761, 731, 729, 722 - 720, 711, 703 - 700, 694, 689, 680, 669, 653, 651, 625 
Marduk-apla-iddina III., k. Babylónu§ 484

Marduk-apla-usur, k. v Babylónu§ 780, 770

Marduk-balassu-iqbi, k. v Babylónu§ 851, 814, 813

Marduk-bél-usáte, vzdorok. babylónský§ 851

Marduk-bél-zéri, k. v Babylónu§ 811, 780

Marduk-kabit-achchéšu, k. babylónský v Isinu (starší čtení: M.-šápik-zéri)§ 1156, 1140, 1139

Marduk-mudammiq, k. v Namri§ 843

Marduk-nádin-achché, pučista a k. v Babylónu§ 1099, 1081, 1004, 689

Marduk-šápik-zéri§ viz M.-kabit-achchéšu

Marduk-šápik-zér-mátáti n. Marduk-šápik-zéri (II.), k. v Babylónu§ 1081, 1075, 1068

Marduk-šuma-ibni, šút réši Urtaka Elamského§ 663

Marduk-šuma-iqíša, o. Nabû-zuqup-kéna, ummánu a písař§ 705

Marduk-zákir-šumi I., k. v Babylónu§ 851

Marduk-zákir-šumi II., k. v Babylónu§ 703

Marduk-zéra-[x], k. v Babylónu§ 1046, 1033 

Mardukíja, ass. správce Chalachchu a Katmuchchu§ 1275

mare medium§ Středozemní moře

Mareadés, Mariadés z Antiocheie, kolaborant s Peršany§ 257+

Marené, kraj v přímoř. Thrákii okolí Maróneie?§ 171

Margana (pl.), m. v Trifýlii§ 400, 371, 365

Margaron§ viz Naragarra

Margiáné, země v dn. západním AFG, mezi Baktrií a Parthií pojmenovaná podle ř.§ 2200, 49+, 65+ a viz pod Margos

Margítés, stará parodie na homérské epy nezn. autora§ 450

Margos z Karýneie, strat. Spolku Achájů§ 276, 255, 251, 229

Margos, strat. Ptolemaie II.§ 320

Margos, Merv, pers. Marguš, arab. Mughab, dn. Mary v Turkménii, srov. Margiáné§ 521, 328, 292, 208, 200, 53

Margos, lat. Margus§ 285+ a viz Morava

Marguerita z Valois, d. Henriho II. s Kateřinou Medicejskou, poslední svého rodu, manž. Henriho III. Navarrského§ 350+

Marchaši, Marchašu, elamský kraj§ 2292

Mari, Mári, m. a stát na středním Eufrátu, též Maraju, Marajátum, Maritum etc., dn. Tell Harírí v SYR§ 2600, 2500, 2490, 2400, 2292, 2119, 2078, 2021, 2006, 1830, 1815, 1793, 1779, 1769, 1763, 1761, 1760, 1755, 1736, 1718, 1594, 1232, 1116, 1077, 755

Marí', ass. jméno pro krále Aramu-Damašku Bar-Hadada III.§ 850, 799

Marí'§ viz Chadiánu

Mari, lid, země a jazyk v RUS, dř. Čeremisové§ 4000

Maria, Marie z Názareth, řec. a aram. Mariam, hebr. Mirjam, m. Ježíše Krista§ 438-, 46+, 189+, 370+ a viz pod Iésús a křesťanství (4)

Maria, Mariam, manž. Aarónova§ 1448

Maria, d. Stilichónova se Serénou, panenská manž. Honóriova§ 384+, 392+   

Maria Theresia, č. Marie Teresie, arcikněžna rakouská a královna česká, uherská, chorvatská etc.§ 175+

Mariaba, Marib, Maraba, Maárib, Ma'árib, Ma'rib, sídel. m. arab. Sabajů§ 600, 400, 25, 24 

Mariamé, Mariammé i Mariamné I. z Iúdaie, hebr. Miriam, řec. též Mariam (neskl.), Hasmónajka, manž. Héróda Velikého, matka nejméně čtyř dětí (dvou chlapců a dcer Alexandry a nezn.), ses. Aristobúla (III.)§ 57, 38, 37, 34, 29, 17, 12, 7, 5

