764

  4, 1

Polycharés z Messénie

V Egyptě zemřel věkem král Šošenk III., syn (?) Takelota II. (vládl od roku 816, nebo 825 až 773). Nástupcem v Taně v řadě králů Dvacáté druhé dynastie se stal Pami/Pimaj, Pa-mi-meri-Amun, trůnním jménem User-maat-Re-setep-en-Re, řec. Pimaés (vládl do roku 758, resp. v letech 773 až 767; srov. roky 770, 745 a 720). Šošenkova vláda byla nejdelší od dob Ramessea II. (podle této chronografie vládl v letech 1304 - 1237).

O Šošenkově bratrovi (?) a sokovi Osorkonovi III., veleknězi Amona v Thébách a králi viz rok 825, kde též o jeho nástupci ve velekněžském postavení Harsiesem II., srov. rok 770. 

763

  4, 2

Ráno 15. června (v měsíci simánu, podle greg. kalendáře 8. června) devátého roku vlády assyrského krále Aššur-dana III. nastalo v Assyrii zatmění slunce, akk. antallû, attallû. Toto datum je prvním pevným bodem assyrských dějin, jím jsou uspořádány seznamy epónymních úředníků/limmú let 910 až 648, vide v indexu s. v. Limmem/límem t. r. byl Búr-Saggilé, guvernér Gúzány. 

T. r. turtánu Šamší-ilu, nejmocnější Aššurův muž této éry, viz rok 806, čelil povstání v pevnosti v Aššuru, vyvolané zřejmě nespokojeností s vojenskými neúspěchy krále. Rebelie byla potlačena definitivně až roku následujícího, o bojích nevíme nic, stejně jako o povstalcích.

762

  4, 3

O Assyrii viz předešlý rok.

761

  4, 4

V Assyrii ve městě Arrapcha (dn. Kirkúk) vypuklo další povstání proti králi Aššur-danovi III. (potlačeno až roku následujícího); ani o jeho průběhu a příčinách nevíme nic. 

V Babylónu zemřel král Eríba-Marduk (vládl od asi roku 770). Následoval Nabû-šuma-iškun II. (vládl od roku 747) pocházející na rozdíl od Jakína Eríba-Marduka z chaldajského kmene Bít Dakkúri. V zemi za jeho vlády neklid.

Za Eríba-Marduka byl v Uruku opravován chrámový komplex Eanna, postaven nový chrám bohu Nanná a nová socha Ištaře, v Babylónu byl opravován Mardukův komplex Esangíla. Marduk-apla-iddin (vládl od roku 721, viz o něm 722) se vydával za jeho potomka a oba zjevně požívali u Babylónců sympatií.

To vůbec neplatilo o Dakkúrovi Nabû-šuma-iškunovi: o něm fragmentární kronika, jejíž opis pochází ze seleukovské éry, hovoří s odporem. Byl totiž netečný vůči zločinnosti ve městě a zemi, jednoho dne, aby se zalíbil, dal upálit v Babylónu šestnáct Kutejců (co provedli, nevíme). Poslal (asi jako kolonisty) Babylónce do Chatti/Syrie a Elamu, ženy s dětmi a služebnictvem vysídlil z města na venkov, bořil domy a pozemky připojoval ke královskému majetku.

Zavřel bez zjevné příčiny významného z dvořanů Mudammiq-Adada, syna Adad-šuma-éreše, zabavil veškerý jeho majetek a rodinu se služebnictvem deportoval k Chaldajům a Aramajům. Ve svém šestém roce vlády zabavil chrámu Esangila dary předešlých králů, něco uložil ve svém paláci, něco daroval bohům svého rodného chaldajského Přímoří i Aramajům. Důvody králova chování neznáme. 

760

  5, 1

  Aischinés z Élidy

V Médii zemřel král Mandakés (vládl od roku 780). Byl synem prvního krále Médů Arbaka/Varbaka (podle tradice vládl v letech 808 či 800 až 780). Mandakovým nástupcem se stal jeho syn Sósarmos (všechna jména se zachovala v pořečtěné podobě; vládl do asi roku 730 a srovnej tradiční údaje s údaji roku 766).