Mariamé II., d. velekněze Simóna Boétha, manž. Héróda Velikého, m. Héróda Boétha, bába Salómé§ 17, 4

Mariamé (III.), d. Aristobúla (III.), první manž. Héróda Archeláa§ 17

Mariamé, d. Héróda Agrippy I., manž. Iúlia Archeláa a Démétria z Alexandreie§ 35+, 44+ 

Mariána§ 1. colónia Mariána, řec. Mariané, dn. na území obce Lucciana na Korsice, 100; 2. viz Marína

Mariandýnové, paflagónský kmen v Bíthýnii (pův. název Bíthýnie zněl Mariandýná s foiníckou osadou prý od roku 1424, viz)§ 559

Mariání montés, "Mariovy hory", dn. Sierra Morena severně od Córdoby§ 33+

Marijaš z Chajaše, k.§ 1400, 1322 

márijanna, churritská šlechta, bojovníci na válečných spřeženích§ 2078, 1448 

Maríca§ viz Minturnae

Mariccus, bojský rebel§ 69+

Maricí, Marikové§ viz Anarové

Marillius, rhétór a sofista z Hispánií§ 55

Marína, Mariána, Marína Sevéra, snad i Valeria Sevéra, manž. Flávia Valentiniána, m. Grátiánova§ 359+, 364+, 375+  

Maríniánus§ viz P. Licinius Egnátius Maríniánus 

Marínos, biskup v Palmýře§ 273+

Marínos, Marínus, z Thrákie, biskup v Antiocheji§ 378+

Marínos z Alexandreie (?), lékař§ viz s. v. lékaři (2)

Marínos z Neápole v Palaistíně, neoplatónik, ž. Proklův§ 350+, 392+ 

Marínos z Tyru, geógrafos§ viz s. v. dějepisci (2)

Marión z Alexandreie, olympioníkos§ 52

Marión z Tyru, tyr.§ 43

Marion, m. na západu Kypru, později Arsinoé§ 453, 321, 313, 270

Marios, m. v Lakónice§ 195

Maris, biskup v Chalkédonu§ 325+

Marisa, Marissa, m. v Iúdaji pův. idúmajské, hebr. Márešá, arab. Márísá, pozd. řím. splynula s nedalekou Eleutheropolí§ 905, 178, 175, 163, 129, 63, 57 a dále viz Eleutheropolis 

Marisus n. Marisia, ř. v Dákii, dn. Mureș v RO§ 336+ 

Marius, usurpátor§ viz M. Aurélius Marius 

C. Marius, o. stejnojmenného vojevůdce, manž. Fulcínie§ 156

C. Marius§ 1. z Cereat u lat. Arpína, s. C. Maria a Fulcínie, manž. Iúlie, tety C. Iúlia Caesara (Božského Iúlia); srov. pod. M. Valerius Corvus či M. Valerius Maximus Corvus, 1346, 208, 156, 134, 114, 109, 108, cos. 107, 106, cos. 104 a 100, 99, 96, 95, 90 - 87, cos. 86, 85, 82, 81, 69, 78, 58, 57, 48, 46-, 189+, 212+, 269+; 2. 109, 89, 88, 86, 84 - 81, cos. 82, 69, 60, syn č. 1; 3. s. předešlého n. někdo, kdo se za něj vydával, 45sq., srov. pod C. Amatius; 
C. Marius, s. C. Maria, trésvir monétális§ 17

L. Marius, tr. pl., legát§ 62, 61

M. Marius§ 1. b. C. Maria sr., praet., 101, 93; 2. legát Sertoriův, 76 a viz M. Varius

P. Marius§ cos. 62+ 

Sex. Marius§ 1. Dolabellův tribun, 43; 2. majitel zlatých a stříbrných dolů v Hispánii, Tiberiova oběť, 33+ 

Marius Alfius§ viz Alfius M.

Marius Celsus§ poradce Othónův§ 69+

Marius Egnátius, samnitský vůdce§ 91 - 89 

M. Marius Grátidiánus, s. M. Grátidia, synovec C. Maria, příbuzný Ciceronův, b. Catilínovy ženy Grátiány§ 103, 87, 85, 82

Synovec C. Maria, adoptován jeho bratrem M. Mariem, roku 87 tr. lidu, 85-84 praet. odhalující mincovní podvody/fourrée v 90. letech, byl umučen k smrti Catilínou, viz rok 82. 

C. Marius Márcellus Octávius P. Cluvius Rúfus§ cos. suff. 80+

Marius Mátúrus, prócúr. Přímoř. Alp§ 69+

L. Marius Máximus Perpetuus Auréliánus, legát a literát, praef.§ cos. suff. 198+ (?), praef. Urbí 204+, 217+, 222+, 223+, cos. ord. 223+    

L. Marius Máximus, s. předešlého§ cos. ord. 232+

L. Marius Perpetuus§ cos. ord. 237+ 

Marius Secundus, legát§ 218+

Marius Valeriánus, legát§ 219+

C. Marius Victorínus Áfer, grammatik a rhétór, pokřtěný neoplatónik§ 351+

márjá, aram. mrj', "pán", popř. marjá malká, mrj' mlk', "pán a král", panovnický titul v Hatrách§ 116+

márjanna, churrit. válečná aristokracie§ 2078, 1360, 1233, 600

Márkella§ viz Márcella

Márkellos z Pergamu, rhétór§ 151+

Márkellos ze Sidy, lat. Márcellus, lékař a didaktický básník§ 151+

Márkellos z Damasku, sofista§ 350+

Márkiános z Dolichy, sofista§ 176+

Márkiánúpolis, lat. Márciánopolis, jedno z center římské Thrákie, sídel. m. Dolní Moesie, dn. Devnja u Burgasu v BG§ 102+, 103+, 250+, 269+, 332+, 367 až 369+, 376+, 377+       

Márkión ze Sinópy, křesťanský sektář§ 176 a viz pod křesťanství (3 a 4)

Márkión, filosof, vychovatel Márkův§ 161+

Markomanné, Markomané, řec. Markomanoi i - annoi, lat. Marcomaní i -anní, prov. Marcomannia§ 100, 58, 9, 6, 3-, 1+, 6+, 18+, 19+, 69+, 86+, 88+, 92+, 97+, 166+, 167+, 169+, 170+, 172+, 173+, 175+, 178 až 180+, 214+, 254+, 255+, 270+, 280+, 299+, 392+      

Kmenový svaz Suébů, „Hraničáři“, jehož jádro se usadilo na území pozd. Čech a Bavor (podle jiné theorie pův. vojenské družiny, srov. kozáky). Poprvé zmiňováni roku 58 jako spojenci Ariovista, v letech 12 - 9 protiřímšti spojenci Chattů a Cherusků severně od Mohanu, pak odešli na východ do dn. Bavor a Čech.

Kolem 25 n. l. s marobudovskou říší (srov. Marobud) splynula říše Kvádů s jádrem na dnešní Moravě, později války s Římany (M. Aurélius Antónínus, viz pod Germáni), když vpadli pod králem Ballomariem do Pannonií a kolem roku 170 vyvrátili Opitergium/Oderzo a oblehli Aquileiu. Ještě roku 375 n. l. vyvrátili Carnuntum, roku 451 poslední zmínka o nich, když patřili mezi pomocné sbory Attilovy, potomky Markomannů na Západu se stali Alamanové. Viz také pod Germáni.

Markomaros, Marcomarus, k. Markomannů (?)§ 176+

Márkos, lat. Márcus, č. Marek, snad autor zřejmě nejstaršího z euangelií, jako průvodce asi Paulův ztotožňovaný s Ióannem Márkem§ 39+, 65+

Márkos Filosofos, lat. Márcus, neznámý Říman provolaný senátem caesarem, celé jméno neznáme§ 244+

Márkos z Kypru, průvodce apoštola Pavla§ 46+ 

Márkos z Býzantia, sofista§ 100+, 176+ 

Márkos z Arethúsy Syrské, biskup§ 361+

Marmariké, Marmaridé, země a lid v severní Africe mezi Egyptem a Kýrénou a z části ve vnitrozemí Kýrénaiky§ 570, 511, 311, 279, 12, 2, 2+, 270+, 280+  

Zřejmě souhrnný název pro berberské národy v této části světa (Adyrmachidové a Giligammové při libyjském pobřeží západně od dn. egyptských hranic, západně od nich Nasamónové a Augilové, v Syrtě Psyllové), jižněji od nich v dn. saharské Libyi Garamové, viz. V diocletiánovských administrativních reformách se stala Marmarica samostatnou provincií se správním střediskem v Paraitoniu, dn. Marsá matrúh/"Zapadlý přístav n. kotva" v ET, později v Derně/řec. Darnis v dn. Libyi. 

Marmarské moře, Marmara§ viz Propontis a Prokonnésos

Marmašen, klášter, dn. v ruinách, na severu ARM při hranicích s TR§ 775

marmor Lúnensis§ 50 a viz Lúna
V Římě jako první užil ve svém domě mramoru rytíř Mámurra z Formií, ve vojsku Caesarově velitel jeho sapérů/praefectus fabrum v Galliích. M. Lepidus, cos. 78, si dal do domu prahy z černého numidského mramoru. První mramorové divadelní stěny měla scéna v divadle M. Scaura. 

marmor Parium, „parijský mramor“, kronikářský nápis z Paria na Helléspontu, dn. Kemer v TR§ 1587, 1555, 1520, 1510, 1462, 1218, 1200, 1184, 1077, 1048, 863, 264 

Marmoreae, m. na jihu Samnia polohy neznámé§ 210

Marne, marnská kultura (podle ř. a départementu v sev. Francii; lat Mátrona)§ 400, 250

Marobuduus§ = Marbud

Maroko, arab. stát v sev. Africe§ před 6000, 5999, 206, 81-, 42+, 298+  

Marón z Antiocheie, bohatý měšťan, který se přestěhoval do Athén, kde vybudoval knihovnu a Múseion§ 69, 67

Marón z Argu, s. Keisův, b. Medontův, k.§ 1266

Maróneia, lokalita v Laurijském pohoří v Attice, dn. asi Ajos Konstantinos§ 483

Maróneia, m. v Thrákii (či východní Makedonii), pův. Ismaros§ 358, 346, 280, 276, 245, 200, 194, 190 - 187, 185 - 183, 171, 168, 72  

Marónsa n. Maranga, mí u Sámarry, kde došlo k bitvě Římanů s Peršany§ 363+

Máros, Márus/Marus§ viz Morava

Marpéssa z Tegeje zv. Choirá, vůdkyně Arkaďanek§ 886

Marqasi, hl. m. chetitského státu Gurgumu, pozd. Germánikeia/lat. Germánícia, dn. Kahramanmaraş/Maraş v TR§ 1000, 711-, 37+, 257+, 356+ a viz pod Kommágéné

Zřejmě není identické s hellénist. Antiochejí u Tauru a ani s milionovým m. Gaziantep, zkráceně Antep/Ainta. Princeps Gáius přebudoval město v římskou kolonii Germánicii, řec. Germánikeia

Marritu, Mara, m. v severní Babylónii§ 1160

Marrúcíní, Marrúkínoi, Marrúkínové, Marrúcínové, italický národ ve střední Itálii a na pobřeží Jaderského moře se sídel. m. Teáte (Marrúcínórum), dn. Chieti, s ražbou Athény a sovy n. Héráklea se lvem a kyjem, v obou případech s s nápisem TIATI§ 304, 225, 217, 91 - 89-, 62+ 

Marruvium, podle héróa jménem Marrus§ viz Mársové

Marquesy, Îles Marquises, součást Franc. Polynésie§ 4000 

Marrové, kolchidský lid v Polemonském Pontu§ 2300 a viz Trapezús

Márs, gen. Márta/lat. Márs, Mártis, starší Mávors, bůh, Mártius/Martův, řec. Arés§ 796, 769, 754, 387, 189, 146, 138, 136, 29, 20, 19 (se svými dcerami Mólés Mártis/"Válečné námahy"), 2-, 109+ (v obou případech Márs Ultor), 313+ 

Marsagetés ze Skythie, b. neznámého krále§ 513

Marsala§ viz Lilybaeum

Marsiliana d’Albegna, archeologická lokalita v Toskáně§ 775

Marsímani, beduini ze severu dn. KSA§ 715

Marsové, Marsí, Marsoi, germánský kmen usazený mezi ř. Ruhr a Lippe, pův. část pravobřežních Sugambrů§ 104, 8-, 9+, 14 až 16+  
Mársové, Mársí, sabellský národ§ 307, 304, 301, 225, 104, 91 - 88, 83, 49

Sídel. m. Marruvium/Marrubium (dn. San Benedetto dei Marsi) na břehu kdysi Fúcinského jezera, poprvé vysušovaného císařem Claudiem, definitivně až roku 1875; válka marsická/bellum mársicum, viz spojenecká iii.; kněží M. prosluli uměním zacházet s hady.
Marsyás, satyr, oběť Apollónova, socha§ 2-, 309+

Marsyás z Pelly, s. Periandrův, nevl. b. Antigona I., nauarch a historik§ 306, 300
Marsyás z Filipp, historik§ vide s. v. dějepisci (1)

Marsyás z Tab, historik§ vide s. v. dějepisci (1)

Marsyás, ptolemaiovský vojevůdce§ 125
Marsyás, dioikétés v Palaistíně§ 200

Marsyás, Massyás, hell. název údolí Biqá'§ viz tam

Martha, syrská věštkyně§ 104

Marthama, m. nezn. polohy u Adrumeta§ 202

Mártiális§ viz M. Valerius Mártiális 

M. Mártiannius Pulcher, legát britský§ 197+

Mártiánus, gladiátor, s propuštěnkyní Nymphidií o. praef. praet. Nymphidia Sabína§ 68+

Mártiánus Minnéius Félíx Capella, neoplatónik a literát§ 350+

Martíja ze Súsiány alias Imaniš, usurpátor§ 521

Mártína, syrská travička§ 19+

Mártiniánus, celým jménem podle mincí asi S. Március (?) Mártiniánus, mag. officiórum, caesar§ 324+, 325+   

Mártiniánus, praef. praet.§ 361+

Mártínus ze Sabárie/Savárie, biskup v Caesarodúnu/dn. Tours, autor letopisů, světec§ 356+, 360+, 363+

Mártis castra, "Martovo ležení", v římské Dákii, dn. Kula v BG§ 378+ 

P. Mártius Sergius Sáturnínus§ cos. ord. 198+ 

P. Mártius Vérus§ legát 162+, 163+, cos. suff. 166+, 166+, 169+, 175+, cos. ord. 179+    

Martovo pole v Římě, campus Mártius§ 438, 189, 82, 78, 56, 54, 47, 46, 26, 7-, 14+, 55+, 64+, 86+, 112+, 126+, 138+, 193+, 227+, 270+, 274+, 313+, 374+, 390+            

Do stavby Auréliových hradeb mimo Město, zasvěcen Mártovi, jinak pro pastvu ovcí a koní, vojenské cvičiště, místo pro komitiální sněmy, srov. pod saepta Iúlií. Později také pro přijímání zahraničních poselstev a triumfální průvody. Sulla kusy prostoru na okraji Města rozprodal na parcely pro villy a nájemní domy. Pompeius zde postavil první kamenné divadlo (55), Octaviánus porticus Octávia, Agrippa basiliku Neptúnovu, lázně se súdáriem Lacónicum, později další velkostavby.

Martu§ viz Amurru, Amorité, Amorejci 

martyr, lat. martyrium, martyrion, martyrství/č. mučednictví, od martyr n. martyros/pův. svědek u soudu, martyrion, martyriá, martyréma/svědectví, nyní rozumí se prokázání správné jedinobožské víry, tedy křesťanství popř. islámu§ 44+ 251+, 300+ a viz pod terorismus, křesťanství 

Marubišti, m. v Ellipi v dn. IR polohy neznámé§ 702

Marullus, praef. Iúdaeae, celé jméno neznáme§ 36+, 37+, 41+